RA - 21. kapitola

 Překlad: Marťa

Drew

Po zaparkování auta jsem se rozhlédl a uviděl, že Clayton zaparkoval o pár míst ode mě. Rozhodl jsem se, že nejlepší bude, když s ním promluvím, než se dostaneme na stadion. Čím méně lidí bude kolem, tím lepší to bude pro všechny zúčastněné. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, než jsem otevřel dveře. Nebylo to snadné, ale nastal čas, abych se tomu zasranému kreténovi postavil.

Mířil ke mně se zlostným úšklebkem na tváři.

„Čau, chlape,“ řekl a zvedl pěst, aby si se mnou ťukl. „Není třeba mi děkovat.“

Věděl jsem přesně, o čem mluvil. V posledních několika dnech už mi několikrát volal, ale nechtěl jsem s ním mluvit po telefonu. Potřeboval jsem mu stát tváří v tvář, aby viděl, jak jsem se na něj zlobil.

 Stál jsem tam a opovržlivě na Claytona zíral. Kdo byl ten chlap přede mnou? Už jsem to sotva znal, protože si přisvojil osobnostní rysy, které předtím vůbec neměl. Choval se způsobem, který neodpovídal Claytonovi, kterého jsem znal a byl mi blízký.

„Musíme si promluvit, Clayi,“ řekl jsem tak klidně, jak jsem mohl. Poslední věc, kterou jsem chtěl udělat, bylo rozrušit ho a nechat ho odejít a ztropit scénu. Doufal jsem, že to dokážeme vyřešit, jako civilizovaní lidé.

„Aha? Máš nějaké šťavnaté podrobnosti, se kterými by ses mi chtěl podělit?“ Zeptal se, a pak se zasmál, jako ďábel.

Zadržoval jsem svůj hněv, jak nejlépe jsem mohl.

„Ne,“ řekl jsem a zavrtěl hlavou. „Žádné podrobnosti.“

Zamířili jsme ke stadionu a já se zastavil. „Claytone, potřebuji, abys udržel v tajnosti to, co se mezi mnou a Poppy stalo.“

Zazubil se. „Samozřejmě, tvoje tajemství udržím, brácho. Za co mě máš?“

„Myslím, že kdyby se to dostalo ven a zjistila to moje matka, naštvala by se. Edward byl playboy rodiny a o mně si vždy myslela, že jsem její zlatý chlapec, takže tohle by ji mohlo opravdu vytočit, víš.“

Byl jsem si plně vědom, že Clayton mohl ten polibek zveličit a přimět Poppy, aby to hrála s ním. Poslední věc, kterou jsem chtěl nebo potřeboval, bylo, aby se ta lež dostala do tisku.

„Kryju ti záda, brácho. Neboj se.“ Mrkl na mě, když mluvil, jako bychom teď sdíleli něco špinavého. „Je dobrá, že?“

„Pokrčil jsem rameny a přikývl. „Nebudu o tom mluvit.“

„No tak, Drew, to jsem já.“ Lehce mě udeřil do paže. „Umí sát ptáka, jako nikdo jiný, to se jí musí nechat.“

Nemohl jsem uvěřit, že o ní mluvil, jako by to byla nějaká prostitutka nebo někdo, kdo neměl srdce nebo mu to bylo jedno. „Claytone, tak to nebylo, jasné? Myslím tím, ano, políbili jsme se, ale nic jiného se nestalo.“

Podíval se na mě a zazubil se. „No tak, Drew,“ řekl, když přistoupil blíž. „Poppy mi řekla všechno.“

Nic, co jsem řekl, ho nepřimělo k tomu mi věřit, protože si myslel, že znal skutečný příběh, i když neznal ani hovno. Chtěl věřit, že jsme teď sdíleli nějaké špinavé tajemství, které by proti mně mohl v budoucnu použít, jako munici.

„Přísahám, Claytone, říkám ti pravdu!“ Řekl jsem a skoro jsem přitom křičel.

Výraz jeho tváře byl čistý zmatek. „Co to říkáš?“

„Říkám, že jsem s ní nespal.“

Téměř znechuceně zavrtěl hlavou. „Chceš říct, že jsi měl ten žhavý zadek v posteli a nic jsi z toho neměl?“

„Ne, říkám, že do mého bytu nikdy ani nevkročila. Když mě políbila, vykopnul jsem ji z Roveru, protože mi to připadalo špatné. Není to Eliza.“

„Brácho, co je to s tebou?“

Jeho tvář přešla od zmatku k náhlému poznání, proč jsem nevyužil situace s Poppy.

