RY - 28. kapitola 2/2

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

O dvě hodiny později a Jackson na mě po každé z nich stále čeká. Myslela jsem si, že ho to po první hodině přestane bavit, ale pořád za mnou chodí jako ztracené štěně. Vztek roste a pulzuje mi hluboko v hrudi.

 

"Nestojím o tvou lítost a chci, abys mě přestal sledovat," zavrčím a přistoupím přímo k němu. Dívá se na mě s netečným výrazem ve tváři. Jeho zelené oči se v odpoledním slunci třpytí. Proč je něco tak krutého, tak nebezpečného, tak nádherné?

 

"Nelituji tě a nesleduji tě. Dal jsem slib a ten dodržím. Za posledních pár měsíců jsem toho hodně zkazil. Neptal jsem se, nepromýšlel věci, a je to má chyba. Nechci tě ale ztratit a udělám vše pro to, aby se tak nestalo.“

 

"Pak se budeš dlouho snažit." Překřížím si ruce na prsou, podrážděná a připravená jít domů.

 

"Udělej mi třeba to nejhorší, Kennedy, Bůh ví, že si to zasloužím. Odstrkuj mě, nenáviď mě, bojuj se mnou, nech mě krvácet a vyrvi mi mé zatracené srdce, ale já nikam nepůjdu. Budu tady každý den jako skála, o kterou se můžeš opřít, nebo jako zatracený kůl, na který si můžeš vybít svůj vztek.“

 

Neřeknu mu, že to, co řekl, mě rozesmálo.

 

Neřeknu mu nic. Vůbec nereaguji.

 

Jen odejdu, zamířím ke svému bytu a nechávám ho, ať si myslí, co chce. Jacksonovi nedovolím, aby se cokoliv dozvěděl, protože nemám zájem o srdcervoucí válku. Zajímá mě žít, protože už mě nebaví jen přežívat.