DS - 9. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Mason

Chodil jsem po pokoji, kde mě Peter nechal. Vyzkoušel jsem všechny dveře, všechna okna. Všechna byla zamčená. Celý pokoj byl černý, obložení, stěny, nábytek. Překvapilo mě, že v rohu není rakev, ve které bych mohl spát. Místo ní tam byla obyčejná postel se čtyřmi sloupy. Při pomyšlení, že bych si do ní lehl, mi naskočila husí kůže. Byl v ní Peter a já se nechtěl dotknout ničeho, čeho se dotkl on.

Jediné světlo v pokoji vycházelo ze starodávného svícnu v rohu místnosti. Protočil jsem na něj oči. Věděl jsem, že Peter je upír, ale zatraceně, zdálo se mi, že to s tím svým okolím přehnal. Zabilo by ho, kdyby sem dal trochu osvětlení?

Víc než párkrát jsem zakopl, narazil do koncových stolků, gauče a bůhvíčeho ještě.

„Pusť mě odsud!“ Křičel jsem.

Nebylo to poprvé, co jsem křičel od chvíle, kdy mě tu Peter nechal. A dočkal jsem se stejného výsledku jako pokaždé. Ticho.

Ani jsem nevěděl, jak je tohle místo velké a kde se nachází, protože jsme do téhle místnosti hned vpadli a on pak zase vyskočil. Ani jsem nevěděl, jestli je pořád ve stejné budově jako já.

Posadil jsem se na pohovku a rukou si třel břicho. „Bude to v pořádku, maličký. Slibuju.“ Pod kůží jsem ucítil pohyb a ruka se mi zastavila. Ach, bože. Teď ne.

Pohyb znamenal, že podle Flinta a Frosta budu brzy rodit. Ale to se nemohlo stát, ještě ne. Nejdřív jsem se odsud musel dostat. Věděl jsem, že si pro mě Broderick přijde. Netušil jsem, jak mě najdou, ale věděl jsem, že to udělají. To mi ale nebránilo v tom, abych dál zkoušel všechny východy, jak se osvobodit.

Peter se vrátil dovnitř a vyděsil mě. „Co to kurva je!“ Řekl jsem.

„Promiň. Nechtěl jsem tě vyděsit. Sehnal jsem si potřebné nástroje, takže až přijde čas, budu připravený.“ Ve tváři se mu objevil výraz čirého zla.

Do prdele. Ztuhla mi krev v žilách. „Čas na co?“ Zeptal jsem se. „Nech mě jít. Broderick si tě najde a zabije tě. Prostě mě nech jít. Nech nás na pokoji. Žij si svůj vlastní život.“

Peter zavrtěl hlavou. „Je mi to líto, Masone. To nemůžu udělat. Zašel jsem příliš daleko.“

„Co ode mě chceš?“ Zeptal jsem se.

Peter udělal krok směrem ke mně a já ustupoval, až jsem byl zahnaný do kouta u zdi. Oči se mu rozšířily a ve tváři se mu objevil vztek. Nikdy jsem neviděl takovou naprostou změnu emocí.

„Všichni si myslíte, že jste tak skvělí. Draci jsou obdarováni svými druhy po tom, co před lety provedli světu? To je zasranej vtip. Od té doby, co se pět draků posledních dva tisíce let chovalo slušně, najednou dostanou možnost najít si své druhy. Ani nevíš, jak dobře se máš. Najít si druha, žít šťastně až do smrti. Zatímco my ostatní trpíme, hledáme své druhy až na konec světa, jen abychom přišli s prázdnou. Pokaždé, když si myslím, že jsem našel toho pravého, nakonec patří někomu jinému. Je to blbost. Už mě to unavuje. Uvidíme, jak se budeš cítit, až tvůj druh zemře. Pak můžeš být můj. Možná nebudeme mít pouto druhů, Masone, ale pořád bychom mohli být spolu.“

„Nikdy s tebou nebudu.“ Položil jsem si ruku na břicho.

Prohlížel si mé břicho, až jsem se od něj chtěl ještě víc stáhnout.

„Vždycky jsem se považoval za něco jako vědce, víš?“ řekl. „Zajímalo by mě, co by se stalo s tvým dítětem, kdybych tě teď proměnil. Kousl bych tě do krku, vysál krev, dokud bys nevyschl, a proměnil tě v tvora, jako jsem já. Myslíš, že bychom mohli mít prvního křížence draka a upíra?“

„Jsi blázen,“ řekl jsem. Odvrátil jsem od něj pohled. Už jsem nechtěl slyšet nic z toho, co chtěl říct.