„Ach ne,“ řekl a ukázal na mě. „Ne, neříkej mi, že jsi odkopl Poppyin velký zadek, protože jsi zamilovaný do toho odpadu, Elizy?“

Teď to byla rána pod pás. „Jsem zamilovaný do Elizy. Možná jsme nemluvili o tom, že mě Poppy políbila, ale připadalo mi to špatné a nemohl jsem riskovat ztrátu Elizy jen proto, abych si užil kus zadku.“

„Co chceš s tou ubožačkou? Není nic jiného, než chudák, Drew! Vezme ti všechno, co máš.“

Jeho slova mě zasáhla do hrudi, jako kulka. Hněv, který ve mně okamžitě vzplanul, se nedal potlačit. „Claytone, drž hubu!!!“ Zakřičel jsem.

Přistoupil blíž ke mně. S výrazem téměř skutečné bolesti na tváři znechuceně zavrtěl hlavou. „Proč to nevidíš tak, jak to vidíme my všichni?“

My? Kdo je my? Kolik dalších nenávidělo ženu, kterou jsem já miloval? Myslel jsem, že byl Clayton jediný, kdo měl ten problém, ale teď říkal my. Neměl jsem čas ani energii se to pokusit zjistit. Chtěl jsem Elizu ve svém životě a ocitl jsem se v okamžiku, kdy bych se úplně vzdal svého přátelství s Claytonem, pokud by jí i nadále nadával.

„Claytone, věř mi, tímhle směrem jít nechceš. Nedovolím ti ji degradovat nebo se snažit vstoupit mezi nás.“

V tom okamžiku jsme stáli špičkami proti sobě, nos na nosu. Vydal ze sebe smích. Zlý a odporný. „Takže teď bráníš ten kus odpadu? Přede mnou? MNOU?!“ Zavrtěl hlavou a udělal krok zpět. „Randi s ní, sakra, vezmi si ji a udělej jí pár malých zasraných dětiček, když už budeš u toho.“

To stačilo! Zašel příliš daleko. Krev mi vřela v žilách a způsobovala, že se každý kousek mého těla rozpaloval. Než jsem si skutečně uvědomil, co dělám, vrhl jsem se na něj a přitiskl ho k zemi.

„Slez ze mě, debile!“ Zařval, když se mě snažil shodit dolů.

„Přestaň o ní takhle mluvit, Claytone!“ Zakřičel jsem, když jsem ho přitiskl na chodník.

„Drew, ona není nic!“

To bylo vše, co jsem potřeboval. Měl jsem dost toho, že shazoval Elizu. Napřáhl jsem pravou pěst a prudce ho udeřil do nosu, když ho moje levá ruka držela na zemi. Krev stříkala na nás oba. Clayton mě chytil rukama kolem krku a začal mě dusit. Čím silněji tiskl, tím víc úderů jsem mu zasadil. Bil jsem svého nejlepšího přítele, svého důvěrníka, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Byl jsem tak naštvaný, že jsem mu mohl strašlivě ublížit nebo ještě hůř, možná ho dokonce zabít.

„Přestaň!!“ Uslyšel jsem jeho hlasitý křik. Ohlédl jsem se a viděl, jak za mnou utíká Riley. Popadl mě za bundu a vytáhl mě z Claytona. „Co se to sakra děje?“ Řekl, když se mnou zápasil, aby mi nedovolil znovu popadnout Claytona.

Ten se postavil na nohy a otřel si krvácející nos. „Jen malá třenice, to je vše. Teď už to zvládnu.“

Ztěžka jsem dýchal, srdce mi bušilo, jako by mělo každou chvíli prasknout. Ještě jsem s Claytonem neskončil, ale Riley mě držel pevně.

„Pusť mě, Riley,“ řekl jsem tak rozzlobeným hlasem, až mě to vyděsilo. Věděl jsem, že by bylo nejlepší, kdyby mě držel dál. Bál jsem se, co bych mohl udělat svému příteli, kdybych dostal další příležitost.

„Řekne mi někdo z vás, co se stalo tak hrozného, že se tady navzájem zabíjíte?“ Zeptal se Riley znovu.

