Tormented - 38. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Eva

Stála jsem s uchem u dveří a poslouchala, dokud jsem nezaslechla kroky a pak bouchnutí dveří. Kývla jsem na Sofii, aby otevřela dveře do koupelny. Se zavřenými dveřmi bylo horko a pára a já se stále cítila malátná a mdlá. Se srdcem prudce bušícím v uších jsem přemýšlela, co mě v místnosti čeká.

Na posteli ležely svatební šaty z čisté bílé krajky a hedvábí. Ačkoli byly krásné a nejspíš i velmi drahé, nebyly to šaty, které bych si sama vybrala. Ale to nebyl ani muž, za kterého jsem se vdávala. A jak znám Nolana, určitě má připravenou neprůstřelnou předmanželskou smlouvu, takže bych mu nikdy neutekla, kdyby nechtěl.

Možná, kdybych měla štěstí, omrzím ho a odhodí mě stranou. Jak šílená byla moje situace a moje myšlenky? Která nevěsta šla do dne, který měl být největším v jejím životě, s obavami a strachem a doufala, že se to nepovede ještě předtím, než to vůbec začne? Slib, který jsem si dala, začínal být příliš těžký na to, abych ho unesla. Uvědomí si vůbec Harrison, jakou cenu jsem byla ochotná zaplatit za jeho život a svobodu?

Sofie mě vzala za ruku a vedla k toaletnímu stolku. Seděla jsem před zrcadlem, nehybná a bez života, zatímco mi česala mokré vlasy a pak je sušila. Vyhnula jsem se pohledu na šaty, symbol svého uvěznění, tím, že jsem otočila hlavu, abych neviděla jejich odraz v zrcadle. Jak minuty ubíhaly, naplňoval mou duši strach.

Sofiiny hbité prsty mi do tmavých vlasů vplétaly květiny. Jejich sladká vůně naplnila místnost, zavřela jsem oči a několikrát se zhluboka nadechla, abych se uklidnila. Vydávala zvláštní tiché bzučení, jako by se mě snažila uklidnit. Líbilo se mi, že se mi snažila pomoct jakýmkoli malým způsobem.

Nakonec jsem se musela postavit čelem k šatům, které na mě čekaly. Jones se vrátil, aby mi řekl, že mám patnáct minut, než si pro mě přijde. Patnáct minut, než se můj život navždy změní.

Když jsem se na sebe dívala do zrcadla, zachvátil mě pocit prázdnoty. Čím dřív se smířím s prázdnotou, která bude sídlit tam, kde bývalo mé srdce, tím lépe se s tou situací vyrovnám.

Zaprodala jsem svou duši ďáblu.

Ale stálo to za každý mučivý okamžik, kdyby to znamenalo, že Harrison bude ušetřen. On se o mé oběti nikdy nedozví, ale já vím, a to mi stačilo. Pravá láska nebyla o sobě nebo o vlastním egu; byla o tom, aby ten, koho milujete, byl v bezpečí a šťastný.

Na okamžik jsem se zadívala do vlastních očí v zrcadle. Zdály se prázdné, jako bych už opustila své tělo a odešla někam jinam.

Ještě před necelým rokem bych byla nejšťastnější ženou na světě, kdybych si vzala Nolana. Tehdy jsem ještě nevěděla, jaký je to muž. Bylo zvláštní, jak se někdy ukázalo, že lidé, které jsme považovali za své hrdiny, se vůbec nepodobají charakteru, který vykreslovali okolnímu světu. Za maskou se skrýval jiný člověk, o jehož existenci jsme neměli tušení.

Nebyla jsem však jediný blázen – tisíce lidí věřilo, že senátor Parker je čestný člověk s dobrými mravy. Kdyby jen věděli, že pod fasádou slušnosti se skrývá zlý člověk, který se nezastaví před ničím, aby dostal, co chce. Zachvěla jsem se, když jsem si vzpomněla na všechny ty sliby, které dal, aby byl zvolen. Ani v nejmenším by mě nepřekvapilo, kdyby z toho nic nebylo.

Ani v nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že se stanu Stepfordskou paničkou. Předstírat, že jsem něco, co nejsem, byla jedna z mých nejhorších nočních můr. S největší pravděpodobností bych nakonec svého nového manžela pobodala a skončila ve vězení. Alespoň by to nebylo tak hrozné jako žít ve lži.

Sofie mi přinesla šaty a přidržela mi je, abych do nich mohla vklouznout. Zalapala jsem po dechu.

A je to tady.

Zmateně a ohromeně jsem se srdcem bušícím až v uších vstoupila do pěnového výtvoru. Stála jsem bez hnutí, zatímco Sofie zapínala řadu drobných knoflíčků na zádech.

Poprvé jsem byla ráda, že je matka mrtvá. Od té doby, co zemřela na rakovinu, jsem se bála svého svatebního dne, protože by mi její přítomnost zatraceně chyběla. Ale teď se mi ulevilo, že nebude muset být svědkem toho, jak jsem zaprodala své sny.

Sofie mi uhladila šaty dlaní, než mi pomohla vklouznout do bot, které mi přinesli spolu s šaty. Všechno perfektně sedělo, včetně saténového spodního prádla, které jsem měla pod nimi. Nolan nešetřil, to bylo jasné. Jenže to nebylo to, co bych si vybrala já.

„Děkuji,“ řekla jsem se slabým úsměvem, když mi podávala kytici bílých lilií.

Nesnášela jsem lilie. Byly to pro mě květiny smrti. Jak příhodné.

Trhla jsem hlavou, když se znovu ozvalo tvrdé zaklepání na dveře. Jones bez okolků vstoupil dovnitř a sjel mě pohledem.

„Není to tak zlé. Na můj vkus jsi trochu moc hubená; mám rád plné a smyslné ženy. Nějaké maso na kostech, abych si ho mohl držet.“

Na okamžik se mi chtělo vyprsknout smíchy. Jonesovo odhalení bylo mnohem víc informací, než jsem od vážného drsňáka, na kterého jsem si zvykla, čekala. Trochu jsem se uvolnila a nechala ramena o kousek klesnout.

Ale než jsem to stačila okomentovat, tvrdá maska mu zase sklouzla přes rysy. Ten okamžik zmizel stejně náhle, jako se objevil. Přesto jsem si díky němu uvědomila, že bez ohledu na to, jak se tváříme okolnímu světu, bez ohledu na to, jak drsně vypadáme, jsme všichni jenom lidé. Dokonce i Jones.

Podruhé během několika minut mě Jones překvapil a natáhl ke mně ruku, aby mě vyprovodil ven. Můj bodyguard mě držel u sebe. Chytrý muž.

Jeho zlověstný hlas mi promluvil do ucha. „Být tebou, nedělal bych žádné hlouposti. Usmívej se a chovej se jako červenající se nevěsta, jako by na tom závisel tvůj život. Čekají na tebe kamery.“

Srdce se mi rozbušilo a v ústech mi vyschlo. Nezbývalo mi nic jiného než proklouznout rukou mezi pažemi toho statného muže, protože se mi kolena třásla tak silně, až jsem se bála, že to všechno nevydržím.

Jones se vydal směrem ke dveřím. Sofie se přišourala blíž a zvedla vlečku šatů ze země. Byl čas to udělat.