„Uvidíme,“ řekl. Otevřel tašku, kterou si přinesl, a vyndal z ní několik předmětů. Nemohl jsem si pomoct, ale podíval jsem se na ně a přál si, abych to neudělal. Jeden z nich byl skalpel. Druhý pilka na kosti.

„Co to kurva je?“ Odskočil jsem se od něj.

„Tohle nebude bolet. Dokud je tvůj drak naživu, jste vy dva spojeni. Budeš mít jeho léčivé schopnosti. Možná to nebude on, kdo z tebe to dítě vyřízne, ale výsledek bude stejný. Bude to bezbolestné a ty se úplně uzdravíš. Na chvíli se odmlčel. „Myslím, že ano. To zjistíme společně.“

„Jsi blázen,“ řekl jsem.

Pokrčil rameny. „Asi ano. Když žiješ tak dlouho jako já, je to trochu bláznivé.“

Udělal jsem jedinou věc, která mě napadla, zvedl jsem stůl, na který položil nářadí, a utíkal ke dveřím. Zkusil jsem kliku a zuřivě s ní zatřásl. Nic se nestalo. Nemohl jsem se dostat ven. Znovu a znovu jsem do nich bušil pěstmi a křičel o pomoc.

Peter za mnou zaklonil hlavu a rozesmál se.

***

Neměl jsem ponětí, kolik času uplynulo. Před chvílí jsem přestal mlátit do dveří a usadil se na pohovce, když Peter zmizel z pokoje. Přinutil jsem se spát, abych šetřil síly a snad zabránil tomu, aby se moje dítě objevilo dřív.

Peter sem tam vyskočil do pokoje, ale neobtěžoval jsem se s ním mluvit, ani se na něj podívat. Vzal si s sebou nástroje, takže jsem je nemohl použít ani na svou obranu. Rozhlížel jsem se po místnosti a snažil se najít něco, co bych mohl použít, ale nic tam nebylo. Dokonce jsem se snažil utrhnout nohu z koncového stolku, abych ji použil jako kyj, ale nechtěla se pohnout.

Když jsem venku poprvé uslyšel řev, věděl jsem, že můj druh přichází, a pak se dům začal otřásat s každým mohutným řevem mého kamenného draka. Lustr, který visel ze stropu uprostřed místnosti, se roztančil.

Vyskočil jsem na nohy, připravený odejít s Broderickem, jakmile ho uvidím.

Místo toho se objevil Peter s dýkou v ruce. Popadl mě za zápěstí a táhl mě ven z místnosti.

„Myslím, že tvůj druh a jeho dračí přátelé jsou možná trochu chytřejší, než jsem jim přisuzoval. Na tom nezáleží,“ řekl. „Prostě ho teď zabiju a bude to. Pak se toho pouta zbavíš a ty i naše dítě budete žít šťastně až do smrti, se mnou.“

Zapotácel jsem se a zakopl, když mi Peter přiložil dýku ke krku a postrčil mě dopředu. Ucítil jsem bodnutí bolesti a teplou tekutinu stékající po straně krku.

Broderick a Merek právě přistávali, když jsme se s Peterem dostali ven. Peter na ně křičel. „Ještě se přiblížíte, a já ho zabiju.“

Držel jsem se tak klidně, jak jen to šlo, a snažil se zabránit tomu, abych sobě a svému dítěti ještě víc ublížil. Nechtěl jsem dát Peterovi žádný důvod, aby mu čepel vyklouzla.

Broderick se proměnil jako první. „Vrať mi ho, Petere.“

„Ne,“ řekl. „Nezasloužíš si ho. Je pro tebe příliš dobrý.“

„Máš pravdu,“ řekl Broderick. „Ale je to můj druh, ne tvůj. Proč ho nenecháš, aby se rozhodl, kam chce jít?“

Peter se tomu zasmál. „Ani neví, jak výjimečný je a jak výjimečné je dítě, které nosí. Ani jeden z vás to neví. Změní svět a já budu po jeho boku, až to udělá. Ne ty.“

Můj pohled se setkal s Broderickovým a já jsem jen lehce zavrtěl hlavou. Nechtěl jsem, aby udělal nějakou hloupost, která by mu mohla ublížit. Neměl jsem ponětí, co v téhle situaci dělat, kromě toho, že jsem ho očima prosil, aby si neublížil. Nesnesl bych, kdyby se mu něco stalo.

