RY - 21. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

JACKSON

Když mě Talon požádal, abych šel s ním, myslel jsem si, že jít na party je to, co potřebuji. Poslední dny jsem se držel dál od Kennedy. Po sexu, který jsme měli tu noc, jsem usoudil, že potřebuji pauzu. Jsem na pokraji toho k ní přilnout až moc důvěrně. Něco, co se nemůže stát. Právě přicházím na to, jak ji přestat nenávidět. Nemůžu se zabývat s nějakým dalším pocitem, který roste.

Takže, moje řešení ... přijít na tuhle party. Ukázalo se, že jsem se mýlil. Pro mě tu není ani hovno. Sedím na gauči v domě bratrstva, v ruce pohár studeného piva. Moji přátelé se smějí a mluví. Holky pobíhají kolem rozbujelé, s malým množstvím oblečení nebo žádným, prosíc, aby byli ošukané, a já nedokážu myslet na nic jiného než na Kennedy.

Co právě dělá?

Je v mé mysli neustále. I když na ni nemám v úmyslu myslet, pořád tam je. Dělám si o ní starosti, přemýšlím, jak to zvládá, ale nedokážu se přinutit se zeptat. Jako by jediný způsob, o kterém vím, jak s ní komunikovat, je použít své tělo.

Na rameni mi přistane ruka a já se otočím abych se podíval o koho jde.

"Jacksone," zašeptá mi Crystal do ucha o chvíli později. Jsem v pokušení setřást ze sebe její ruku. "Ignoruješ mě?" Pootočí se, takže se její prsa dotýkají mé paže.

"Ne, neignoruji tě. Ani jsem nevěděl, že jsi tady.“ Snažím se neznít jako čůrák, ale poznala by, kdybych měl zájem, což nemám.

"No, teď už víš?" Zahihňá se se a je to jako skřípot nehtů po tabuli. Jsem tak naštvaný, že pevně uchopím pohár v ruce.

"Jo," ucedím.

Talon mě koutkem oka sleduje a pravděpodobně čeká, až vybuchnu.

"Chceš se mnou jít nahoru?" Nakloní se blíž a otře si o mě prsa jako mrouskající kočka. Její zuby se mi otřou o ucho a mám toho po krk. Tohle je špatné, zatraceně špatné. Vyskočím z gauče a při tom vyšplíchnu trochu piva.

Cítím, jak na mě všichni v naší malé skupince hledí, a potřebuji se odsud dostat. Tohle není místo, kde chci být, a tohle nejsou lidé, se kterými chci být právě teď.

"Odcházím, člověče," řeknu Talonovi, která má na klíně nějakou holku. Brousí se mu zadkem o rozkrok, takže bych se nedivil, kdyby mě neslyšel.

"Jsi si jistý?" zeptá se, čímž mě překvapí.

"Jo, jsi si jistý, že chceš tak brzy odejít?" Crystal našpulí rty, nakloní se přes gauč, čímž mi dá plný výhled na svá prsa, které ji vykukují z výstřihu. Jediné, co udělám je, že zavrtím hlavou.

"Nemám zájem," zavrčím.

Odvrátím se od nich, nic jiného neřeknu a odcházím z místnosti. Na cestě ven vyhodím své napůl vypité pivo na trávník spolu s kelímkem. Vytáhnu telefon z kapsy, zkontroluji čas a uvažuji, jestli je Kennedy pořád vzhůru. Mohl bych jí zavolat, ale co by to bylo za zábavu?

Zkusím, jestli je vzhůru, nasednu do svého auta a vyrazím k ní domů. Najdu parkovací místo a pak vejdu dovnitř. Jakmile dorazím k jejím dveřím, trochu polemizuji o tom, jestli jsem sem měl přijít. Stále jsem naštvaný a vždy budu smutný, ale jak mi řekla moje matka, i ona tu noc ztratila Jillian. Možná na chvíli můžeme být spolu smutní a naštvaní?

Zaklepu na její dveře a netrpělivě čekám, až uvidím její krásnou tvář. Nikdy jsem si nemyslel, že budu schopný se na ni podívat, vidět její jizvu, aniž bych neviděl mrtvou Jillian, ale bolest každým dnem polevuje, protože jsem se rozhodl přestat se jí držet.

Čas pomalu běží a vytáhnu telefon, abych jí zavolal, když se zámek uvolní a dveře se otevřou.

"Ach, čau," Kennedy mi věnuje napjatý úsměv.

Vypadá unaveně a na vteřinu zvažuji, že se jí zeptám, jestli v noci spí. Jsem připraven vložit se více do jejího života? Ukázat jí, že se starám?

