RY - 15. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

JACKSON

Po zbytek víkendu se mě moji rodiče snaží uklidnit říkajíc mi, že musím přestat být naštvaný a navštívit terapeuta. Kurva, terapie? Neexistuje nic a nikdo, kdo by mě mohl opravit. Sedět a mluvit o smrti mé sestry s nějakým lékařem, který netuší, čím procházím, mi nepomůže. Je mi jedno, jestli to pomohlo jim.

Ve skutečnosti se mi ulevilo, když po večeři konečně odešli. Rozloučili jsme se v restauraci a pak jsem vyrazil domů. Problém je v tom, že se nechci vrátit domů. Nechci sedět doma sám, ale také nechci nikam jinam. Nechci mluvit ani cítit, což znamená, že skončím touláním se po městě.

Venku je tma, vzduch je chladný a když se podívám na čas, uvědomím si, že je téměř půlnoc. Zastrčím si telefon zpátky do kapsy a rozhlédnu se kolem, abych zjistil, kde jsem. Netrvá mi dlouho, než si uvědomím, že v podstatě stojím přes ulici od Kennedynho bytového komplexu. Kurva, proč se od ní nemůžu držet dál? Na povrch vyplave zlost a všechen klid, kterého jsem dosáhl procházkou, se rozplyne ve vzduchu. Všechno zničila, zatraceně.

Než se vůbec zamyslím nad tím, co dělám, přejedu přes ulici a vejdu do jejího bytového domu. Stoupám po schodech, beru dva najednou a najednou mám to hluboké, primitivní nutkání ji vidět, cítit ji, jak to bylo, když byla u mě, skloněná přes můj gauč se zadkem ve vzduchu.

Zabuším pěstí na její dveře, zvuk se ozývá tichou chodbou.

"Otevři, Kennedy," křičím na dveře. "Udělej to, nebo je vykopnu." Pokračuji v bušení a nestarám se o to, koho vzbudím. Vzbudím celou zasranou budovu, pokud budu muset.

O chvíli později se dveře otevřou a přede mnou se objeví Kennedy. Své hedvábné blond vlasy má v rozcuchaném drdolu na hlavě a kvůli jasnému světlu, který proudí do jejího bytu z chodby mžourá očima. Je jasné, že jsem ji probudil. Jejda.

"Co tu děláš?" zachraptí s hlasem pořád ospalým.

Místo odpovědi se prostrčím kolem něj a vejdu do bytu bez pozvání. Zavře za sebou dveře, otočí se ke mně a rozsvítí světlo. Přinejmenším začíná chápat, jak to funguje. Jsem v pokušení vytáhnout na ní co to mělo kurva znamenat s jejími stehny, ale chci do ní ponořit svého ptáka víc než slyšet, co se s ní sakra děje. To vše je součástí mého přesvědčování, že mi na ní nezáleží. Pokud nebudu klást otázky, pak si nebudu muset dělat starosti.

"Sundej si oblečení. Chci tě znovu ošukat.“

Otevře ústa, jako by nemohla uvěřit tomu, co jsem právě řekl. Kvůli čemu si myslí, že jsem se tu objevil uprostřed noci?

"Nemyslím si, že je to dobrý nápad."

To nemůže myslet vážně, že? Šukat spolu je vždy dobrý nápad. Je to jediná dobrá věc mezi námi. Je to buď šukání, nebo já ublížím jí nebo ona ublíží mně. Neexistují žádné další možnosti.

"Neptal jsem se tě na tvůj názor. Řekl jsem ti, aby ses svlékla.“ Založím si ruce na prsou a zamračím se na ni. "Tik tak. Nemám celou noc. Udělej to, nebo to udělám za tebe.“

Pozorně ji sleduji, jak si kouše spodní ret. Nervózně se rozhlíží po místnosti, jako by přemýšlela, jak se z toho dostat.

Ach, brouku, není úniku.

Uteč a já tě s křikem dotáhnu zpátky.

Nevypadá ale vystrašeně, možná se cítí nepříjemně, ale nebojí se. Její tváře jsou světle růžové, ale zrudnou, když nakonec řekne: „V mém pokoji bude světlo zhaslé.“

Zakřením se, když ji na to kývnu a následuji ji do ložnice. Světlo v jejím pokoji nesvítí, ale lampa na chodbě propouští dost světla, abych viděl, kde je postel, než zavře dveře a zahalí nás do tmy.

Slyším, jak se svléká. Jedním tahem se sebe shodím kraťasy i boxerky, než si přetáhnu košili přes hlavu.

"Chci tě na všech čtyřech. Žádné mluvení, kurva. Nechci slyšet fňukání ani pláč. Chci tě jen ošukat. Dlužíš mi to za to, že jsi mi tuhle ublížila.“

"Fajn," zašeptá a pak uslyším, jak se pohybuje směrem k posteli a vyšplhá se na matraci. Pomalu zamířím k posteli. Když k ní dojdu, najdu ji na všech čtyřech, jak jsem jí to nařídil.

Rukou sjedu dolu od jejího ramene až po vyklenutá záda, zastavím se, až když vezmu do dlaní její pevný zadek. Pod mým dotekem se zachvěje, ale nehýbe se ani nic neříká. Umístím se za ni a oběma rukama přejedu po její spodní části zad a zadku a užívám si její hladkou kůži. Můj pták je neuvěřitelně tvrdý a moje koule prahnou po uvolnění.

Kurva, proč ji tak moc chci? Mohl bych mít tady jakoukoli dívku, a přesto jsem si vybral nepřítele.

