CP - 36. kapitola 1/2

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

DYLAN

 

"Proč je taková zatracená zima?" stěžuje si Sawyer, když jdeme po tribuně.

 

Soucítím s ní. V listopadu teploty obvykle neklesnou pod 18 ˚C, ale dneska večer je skoro 10 ˚C. Příliš chladno na naši krev ze západního pobřeží.

 

"Nevím, ale jsem vděčná, že je to můj první a poslední fotbalový zápas v sezoně."

 

Oakley za námi zasténá. "Mohli byste si vy dvě přestat stěžovat? Vypouštíte negativní energii do vesmíru zrovna před velkým zápasem mého kámoše.“

 

"Cokoli, ty velký hipíku," škádlím, když najdeme prázdná sedadla a posadíme se.

 

"Připomeň mi ještě jednou, proč jsme sem dneska večer přišli?" Řekne Sawyer skrz drkotající zuby. "Jsem si jistá, že mám zmrzlý mozek."

 

Ukážu na svého bratrance, který sedí mezi námi. "Zeptej se jeho."

 

Oakley obrátí oči v sloup. "Řekl jsem ti, že mi Cole zakázal chodit na všechny jeho zápasy, protože si myslí, že nosím smůlu."

 

Sawyer nakrčí tvář. "Takže jsi tady, protože ..."

 

"Je to poslední domácí zápas sezóny," řekne s vytřeštěnýma očima. "Říkám si, že to, co neví, mu neublíží." Poklepe si na hlavu. "Koneckonců, štěstí existuje jenom tady." Jeho hlas klesne v šepot. "Navíc, vyhraji pět set babek, když Vikingové porazí Rytíře."

 

Se Sawyer si vyměníme pohled.

 

"Myslíš, když Rytíři porazí Vikingy?"

 

Oakley vypadá rozpačitě. "Jistě. Dejme tomu.“

 

Sawyer ho plácne po paži. "Vsadils proti Rytířům?"

 

Plácnu ho po druhé paži. "Co je to s tebou? Myslela jsem, že Cole je tvůj přítel?“

 

Oakley se rozhlédne kolem. "Můžete se vy dvě ztišit?" Pokrčí rameny. "Cole je můj kámoš, ale všichni v Royal Manor se spoléhají na Rytíře, že nakopou Vikingům zadek."

 

"Ano, všichni kromě tobě," zdůrazní Sawyer.

 

"Uklidni se, skrčku." Jeho výraz se změní v zamyšlený. "Jak jsem řekl, všichni sázejí na to, že Rytíři postoupí do státního šampionátu... což znamená, že v případě vítězství Vikingů je v sázce zatraceně hodně peněz pro nějakého šťastlivce."

 

"Myslela jsem, že nevěříš na štěstí?"

 

"Jo," posmívá se Sawyer a ukazuje si přitom na hlavu. "Myslela jsem, že štěstí existuje jenom tady."

 

Udělá obličej. "Mohly byste mě vy dvě nechat na pokoji?" Vytáhne telefon. "Povídejte si mezi sebou, dokud nezačne zápas ... a pak ..." Udělá pohyb zipem přes rty a pak se znovu soustředí na svůj telefon.

 

"Fajn," řekne Sawyer, než se soustředí na mě. "Už jsi se rozhodla, co budeš dělat?"

 

"Nejsem si jistá, jestli je vůbec co dělat." Pokrčím rameny. "Ty boty jsem dala tetě. Byla trochu zmatená, protože mi řekla, ať si s tím nedělám starosti, ale jinak je vděčná."

 

Nebyla jediná.

 

Před dvěma dny jsem otevřela skříňku a našla v ní krabici s párem lodiček od Louboutina, které byly totožné s těmi, které jsem měla na sobě tu noc, kdy jsem se nevyžádaně vykoupala v Jaceově bazénu.

 

Říct, že mě to šokovalo, bylo slabé slovo, ale pak Oakley prozradil, že pár dní po naší katastrofální společné noci ho Jace požádal, aby zjistil velikost bot mé tety, aby jí mohl objednat nové.

