RA - 12. kapitola

 Překlad: Marťa

Eliza

Normálně jsem se v sobotu za úsvitu neprobouzela, ale dnes to bylo jiné. Bylo ve mně vzrušení, které jsem nedokázala potlačit. Noc předtím mi Drew vzal dech a já si to každou chvíli znovu a znovu přehrávala v hlavě, dokud jsem neusnula. Byla jsem v nebi a přemýšlela o tom, jak do sebe naše těla dokonale zapadala, když jsme se objali. Stále jsem na sobě cítila vůni jeho kolínské a chuť jeho měkkých rtů, když jsem ležela na posteli a usmívala se při pouhé vzpomínce na to všechno. Dlouze a zhluboka jsem si povzdechla.

„Princi Andrew, myslím, že jsem do tebe zamilovaná,“ řekla jsem, jako by tam byl a mohl to slyšet.

Zachichotala jsem se při pomyšlení, že mu to opravdu řeknu. Bylo to něco, o čem jsem věděla, že bych mu nikdy nedokázala říct, aniž by to on řekl, jako první a nebylo možné, abych s ním tak rychle vstoupila na nebezpečné území. Ne, nechystala jsem se to tím odradit.

Cítila jsem, jak se mi srdce rozbušilo rychleji, když jsem si poprvé představila, jak se spolu milujeme. Kde by to bylo? Jak by se to stalo? Předpokládala jsem, že to bude skvělé, protože byl tak fantastický i polibek a jeho schopnost přimět mé tělo, aby křičelo touhou po jeho.

Nevěděla jsem, kdy a kde, ale věděla jsem, že to bude ta nejúžasnější noc celého mého života a těšila jsem se. Drew byl staromódní v tom smyslu, že chtěl počkat. Zpočátku jsem tomu nemohla uvěřit, když ode mě odstoupil, jakmile uslyšel, že jsem panna, ale byla jsem nadšená, že si mě vážil natolik, aby mě v té choulostivé chvíli nezneužil.

Díky tomu jsem se do něj zamilovala ještě víc. Byl to dokonalý gentleman.

Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že bylo sedm ráno, ale už jsem byla vzhůru. Věděla jsem přesně, co budu s volným dnem dělat. Nejprve půjdu do tělocvičny, dát si pořádně do těla, abych se zbavila veškerého sexuálního napětí, ve kterém mě Drew zanechal. Po sprše půjdu na směnu v kavárně a den zakončím procházkou po městě. Ačkoliv jsem si nebyla jistá, že budeme dnes v noci spolu, všechno k tomuto bodu směřovalo.

„Elizo Noble, tohle bude ta nejnapínavější noc tvého života,“ řekla jsem svému odrazu v zrcadle, když jsem si vyčesávala kadeře nahoru. Popadla jsem tašku na cvičení, zavřela dveře svého bytu a šťastně vyrazila ven.

***

Hot jóga a hodina spinningu byly mučením a já zjistila, že jsem se na to celé ráno nemohla soustředit. Moje mysl byla s Drewem, ať už byl kdekoliv a já ho nemohla dostat z hlavy natolik, abych z toho cvičení něco měla. Po hodinách jsem zamířila do šatny na rychlou sprchu.

„Ahoj, jsi Eliza, viď?“ Uslyšela jsem za sebou hlas.

Když jsem se otočila, uviděla jsem, jak se na mě posměšně dívaly dvě vysoké holky zabalené v ručníkách.

„Ano, jsem,“ odpověděla jsem.

„Myslela jsem si to,“ řekla blondýnka. „Jsi v mé třídě. Jsi Andyho studijní partnerka,“ řekla pomalým sarkastickým tónem.

Andy? Myslela Andrewa? Kdo byly ty holky?

„No, Andyho neznám, jen Andrewa,“ řekla jsem, když jsem se snažila hřebenem rozčesat navlhlé vlasy.

„No,“ zasmála se druhá. „Pokud ho znáš, jako my, pak mu můžeš říkat Andy.“

Otočily se a začaly se smát. Neměla jsem tušení, kdo to byl, protože třída byla poměrně velká a bylo v ní téměř sto lidí a sotva jsem znala ty, kteří seděli blízko mě. Pokrčila jsem rameny a pokračovala v oblékání. Připsala jsem to na vrub tomu, že do něj byly obě dívky zblázněné a snažila se to nechat být. Ale v tom, jak mu říkaly Andy, bylo něco, co mi uvízlo v mysli. Znaly ho tak, jako já ne? Měla jsem jedna, nebo obě, intimní vztah?

