Tormented - 31. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Eva

Vzhledem k tomu, že můj telefon ležel rozbitý na podlaze mého bytu, nebylo možné se nikomu dovolat nebo zjistit, jaký je den nebo čas. Neměla jsem tušení, jak dlouho to bylo od doby, co přišel do mého bytu a unesl mě. Zdálo se, že se to všechno rozplynulo v jednu dlouhou zasranou noční můru.

Neměla jsem naději na útěk, protože i když jsem už nebyla svázána, Nolan se ujistil, že zůstávám v polovědomém stavu s čímkoli, co mi stříkal do žil.

Co by se stalo, kdybych křičel o pomoc? Pak jsem si vzpomněla, že Jones byl s největší pravděpodobností za mými dveřmi. Sám ďábel. Ten muž v sobě neměl ani jedno zrnko lidskosti. Nezajímalo by ho, co se se mnou stane – jestli budu žít nebo zemřu.

Pokud jsem si byl vědoma, Nolan opouštěl místnost jen na krátkou dobu. Když za sebou zavřel dveře, vzdala jsem se bitvy, abych zůstala vzhůru a dovolila si vklouznout do bezesného spánku. Pokaždé, když jsem se znovu probudila, ležel na posteli vedle mě, přejížděl rukama po mém těle a dotýkal se mě, jako by mě vlastnil a já byla ceněný majetek.

Prosba, aby přestal, ho jen více povzbudila a pobídla ho, aby se mě dotýkal na intimních místech. Trvalo několik pokusů ho odradit, než jsem si uvědomila, že se mu líbí, když se vzpouzím, a tak jsem se rozhodla jednat intuitivně a prostě tam jen ležet, i když všechna vlákna v mém těle křičela proti tomu.

Bez mé reakce to s povzdechem vzdal a převrátil se, ale kdybych měla jakoukoliv reakci, otočil by se zpět ke mně a začal by se znovu dotýkat mého těla.

Jako nyní.

Chtělo se mi plakat. Byla jsem tak klidná, jak jen to bylo možné, všechny svaly v mém těle bolely, jak jsem toužila pohnout svou pozicí, dokud jsem to déle nemohla vydržet a pomalu jsem otočila hlavu na stranu, abych zkontrolovala, jestli usnul.

„Přestaň odolávat, miláčku.“ Povzbuzený alkoholem, jeho teplý dech foukl do mé tváře a já nemohla potlačit nutkání otřásat se, když mě chytil za týl a přitáhnul si můj obličej k sobě. „Vím, že se ti to líbí.“

Špatně. Tak zasraně špatně.

Pevně jsem stiskla rty k sobě, když jeho ústa zakrývala moje, i když jsem si byla jistá, že ho to naštvalo.

Přestaň. Prosím, přestaň.

Těžce dýchal, stáhl se a s rozruchem spadl na polštáře.

Díky bohu někdo poslouchal moje tiché prosby.

Vydechla jsem úlevou a zhluboka se nadechla, abych uklidnila své jako o závod bijící srdce. Nolan a alkohol nikdy nebyli dobrou kombinací. Zbavil ho všeho jeho šarmu a charisma a proměnil v muže, kterého jsem nesnášela ještě víc, než když byl střízlivý.

Jak jsem si kdy mohla myslet, že ho miluju? Znělo to směšně, že jsem si pohrávala s myšlenkou strávit s ním zbytek života. Klapky mi skutečně spadly z očí a teď jsem ho viděla takového, jaký je: muž, který chtěl svou vlastní cestu, bez ohledu na cenu.

Váha na posteli se znovu posunula. Nolan byl mezi mýma nohama a stahoval mi kalhotky dolů.

„Ne. Ne.“ Strach se mi tlačil vzhůru do krku, takže jsem ze sebe jen těžko dostala slova.

„Je mi z těch sraček špatně. Beru si, co chci. Můj pták chce do tebe a dnes si začíná dělat svou cestu.“

„Nolane. Prosím, nedělej to.“ Slzy mi tekly z vnějších koutků očí do vlasů. Přehodil mi kalhotky přes rameno, v očích mu zářila zlá jiskra, když si olizoval rty.

„Miluji, když prosíš, drahoušku.“ Jeho zavrčení mi připomnělo vzteklého psa, který touží zabořit zuby do své kořisti.

Jsem jeho zatracená kořist.

Naklonil se dopředu, chytil mě za levé zápěstí a přivázal ho k posteli pomocí popruhů, které tam už předtím visely.

Ne. Musela jsem něco udělat. Cokoliv.

Když mě chytil za volné zápěstí, odstrčila jsem ho a dala mu facku.

Než se začal smát, přejel mu po tváři hněv. „Ach, zlato, děláš to ještě zábavnější. Zasraně miluju divoké ženy. Krotké mě nudí.“

„Chceš divočinu?“

Zaťala jsem mu nehty do tváře a táhla jimi přes kůži, spokojenost mě naplnila, když se objevily čtyři rozšklebené linie. Popadl mě za zápěstí, zatlačil dolů a přivázal ho k posteli.

„Ty děvko. Vždy jsem věděl, že máš v sobě bojovnost. Jak nudný vanilkový sex jsi mi dávala? To je to, po čem toužím. Dnes večer tě ošukám po svém a budeš to milovat.“

Naklonil se ke mně a chtěl mě políbit. Vytáhla jsem koleno s veškerou silou, která ve mně zbyla, a celou silou jsem ho kopla do koulí. Nolan zakřičel, pak spadl zpět na postel, chytil se za rozkrok a hlasitě nadával.