 

Zřejmě byly kvůli nadcházejícím svátkům na objednávku, ale tento týden se mu podařilo pár sehnat.

 

Myšlenka na Jace Covingtona, který se může přetrhnout, aby mohl tetě sehnat pár bot, je ... ohromující.

 

Zvlášt proto, že jsme spolu od té doby nemluvili.

 

Sawyer našpulí rty. "Řekla bych, ať mu napíšeš, ale po tom, co tě vykopnul po té prásk, bum, díky, nazdar -"

 

"Fajn," prohlásí Oakley. "Už dost holčičích řečí."

 

Sawyer se podívá přes jeho hlavu. "Myslím, že dnes večer podávají u stánku s občerstvením skvělou horkou čokoládu. Chceš si dát?“

 

Bude to nejdražší horká čokoláda z kakaového prášku a vody, co jsem kdy měla, ale mrzne, takže do toho jdu. "Jasně, jdeme." Podívám se na Oakleyho. "Chceš něco?"

 

Začne mluvit, ale Sawyer ho přeruší. "Dylan, je to zrádce. Nech toho kluka, ať se o sebe postará sám.“

 

Mám podezření, že moje holka je možná nepříliš tajným fanouškem Rytířů.

 

Nebo možná jen Colea. Na druhou stranu pořád přísahá, že ho nemá ráda, a tvrdí, že jí z něj naskakuje husí kůže… takže možná ne.

 

"Promiň, bratránku. Pouze fanoušci Rytířů,“ řeknu, než se vydáme po schodech dolů.

 

"Jdeš dnes večer k Christianovi?" Zeptá se Sawyer poté, co se postavíme do fronty.

 

"Asi ne. Jsem utahaná.“

 

Zamračí se. "Zapomněla jsem, že musíš na Den díkůvzdání pracovat." Zavrtí hlavou. "Ani můj šéf nebyl tak bezcitný, a to už je co říct."

 

Jo, Sawyeřin šéf v Cluck You – kuřecí restauraci, ve které pracuje – působí, že moje šéfová vypadá jako svatá.

 

"Nebylo to tak špatné. Včera jsem tam byla jen na půl dne. Je pravda, že jsme měli narváno po celou dobu.“

 

Tak narváno, že paní Dickinsonová nechala každého, aby si bez hádek objednal, co chtěl.

 

"Pracuješ zítra?"

 

Ne. Normálně v soboty pracuji, ale budu dělat něco mnohem horšího.

 

Půjdu navštívit otce do vězení.

 

Teta mi řekla, že ji volal a žádal ji, aby mě přesvědčila, abych se s ním setkala.

 

Nechystala jsem se, ale pak jsem si vzpomněla na Jaceův předpoklad, že můj vztah s mým otcem se může zlepšit, teď když je Savannah mimo hru.

 

Samozřejmě to tak není, ale stejně mi to zabrnkalo na strunu.

 

To, že je ve vězení, jsem nikdy nevnímala jako příležitost k obnovení vztahu, ale teď, když se prach usadil, doufám, že se mi podaří vztah s ním zachránit.

 

Bylo by úžasné, kdyby z takové katastrofy vzešlo něco pozitivního.

 

Sawyer zamává rukou nahoru a dolů. "Země volá Dylan."

 

Och, do prdele. "Ne," odpovím. "Zítra nepracuji."

 

Zvedne obočí. "Jsi v pořádku?"

 

Kousám se do spodního rtu a přemýšlím, jaká slova říct. Sawyer ví všechno o dramatu s mým tátou, ale nechci, aby dělala to, co je pro ni typické, a dobře... starala se.

 

Ta holka mi nakonec upeče sušenky, nabídne se, že mě ty dvě hodiny, co trvá cesta do vězení, odveze autem, cestou mi naladí moje oblíbené písničky a dá mi při tom své rameno, na kterém se vybrečím.

 

To z ní dělá neuvěřitelnou kamarádku, ale nechci, aby měla pocit, že udělala něco špatně, když na to nereaguju.