"Je všechno v pořádku?" zeptá se, když nic neříkám.

"No jo. Jen jsem přemýšlel, jestli nechceš zajet na pozdní večeři nebo tak něco?“

Oči se jí rozšíří šokem a její růžové rty se sevřou. Jsem v pokušení políbit je a okusovat, ale zatím jen spokojeně sleduji, jak se její rty pohybují, když promluví.

"Jsi si jistý?" zeptá se a strčí si za ucho pramen svých blonďatých vlasů.

"Ne, ani ne. Možná je to strašný nápad,“ řeknu jí upřímně. "Byl jsem právě na party, ale trochu jsem se unavil z tamních lidí, tak jsem odešel a přišel sem."

"Nevím, jestli chci jít ven," řekne, když nervózně přešlápne. "Raději bych zůstala tady a najedla se nebo koukla na film nebo něco."

Pokud by to byla nějaká jiná holka, myslel bych si, že se mě snaží dostat do postele. Ale znám ji a opravdu jí věřím. Od té doby, co je tady v Blackthornu, nikde nebyla kromě kampusu, svého bytu a jednorázové cesty do jámy. Nechodí ven jíst ani do kina nebo na party. Sakra, ani nerada jezdí v autě.

"Nevadilo by ti, kdybys jela se mnou v autě ke mně? Po cestě si můžeme vyzvednout nějaké jídlo.“ Její rysy znovu poznamená šok, viditelně zbledne a já začínám uvažovat, jestli je to proto, že se bojí jít ven, nebo jestli se skutečně bojí jít se mnou. Po chvíli uleví mé mysli tím, že přikývne.

"Jistě, pojedu s tebou v autě. Jen si obuji boty a vezmu bundu.“ Na chvíli zmizí z mého dohledu a znovu se objeví oblečená a připravená. Zamkne za sebou dveře a společně vykročíme dolů po schodech.

Když dojdeme k mému autu, vidím, jak je nervózní. I naposledy byla tak nervózní? Myslím, že jsem byl příliš naštvaný, abych věnoval pozornost. Opět jsem šokován tím, jak moc se jí nehoda stále dotýká a jak moc jsem před tím ignoroval znamení.

"Určitě jsi v pořádku?"

"Jo, musím se tomu přestat vyhýbat. Nemůžu očekávat, že mě moji rodiče budou vozit po zbytek života, a navíc, nikdy nikam v autě nejezdit, je nereálné.“ Otevře dveře na své straně a vklouzne na sedadlo spolujezdce, zatímco já si sednu na sedadlo řidiče.

"Nevěděl jsem, že máš až tak velký problém jezdit v autech. Řídila jsi od ...“ Nedokážu to ani nahlas doříct.

"Ne, a nebudu. Nejsem připravená. Zkusila jsem to jednou a zažila jsem největší záchvat paniky v životě. Raději chodím všude pěšky. Opravdu to není tak špatné ... chci říct. Aspoň se procvičím, víš.“

Přikývnu, protože vím, že se jen snaží odůvodnit účel, proč chodí všude pěšky. Nastartuji auto a koutkem oka ji sleduji, jak si rychle připoutá svůj bezpečnostní pás.

"Budu řídit pomalu," ujistím ji, když vyjedu z parkovacího místa.

Když řídím, její tělo je strnulé, trochu se uvolní, jen když se rychle zastavíme v místě rychlého občerstvení. Objednávám pro nás oba, překvapen tím, že si pamatuji na to, co má ráda. Když se na ni podívám abych si potvrdil, že jsem objednal správně, trochu se na mě usměje a přikývne.

Zaplatím a dáma u okýnka nám podá dva pytle s jídlem. Když couvnu z parkoviště, uslyším hluboký zvuk zakručení.

"To ti právě zakručelo v břiše?"

"Myslím, že jsem si neuvědomila, jaký mám hlad, dokud jsem neucítila tu dobrotu." Kennedyin chichot zaplní auto. Zvuk, který jsem velmi dlouho neslyšel. Při Crystalinom chichotání, který jsem slyšel předtím, jsem sebou škubnul, ale když slyším Kennedyin, vyloudí to ze mě úsměv.

"Ježíši, začni jíst hranolky, než tvůj žaludek znovu zakručí, a já ohluchnu." Její chichot se promění v plný smích a nemohu si pomoci, ale směji se s ní.

"Dobře, dám si cestou pár, když mě nutíš." Otevře tašku a začne vybírat hranolky jednu za druhou a rozkošně je okusuje.