„Do toho, Claytone, řekni mu to, co jsi řekl mě.“ Snažil jsem se popadnout dech a uklidnit nervy. Moje tělo bylo propojené a měl jsem pocit, jako by ten adrenalin způsobil, že bych mohl uběhnout sto mil bez zastavení. Byl jsem vzteky bez sebe a další emoce jsem měl rozjitřené.

„Je naštvaný, že nemám rád Elizu. Jen dohlížím na svého nejlepšího přítele. Eliza Noble není nic jiného, než kus odpadu, který seškrábeš z podrážky boty.“

Moje krev se znovu zažehla a podařilo se mi uvolnit z Rileyho sevření, vrhnout se na Claytona a znovu ho přitisknout k zemi.

„Ty bastarde!!“ Řekl jsem, když jsem ho držel za krk.

„Přestaň,“ vykřikl Riley a snažil se nás oddělit. „Drew, pusť ho. Tohle nechceš udělat,“ prosil. Výraz v jeho očích byl naprostá hrůza. Vypadal, že se skutečně bál, že Claytona zabiju. Nejhorší na tom bylo, že kdyby to bylo na mě, skutečně bych to mohl udělat.

„Ughh, ufh.“

Clayton se snažil dýchat, když jsem pevněji sevřel jeho hrdlo.

Jeho tvář měla téměř fialovou barvu, oči vypoulené a červené. Kdybych ho dál držel, omdlel by nebo ještě hůř, toho parchanta bych zabil. Nechtěl jsem mít na rukou jeho krev, tak jsem ho pustil.

Převrátil se na břicho a znělo to, jako by zvracel.

„Za to zaplatíš, Drew,“ řekl chraplavým hlasem, sotva šeptem. Ublížil jsem mu a cítil se za to špatně, ale ten hajzl si to zasloužil, protože si myslel, že může ovládat můj život.

„Jsi v pořádku?“ Zeptal se ho Riley, když se sklonil a dotkl se jeho zad.

„Jsem v pohodě,“ řekl Clayton, když se posadil.

„Vy dva to musíte vyřešit.“

Souhlasil jsem s ním. Potřebovali jsme si promluvit, ale Clayton nebyl ochotný slyšet nic dobrého, co jsem mohl o Elize říct a já mu nebyl ochotný dovolit, aby o ní tak mluvil. Zdálo se, že jsme byli ve slepé uličce.

„Není o čem mluvit. Pokud ji chce, vzdá se nás všech,“ řekl Clayton, když si otřel krev z nosu. „Není to tak, Riley?“

„Člověče, mě do toho nezatahuj,“ řekl

Clayton k němu vzhlédl. „Ale ty jsi o ní taky říkal sračky.“

Ta informace mě opravdu překvapila. Koneckonců, Clayton byl vůdcem naší party a ať už řekl cokoliv, všichni ho následovali.

„Ano, byl jsem zatraceným kreténem, jako ty, Clayi. Ale nešil jsem, že je do ní Drew tak zblázněný a je jasné, že je do ní zamilovaný.“

Alespoň Riley pochopil, jak jsem se cítil. „Díky, brácho,“ řekl jsem, když jsem se na něj podíval.

„Nemůžu uvěřit, že jsi kurva na jeho straně,“ řekl Clayton. „Myslel jsem, že si to myslíme všichni stejně.“

Riley se zhluboka nadechl a vydechl. „Claytone, byl jsi někdy zamilovaný?“

Když se zasmál, svraštil obočí a zavrtěl hlavou. „Co? Proč na tom záleží?“

„Protože kdybys byl, pak bys přesně věděl, jak se Drew právě teď cítí a jak důležitá pro něj Eliza je. Proč ho prostě nenecháš, aby se sám rozhodl, koho miluje a přestal zasahovat do jeho života?“

Byl jsem vděčný, že Riley přišel a našel nás. Možná dokáže Claytona donutit otevřít svou mysl a přimět ho, aby mu došlo, co jsem k Elize cítil.

„Přišel jsi o zatracený rozum,“ řekl Clayton, když se postavil na nohy. „Nemůžu uvěřit, že ses kvůli té sračce postavil na jeho stranu.“

„Claytone, je mi líto, že to tak cítíš. Opravdu ano. Mám tě rád, jako svého vlastního bratra, ale musím udělat to, co je nejlepší pro mě a můj život. Budu s Elizou, ať se to líbí, nebo ne, tobě nebo komukoliv jinému.“

Zasmál se. „Děláš, co cítíš, že musíš dělat a já udělám, co považuji za nutné.“

Jeho slova byla nejen hrozbou – byl to slib, to jsem věděl.

