DJ - 3. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Armant

Druhý den ráno jsem se probudil, nahmatal druhou stranu postele, ale nic jsem nenašel. Zvedl jsem hlavu z polštáře a doufal, že tam Jaspera najdu, jen mimo můj dosah. Ale nebyl tam.

Oknem do ložnice pronikalo sluneční světlo a já se rozhlédl po pokoji. Jasperovo oblečení bylo posbírané z podlahy a zůstalo jen to moje. Odešel. Jak mohl odejít? Proč by chtěl odejít? Přitažlivost druhů nebyla jednostranná, to jsem věděl. Vyděsilo ho to? Posadil jsem se a dal si hlavu do dlaní. Za očima mi pulzovala tupá bolest hlavy. Měl jsem mu důrazněji vysvětlit, že já a moji přátelé jsme draci a že na světě existuje magie.

Jistě, pak by s křikem utekl, místo aby v noci bez rozloučení utekl pryč.

Myslel si snad Jasper, že jde jen o známost na jednu noc?

Vstal jsem a protáhl se, pak jsem si položil ruku na břicho a přemýšlel, jestli jeho semeno přes noc zapustilo kořeny a jestli už tam roste dítě. Myslel jsem si, že jsme se chránili kondomem, ale to nefungovalo. Nezlobil bych se, kdybych nakonec otěhotněl, i když bych byl radši, kdybychom to s Jasperem nejdřív probrali. To byla další věc, o které jsem mu musel říct. Přemýšlel jsem, co by ho šokovalo víc: skutečnost, že se někdy stane otcem, nebo to, že existují draci? Budu se muset zeptat ostatních druhů, jak na to reagovali.

Možná bych dnes mohl Jaspera navštívit v práci. Možná bych ho mohl vzít na oběd a my dva bychom si mohli opravdu popovídat. Byl pátek a on měl o víkendu volno a já ho mohl vzít na dračí velitelství. Protože jsme teď byli spárovaní, byl bych rád, kdyby zůstal se mnou.

Chtěl by pokračovat v práci? To by mi nevadilo, pokud bych zůstal nablízku. Vzhledem k tomu, že Molpe je stále na svobodě, by možná bylo nejlepší, kdyby si vzal volno, ale to bychom probrali. I když pokud jí šlo o dračí děti, pak bych byl v nebezpečí já. Každopádně to byla diskuse, kterou bychom vedli společně. Jakmile najdu způsob, jak mu vysvětlit něco o dracích.

Něco ve mně ale škubalo, trochu mě bolela skutečnost, že mě můj druh mohl opustit přes noc bez jediného ohlédnutí. Čekal snad, že mě ještě někdy uvidí? Neřekl nic o dalším rande ani nezavolal, aby si domluvil další schůzku. Ale musel vědět, že mě ještě uvidí. Čekal, že to bude jen na profesionální bázi?

Oblékl jsem se a chystal se co nejrychleji odejít z domu s úmyslem cestou vyzvednout něco pro svého druha, co bych mu mohl vzít do práce. Koblihu, kávu, květiny. To poslední by mohlo být přehnané. Zajímalo mě, jaké jsou jeho oblíbené drahokamy. Rád bych mu nechal vyrobit nějaký na míru. Ve své osobní sbírce jsem měl několik kamenů, které by se krásně vyjímaly na jeho kůži. I to by ale muselo počkat, protože by to zabralo nějaký čas. Otevřel jsem dveře, abych vyšel ven, a narazil jsem přímo na Mereka.

„Co tady děláš?“ Zeptal jsem se.

„Měl jsem špatný pocit,“ řekl. „Myslel jsem, že by se ti hodila pomoc.“

„Myslel sis, že by se mi hodila pomoc s nárokováním si mého druha?“

Merek se na mě podivně podíval, hlavu tázavě nakloněnou na stranu. „Ne, myslel jsem, že by se ti hodila pomoc při hledání amuletu.“

No jo. Kvůli tomu jsem tu byl. Ještě jsem ostatní neseznámil s tím, co jsem objevil. Co to bylo? O amuletu jsem se nic nedozvěděl a můj druh mi uprostřed noci utekl.

Zdálo se, že se celý můj svět změnil v okamžiku, kdy jsem ho potkal, ale všechno ostatní pokračovalo jako obvykle.

