Tormented - 35. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Eva

Až příliš brzy nastal zítřek. Škvírou v zatažených záclonách pronikl paprsek jasného světla a vrhl na protější stěnu tenkou ostrou čáru. Začínal nový den. Osudový den. Zachvěla jsem se a zavřela oči předstírajíc, že se to neděje.

Vzpomněla jsem si na dětství a na to, jak mi zítřek připadal vzdálený, zvlášť když byl den před mými narozeninami nebo Vánocemi.

Byla to nejdelší noc mého života. Spánek se mi vyhýbal, zatímco se mi hlavou míhaly obrazy mé budoucnosti. Slzy se mi kutálely po tvářích do polštáře, ale dávala jsem si pozor, abych nevydala ani hlásku, když jsem plakala pro každý sen, který nikdy nespatří světlo světa.

Prosila jsem ho a Nolan nakonec ustoupil a rozvázal mi zápěstí, než se převalil a usnul. Ještě pořád mě bolela z toho, jak jsem se snažila osvobodit, a třela jsem si citlivou zarudlou kůži.

Když mě svázal Harrison – pouty nebo jakýmkoli jiným způsobem, který zvolil – bylo to sexy jako hřích. Necítila jsem se bezmocná a ztracená, naopak jsem se mu dobrovolně podvolila, protože jsem to opravdu chtěla.

Zadržela jsem dech, když jsem uslyšela, jak se Nolan pohnul, ležela jsem klidně a předstírala spánek. Matrace se prohnula, když Nolan vstal z postele a šel se vyčůrat. Broukal si nějakou optimistickou melodii, zatímco se sprchoval a čistil si zuby. Trvalo celou věčnost, než konečně opustil pokoj.

S těžkým povzdechem jsem se převalila a tupě zírala do zdi. Na jediném paprsku světla z okna, který nabýval na intenzitě, se neuspěchaně vznášely drobné částečky prachu. I když jsem se mohla volně pohybovat po místnosti, nedokázala jsem se přimět vstát z postele. Chtěla jsem se stočit do klubíčka, přetáhnout si peřinu přes hlavu a usnout, abych se už nikdy neprobudila.

Štěrk poblíž křupal stále hlasitěji, až se změnil v rychlé těžké kroky dopadající na beton. Přitiskla jsem si kolena k hrudi, jako když jsem byla malá a bála se tmy.

Po rychlém, silném zaklepání se dveře otevřely na skřípajících pantech. Zamrkala jsem, když do místnosti vniklo ostré sluneční světlo. Byla jsem ve tmě se zataženými závěsy tak dlouho, že jsem neměla skutečnou představu o tom, kolik je hodin. Ne že by mě to nějak zvlášť zajímalo.

Jonesovo velké tělo vyplňovalo dveře a blokoval sluneční svit. Vstoupil dovnitř s mladou ženou v patách.

„Je čas se připravit. Senátor Parker tě očekává za něco málo přes hodinu. Připravuje malý obřad. Přivedl jsem Sofii, aby ti pomohla. Šaty ti budou doručeny, jakmile dorazí. Zatímco budeš čekat, vykoupej se.“

Můj pohled padl na krásnou dívku za Jonesem. Byla mnohem mladší než já, měla tmavě olivovou pleť a plachý úsměv. V náručí držela košík s toaletními potřebami a čistými ručníky.

„Ahoj Sofie,“ řekla jsem a poprvé po několika dnech se usmála.

„Ona nemluví anglicky. Je tu, aby ti pomohla, ne aby se stala tvou novou nejlepší kamarádkou.“

Kretén.

Pokrčila jsem rameny. „Dobře.“

„Bude tam fotograf. Senátor Parker uvolní fotky pro tisk. Snaž se vypadat dobře.“

Opravdu Nolan očekával, že se vyfiknu? Tahle fraška začínala být směšná. Přesto jedinou alternativou bylo zmačkané oblečení, které jsem na sobě měla už několik dní. Vlasy jsem měla rozcuchané a pleť dehydrovanou. Bude to vyžadovat značné úsilí, abych vypadala alespoň zpola slušně.

Jakmile Jones opustil místnost a zamkl za sebou dveře, zopakovala jsem svůj pozdrav ve španělštině, vděčná, že jsem se naučila další jazyk, a doufala jsem, že mi dívka porozumí. Možná, jen možná, a pokud budu mít velké štěstí, mi Sofie pomůže uniknout tomuhle šílenství.

