CP - 36. kapitola 2/2

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

"Co to ksakru?" Oakley zamumlá, když útočník Vikingů netrefí branku. "To byla naše jediná naděje!"

 

Se Sawyerem si vyměníme pohled. To sotva.

 

Jsme ve čtvrté čtvrtině a skóre je dvacet tři ku třem ve prospěch Rytířů.

 

I kdyby útočník skóroval, stejně by to nestačilo k tomu, aby Vikingové vedli.

 

Z tribuny uvidím, jak číslo šestnáct – na které mě Sawyer dříve upozornila, že patří Tommymu – jak frustrovaně mlátí rukou.

 

Nemůžu říct, že bych se mu divila. Dnes večer dostanou na frak.

 

Sawyer si promne ruce a foukne na ně. "Do konce zápasu zbývá už jen minuta."

 

Je rozkošné, jak to prožívá, přestože šťastné číslo sedm – neboli Cole – je kretén.

 

Vzrušení na tribunách je nakažlivé, když sledujeme, jak se Rytíři staví do formace. Přes hluk fanoušků je sotva slyšet Coleův hlas, když nařizuje hru a posílá oba týmy do pohybu. Stáhne se a vypustí míč na hřiště, čímž přivede dav na nohy.

 

Soustředím se na hráče, který chytá míč, když slyším, jak Sawyer křičí Coleovo jméno. Můj pohled se vrátí právě včas, abych viděla, jak se zakymácí a padne dolů na trávník. Strach mi zaplaví žaludek, když se jeho hlava odrazí od země pod neobvyklým úhlem a padne na krk a rameno.

 

"Co se to sakra stalo?" Zařve Oakley.

 

"Zasáhnul ho před koncem. Cole to vůbec nečekal,“ řekne Sawyer chvějícím se hlasem.

 

Naplní mě kombinace vzteku a šoku, když si uvědomím, kdo za to může. "Byl to Tommy."

 

Přiběhnou rozhodčí a vyvěsí žluté kartičky, když číslo šestnáct slézá z Colea a zvedá ruce do vzduchu a tváří se, jako by se mu povedla skvělá hra.

 

Ten kretén slaví ... zatímco Cole tam leží ... bezvládně.

 

"Ó můj bože. Nehýbe se,“ zaskřehotá Sawyer, když jí ruce vyletí k tváři. "Cole se nehýbe."

 

Oakley vedle mě ztuhne. "Co to má, kurva, bejt? Cole už ten míč hodil, nebyl důvod, aby se ho Tommy dotýkal!"

 

Neznám mechaniku hry ani to, kdo co nemá dělat, ale vím, že ten úder byl víc než brutální. Soupeř nebo ne, Tommy by z toho neměl mít radost.

 

Ne, pokud to udělal úmyslně, jak naznačuje Oakley.

 

Popadnu se za žaludek, když sleduju, jak na hřiště vbíhají zdravotníci.

 

"Bude ..."

 

Srdce mám až v krku, když Jace přeskočí řetězový plot rychleji než blesk.

 

"Do prdele." Oakley letí dolů po schodech a já se za ním vydávám tak rychle, jak mě nohy nesou.

 

Lidé na tribuně začnou křičet, když Jace zamíří přímo k Tommymu, ale já je přehluším.

 

Oakley a já zrychlíme a řítíme se skrz bránu, ale už je pozdě. Tommy už leží na zemi a Jace se nad ním vznáší a kroutí mu nohu v podivném úhlu. Tommy se snaží vyprostit, ale Jace ho svírá jako železo.

 

Sotva jsme na hřišti, slyším praskání kostí a Tommyho bolestivý křik.

 

O pár vteřin později se kolem nich vyrojí hlouček mužů v uniformách Vikingů a zakryjí nám výhled, ale ne dřív, než Tommy znovu zanaříká.

 

"Vy dva, ven z hřiště," štěkne na nás někdo, když odvezou Colea v sanitce.

 

"Pusťte mě," zařve Jace na hráče, kteří ho drží.

 

Prakticky má pěnu u pusy jako zuřivé zvíře. Jeho temné oči se upírají na Tommyho, který se svíjí na trávě a nesouvisle křičí něco o své noze a zápěstí.

 

"Ještě jsem s ním neskončil."

 

Z jeho sadistického pohledu v očích mi přeběhne mráz po zádech.

 

"Odtud si to převezme policie," řekne někdo, než k Tommymu přiběhnou zdravotníci.

 

Jako na zavolanou uslyším v dálce houkající sirény.

 

"Do háje." Oakley vytáhne telefon, když nás někdo oficiální vyvede z hřiště.

 

"Komu voláš?"

 

Srdce mi tluče jak splašené. Chci jen vyběhnout ven a chránit Jace, ale dva policisté mu nasazují pouta a táhnou ho pryč.

 

"Čau, tati," řekne Oakley do telefonu. "Potřebuju, abys za mnou přijel na policejní stanici, fofrem."