Nevěděla jsem to a upřímně řečeno, nezáleželo na tom. To, co Drew udělal, než jsme se potkali, nebyla moje věc, tak jsem to nechala být. Věděla jsem, že se bude mluvit o tom, že spolupracujeme, jako partneři, protože mě Clayton neměl rád a udělal by cokoliv, aby tím Drewovi způsobil problémy.

***

Moje zastávka po práci byla módní butik Cantelly. Byl drahý – opravdu drahý – ale bylo mi to jedno. Byl to zásah do mého fondu, ale usoudila jsem, že nemohlo ublížit, když se porozhlédnu kolem a uvidím, jestli mě něco nezaujme.

Poslední pohled do zpětného zrcátka způsobil, že jsem se sama sebe lekla. Viděla jsem svou bledou tvář s pihami a bez make-upu a začala pochybovat o tom, co jsem dělala. Rozhodně jsem nebyla, jako ty dvě, které jsem potkala v šatně. Neměla jsem dlouhé nohy, falešná prsa a spoustu řasenky. Ne, byla jsem obyčejná a prostá. Co ve mně Drew viděl? Proč ho i jen trochu zajímal někdo, kdo vypadal, jako já, když mohl mít někoho, kdo vypadal, jako některá z nich?

Seděla jsem ve svém otlučeném autíčku a uvažovala o tom, jestli jít dovnitř. Bude stát za to, abych trpěla rozpaky, jakmile uvidím, že si nic z toho nemůžu dovolit, jen abych se podívala na to, co se tuto sezónu nosilo? Nemyslela jsem si, že bych si mohla dovolit koupit něco i z jejich výprodejového stojanu – kdyby takový měli, o čemž jsem pochybovala.

„Elizo, co to děláš? Ty sem nepatříš,“ řekla jsem svému odrazu.

Já se lépe hodila do jednoho z těch velkých obchodních domů, kde bylo všechno pohromadě a nic nebylo nad mým cenovým rozpětím.

Zklamaně jsem se rozhodla otočit auto a zamířila jsem do Wellington Mall, kde se budu cítit víc, jako doma.

***

Moje obava, že mi Drew nenapíše ani nezavolá, každou minutou narůstala. Koneckonců, bylo téměř šest hodin a jeho trénink ragby skončil nejpozději do jedenácti. Dokázala jsem si představit, že ho zaměstnali přátelé nebo rodina a on ztratil pojem o čase. Když jsem se naposledy podívala na svůj telefon, rozhodla jsem se, že mu zavolám sama. Bylo to něco, co jsem doposud neudělala, ale cítila jsem, že to nevadí, vzhledem k naší situaci a vyznání citů včera v noci.

„Hlasová schránka,“ řekla jsem.

„Víte, co máte dělat po pípnutí, abych se ozval zpátky,“ řekl jeho sexy hlas na záznamníku.

„Ahoj Drew, to jsem já, Eliza. Když jsem dnes ráno cvičila, říkala jsem si, že pokud bys nebyl později zaneprázdněný, možná by sis chtěl dát pizzu a pracovat na našem projektu. Stačí mi zavolat nebo napsat zprávu, pokud chceš. Nebo ne. Ahoj.“

 Pane Bože!! Zděsila jsem se toho, co jsem mu tam vyzvracela.

„Elizo, proč jsi mu sakra volala?“

Byla jsem ze sebe frustrovaná, že jsem to udělala, ale bylo příliš pozdě. Zavolá mi, až zprávu dostane a to stačilo. Vůbec jsem nebyla zvyklá volat klukům, natož zatraceném anglickému princi, ale udělala jsem to.

O dvě hodiny a méně, než sto liber později, jsem měla nové šaty. Byly perfektní. Klasické červené s hlubokým výstřihem, abych zdůraznila to, co mi matka příroda nadělila. Až mě v tom Drew uvidí, rozhodně se mu srdíčko zatetelí. Zdálo se, že včera byl z mých prsou unešený, tak bude určitě rád, když si obléknu něco, co je předvede ještě víc. Zasmála jsem se, když jsem seděla v autě a dívala se na šaty, které jsem měla z poloviny vytažené z tašky, abych se na ně podívala.

