Tormented - 47. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Harrison

Stál jsem u dveří kabiny a každá minuta mi připadala jako hodina. Očima jsem těkal kolem a hledal Rydera s Evou, až vyjdou z budovy. Proč jim to trvá tak dlouho? Všichni už byli připraveni k odletu a já začínal být neklidný a rozrušený. Otřel jsem si ulepené ruce o kalhoty a zaklel si pod nosem.

Kapitán letadla mě varoval, že musíme brzy odletět, protože nad oceánem se žene silná bouře a naše okno pro bezpečný start se zužuje, protože se k nám blíží silný vítr.

Zrovna když jsem se je chystal jít hledat, přiběhli po letištní ploše a Ryder táhl Evu za ruku. Hádám, že se stejně jako my ostatní nemohli dočkat, až se z ostrova dostanou.

Z plic se mi vydral těžký povzdech úlevy, když Ryder pomohl Evě na palubu. Jediný důvod, proč jsem se tak dlouho držel pohromadě, byl ten, že mě Savage sledoval jako ostříž a držel mě dál od zadní části letadla, kde už byli připoutaní Parker a jeho nohsledi.

Razor a Cobra stáli na stráži mezi našimi vězni a dveřmi, přestože Nolan a jeho kumpáni byli spoutáni. Z lesku v motorkářových očích jsem poznal, že Razor jen čeká, až někdo začne vyvádět, aby ho mohl usměrnit. Muž jménem Jones přišel od našeho příjezdu o několik zubů, protože se zřejmě při nastupování do letadla popral a Razor mu dal pěstí.

Při stoupání po schodech se na mě Eva podívala, její normálně modré oči teď byly červené a opuchlé. Ještě chvíli plakala a mě bolelo u srdce. Hodlal jsem udělat všechno, co bylo v mých silách, abych jí to ulehčil a pomohl jí překonat noční můru, která se jí přihodila.

Pokud mi to ovšem dovolí.

Protože po rozhovoru s Ryderem si to mohla snadno rozmyslet. Ani v nejmenším by mě nepřekvapilo, kdyby se mnou po návratu domů nechtěla mít nic společného. Ne že bych se jí vzdal bez boje.

I kdyby souhlasila s tím, že si mě vezme, protože mi byla vděčná, že jsem ji zachránil, muselo by v tom být něco, co by nám pomohlo překonat tuto krizi. Řekla mi, že mě miluje, a já prostě musel věřit, že to stačí.

Udělal jsem pár kroků dopředu a natáhl ruku. Když nastupovala do letadla, vložila tu svou do mé, s dechem stále přerývaným z běhu.

Nedokázal jsem odolat a přitáhl jsem si ji k sobě. Chtěl jsem ji chránit před pohledem do zadní části letadla, ale hlavně jsem ji potřeboval cítit na sobě. Obě naše těla se chvěla, jak jsme se k sobě na několik okamžiků přitiskli.

„Prosím, posaďte se na svá místa. Během pěti minut musíme vzlétnout.“ Savageův hlas se rozlehl kabinou a vrátil mě do reality.

Vytáhl jsem Evu na sedadlo v první řadě a pomohl jí připoutat se. Tváře měla zarudlé, ruce se jí třásly a její dech byl stále nepravidelný.

„Jen dýchej, Evo. Jen dýchej.“

Zavřela oči a několikrát se pomalu a dlouze nadechla. Zapřel jsem se a naklonil se, abych jí zakryl ruce v klíně svýma.

„To je v pořádku, bejby. Jsi v bezpečí, slibuju. Všichni kluci jsou tady, aby tě chránili. Za šest hodin se vrátíme domů a všechno tohle hodíme za hlavu.“

Propletla své prsty s mými a stiskla je. „Děkuji.“ Hlas se jí zadrhl. „Za všechno.“

„Bejby, jestli jsi to, co jsi řekla tam v pokoji, myslela vážně, tak jsem ten nejšťastnější muž na světě. To já bych měl děkovat tobě.“

Otočila hlavu a nepatrně se na mě usmála. „Každé slovo jsem myslela vážně. Miluju tě, Harrisone.“

„Já tě taky miluju, Evo. Nemůžu se dočkat, až se konečně staneš mou ženou.“

Cukla sebou. „Musíme si promluvit.“

Tohle nebylo místo, kde bych se měl pouštět do rozsáhlé diskuse, protože už jsem věděl, co se jí honí hlavou, ale to nejmenší, co jsem mohl udělat, bylo dát jí najevo, že moje láska k ní je dost silná na to, aby překonala všechno, co nám přijde do cesty.

„Budeme v pořádku. Nic nezmění můj názor na to, jak moc tě miluju. Chci, abys to pochopila, bejby. A tím myslím absolutně nic.“

Nadechla se a četla v mých očích, aby v jejich hloubce našla smysl.

