CP - 31. kapitola 1/3

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

DYLAN

Uplynuly téměř dva týdny, co mě Jace nechal polonahou na kapotě svého auta a beze slova se zdekoval.

Nic se nezměnilo, až na to, že teď se mi drží z cesty a aktivně se mi vyhýbá, dokonce zašel tak daleko, že se ani nezastaví na chodbě, aby si promluvil s Oakleym, pokud jsem poblíž.

Jedinou světlou stránkou toho všeho je, že nemluví ani s Britney. Na RHA kolují drby, že se už pohnula dál. A pokud jsou ty drby pravdivé ... je s Colem.

Což je důvod, proč se Sawyer mračí, když mě navštíví v práci.

"Nerozumím," zamumlá Sawyer. "Co na ní probůh Cole vidí?"

Tu samou věc, co Jace.

"Její dvojité D-éčka?" Nabídnu, když otírám pult.

Na druhou stranu jsou prsa mé kamarádky docela velkolepá. Nemluvě o tom, že má mnohem lepší osobnost.

Cole je čistý blbec, že po ní nevystartuje.

"Myslela jsem ..." Zavrtí hlavou a podívá se dolů. "Zapomeň na to. Nezáleží na tom.“

A jéjé. Možná si to ještě neuvědomuje, ale je do něj udělaná.

"Co sis myslela?"

"Že je možná, jen možná jiný než všichni ostatní kreténi v populární partě." Pokrčí rameny. "Ani nevím proč. Ale očividně jsem se mýlila a není.“

Její zklamání je hmatatelné.

Přála bych si, abych jí mohla říct něco pozitivního, ale nemám nic. Kluci jsou nanic. Zejména Covingtonovic kluci.

"Je mi to líto, Sawyer."

"Ach, zlatíčko. Stojí si na vedení,“ prohlásí paní Dickinsonová, když vyndá z trouby tác s croissanty.

Pohled na Sawyeřině tváři mi říká, že je stejně zmatená jako já výrokem mé šéfové.

"Nevím, co to znamená," řekne Sawyer. "O jakém vedení mluvíte?"

Paní Dickinsonová si povzdechne. "Znamená to, že někdy jsou lidé příliš pod vlivem ostatních." Otevře pokladnu a vloží nějaké bankovky do obálky. "Možná je zapletený s tím děvčetem, protože má pocit, že je to ten typ dívky, se kterou má chodit."

Jakkoli to nerada přiznávám, moje šéfová možná není daleko od pravdy. Cole je hvězdný rozehrávač ... a teď je Britney hlavní roztleskávačka. Patří k sobě jako arašídové máslo a želé.

Nebo spíše arašídové máslo a nějaká umělá želatinová hmota bez kalorií, protože je to přece Britney.

"Má pravdu. Vysoce pochybuji, že se Coleovi opravdu líbí. Jen udržuje zdání kvůli svému společenskému postavení.“

Paní Dickinsonová přikývne. "Jak říkala moje matka – pokud si lehneš se psy, vstaneš s blechami."

"Přesně." Usměji se na Sawyer. "Letos ale velká blecha odmaturuje, takže brzy odejde."

Sawyer se zamračí. "Ty taky."

"Stejně nejdu na vysokou školu." Sakra, nemohla bych si to dovolit, i kdybych chtěla. "Budeme se pořád vídat o víkendech a volat si."

"Slibuješ?"

Zvednu malíček. "Přísahám."

Omotá svůj malíček kolem mého a zavrtí obočím. "Znamená to, že mi řekneš, co se stalo s Jaceem?"

Vrátím se k čištění pultů. "Řekla jsem ti to. Byl opilý, měl narozeniny, trochu jsme se spolu zapletli ... a teď se vrátil k předstírání, že neexistuji.“

Sevře rty. "Zeptala ses ho, proč se na tebe tak zlobí?"

