RY - 18. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

KENNEDY

Znáte ten zvláštní pocit, který míváte, když spíte, a máte pocit, že vás někdo sleduje? Ale není možné, aby se to skutečně mohlo stát. Ne, když jste zamčeni v hotelovém pokoji. Ne, nemůže se to stát. Pokud ve svém životě nemáte někoho jako Jackson.

Zamrkám ospalýma očima, sotva probuzená, když zaječím na stín vznášející se nad mou postelí. Z ničeho nic má ústa zakryje ruka, chvíli předtím, než se objeví Jacksonův obličej. Jeho pohled je nelítostný a okamžitě vím, že mám potíže.

"Chystám se odtáhnout ruku a ty mi řekneš, co ses kurva snažila dokázat tím, že jsi šla sem?" Hluboký tón jeho hlasu probudí mé tělo a mé bradavky ztvrdnou, proti tenké látce mého trička, což kromě kalhotek, je všechno, co mám. když jsem zakrytá přikrývkou, cítím se odhalená a nechráněná.

Odtáhne ruku, překříží si ruce na prsou a zírá na mě jako zklamaný otec.

Nadechnu se. "Jak ses sem sakra dostal?"

"S tím si nedělej starosti. Dělej si starosti o to, jak mi odpovíš,“ zavrčí. Vypadá hrozivě, ale já se ho nebojím.

Věděla jsem, že tento okamžik přijde. Věděla jsem, že mě nakonec najde, ale nepočítala jsem s tím, že to bude uprostřed noci, takže nemám připravená slova. Co mu mám říct? Že jsem žárlila? To by se mu líbilo. V žádném případě mu nehodlám dát pocit uspokojení. Místo toho tedy řeknu první věc, která mě napadne.

"Nechci od tebe chytit nějakou nemoc. Pokud máš ve zvyku spát bez kondomu s kdekým, pak nebudu jednou z tvých holek.“

Jackson na mě zlomek vteřiny zírá, než zakloní hlavu a začne se smát. On se sakra doopravdy směje. Zvuk, který jsem příliš dlouho neslyšela, a kdyby to nebylo za dané situace, možná bych si ho ve skutečnosti ráda poslechla.

"Říkej si, co chceš, brouku. Nyní buď hodná holka a sundej si tričko. Nepřišel jsem si sem povídat.“

Samozřejmě, že ne. Jako bych vážně uvěřila, že sem přišel, aby se ujistil, že jsem v pořádku. Že se o mě bál.

"Nebudu s tebou spát." Trvám na svém a svírám před sebou přikrývku. "Vypadni." Ukážu na dveře. Skončila jsem s tím být jeho boxovacím pytlem. Skončila. Už tohle nehodlám dělat.

"Ne. Nepřišel jsem až sem, jen abych se otočil a vrátil se domů. Nejdu nikam. Alespoň dokud nedostanu kousek tebe.“

Pokrčím nosem a odpovím: „Pak si udělej pohodlí na podlaze, protože s tebou nebudu spát.“

Nakloní hlavu na stranu a zvedne obočí, jako by mě zkoumal, připraven otestovat mé limity. Plánuje mě zatlačit, aby viděl, nakolik mě dokáže ohnout, než prasknu.

"Řeknu ti, co bude. Buď sex, nebo mě necháš podívat se na tvá stehna. Tak která z možností to bude?“

Zuřivě zavrtím hlavou až mi prameny mých blonďatých vlasů bičují tváře. Jak se to mohlo tak rychle vyhrotit?

"Žádná ... ani jedna z nich."

Znám odpověď mezi těmito dvěma možnostmi. Raději bych s ním měla sex, než abych mu dovolila vidět mé jizvy, ale odmítám se vzdát. Nenechám ho, aby mě k tomu donutil. Musí odejít.

"Vyber si, Kennedy!" zařve a jeho oči propichují mou duší.

"Ne!" Přitisknu si přikrývku k hrudi a začnu od něj prchat, ale nedostanu se daleko, než je za mnou. Popadne okraj deky, zatáhne za ní a strhne ze mě jedinou ochranu, kterou mám. Jako zvíře, které je zraněno, mé oči skáčou po místnosti a hledají místo, kde se schovat. Nemůže vidět mé jizvy, nemůže. Použije je proti mně, aby mi mohl více ublížit.

Nedám mu víc munice, než už má. Už mě unavuje dávat mu nabitou zbraň a očekávat, že mě nestřelí do srdce.

Teď, když jsem bez přikrývky, se zvednu na kolena a vrhnu se přes postel, ale Jackson to samozřejmě očekává a rukou mě chytne za kotník.