Nadšená, že vidím další ženu, jsem se jí začala vyptávat na všechno možné. Přinejmenším jsem potřebovala zjistit, kde přesně jsme.

Sofie se na mě podívala s nechápavým výrazem. Neodpověděla na mé otázky ani nenabídla žádné vysvětlení. Do duše se mi vkradlo zoufalství. Ona mi nepomůže. Buď byla napojená na jednoho z Nolanových mužů, nebo dostala za mlčení hodně peněz. Nebo obojí.

Zabořila jsem hlavu do dlaní a nechala nahromaděné frustraci volný průběh. Tělem mi otřásly vzlyky a já se sesunula dopředu, kde jsem seděla na okraji matrace.

Naplněná hrůzou a sklíčeností jsem si přála najít cestu ven z téhle šlamastyky.

Teplá ruka na mém rameni byla nejbližší útěchou, kterou jsem od únosu cítila. Šokovaně jsem zvedla hlavu a podívala se na Sofii. Gestem si ukázala na uši a vydala kloktavý zvuk.

Panebože. Není divu, že mi neodpověděla.

Sofie se posadila na okraj postele a třela mi záda. Její malé gesto laskavosti mě jenom víc rozplakalo. Nebyla nesympatická, jen nebyla schopná komunikovat tradičním způsobem.

Důvěřujte Jonesovi, že tímto způsobem zmaří myšlenky na útěk. Připomnělo mi to, abych ho nikdy nepodceňovala.

Sofia mě poplácala po ruce a zatlačila mě zpátky na polštáře, pak vzala koš a odešla do přilehlé koupelny. Slyšela jsem, jak teče voda, a brzy nato vzduch naplnila vůně jasmínu. Zvláštní, jak mi taková maličkost dokázala zvednout náladu. Laskavost od cizího člověka a horká koupel nebyly věci, které bych ve svém rušném životě obvykle ani nezaregistrovala, ani bych za ně necítila tak hlubokou vděčnost.

Největší význam mohou mít jednoduché věci, které považujeme za samozřejmost.

 

Ve dveřích se objevila Sofie a gestem mě vyzvala, abych vešla. Svezla jsem se z postele, ale jakmile jsem se postavila, závrať a nevolnost způsobily, že se pode mnou podlomila kolena a já s těžkým žuchnutím spadla na podlahu.

Ze Sofie vyšel zvířecí zvuk a během několika vteřin byla u mě. Jemně mě pohladila po paži, ve tváři podivnou směs hněvu a zmatku. Ukázal jsem na modřiny na paži a na hřbet ruky, kde jsem měla zavedenou kapačku. Přikývla, v jejích tmavých inteligentních očích se zračilo pochopení a empatie.

S podporou Sofie jsem se zvedla z podlahy a pomalu se vydala do koupelny. Pomohla mi svléknout se, ani se nezarazila, když jsme se dostaly k mému nahému zadku – jako by nenosit kalhotky bylo úplně normální.

Ponořila jsem se pod vodu, uvolnila tělo, opřela se o vanu a se zavřenýma očima nasála teplo do bolavých kostí. Na pár vteřin jsem vklouzla pod vodu, abych si namočila vlasy. Bože, bylo to tak zatraceně příjemné, že jsem na chvíli zapomněla na všechny starosti.

Sofie namydlila houbu a naznačila mi, abych zvedla nohu. Kromě toho, že mě v dětství koupala matka, mě nikdy nemyla žena, přesto jsem se necítila trapně, protože Sofie na to šla tak, jako by to bylo úplně normální.

„Ach, Sofie, ty nemáš ani ponětí, v jakém jsem průšvihu, viď?“ Řekla jsem to spíš sobě, než jí. Jen se na mě usmála a dál mi drhla kůži.

Když jsem vyšla z vany, vylekalo mě další rázné zaklepání na dveře. Nechtěla jsem, aby Jones vtrhl dovnitř a uviděl mě nahou. Popadla jsem od Sofie ručník a držela ho před sebou. Otočila se, když mě uviděla, jak jí koukám přes rameno, a zabouchla dveře koupelny.

Zajiskřil ve mně malý záblesk naděje, že je Sofie na mé straně. Ale k čemu by to bylo dobré? Nemohla jsem probírat plán útěku s dívkou, která neuměla komunikovat.

Zatracení Jones a Nolan. Byli chytřejší, než jsem jim přisuzovala.