Seděli jsme a dlouho si hleděli do očí, jen jsme jeden druhého hltali. Uklidňovalo to mou duši jako nic jiného. Láska, kterou jsme na sebe navzájem vysílali, byla léčivá a očistná zároveň. Tohle bych mohl dělat celý den.

„Zavři oči, miláčku, a zkus na chvíli usnout. Nikam se nechystám, slibuju.“

Úsměv, kterého se mi dostalo za odměnu, mě odrovnal. Přitulila se blíž a položila si hlavu na mé rameno. O pár vteřin později se její dech vyrovnal a spala.

To mi dalo čas na přemýšlení. Jedna věc, kterou jsem se při létání naučil, byla, že když už jsem uvízl na několik hodin, mohl bych se usadit a využít čas k přemýšlení o věcech, na které jsem normálně neměl čas.

Nejvíce mě překvapilo, jak jsem se v myšlenkách vracel ke Scorpio Stinger MC a lidem v něm. Nikdy jsem neviděl sehranější partu chlapů, kteří by byli ochotni jeden za druhého položit život. Na tak hluboký smysl pro bratrství jsem nebyl zvyklý a popravdě řečeno, představa tak silné party bratrů, kteří pracují na společném výsledku, se mi líbila čím dál víc.

Lucas Savage a Dirty Harry byli jediní dva lidé, se kterými jsem spolupracoval a kterým jsem důvěřoval. Vzhledem k tomu, že jsem ve svém oboru pracoval už více než deset let, byl to smutný stav.

Zločinnost bílých límečků byla na vzestupu. Lidé, kteří měli být těmi nejslavnějšími, kterým jsme měli věřit, že dělají správné věci, byli odhaleni jako ti, kteří okrádají lidi, kteří na nich byli závislí.

V mém nitru se rozhostilo rozčarování a zklamání. Byl jsem tak zaslepený vlastními předsudky, že jsem neviděl skutečné padouchy, jací jsou.

Až do senátora Nolana zasranýho Parkera. Vlastně jsem toho hajzla volil ještě předtím, než jsem ho poznal jako Evina bývalého snoubence. Je to jasné. Rád bych věřil, že nejsem hlupák nebo že se nedám snadno nachytat na zdání, ale ten chlap mě rozhodně napálil.

Od té doby, co Amy a mé přátele zkosili při přestřelce, jsem byl na motorkáře přísný, ale začínal jsem se smiřovat s tím, že to byla nešťastná a tragická událost v důsledku toho, že jsem byl ve špatný čas na špatném místě.

Čím víc času jsem trávil v blízkosti Cobry a jeho gangu, tím víc jsem si uvědomoval, že ne všichni motorkáři jsou zlí. Samozřejmě kromě zmrdů jako Demon Malone; ten byl zlý až na kost. Ale člověk nemusel být motorkář, aby se narodil zlý.

Ano, Scorpio Stinger MC páchalo zločiny pro peníze, a to se nedalo omluvit. Naštěstí jsem měl dobrou zprávu, že s tímhle svinstvem se přestává, protože Ryder přišel s nápadem na steakhouse jako alternativní způsob, jak přinést do klubu peníze.

Cobra také moudřeji využíval své mužské síly a najímal své chlapce jako ochranku a vyhazovače v klubech. Jakmile začali rozhlašovat, že jsou k dispozici jako svalovci, najímali si je rockové kapely a vysoce postavení podnikatelé, kdykoli přijeli do města. O jejich služby byl tak velký zájem, že byli dobře placeni, a pokud vím, nedošlo k žádnému krveprolití ani chaosu ze strany těch, kteří se věnovali těmto novým kariérám. To všechno byla velmi dobrá znamení pro budoucí směřování klubu Scorpio Stinger MC.

Ale ze všeho nejvíc na mě zapůsobil způsob, jakým milovali své rodiny a jak se o ně starali. Tito muži nenechali kámen na kameni, aby získali mladého Jamieho zpět, a jejich láska a loajalita k sobě navzájem i k svému klubu byla hluboká.

Stejně jako každý z těchto mužů jsem i já měl své kostlivce a věci, které jsem udělal a na které jsem nebyl hrdý. Čím víc jsem přemýšlel o tom, jak jsem vedl některé části svého života, tím větší výčitky jsem cítil, že jsem klesl tak hluboko.

Musela to být žena jako Eva, aby mě zachránila před sebou samým.

Když jsem ji políbil na čelo, zasáhlo mě to jako blesk. Změnil jsem se tak, že jsem se sotva poznával. Chtěl jsem se oddat ženě. Chtěl jsem milovat a být milován. Chtěl jsem to celé, bez ohledu na cenu.

Zatvrzení srdce mi nepřineslo vnitřní klid, po kterém jsem toužil. Být chladný a odtažitý mi nepřineslo štěstí. Teprve když jsem otevřel své srdce a stal se zranitelným, stal jsem se znovu člověkem.

Především jsem chtěl žít. Chtěl jsem mít rodinu s Evou. Chtěl jsem se ráno probudit a jako první spatřit její tvář.