"Pusť mě!" Zařvu a můj hlas se zlomí.

Zjistí to a všechno zničí. Naposled mě zlomí. Svou volnou nohou do něj kopu, snažíc se ho přimět, aby mě pustil, ale každý úder mi připomíná, jak silný je.

"Vzdej to, Kennedy. Ukaž mi, jaké je tvé tajemství,“ posmívá se a převrátí mě na záda. Zvednu se na lokty, zpanikařím a zvednu nohu, abych ho kopla, ale on mě přitáhne k okraji postele a způsobí, že znovu padnu na záda. Než se vzpamatuji, přitlačí se na mě celou svou váhu. Uvězní mě pod sebou.

"Sex! Vybírám si sex!“ zakřičím, protože všechno je lepší než tohle.

"Je příliš pozdě na výběr."

"Prosím, Jacksone, prosím ..." prosím, jako jsem nikdy předtím neprosila, srdce mi v hrudi buší jako sbíječka. Sotva dýchám, mé plíce se odmítají naplnit vzduchem. Každou chvíli to zjistí. Uvidí drsné jizvy a bude po všem.

Uslyší mou prosbu a ve tváři se mu mihne výraz nezájmu, ale nevstane. Místo toho vezme mé ruce do jedné ze svých a drží je na mé hrudi, zatímco používá své tělo, aby mě držel na místě. Jeho druhá ruka zmizí mezi našimi těly a pak to ucítím.

Jeho prsty na svém stehně. Jak se dotýká jizev a obtahuje je.

Ztuhnu, jako bych uvízla v písku, a každý pohyb mě noří hlouběji do země. Z oči mi začnou unikat slzy a stékat dolů po tvářích. Třesu se, protože vím, že se stane nevyhnutelné. Nemůžu ho zastavit. I kdyby se to nestalo dnes, nakonec se to stane. Jaký má smysl s ním bojovat?

Cítím se naprosto poražená a ochabnu v jeho náručí. Jackson se zmateně zamračí, když se ze mě zvedne a roztáhne mi stehna. Zavřu oči, dýchám nosem a snažím se zmírnit paniku, která si nárokuje každou buňku mého těla.

Jeho dýchání se změní a cuknu sebou, když ucítím jeho jemný dotek na mé zohavené pokožce. Teď je zkoumá, hrubými okraji svých prstů sleduje každou čáru.

"Kdo ti to udělal?" ta slova vycházejí chraplavým šepotem a uvažuji, jestli se chtěl vůbec zeptat. Nereaguji, hrdlo mám příliš svázané strachem. Teď se všechno rozpadne. Zjistí to ... bože, on to zjistí.

Mine jeden úder srdce, pak další, a pak ucítím jeho ruku na mé tváři. Jeho dotek je jemný jako vlna hladící břeh pláže.

"Kdo ti to udělal, Kennedy? Kdo ti ublížil?“ Zranitelnost v jeho hlase mi otevře oči ihned a bez důvodu. Skrz své rozmazané vidění na něj vzhlédnu. Vypadá jako kousek skla visící na okraji něčeho. Jeho ostré hrany mě pořezají hlouběji než jakákoliv jiná rána, kterou jsem si sama způsobila, pokud je nechám.

"Kennedy. Opravdu se snažím neztratit nervy, tak mi řekni, kdo ti to udělal, ať z něj můžu vymlátit duši.“ Jeho čelist poskočí a vím, že nelže. Odtáhne se a já se zachvěji zimou, která mnou projede při ztrátě kontaktu.

Tohle je úplný šok. Jen před pěti minutami tu byl kvůli sexu, aby mi ublížil a ponížil mě. Teď se najednou zajímá? Vřítí se do mě zlost, zaplaví mou mysl a předhoní paniku a strach. Právě teď zuřím.

"Záleží na tom, kdo to udělal? Věřil bys mi, kdybych řekla, že jsi to udělal ty?“

"Já?" O krok odstoupí, jako bych mu dala facku. "Tohle jsem ti kurva neudělal a oba to víme."

"Máš pravdu, fyzicky ne. Neřezal si kůži, ale jsi jedním z důvodů, proč tam jsou.“ Odmlčím se a podívám se jinam, stydím se a cítím se špatně, že teď ví, jak moc jsem v prdeli. "Proč tě to vůbec zajímá? Proč ti záleží na tom, jestli trpím? Nikdy předtím na tom nezáleželo, tak nepředstírej, že teď ano.“ Zaklapnu stehna a prchám zpátky na postel.