"Dej mi trochu," řeknu a otevřu ústa. Popadne pár hranolek a začne mě krmit, zatímco já stále sleduji cestu s rukama na volantu. Zbytek cesty ke mně domů krmí hranolky sebe i mně. Než dorazím k své budově, musí být taška poloprázdná. Vypnu motor a vystoupíme z auta.

Když jdeme do mého bytu, neujde mi, jak normální mi to přijde. Přijde ke mně, povečeříme a pověsíme spolu. Téměř jako za starých časů.

Zbytek večeře je stejně přirozený. Pohodlně si sedíme na gauči, zatímco jíme naše hamburgery a zbylé hranolky. Zapnu Modern Family[1], protože je to odpočinkové a zábavné. Jíme, mluvíme a smějeme se. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem se cítil tak spokojen. Ještě to není docela štěstí, ale je to daleko od utrpení, ve kterém jsem byl uvíznut poslední dva roky.

Po šesté epizodě si všimnu, že je Kennedy čím dále tím víc tichá a její hlava začne klesat na stranu. Uvažuji o tom, že ji vezmu zpět domů, nebo jí řeknu, aby šla do mé postele, ale než se rozhodnu, opře se o mně a její tvář spočine na mé paži.

Podívám se dolů jak se ke mně tulí. Její rty jsou mírně pootevřené a unikne z nich tiché sténání. Ten malý zvuk v kombinaci s jejím tělem přitlačeným k mému, udělá mého ptáka tvrdým za dvě sekundy.

Začnu se hýbat, abychom nám udělal pohodlí, ale ten pohyb ji jenom probudí. Okamžitě vytřeští oči a uvědomí si, co se stalo.

"Omlouvám se, nechtěla jsem usnout," řekne a odtáhne se. "Nejspíš bych měla jít domů." Začne vstávat z gauče, ale já ji chytím za zápěstí a stáhnu ji zpět.

"To je v pořádku. Jen jsem se snažil získat trochu pohodlí. A je pozdě, můžeš tu zůstat.“ Odmlčím se a snažil se přijít na to, jak to uděláme se spaním. Možná bych měl spát na gauči? Ne, to se nestane. "No tak, jdeme spát."

"Dobře," souhlasí, ale neunikne mi neochota v jejím hlase. Není si ohledně toho jistá. No, to jsme dva.

Zavedu ji do ložnice, začnu se svlékat ze šatů a sleduji, jak dělá totéž. Než se dostane k podprsence, popadnu tričko z prádelníku a podám jí ho. Rychle si poradí s podprsenkou, než si oblékne příliš velké tričko. Když tam stojím a dívám se na ni, uvědomuji si, že je první dívkou, která kdy vkročila do mého pokoje a dostala možnost spát v mé posteli.

Když šukám holky, je to obvykle rychlé a nikdy nic něžného nebo intimního. Tohle to důvěrné a zatím nevím, co si o tom mám myslet. Můj pohled padá dolů na její krémově bílá stehna, s jizvami nebo bez nich, začnou se mi zbíhat sliny. Ještě jsem ji tam dolů neochutnal. Chtěl jsem tu noc, ale byl jsem zaujat jejími kozami.

Když se vnitřně usměji, musí mi uniknout smích, protože Kennedy se na mě divně divá. "Co?"

"Jen že se směješ a je to divné, protože to obvykle neděláš."

"Dělám, jen ne často."

Přistoupí k posteli a odtáhne přikrývky, než se usadí na matraci. Rozčiluje mě, jak perfektně tam vypadá – jako by vždy měla být v mé posteli. Vina prosákne do mého podvědomí a odeženu ji pryč. Nosní dírky mi planou, nadechnu se nosem a necítím nic jiného než závan její ženské vůně.

"Jsi v pořádku? Můžu jít domů, opravdu to není velký problém.“

"Ne, jen ... pojď sem." Poplácám místo před sebou na posteli. "Lehni si na záda a roztáhni nohy."

"P-proč?" Kennedy zakoktá, jako by byla nervózní, ale udělá, co řeknu.

Umístí se na záda přede mnou, roztáhne nohy a její oči na mě zvědavě hledí, až mám pocit, jako by mi byla skutečně vydána na milost a nemilost. Vypadá, jako by se v mé přítomnosti cítila pohodlně, a ne tak strnule. Jako bych jí mohl udělat cokoli, co chci, a ona by to dovolila.

"Chci tě ochutnat," zašklebím se a vzdávám se účinku, který na mě má.