„Pojď dál,“ řekl jsem. „Zasvětím tě. Mám trochu času, než budu chtít být v obchodě na schůzce s Jasperem.“

Merek zvedl obočí, když vstoupil dovnitř, zamířil do kuchyně a já ho následoval. „Ah, tak to je dobře. Je tu káva.“ Nalil si šálek a opřel se o pult. „Takže ty už ses taky seznámil se svým druhem, co?“

„Jo,“ řekl jsem. „Je to ten odhadce, se kterým jsem se setkal v mém obchodě.“

Merek si toho všiml. „To dává smysl. On je odborník na šperky a ty jsi drahokamový drak.“

Zasmál jsem se. „Jo, asi jsem o tom takhle nepřemýšlel.“

„Vsadím se, že jsi přemýšlel ptákem od chvíle, kdy jsi ho potkal.“

Bezelstně jsem pokrčil rameny. „Možná.“

„Tak kdy se o něj přihlásíš a uděláš mu malé dračí děti?“

„No,“ řekl jsem. „Možná jsme s tím začali dřív. Včera jsme si vyšli na večeři a vrátili se sem.“

„Aha, takže už jsi mu o všem řekl?“

Kousl jsem se do rtu a odvrátil pohled.

Merek odložil šálek na pult. „Do prdele, Armante. Ty jsi mu nic neřekl? Takže on jenom běhá kolem a je možná těhotný nebo přichází do říje?“

Pořád jsem se nedokázal setkat s jeho pohledem a šoupal nohama. „No, ne tak docela. Chci říct, že nevím, jestli jsem někdy opravdu… chci říct, že do toho nikomu nic není, jen mně a mému druhovi – a prostě mě nikdy nenapadlo, že by se to mohlo stát, takže na to nikdy nedošlo…“

„A sakra,“ řekl Merek. „Takže těhotný budeš ty?“

„Možná už jsem.“ Položil jsem si ruku na břicho. „Na to je ještě brzy.“

„No, to bude zábava. Tak kde je teď tvůj druh?“ Merek se rozhlédl po kuchyni a po chodbě, jako by se Jasper chystal vyskočit z úkrytu.

„On…“ Odmlčel jsem se. Chtěl jsem zalhat a říct, že je ve vedlejším pokoji a prospává noc plnou vášně. Ale pravda byla taková, že uprostřed noci utekl, jako by se styděl za to, co jsme dělali, nebo si přinejmenším nemyslel, že je to příliš významné a že by si to zasloužilo trapné ráno. „Už šel do práce,“ dokončil jsem.

„Nemůžu uvěřit, že jsi ho nechal odejít, aniž bys mu o nás něco vysvětlil. Ví něco?“

„K téhle části rozhovoru jsme se ještě nedostali.“

„Bohyně,“ řekl Merek a otřel si rukou obličej.

„Hele, až se setkáš se svým druhem, klidně mi řekni, jak snadné je vysvětlit mu něco o dracích, mužích, kteří mají děti, a sirénách, které tě chtějí zabít. Jo, a nezapomeň vynechat upíry a vlky.“

„Dokážu si představit, že to není snadná diskuse, ale i tak je to nutné.“

„No, zrovna jsem se chystal odejít do obchodu. Chtěl jsem mu koupit nějakou kávu nebo něco pro něj. A snad ho pozvu na oběd a o všem si promluvíme. Pak se chci zeptat, jestli o víkendu přijede k nám domů.“

„To je dobrý nápad. Může vidět všechna ta malá dračí mláďata, která tu pobíhají. Mezi tím, jak Keegan kýchá plameny a Crispin vykašlává led, by to mohlo být dobrodružství.“

„Jo, už to nebude dlouho trvat a Harley začne předvádět svou sílu kamenného draka. To bude zajímavé vysvětlení, proč je to malé dítě schopné roztrhat svou postýlku na kusy.“

„Budeme potřebovat chůvu pro všechny ty děti. Něco jako chůvu pro mýtické tvory. Třeba elfku nebo vílu.“

„To není špatný nápad,“ řekl jsem. „Kde myslíš, že bychom si na něco takového mohli dát inzerát?“