Jackson zavrtí hlavou a promne si tvář. "Nebudu se tě znovu ptát, Kennedy. Kdo ti to udělal? Právě teď na všechno ostatní seru. Jen mi řekni, kdo ti to udělal.“

Zavrtím hlavou a úplně se uzavřu.

"Řekni mi to, nebo zavolám tvé matce a řeknu jí, že ti někdo ubližuje."

"JÁ!" vybuchnu: „Jsem to já. Ubližuji sama sobě. Já jsem ten důvod, proč mám na stehnech jizvy. Jsi teď šťastný? Znáš mé tajemství. Jdi a řekni to všem. Už mě to nezajímá.“ Mé srdce pukne a je to, jako by se každý pocit, který jsem potlačovala, protlačil na povrch.

"T-ty?" zaskočí mu.

Smutně se na něj usměju. "Jo."

"Proč bys to dělala? Proč by sis takhle ubližovala?“ Nedívá se na mě s odporem, jak jsem od něj očekávala, ale ani ten pohled nemusí být nutně lítost. Ve skutečnosti to vypadá, jako by mě poprvé viděl. Uznávajíc, že naše bolest je stejná. "Proč? Jen mi řekni proč, ať to můžu pochopit?“

"Protože ... já ... jen mi to pomáhá vyrovnat se s tím." Jak mu to vysvětlit, aby tomu do jisté míry porozuměl, když tomu ve skutečnosti nerozumím ani já? "Hádám, že když se říznu, všechno v mé mysli ztichne. Na jednu sekundu se necítím provinile ani zahanbeně.“ Dívám se dolů na své ruce a přemýšlím, co se bude dít dál. Vysměje se mi do tváře? Řekne to všem? Teď, když ví, že už neexistuje nic, co bych mohla udělat, abych mu zabránila v tom být pro smích celé škole.

Už déle nejsem schopná zadržet slzy a začnu tiše vzlykat, zatímco čekám, až se mi začne vysmívat. Moje žaludek se zkroutí a sevře, a právě teď cítím nutkání se říznout, aby se všechno vyplo.

"Chceš to teď udělat, že?" zeptá se.

Nevím, proč se obtěžuji odpovídat, nic mu do toho není. Nemusím mu říkat, co si myslím nebo cítím, ale chci. Chci, aby někdo věděl, že trpím, alespoň jeden člověk. "Ano." Vzlykám a otřu si slzy, které se stále objevují.

Moje vidění je tak rozmazané, že nic nevidím, ale vím, že tam stále je.

"Teď můžeš odejít. Máš, co jsi chtěl. Jdi to říct všem, jdi se mi vysmívat, jak vím, že chceš.“ Bolest v mé hrudi se sílí, takže se mi těžko dýchá, a lapám po vzduchu, jako bych se dusila.

"Nikam nejdu. Posuň se a vlez si pod přikrývku.“

"Proč?" Zeptám se, když začnu dělat, co řekl. Jsem tak zvyklá dělat to, co mi říká, že jednoduše nejprve jednám a až pak se ptám.

"Protože tě chci obejmout, proto. Teď to nepokaz. Lehni se na bok a nech mě to udělat.“

"Nechci tvou lítost."

"Nelituji tě, Kennedy. Ve skutečnosti si poprvé za dlouhou dobu myslím, že bychom mohli mít něco společného. Teď se otoč, než to udělám za tebe.“

Udělám, jak řekl, převrátím se na bok a přitáhnu si přikrývku k sobě. O chvíli později uslyším, jak jeho oblečení dopadne na podlahu, a pak vleze pod přikrývku a přisune se ke mně. Mé tělo obklopí teplo, a když přehodí svou paži přese mně a přitáhne si mě k své hrudi, cítím se ... v bezpečí, což je nejdivnější věc, protože je poslední osobou, u které bych se měla cítit v bezpečí.

"Cos myslel tím, že máme něco společného?"

"Cítím se stejně, když bojují v jámě. Líbí se mi z někoho vymlátit duši, ale nevadí mi ani to, když můj obličej dostane nakládačku. Fyzická bolest je lepší než ta alternativní, že?“

"Jo…"

"Spi. Tvoje tajemství je u mě v bezpečí, brouku.“ Použije přezdívku, kterou mě nazýval, když jsme byli mladší, a mé srdce se roztříští. Vzlykám do polštáře, zatímco mě objímá, držíc všechny mé rozbité kousky pohromadě. Pak zavřu oči a upadnu do neklidného spánku, přemýšlejíc, jestli to myslel opravdu vážně.

Je s ním mé tajemství v bezpečí?