„Proč ho nenecháš jít a my se o něj popereme,“ řekl Broderick. „Boj zblízka. Žádné triky, žádné zbraně, žádná pomoc. Ani se neproměním ve svého draka. Zahoď dýku a jdeme na to.“

„Dobře,“ řekl Peter. „Jestli to chceš hrát takhle. Tak jdeme.“ Odstrčil mě od sebe a odtáhl mi dýku z krku. Dopadl jsem na zem a přitiskl si břicho, abych ho ochránil před pádem.

Postavil jsem právě včas, abych viděl, jak se Peter vrhá na Brodericka. Jeho nadlidská síla se projevila ve dvacetimetrovém skoku. Peter vycenil tesáky a sekl po Broderickovi rukama. Zasazoval Broderickovi jednu ránu za druhou do obličeje a trupu.

Zvedl jsem dýku, kterou Petr upustil, připravený skočit a pomoct svému druhovi. Merek mě zadržel.

„Ne,“ řekl. „Souhlasili s férovým bojem, nemůžeme do něj zasahovat.“

Bezmocně jsem sledoval, jak se perou.

Broderick zasadil Peterovi pořádnou ránu doprostřed těla a upír se zapotácel. Oči se mu rozšířily, oplatil mu to a v plné síle se na Brodericka vrhl. Zdálo se, že jsou vyrovnaní, přestože Broderick měl obrovskou sílu. Peter byl rychlejší. Zasadil Broderickovi několik tvrdých ran do obličeje, ale ty se rychle zacelily, sotva z nich vytryskla krev, než se rány uzavřely. Broderick zasadil Peterovi silný úder do obličeje a ten se zapotácel. Broderick nepolevoval a kopal do Petera, dokud Peter neležel na zemi a sotva se držel na nohou.

Peterův obličej byl ošklivě pohmožděný. Jeho tričko a kalhoty byly poznamenány trhlinami a pruhy krve.

„Zůstaň ležet,“ řekl Broderick. „Prohrál jsi.“ Otočil se ke mně.

Peter vyskočil na nohy. V ruce držel cosi, zařízení obdélníkového tvaru, které jsem hned nepoznal, dokud to Brodericka nezasáhlo pořádně do zad a on se nezkroutil.

Paralyzér.

Běžel jsem k Broderickovi, když bezvládně padl na zem. Strčil jsem do Petera, až se zapotácel. Spíš jsem ho překvapil než skutečnou silou.

Broderick se na zemi prudce otřásl. Oči se mu protočily. Držel jsem jeho obličej v dlaních. „Brodericku? Slyšíš mě?“

Merek stál vedle a bránil Peterovi, aby se k nám přiblížil.

„Ustup, draku,“ řekl Peter. „Tenhle boj byl na život a na smrt a já bych ho rád dokončil.“

„Ne,“ řekl Merek. „Podváděl jsi.“

„Fajn,“ řekl Petr. „Nejdřív zabiju tebe a pak toho kamenného draka.“

Peter se vrhl vpřed s taserem, aby Mereka solidně zasáhl do hrudi, stejně jako to udělal s Broderickem, ale nepočítal s tím, že by se mu to vymstilo. Místo aby vyslal elektrický výboj do Mereka, obrátil se a místo toho otřásl Petrem. Ten vyletěl do vzduchu a přistál téměř dvacet metrů od Mereka.

„Co to kurva je,“ řekl jsem.

Merek pokrčil rameny. „Myslím, že mám dar na elektřinu.“

Broderick zasténal a konečně otevřel oči. Odstrčil se a já mu pomohl postavit se na nohy. Peter se právě chystal znovu postavit, když k němu Broderick došel. Chytil ho pod krkem a držel ho ve vzduchu. Petrovy ruce sevřely tu, kterou mu Broderick svíral kolem krku. Nohama divoce kopal, jak se snažil vymanit z Broderickova sevření.