„Jsou zatraceně perfektní!!“ Zakřičela jsem, jako bych to říkala někomu jinému.

Najednou jsem si uvědomila, že nemám nikoho, komu bych ty šaty ukázala a nikoho, kdo by mi řekl, jak je nadšený, že chodím s Drewem. Nemohla jsem se svěřit žádnému ze svých kamarádů ze staré školy, protože by to prozradili, bez ohledu na to, jak moc slibovali, že si to nechají pro sebe. A věděla jsem, že něco takového jsem nemohla sdílet ani se sestrou, protože byla známá tím, že v blízkosti mámy a táty všechno vykecala. Poslední věc, kterou jsme s Drewem potřebovali, bylo, aby můj otec zjistil, že spolu chodíme, nebo dokonce, že je mým studijním partnerem. Pronásledoval by mě každý den a chtěl by informace o princi. Ne, byla jsem v tom sama a musela jsem si to nechat pro sebe.

Poté, co jsem se zastavila na kávu, zamířila jsem domů a stále byla trochu smutná, že jsem o Drewovi neslyšela. Uvědomila jsem si, že jsme se navzájem neznali natolik dobře, abychom věděli, jaké byli plány na víkend toho druhého. Myslím tím, že mohl mít na každou sobotu plány s rodinou, ze kterých se nemohl vyvléknout, a tak jsem na to rezignovala a snažila se uklidnit. Pokud bude chtít, tak mi zavolá a snažila se nevyděsit, pokud ne.

***

Když mi v jedenáct hodin zazvonil telefon, vyděsil mě a probudil ze spánku. Vyskočila jsem tak, že jsem málem spadla z gauče. Než jsem se zvedla, doufala jsem, že to byl Drew, a když jsem na obrazovce uviděla jeho jméno, se bušícím srdcem jsem hovor přijala.

„Ahoj,“ řekl jakým si omámeným hlasem, trochu sexy tónem. Možná ne sexy, ale rozhodně omámeně.

„Ahoj, probudil jsem tě?“ Zeptal se.

„V pořádku. Jen jsem při čtení podřimovala.“ Posadila jsem se a pokusila se narovnat v naději, že mě to probudí.

„Co jsi dnes dělal?“ Zeptala jsem se v naději, že mu to nebude vadit.

„Nevěřila bys, jaký jsem dnes zažil den.“ Tón jeho hlasu napovídal, že se něco stalo.

„Aha,“ bylo vše, co jsem mohla říct.

„Jo, je to docela vážné. Potřebuji tě vidět a o nějakých věcech si promluvit.“

Jeho hlas byl vážný a srdce mi pokleslo. Bože, co když se dozvěděl o mém otci a chtěl mluvit o tom? Věděla jsem, že to bylo až příliš dobré na to, aby to byla pravda.

„Jistě, chceš přijít?“ Zeptala jsem se.

„Ano, myslím, že to bude nejlepší. Budu tam asi za hodinu.“

Zavěsil, aniž se rozloučil a já si začala dělat větší starosti. Cítila jsem, jak se mi začaly potit dlaně, dostala jsem takový strach, jaký jsem nikdy předtím necítila. To bylo ono – věděla jsem to. Drew zjistil, kdo byl můj otec, a bylo po všem.

Když zazvonil bzučák, přecházela jsem po obývacím pokoji sem a tam.

„Uklidni se, Elizo! Ještě nevíš, o čem chce mluvit. Vzpamatuj se,“ řekla jsem si nahlas, jako bych byla někdo jiný, kdo mluvil s vyděšenou dívkou přede mnou.

Nervy jsem měla v kýblu a bylo mi špatně od žaludku, když jsem znovu uslyšela zabzučení zvonku. To bylo ono, okamžik pravdy. Šla jsem ke dveřím, stiskla bzučák a beze slova ho pustila do budovy. Ačkoliv jsem doufala, že to nebylo kvůli mému otci, můj instinkt mi říkal, že ano. Připravila jsem se na okamžik, kdy mi zaklepe na dveře.