Merek pokrčil rameny, vypil kávu a prázdný hrnek postavil do dřezu. „Pojďme mě seznámit s tvým druhem. Zůstanu po tvém boku, protože ten špatný pocit nezmizel. Nemyslím si, že to souvisí s tvým druhem a s tím, jaké s ním máš sakra problémy. Mám pocit, že Molpe je blízko, ale nevím, kde a kdy udeří.“

Zvedl jsem nad tím obočí. „Takže kromě toho, že máš podivné schopnosti s elektřinou, máš teď i schopnost předtuchy?“

Merek vykulil oči. „O tom pochybuju. Mám jen špatné tušení. Navíc Harley má velké koliky a Mason s Broderickem ji střídavě vodí po chodbách. Na mé straně podlahy, protože na své straně ještě neopravil střechu.“ Broderick ztratil kontrolu nad svou dračí podobou, když mu vzali druha, a protrhl tak díru ve střeše domu.

„Sakra, to je na nic. Není divu, že jsi ráno potřeboval kafe,“ řekl jsem. „No tak. Pojďme.“

***

Vyzvedli jsme s Merekem koblihy a kávu pro mého druha. Nepřiměřeně dlouho jsem se snažil rozhodnout, jaký druh koblihy by Jasper preferoval. Pro jistotu jsem koupil několik druhů a také několik baget. Merek jen zavrtěl hlavou, když jsem pamlsky nacpal na zadní sedadlo auta.

Vešel jsem do obchodu a těšil se, až uvidím svého druha. Široký úsměv, který jsem měl vykouzlený na tváři, mi okamžitě spadl, když jsem zahlédl zákazníka, se kterým se Jasper bavil.

Molpe.

Zastavil jsem se hned ve dveřích a Merek vedle mě ztuhl. Světla v místnosti začal blikat a já se rozhlédl, abych zjistil, kdo tam ještě je. Nikdo. Jen my čtyři.

„To děláš ty?“ Zeptal jsem se Mereka, když se světla konečně rozsvítila.

„Myslím, že ano,“ řekl. „Někdy je těžké se ovládat. Zvlášť ve stresových situacích.“

Jasper se na mě překvapeně podíval, ale jeho rysy změkly a vrátil pozornost zpátky k Molpe. Šel jsem dopředu příliš rychle na to, abych mohl jít normálním krokem. Chytil jsem Molpe za paži, abych jí zabránila natáhnout ruku a dotknout se mého druha.

„Co tady děláš?“ zavrčel jsem.

Usmála se s falešnou přívětivostí, ze které mi naskočila husí kůže. „Armante! Tak ráda tě vidím.“

Jasper se na mě znechuceně podíval. „Armante, co to děláš?“ zeptal se.

„Drž se od ní dál, Jaspere. Je nebezpečná.“

Jasperovi se rozšířily oči a podíval se mezi mě a Molpe. „O čem to mluvíš? Zbláznil ses? Madam, je mi to tak líto…“

„Prostě mi věř.“ Přerušil jsem ho.

Merek stál vedle mě. Molpe se na nás zadívala. „Takže ty jsi ten s drahokamy, že? A ty jsi ten záhadný jiskřivý drak.“

„Černý drak,“ řekl Merek.

„To je jedno.“ Molpe mávla rukou do vzduchu, abychom šli pryč. „Kšá. Právě teď mluvím s Jasperem.“

Zavrčel jsem hluboko v krku. „Jdi pryč od mého druha.“

„Tvého druha?“ zeptala se Molpe. „Myslím, že to Jasper neví. Věděl jsi to, zlatíčko?“

Jasper dvakrát zamrkal. Díval se na Molpe, jako by jí narostly dvě hlavy.

„Co se to sakra děje?“ řekl. „Co to má znamenat?“

Molpe se natáhla přes pult a chytila Jaspera za ruku. „Zlatíčko, Armant není tím, čím se zdá být. Je nebezpečný. Měl by ses od něj držet dál. Pojď se mnou. Můžu tě před ním ochránit. Je to démon. Jeho tělo ovládají draci.“

Vrhl jsem se na ni. Její hlas byl protkán sladkostí, ze které se mi zvedal žaludek. Jak se opovažuje utěšovat mého druha. Jak se vůbec opovažuje přiblížit se k mému druhovi. „Jdi od něj pryč.“ Chytil jsem ji za rameno a odtáhl ji pryč. Vykřikla, jako bych jí ublížil, i když jsem věděl, že jsem jí neublížil. A i kdyby, bylo by mi to úplně jedno.