Otevřel ústa, aby promluvil, a vyslovil jediné slovo: „Molpe.“

Zvedl jsem dýku, kterou mi Peter držel u krku a ohrožoval mě na životě. Podal jsem ji Broderickovi. Odvrátil jsem se, když ji Broderick zabodl do Petrovy hrudi, ale v okamžiku, jak Petrovo tělo dopadlo na zem, jsem uslyšel konečnost.

Pak mě objaly Broderickovy ruce. „Už nás nebude obtěžovat,“ řekl Broderick.

„Děkuju,“ řekl jsem. „Věděl jsem, že přijdeš.“

„Vždycky,“ řekl. Pevně si mě k sobě přitáhl. „Vždycky si pro tebe přijdu.“

Vzduch pronikl výkřik a my se podívali k místu, kde leželo Petrovo bezvládné tělo.

„Tys ho zabil!“ vyjekla Molpe.

Broderick mě strčil za sebe a Merek přistoupil k jeho boku.

„Ty budeš další Molpe.“

Zúžila oči, jako by pečlivě zvažovala šance na úspěch, kdyby se teď pustila do boje. „Dneska ne, draci. Tohle ještě není konec. Řekla jsem Petrovi, že ho ten zatracený člověk, kterým je posedlý, zabije. Ale on mě neposlechl. Teď se na něj podívej.“ Sehnula se, sáhla mu do košile a vytáhla amulet. „Dokud mám tohle, na ničem jiném nezáleží.“

Merek se po ní vrhl, ale zmizela dřív, než ji mohl chytit.

„Zatraceně,“ řekl.

V tu chvíli se dítě rozhodlo znovu kopnout, nebo co to sakra dělalo, že jsem cítil jeho pohyby.

Broderick ustoupil. Znovu se zadíval z mého břicha na můj obličej. „To bylo…?“

Přikývl jsem.

„Do prdele. Jak dlouho se to děje?“

Pokrčil jsem rameny. „Od té doby, co jsem tady.“

„Myslíš, že rodíš? Jak brzy?“

„Nemám tušení. Může to být hned, může to být za pár hodin?“

„Bolí tě něco?“

Zavrtěl jsem hlavou. „Ne, ale nevadilo by mi, kdybychom se dostali domů, abychom tam mohli být aspoň ve chvíli, kdy se Junior rozhodne objevit.“

Broderick přikývl. Podíval se na Mereka.

„Postarám se o to,“ řekl a už zapaloval Peterovo tělo.

Broderick se proměnil a já mu opatrně vylezl na záda. Vzlétl a odnesl mě domů.

Let byl naštěstí rychlý. Broderick neztrácel čas a letěl co nejrychleji zpátky do dračího velitelství. Jakmile jsme přistáli a já sklouzl z jeho zad, bolest se stupňovala. Sevřel jsem si břicho a padl na zem.

Broderick byl u mě, okamžitě ve své lidské podobě. Strčil jsem do něj. „Změň se zpátky! Proměň se! Je čas!“

Držel mě za ramena. „Jsi si jistý?“

Podíval jsem se na něj. „Ano, jsem si zasraně jistý!“

Frost a Flint vyběhli ven. „Je čas,“ řekli oba. Křikli na Brodericka: „Proměň se!“

Udělal to.

Ležel jsem na zádech uprostřed příjezdové cesty. V břiše a v dolní části zad mi propukla bolest a tlak. Neustálé pulzování tlaku bylo téměř nesnesitelné. Hledal jsem svého draka a zjistil, že na mě zírá. „Udělej to,“ řekl jsem. „Pojďme se seznámit s naším dítětem.“

Hrudí se mu rozlehlo tiché dunění a zvedl pařát.

Pak už jsem nic necítil. Bolest se rozplynula a vzápětí jsem uslyšel dětský pláč. Broderick, stále ve své dračí podobě, držel v ruce naše dítě. Stál tam a jen se díval na uzlíček ve svém pařátu. Změnil se zpátky a já viděl naše dítě v jeho náručí.

Natáhl jsem k němu ruce. „Ukaž mi ho.“

Naše dítě vydalo nářek a Broderick dál zíral v naprostém úžasu.

„Je to holčička,“ zašeptal.

„Cože?“ Merekův hlas mě vyděsil. Ani jsem si neuvědomil, že přistál a proměnil se.

Rozhlédl jsem se kolem a zjistil, že jsou tu všichni. Armant, Leonidas, Gale, Merek, Flint a Frost, dokonce i Valerie tam stála vedle Brodericka a držela deku, připravená zabalit naše dítě. Oči měla rozšířené šokem.