To mě bude něco stát, ale do prdele se mnou, jestli ho nechám, aby si mě vzal bez boje. Ze všech těch strašných věcí, které jsem v životě vydržela, jsem si nikdy nepředstavovala, že mě znásilní muž, o kterého jsem se kdysi starala. Copak neviděl, jak špatné to je?

Moje mysl se snažila hledat možnosti, když ležel a chrčel jako zraněné zvíře. Když jsem zatáhla za popruhy, zaplavila mě bezmoc. Nemohla jsem odejít.

Šílenství v jeho očích mě naplnilo hrůzou. „Za to zaplatíš. Krví.“

Z toho šíleného smíchu, který se mu vydral ze rtů, mi ztuhla krev. „Ale neboj se. Tvou krev nechci.“

„Co tím myslíš?“ Když jsem se snažila udržet pohromadě, napjala jsem hlas. Projela mnou panika a můj tep nabral několik kroků.

„Tvůj milenec. Chci jeho krev.“ Jeho tvář se zkroutila směsí bolesti a rozkoše, která mě vyděsila. „A já ji budu mít. Poslal jsem ho do Afghánistánu a sakra se ujistím, že se vrátí v rakvi.“ Když vyložil svůj trumf, olíznul si rty.

Prudce jsem se nadechla.

„Proč?“ Můj hlas zněl prázdně.

„Protože se mi tě snaží ukrást. Protože jsem ho na vlastní oči viděl šukat tě. Protože potřebuji ukončit život toho sráče, abychom mohli žít šťastně až do smrti.“

Hlava se mi točila.

„Nolane, poslouchej mě. Harrison a já jsme skončili. Není to můj milenec… už ne. Nic pro něj neznamenám.“ Pravda toho prohlášení bolela víc než cokoli, co mi Nolan mohl udělat. „Byl to jen úlet. Nic pro něj neznamenám, takže nemá smysl ho zabíjet.“

„Příliš pozdě, miláčku. Je na cestě za svým stvořitelem. Musí zaplatit za to, co udělal. Je to tak jednoduché.“

Rychle jsem zamrkala a zastavila slzy. Pokud by měl Nolan někdy podezření, že mu o něčem lžu, neměla bych šanci vyjednat Harrisonovo propuštění, ale ani říct pravdu nebylo snadné.

Předstíral jsem pohrdání. „Nezajímá mě, co se stane Harrisonovi, protože jsme se rozešli. Ale nenávidím pomyšlení na krveprolití ve jménu pomsty. Řekni mi, co chceš, Nolane. Uvidíme, jestli to dokážeme zajistit…“ Skoro jsem se dusila, když ta slova vycházela z mých úst. Co to sakra dělám? Zpečetit svůj vlastní osud tím, že bych nechala Nolana zvítězit, bylo to nejtěžší.

Z mých rtů vycházelo něco, co znělo jako přiškrcený smích. Byl to Harrison nebo já. Jeden z nás musel zemřít. Buď by se prolila Harrisonova krev, nebo by byla zničena moje duše, což by mě zabilo tak jistě, jako by mi dal zbraň k hlavě a zmáčkl spoušť.

„Věděl jsem, že to uvidíš po svém… dříve nebo později. Nejsem trpělivý muž a testovala jsi mě až na zasranou hranici.“

„Omlouvám se.“ To byla napůl pravda. Bylo mi líto, že došlo na výběr. K této volbě.

Obětuj se, aby Harrison žil.

Mohla bych to udělat? Mohla bych se vzdát své svobody výměnou za záchranu Harrisona? Zaplavil mě klid, který jsem necítila několik dní. Když jsem opakovala otázku, měla jsem tichý a chraplavý hlas. „Co chceš, Nolane?“

„Vezmi si mě zítra.“

Ježíš!

Rychle jsem zamrkala. „Zítra?“

„Ano. Ukaž světu, že jsi moje. Ledaže…“ Usmál se a já se nemohla ubránit třesu.

„Zítřek je dobrý. Jiné plány nemám.“ Tiše jsem se zasmála. Byla jsem v hajzlu. Harrison mě už nechtěl, ale to neznamená, že musel být poslán na smrt. „Slib mi, že přerušíš, co jsi plánoval pro Harrisona. A Savage. Zítra se můžeme vzít.“

Prohlížela jsem si jeho tvář a hledala známky upřímnosti. V těchto dnech jsem netušila, jak to vypadá; tolikrát jsem byla podvedena

Nolan se zasmál. Znělo to chladně a bez emocí.

„Zapomněla jsi, že jsi připoutána k mé posteli, drahoušku. Ve skutečnosti máš nulovou vyjednávací sílu. Ale jako dárek pro moji budoucí nevěstu, pokud se díky tomu budeš cítit lépe… ano, slibuji.“

Snažila jsem se, aby se úleva neprojevila na mé tváři.

Jaká zasraná ironie.

Právě jsem podepsala svůj vlastní rozsudek smrti.

Pohrdala jsem tímto mužem, který vyměňoval životy za svůj vlastní zisk. Nenáviděla jsem, že s ním budu svázána po zbytek svého života. Senátor Parker se sakra ujistí, že neopustím jeho stranu, pokud se mu to nebude hodit. Byla jsem jeho vězněm na celý život, jen bych tomu říkala manželství a předstírala, že se mi to líbí, abych zabránila odporu.

Život. Bylo to stejně kruté jako hořké. Vyměnila jsem svou duši za duši muže, kterému bylo jedno, jestli dýchám. Přesto to byla jediná možnost.

Můj život za jeho.