"Snažila jsem se, ale nechtěl o tom mluvit." S větší vervou drhnu pulty. "Začínám si myslet, že to nikdy nezjistím. A abych byl upřímná, začíná mi na tom záležet čím dál méně. Kašlu na Jace Covingtona, skončila jsem ním i jeho hrami.“

Slyšela jsem, že když pořád opakujete to samé, dřív nebo později tomu začnete věřit.

Sawyer se na mě skepticky podívá. "Myslím, že to vysvětluje, proč jdeš dnes večer s Tommym ven."

Ano. "Ne. Tommy je můj ... no, kamarád. Něco takového. Stále to bereme pomalu.“

"Tak pomalu, že jsi přešla od toho sejít se s ním každý den k tomu, nevidět ho téměř celé dva týdny," zdůrazni Sawyer.

"Učila jsem se," bráním se, i když znám pravdu.

Pravdou je, že jsem čekala, až se Jace srovná. Ale nestalo se ... takže je čas jít dál.

Sawyer a paní Dickinsonová si vymění pohled.

Pohrozím oběma prstem. "Přestaňte. Nevyužívám Tommyho, abych se mstila Jaceovi. Opravdu k němu něco cítím.“

Jenom se ty city ani nepřibližují pocitům, které chovám k Jacemu.

Paní Dickinsonová mlaskne jazykem. "Oblékni kozu do hedvábí, stále to bude koza."

"Tommy není koza." Otevřu vitrínu a odkrojím plátek banánového chleba, který si Sawyer objednala. "Jsi si jistá, že mě neprudíš proto, že ho chceš?"

Lituji těch slov v okamžiku, kdy uvidím Sawyeřin zraněný výraz.

"Ne. Řekla jsem ti, že…“ 

"Vím." Vložím chléb do sáčku na pečivo. "Omlouvám se, dobře? Já jenom ... Myslím, že část mě si uvědomuje, že je špatné vodit Tommyho za nos, ale nedělám to, protože jsem mrcha. Dělám to, protože opravdu chci, aby to mezi námi fungovalo. Už mě unavuje být zaseklá na Jaceově podělaném kolotoči. Pro jednou bych ráda viděla, jaké to je, když se mnou někdo zachází, jak si zasloužím a vrátí mi tolik úsilí, kolik jsem vložila, víš?“

Její rysy obklopí smutek. "Ano, rozumím." Vstane na špičky a políbí mě na tvář. "Dnes večer budu na zkoušce sboru, ale napíšu ti, až skončím. Chci slyšet všechno o tvém romantickém rande.“

"Nebude to nic tak romantického," informuji ji. "Jen si dáme zmrzlinu a půjdeme si promluvit do přístavu."

"To zní docela romanticky," řekne s drzým úsměvem, než se vydá pryč.

Zvednu sáček. "Nezapomeň na svůj banánový chléb."

Pokouším se jí ho předat, ale paní Dickinsonová mi ho vezme. "Banánový chléb není její oblíbený." Obrátí na mě svůj nelítostný pohled. "Došly nám éclairy ?"

No potěš. "Ne, ale to není to, o co Sawyer požádala."

Zamlaská. "Zákazníci si málokdy najdou ten správný. Neměla bys jim dát to, co si myslí, že chtějí. Měla bys jim dát to, co opravdu chtějí.“

Už je to tu zase. A ona si láme hlavu nad tím, proč tržby začínají klesat pokaždé, když je u pultu.

Sawyer jí vytrhne sáček z ruky. "To, co opravdu chci, je můj banánový chléb."

"Nejsi holka banánového chleba," protestuje moje šéfová. "Ty, má drahá, jsi éclair. Sladká, jedinečná a…“

"Možná už nechci být éclair," zavrčí Sawyer, než vyrazí ven.

"Lidé se mění, paní Dickinsonová. Někdy to, co jste si mysleli, že chcete, už nestačí.“

Vloží tác s košíčky do trouby. "Nesmysl. Bez ohledu na to, jak moc se změníš, pořád dorazíš domů s oběma rukama stejně dlouhými. “

[1] podlouhlé pečivo vyrobené z odpalovaného těsta plněné krémem a polité čokoládovou polevou