„To by mělo změnit svět, jak ho známe,“ řekl Armant.

Tehdy jsem si uvědomil, že vize, kterou měla moje matka, proroctví, o kterém mluvil Peter, bylo toto. Naše dítě.

„První dračí žena,“ řekl jsem a Broderick se na mě podíval.

„Ano,“ řekl. Poklekl po mém boku.

Posadil jsem se a vzal si od něj naše dítě. „Naše holčička.“ Usmál jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.

„Žádné dívčí jméno mě nenapadá,“ řekl.

„Harley,“ řekl jsem. „Znamená to skalní louka.“

Usmál se a z koutku oka mu vyklouzla slza. „Harley Cara. První dračice.“

***

O několik hodin později jsme se všichni sešli v knihovně.

Držel jsem Harley v náručí. Očistili jsme ji a zabalili do deky.

„Asi jí budeme muset koupit nějaké oblečení,“ řekl jsem Broderickovi. „Ty, co jsme dostali z ruky od Flinta a Frosta, už moc nevyužijeme.“

Zasmál se. „Jo. Tohle trochu mění pravidla hry.“ Objal mě kolem ramen a zadíval se na naši dceru. „Proč mě nenecháš, abych si ji vzal, a ty si můžeš odpočinout? Určitě jsi vyčerpaný.“

„Jsem,“ řekl jsem. „Ale chci se na ni dívat dál. Je tak krásná.“

Broderick mě políbil na čelo. „Ano, je. Jsi úžasný.“

Usmál jsem se. „Díky. Víš, nikdy jsem moc nevěřil, když mi máma říkala, že udělám něco, co změní svět, jak ho známe, ale možná měla pravdu.“

„To bych řekl,“ řekl Armant. „Nikdy tu nebyla žádná dračí dívka. Bude zajímavé sledovat, jaká bude.“

„Co uděláme s Molpe?“ zeptal se Broderick.

„Kdo ví?“ Armant řekl. „Právě teď se soustředím na to, abych amulet buď zničil, nebo našel způsob, jak ho ukrýt tam, kde ho nikdo nebude moct použít.“

„A co Jay?“ Zeptal jsem se.

Broderick mi řekl o upírovi, kterého s Armantem vyslýchali, aby zjistili víc o Peterovi a o tom, kde mě drží. Cítil jsem s tím člověkem. Celý jeho život se obrátil vzhůru nohama a on byl použit jako pěšák pro jakoukoli hru, kterou Peter hrál.

„Uvidíme, co bude chtít dělat. Projevil zájem jít k vlčí smečce a nějakou dobu mezi nimi žít. Možná tam bude mít štěstí a bude žít ‚normálnějším‘ životem. Alespoň by nebyl sám.“

Přikývl jsem. „Nebyl by jediný upír. Máme pár bet, které jsou spářené s upíry. Mluvil jsi s Jerichem?“

„Ano,“ řekl Broderick. „Volal jsem mu, když tě unesli, a Gale, mu volal, když jsme se vrátili. Teď by tu byl, ale Cody se před dvěma dny probral z kómatu.“

„Vážně? Jak se mu daří? Řekl něco o Molpe? Co ví?“

Harley vypískla a já vrátil pozornost k ní.

„Uklidni se, Masone. S Jerichem si brzy promluvíme. Po tom všem, co se dneska stalo, se stejně budeme muset spojit.“

„Stejně se tam brzy vydám,“ pokračoval Armant. „Jeden z mých obchodů právě najal nového odhadce a myslím, že by mi mohl pomoci najít ten druhý amulet. Pokud tam někde existuje, tenhle chlapík ho bude schopen najít.“

„Jedno je jisté,“ řekl Broderick a pevněji sevřel mě i Harley. „Musíme ho najít dřív, než to udělá Molpe.“

Všichni na to přikývli.

Uvolnil jsem se v Broderickově objetí. Problémy s Molpe se mohly řešit později, teď jsem si užíval v objetí svého druha. Vzrušený i vyděšený z toho, co nám jako rodičům jediné dračí samice, která kdy existovala, přinese budoucnost.

„Odpočívej, druhu. Mám tebe i Harley. Nikdy tě nepustím.“

Zavřel jsem oči. Broderick mě měl.

 

Konec 3. dílu…