Jasper přeběhl kolem pultu k jejímu boku a pomohl jí vstát. „Armante! Co to s tebou sakra je?“

Molpe se na něj znovu sápala a mně z toho naskočila husí kůže. Po pažích mi vyrazily šupiny. Vykročil jsem vpřed, abych se na ni vrhl a roztrhl ji na kusy. Ale Merek mě zastavil.

„Tohle není to pravé místo,“ řekl. „Chceš nás vystavit světu? Každou chvíli sem může někdo vejít.“ Pohlédl na mě i na Molpe.

Molpe pokrčila rameny. „Co je mi do toho? Na takové maličkosti, jako jsou následky, nemyslím. Zdá se, že Armant možná taky ne. Tady ten,“ trhla hlavou na Jaspera, „zavání poutem druhů, a přitom o tobě nic neví, nemá ponětí o tvém drakovi ani o tvých dračích přátelích. Zdá se mi, že bys mu o takových věcech měl říct, pokud se chystáš vsadit na svůj nárok.“

„Nepleť se do toho,“ řekl jsem jí.

„O čem to sakra mluví?“ zeptal se Jasper. O krok od ní odstoupil. Díky bohu. Nebyl však mimo nebezpečí. Nevěděl jsem, jaký trik má v rukávu, a opravdu jsem to nechtěl zjistit.

„Je to démon, Jaspere,“ zasyčela Molpe.

„Neposlouchej ji,“ řekl jsem. „Jen mi, prosím, věř. Můžu ti všechno vysvětlit. Jen se od ní drž dál.“

„Je to blázen,“ řekla Molpe.

Svěděla mi ruka, že jí mám dát facku a nadobro jí zavřu pusu, ale nemyslel jsem si, že bych tím u Jaspera získal nějaké body.

„Pojď se mnou.“ Molpe k němu natáhla ruku. „Můžu tě od něj dostat pryč. Udržím tě v bezpečí.“

Jasper udělal další krok zpět. Napětí v místnosti se zvýšilo o další stupeň. Molpeina trpělivost došla svého konce. Do tváří jí vystoupila barva a ramena se jí napjala.

„Věř mi,“ procedila skrz zaťaté zuby. „Tihle draci jsou nebezpeční. Zabijí tě, víš? Zasadí do tebe své sémě a budeš mít jejich malého démonického potomka.“

„Lže,“ řekl jsem. „Jaspere, po včerejší noci mi můžeš věřit. Co ti říká tvé srdce?“

„Právě teď mi hlava říká, že jste se všichni zbláznili a myslím, že byste měli všichni odejít. Nebo ještě lépe, já odejdu a už se nikdy nevrátím.“

Molpe si dupla nohou a vykřikla. „Ne, to oni jsou nebezpeční. Ne já. Já ti můžu pomoct. Ty můžeš pomoct mně. Můžeme je zabít.“

„To to předtím, nebo potom, co nám ukradneš děti?“ zeptal se Merek.

Zadívala se na něj a znovu vyjekla. „Poslední šance, Jaspere. Pojď se mnou a budeš v bezpečí. Nebo zůstaň s nimi a připoutej se k osudu mrtvého muže.“

„Jaspere.“ Konečně se na mě podíval, prosil jsem ho, aby pochopil, natáhl jsem k němu ruku s naším poutem, abych mu pomohl vidět, aby mi věřil.

Zatajil jsem dech, jak vteřiny ubíhaly. Neměl jsem ponětí, co bych dělal, kdyby s ní Jasper odešel.

Nakonec ke mně přistoupil a postavil se po mém boku. S úlevou jsem vydechl.

Jasper mě chytil za ruku. „Myslím, že bys možná měla jít,“ řekl Molpe.

Její oči zchladly a zadívala se na nás tři. „Fajn,“ řekla. „Toho rozhodnutí budeš litovat. Uvidíš.“ Pak zmizela.

Jasper vytřeštil oči. „Co to kurva bylo? Musíš mi to, kurva pořádně vysvětlit.“