 

Od té doby, co jsem našla svou matku mrtvou na podlaze v kuchyni, jsem se naučila pohřbít všechny své pocity a emoce týkající se její smrti a dalších špatných věcí do krabice a schovat je.

 

Podle terapeutky, ke které mě můj táta přinutil chodit, když jsem byla mladší, to byl můj způsob, jak se v mladém věku vyrovnat s něčím tak těžkým.

 

Na druhou stranu taky tátovi řekla, že je jen otázkou času, kdy mi rupne v bedně, a to se ještě nestalo, takže na ni kašlu.

 

"Já ehm... jdu navštívit otce," zašeptám, aby to nikdo kolem nás neslyšel.

 

Oči se jí rozšíří. "Cože? Opravdu? Páni ... tak to je něco.“

 

Vím. "Jo, ale nechci z toho dělat vědu."

 

Skepticky se na mě podívá. "Bojíš se, že bys mohla zbaběle vycouvat?"

 

Začínám nenávidět, jak vnímavá je. "Jo."

 

Jemně mi zmáčkne ruku. "Jsem tady, kdybys mě potřebovala."

 

Já vím.

 

Naštěstí jsme další na řadě.

 

Objednáme si horkou čokoládu – a jednu pro Oakleyho, protože jsme obě měkkoty – a vydáme se zpátky ke tribunám.

 

Alespoň takový byl plán. Jsem tak rozptýlená představou, že uvidím tátu, že nedávám pozor a do někoho vrazím. Horká čokoláda se mi rozlije přes okraj hrnku, ale jsem příliš soustředěná na Jace, než aby mě to zajímalo.

 

Jeho plné rty a vypracované lícní kosti jsou mírně zarudlé od chladu a obě ruce má zastrčené v kapse černé mikiny.

 

Jako vždy vypadá tak nádherně, až mi bere dech.

 

Ten bastard.

 

"Dávej pozor, kam jdeš."

 

A není sám.

 

Casey – Britneyina zástupkyně a ta, která se příští rok chystá převzít její pozici kapitánky roztleskávaček – stojí vedle něj.

 

Nemůžu si nevšimnout, že bunda s logem Rytířů přehozená přes její ramena je na její drobnou postavu třikrát větší a stíní většinu její roztleskávačské uniformy.

 

Zjevně není její.

 

Srdce se mi bolestivě zkroutí.

 

Jace popadne ubrousek z nedalekého stolu a podá mi ho, ale já couvnu.

 

Nechci od něj nic ... nikdy.

 

Jediné, co dělá, je, že mi ubližuje.

 

Na kratičký okamžik jeho oči změknou. "Dyl -"

 

"Pojď, Jacei. Za dvě minuty musím být zpátky na hřišti,“ řekne Casey úsečně.

 

Zafuní, když se ani nehne. "Fajn. Koupím si vlastní láhev vody.“ Stáhne ze sebe bundu a hodí ji po něm. "Po zápase ji vrať svému bratrovi." Její oči zaostří na Sawyer. "Nechci, aby se na mě můj přítel naštval."

 

Sawyer se vedle mě napne.

 

Slyšela jsem zvěsti o tom, že Cole a Casey spolu chodí, ale poté, co se ukázalo, že fáma o Britney je falešná, předpokládám, že tahle je taky.

 

Zmatený výraz v Sawyeřine tváři mi říká, že nejsem jediná.

 

Casey vypadá spokojeně a než odskočí ke stánku s občerstvením, jemně zamává prsty.

 

Jace mezi námi těká očima, jako by chtěl něco říct, ale mě to nezajímá.

 

Odhodím horkou čokoládu a chytím Sawyer za ruku, protože i když to možná neřekne, vím, že potřebuje oporu.

 

Z nějakého důvodu opravdu věřila, že Cole je pod svým flirtujícím, přátelským zevnějškem hodný kluk.

 

Ale není. Ani jeden z nich není.

 

Jediný hodný bratr z Covingtonů je mrtvý.

 

"Dýchej," zašeptám, když se kolem něj prosmýkneme. "Budeš v pořádku."

 

I když si nejsem jistá, koho se snažím utěšit. Jestli ji, nebo sebe.