Nenamítá, a tak sáhnu po lemu trička a vytáhnu ho nahoru. Kennedy je jiná než ostatní holky, se kterými jsem to dělal. Je jednoduchá, ale zároveň naprosto dokonalá a až doteď jsem si neuvědomoval, jak moc to v životě potřebuji. Ponořím prsty do okraje kalhotek, nadzvedne zadek, abych ji je mohl stáhnout dolů.

Odhodím kalhotky přes rameno, padnu na kolena a rukama jí víc roztáhnu stehna. Můj pohled se zachytí na jejích jizvách, připomínajíc mi, jak křehká je a jak oba trpíme.

Přestaň. Na to teď právě nemysli.

Nasměruji svůj pohled zpět na její růžovou kočičku, nakloním se a nosem přejedu nahoru a dolů mezi jejími záhyby. Místnost zaplní tiché zalapání po dechu, usměji se a maličko se ji jazykem otřu o klitoris. Pojídání kočičky nebylo nikdy na vrcholu mého seznamu úkolů, když jsem byl s jinými holkami, ale stejně jako ve všem ostatním, je Kennedy výjimkou. Nemám pocit, že to musím udělat. Chci to udělat, potřebuji to udělat.

Trochu pevněji ji popadnu za stehna, ohnu jí nohy směrem k hrudi, což mi poskytne lepší výhled. Pak začnu hodovat. Hltám každý její kousíček, lížu, okusuji a saji její dokonalou kočičku.

Přesunu se dolů k jejímu vchodu, zakroužím ji tam jazykem, než se ponořím dovnitř, šukajíc ji mělkými tahy.

"Jacksone," zalapá po dechu a nohy se jí začnou třást, ale nepřestávám. Přitisknu palec k jejímu klitorisu, třu ho v jemných kruzích a jazykem ji šukám a užívám si každou kapku vzrušení, která mi pokrývá jazyk. "Já ... ach bože ..." zakňourá a přitáhne si mě blíž, než se mě pokusí odstrčit.

Zasměji se do její kundičky, ten zvuk jí rozechvěje a povzbudí ji k dalšímu uvolnění.

"Já ... to je báječný ..." Z jejích rtů unikne další zakňourání rozkoší a pro mé uši je to čistá rozkoš.

Bezmocně se pokouší ode mne vykroutit, zavírá nohy, ale já ji držím na místě, dokud konečně nevybuchne, její šťávy mi pokrývají rty a stékají dolů bradou.

Pak ji saji a lížu, dokud neočistím její oteklou kočičku od každé kapky. Když ji pustím, skoro se zasměji tomu, jak omámeně vypadá. Můj pták je tvrdý a připravený cítit její rty omotané kolem něj, ale když se natáhnu za pás svých boxerek, všimnu si, jak se Kennedy sevře.

"Já ... to jsi neměl dělat. Neudělám ... nemůžu ti to oplatit.“

"Co myslíš tím, že mi to nemůžeš oplatit? Nikdy předtím jsi ho nikomu nevykouřila?“ Teda, nedivil bych se, byla koneckonců panna. Možná to nedělala, a proto je nervózní.

Pak si vzpomenu, jak vyšilovala, když jsem se poprvé pokusil přimět ji, aby mě vykouřila. Užírá mě vina při pomyšlení, jak jsem se k ní tehdy choval.

Vyhne se mým očím a do jejích rysů se promítne strach. "Já ... prostě se mi to nelíbí. Dělá se mi z toho špatně.“ Ta lež se jí převalí na jazyku a já jsem trochu naštvaný, že mi o tom neříká pravdu. Pokud to nechce dělat, může to říct. Není třeba o tom lhát.

Jsem napůl v pokušení zatlačit na ní, aby mi o tom řekla, ale nechci zničit noc, kterou jsme měli. Tohle je pokrok, i když malý.

"To je v pořádku, běž pod přikrývku, abychom mohli jít spát," řeknu. Můj pták mi teď nadává a moje koule budou nejspíš do rána modré, ale je to tak, jak to je.

Kennedy nenamítá a během několika sekund je pod přikrývkou. Vlezu pod ni také a vypnu světlo. Převalím se na bok, přehodím si paži přes její štíhlé tělo a přitáhnu si ji k sobě. Schoulí se ke mně jako kotě, jako by byla stvořená na to, aby tady byla.

Chvíli trvá, než si mě spánek najde, ale jakmile se to stane, zjistím, že je to nejlepší spánek, jaký jsem za poslední měsíce zažil, a uvažuji, jestli to má něco společného s blonďatou dívkou, která spí vedle mě.

---

[1] Taková normální rodinka