Jednou rukou ji držím za její štíhlý bok a druhou sklouznu dolů mezi její nohy. Prsty obtáhnu její pysky, které jsou již pokryté sladkým vzrušením. Může se chovat jako nevinná, neochotná dívka, jak se jí zachce, ale její tělo nelže.

Chce to, chce, abych ji šukal, nejspíš tak moc, jak to chci já.

"Jsi mokrá, brouku. Takže zatraceně mokrá. Chováš se, jako bys to nechtěla. Jako kdybys mě nenáviděla, a možná, že to tak je, ale oba víme, že miluješ, když tě šukám.“ Nateklou hlavičkou ptáka zavadím o její vchod a sevřu jí klitoris mezi prsty. Usměji se, když se prudce nadechne. Vlhne víc a víc a brzy si nedokážu pomoci.

Když jsem si jistý, že je dost mokrá, aby mě přijala, navedu svého ptáka k jejímu vchodu a vniknu do ní jedním rychlým pohybem boků.

Je těsná jako rukavice, sevře mě a na okamžik převrátím oči až navrch hlavy. To mě poser. Ze všech holek, které jsem šukal, se žádná ani vzdáleně nevyrovná tomu, jak skvělá je Kennedy. Být v ní by nemělo být tak dobré. Vím, že je to past. Přesto jsem ochoten do toho znovu a znovu spadnout. Úplně se vytáhnu a znovu do ní vrazím. Udělám to několikrát, vytáhnu se ke špičce, jenom abych do ní znovu vrazil, dokud ji mé koule nepolíbí zadek.

Slyším zvuk, který vydává při každém úderu, ale kromě toho neříká nic. Mé rty se zvednou do triumfálního úsměvu. Chci ji přimět křičet a skandovat mé jméno až do nebes, zatímco mě bude prosit, abych ji nechal udělat se.

Jakkoli je to těžké, jdu na to pomalu, mé tahy jsou tvrdé a stálé. Po zádech mi stéká pot a zatnu zuby, když ucítím, jak se její kočička chvěje kolem mě.

"Ne, ještě se neuděláš," zavrčím a znovu zpomalím. Beru nás oba na tuhle nikdy nekončící horskou dráhu potěšení. Šukám ji tvrdě a rychle, než se zastavím, jen aby to udělal znovu. Kennedy lapá po dechu, ale ještě neprosí.

Píchám ji rychleji, netrvá dlouho, než ji zase dostanu k okraji. Když cítím, že se právě chystá vyvrcholit, úplně se vytáhnu.

"Jacksone!" Poraženě poklesne na matraci.

"Říkal jsem ti, abys nemluvila." Silně ji plácnu po zadku. Zakňourá, ale brzy se to promění v stenání, když vklouznu zpět do jejího teplého kanálku. Její kluzké teplo mě táhne hlouběji a hlouběji a brzy padám do propasti, nejsem schopen ani jednoho z nás déle dráždit.

"Pros o to," zavrčím, zatímco ji divoce šukám a přitisknu jí tvář do matrace.

"Prosím, prosím ..." Její sladký hlas dolehne k mým uším, dávajíc mi vědět, jak zoufale touží po mém ptákovi.

"Chceš toho ptáka, že? Chceš ho, i když nenávidíš osobu, se kterým je spojen.“

"Ano, ano! Prosím, Jacksone, prosím ... “ Pevněji ji sevřu boky, vrazím do ní naplno a vrtím boky o její zadek. Jako raketa vystřelí, její kundička se sevře kolem mě a pošle mě do spirály rozkoše.

Řvu, nedokážu se zastavit, zatímco vybuchuji a naplňuji ji až po okraj lepkavým semínkem. Svalím se, zamáčknu její drobné tělo do matrace a obličejem se jí zabořím do vlasů.

Nechci se pohnout. Cítím se tak nasycený, intenzivně uvolněný, ale nemůžu tu s ní zůstat. Tohle není ten druh věci. Nechystám se ji vzít do náruče a šeptat jí do ucha krásna slůvka.

To vše je součástí plánu.

Ublížit jí. Zlomit ji.

Sklouznu z ní i z postele, natáhnu si zpátky kraťasy a zastrčím si do nich ptáka. Jako zázrakem najdu ve tmě svou košili a znovu si ji na sebe natáhnu. Vklouznu do bot, vykročím ke dveřím, chvíli u nich postávám s váhající rukou nad klikou. Proč cítím potřebu se jí zeptat, jestli je v pořádku? Udělala se. Cítil jsem, jak kolem mě pulzuje, takže vím, že vyvrcholila. Setřesu ten pocit, otevřu dveře do ložnice a opouštím její byt.

Jakmile jsem venku, zamířím zpět k sobě a cítím se lehčí než poslední dny. Ošukat Kennedy je zlatý hřeb mého dne. Je to téměř lepší, než se jí posmívat nebo s ní bojovat. Když se konečně dostanu do svého bytu a vlezu do postele, spánek se mi vyhýbá a myšlenky na Kennedyho zaplní mou mysl.

Nenávidím ji, ale zároveň se o ni jedna moje část zajímá, a to je ten problém. Kdyby jen moje nenávist k ní převažovala nad všemi ostatními emocemi, které jsem cítil, možná pak bych sám sebe nezpochybňoval. Možná bych se nezastavil u dveří a nepřemýšlel, jestli se ji mám zeptat, jestli je v pořádku.

Dostává se mi pod kůži a je čas těmhle pocitům učinit přítrž, protože vím, že v mém srdci není místo pro někoho tak ohavného.