Dvě krátká klepnutí a já okamžitě otevřela dveře a uviděla před sebou stát Claytona. Byla jsem v šoku.

„Claytone, co tady děláš?“

Když se protlačil kolem mě, výraz v jeho tváři byl znechucený. S opovržením se rozhlédl po mém bytě a nevyzvaný se posadil na můj gauč.

„No, podívejme se na tu malou ubožačku. Myslel jsem si, že by to tady mohlo vypadat o něco hůř,“ řekl tím nejodpornějším tónem, jaký jsem kdy u člověka slyšela.

„Co tím myslíš?“ Podařilo se mi zamumlat.

Opřel se dozadu a levou nohu si přehodil přes pravou, jako by se na okamžik snažil udělat si pohodlí. „Myslím, tím, že jsi chudá,“ řekl posměšně. „Jak si pro všechno na světě můžeš dovolit tak pěkné místo, jako je tohle?“

Jeho otázky mě bodaly. Bože, jak jsem si přála, aby si Drew pospíšil.

„Claytone, nemyslím si, že by se tě moje finance nebo můj byt týkaly.“

Opatrně jsem se posadila na židli naproti němu. Zíral na mě přimhouřenýma očima a našpulenými rty.

„Ach, ne? Myslíš si, že se to týká mého nejlepšího přítele?“

„Vlastně, ne. Moje schopnost dovolit si byt není starost nikoho jiného, než moje.“

Bože, kde byl Drew?

„Povězte mi něco, slečno Noble,“ prohlásil rázně a znělo to, jako by byl žalobce a já obžalovaná. „Jak platíš za výlohy, jako je tato?“

Nechystala jsem se mu odpovědět. Nebyla to jeho věc, že jsem každé ráno vstávala a chodila do školy a hned poté jsem pracovala, až dokud nebyl čas jít spát, abych to všechno zaplatila. Nebyla jeho starost, že jsem dva roky celé léto věnovala práci, abych si vydělala na univerzitu, místo toho, abych se bavila se svými přáteli. „To není tvoje starost, Claytone.“

Vstala jsem a šla ke dveřím. „Teď tě musím požádat, abys opustil můj byt. Odmítám se tímto nesmyslem dál zabývat.“

Pomalu vstal a šklebil se, jak se ke mně blížil a jeho značkový černý kabát se mu při každém kroku houpal kolem nohou.

„Půjdu, ale chci, abys věděla, že Drew všechno ví.“

Srdce se mi zastavilo. Najednou jsem si všechno poskládala dohromady.

„Co?“ Zvládla jsem říct s fňuknutím.

„Ví, Elizo, že tvůj otec pracuje pro bulvár, a že tohle všechno je pravděpodobně zaplacené díky příběhům, které napsal o jeho rodině. Ví to!“ Zakřičel. „Skončil s tebou. Nejsi pro něj nic jiného, než odpad. Snažil jsem se ho varovat,“ řekl a zazubil se. „Ale znáš Drewa, neposlouchal mě. Snažil jsem se mu říct, že jsi nikdo a potřebuje si od tebe držet odstup.“

Vzal za klidu a vyšel ven. Otočil se ke mně a ještě jednou promluvil. „Možná teď bude, namísto svého ptáka, poslouchat svého nejlepšího přítele.“

Srdce mi ztěžklo, když kráčel chodbou pryč, protože objevil můj jediný strach. Drew to věděl a přijde mi říct, že už se mnou nechtěl mít nic společného.

Posadila jsem se na gauč a začala plakat. Byla to moje vlastní chyba. Měla jsem příležitost mu to říct, ale neudělala jsem to. Bála jsem se, že ztratím naše přátelství. Teď jsem mohla ztratit všechno, protože mu to první řekl Clayton. Drew mi nikdy neodpustí a já nemohla vinit nikoho, jen sebe. Náhlé zaklepání způsobilo, že jsem vyskočila a zamířila pomalu ke dveřím. Děsila jsem se, až uvidím jeho tvář. Skrz dveře mezi námi jsem téměř cítila jeho zklamání. Část mě nechtěla, aby přišel a druhá část věděla, že musel. Když jsem otočila klikou a otevřela svému osudu, třásla se mi ruka.