Clayton se vrhl směrem ke stadionu a moje střeva se roztřásla tím, jaké problémy byly před námi. Ale bylo mi to jedno. Eliza mě milovala a nebylo nic, co by naše láska nemohla překonat.

„Je mi líto, že jsi do toho byl vtažený,“ řekl jsem Rileymu, když tam tiše stál.

„Ne, chlape, to je v pořádku. Prostě nemůžu uvěřit, že to nenechá být. Proč ji tak strašně nenávidí?“

„Doufal jsem, že mi na tu otázku můžeš odpovědět ty,“ řekl jsem. „Neudělala mu nic, kromě toho, že se snažila být milá.“

„Drew, řekni Elize, že se omlouvám. Clay a já jsme se k ní chovali hrozně, když nás obsluhovala v The Pour Pauper. Ani jsem ji neznal. Přidal jsem se ke Claytonovi a připadám si, jako idiot, že jsem se jím nechal tak dlouho ovládat. Je to zasraný tyran. Je mi to opravdu líto.“

To bylo poprvé, co jsem o tom slyšel. Ale neexistovalo, že bych se omlouval za Rileyho. Byl dospělý, stejně jako Clayton a bylo na něm, aby svou chybu napravil.

„Už nejsme na internátní škole, Ri. Je čas se pochlapit. Buď svým vlastním já. Oceňuji, že ses Elize omluvil, ale bude nejlepší, když jí to řekneš sám. Znamenalo by to pro ni víc, nemyslíš?“

„Riley mi potřásl rukou, objal mě a dvakrát mě poplácal po zádech. Jdi si pro ni, chlape a buď šťastný. O tom je život.“

„Díky, příteli,“ řekl jsem. Prakticky jsem ke svému autu běžel a vytočil její číslo tak rychle, jak jsem zvládl.

„Ahoj,“ ozval se její sladký hlas.

„Ahoj, zlato. Chci, abys mě pozorně poslouchala a bez otázek udělala všechno, co řeknu.“

Zachichotala se. „Dobře, o co jde?“

„Chci, aby sis sbalila malou tašku a počkala na mě.“

„Malou tašku? S čím? Jedeme někam?“ Zeptala se.

Nebyla si jistá, co říct nebo udělat.

„Ano, malou tašku s toaletními potřebami, pyžamo a převlečení na zítřek,“ nařídil jsem. „Vyzvednu tě asi za hodinu.“

„Dobře… teda, asi.“

„Elizo, nepřemýšlej, prostě to udělej. Miluji tě a chci tě vzít pryč.“

„Dobře, počkám.“

Zavěsil jsem a okamžitě vytočil matku. „Ahoj, potřebuji na dnešní večer letadlo,“ řekl jsem, jakmile to vzala.

„Ach, Drew, kam proboha chceš letět?“ Zvolala.

„Chci na náš ostrova a vezmu sebou hosta.“

„Hosta? Ženského?“

Matka netušila, že jsem se s Elizou vídal, ale chtěla o ní slyšet všechno. „Ano, mami, je to dívka. Jsem do někoho zamilovaný a chci ji odvést pryč.“

Věděl jsem, že bude mít sto otázek. Kdo je, jak jsme se potkali a jak vážné to bylo, tak jsem jí odpovídal cestou domů. Než jsem skončil, cítil jsem, že maminka byla s mými odpověďmi spokojená a souhlasila, že na nás bude čekat letadlo i pilot.

„Mám jen jednu podmínku, Andrew,“ řekla, než jsme zavěsili.

„Ano?“

„Musím se s tou mladou dámou setkat, než odletíte na náš ostrov.“

Věděl jsem, že to byla podmínka a nevadilo mi to. Chtěl jsem, aby se s Elizou setkala, protože jsem věděl, že ji bude milovat stejně, jako já. „To je perfektní, mami. Chtěl jsem o ní tobě a Edwardovi vyprávět. Je to nejsladší dívka, jakou jsem kdy potkal:“

„To je milé, drahoušku, ale o tom se rozhodnu sama. Uvidíme se kolem čtvrté?“

„Ano, mami. To by šlo. Jedu domů, abych si sbalil tašku, a pak ji vyzvednu u ní v bytě.“

Všechno teď zapadalo na své místo. S Elizou jsme byli zase spolu, postavil jsem se Claytonovi a matka se poprvé setká s láskou mého života. Život už nemohl být lepší.