DS - 6. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Mason

Zvonění telefonu přerušilo mé soustředění, takže jsem odložil řezbu draka, na které jsem pracoval a kterou jsem vytvořil podle podoby svého druha. Bude to kousek, který si nechám pro sebe, ne na prodej.

Od té doby, co si mě Broderick nárokoval, jsme mimo ložnici netrávili skoro žádný čas. Ale když jsme se dostali na vzduch, mohl jsem znovu pracovat na svém umění. Moje múza se vrátila. Už jsem poslal domů díla, která jsem prodával v obchodě, a pár jsem jich uvedl na internetu. Dnes jsem měl připravenou další hromadu balíků, které jsem chtěl odnést na poštu, pokud mě Broderick pustí. Samozřejmě bude trvat na tom, že půjde se mnou, což bylo naprosto v pořádku, protože jsem stejně raději byl v jeho blízkosti.

Dokonce i teď, když jsem v garáži pracoval na svých dílech, on právě venku na dvorku vyměřoval a plánoval, kde bude stavět herní sestavu pro všechny děti. Řekl jsem mu, že si může koupit hotové sady na internetu, ale on se té myšlence vysmál s tím, že si postaví vlastní hrací soupravu vhodnou pro draky. Ještě jsem neviděl náčrty, které si připravil, ale už teď jsem se děsil toho, co vymyslí.

Zvedl jsem telefon a zkontroloval oznámení; přišlo mi textové upozornění, že dorazilo nové nářadí, které jsem si objednal online. Zkontroloval jsem čas a zjistil, že jsem prošvihl dnešní odchozí poštu. Čas mi dnes ráno utekl poté, co jsme s Broderickem vylezli z postele. Jestli nepůjdu na poštu teď, budu muset čekat do zítřka.

Odložil jsem nářadí a vydal se ven. Broderick stál s kladivem v ruce a vytyčoval si místo, které plánoval použít pro herní sestavu.

„To vypadá obrovsky.“

Broderick se ke mně otočil a usmál se. „Má to třicet metrů čtverečních.“

„Jak velké pískoviště podle tebe ty děti potřebují?“

Broderick pokrčil rameny. „Máme tu celou tuhle místnost. Mohli bychom ho klidně využít.“

„Jo, ale tohle by mohlo být přehnané, nemyslíš?“

„Jakmile se děti začnou proměňovat, budou potřebovat spoustu místa na hraní,“ oponoval.

Kristepane. Nechtěl jsem ani pomyslet na to, co se stane, až se děti začnou proměňovat. Zrovna nedávno Keegan kýchl a z uší mu vyšel kouř, což Flinta přivedlo k šílenství. V každém pokoji teď byl na zdi pro jistotu připevněný hasicí přístroj.

„Moje balíčky dorazily do města. Nechceš jít rychle na poštu?“

Broderick odhodil kladivo a ovinul mi ruce kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. „Máme nejdřív čas na rychlovku?“

Zasténal jsem a přitiskl k němu mé boky. „Kéž bychom měli, ale bohužel, když nevyrazíme hned, prošvihneme zavíračku a budeme moct jít až zítra. A zítra bych s tebou rád strávil celý den v posteli.“

„To jsem chtěl udělat už dnes, ale ty jsi trval na tom, že chceš vstát z postele.“ Políbil mě na krk a já se chytil za ramena.

„Slibuju, že ti to vynahradím, když půjdeme hned teď.“

Ustoupil a já se zapotácel, když jsem neměl jeho podporu.

„Dobře tedy. Zastavíme se v dřevařském skladu a já si vyzvednu zásoby, které potřebuju k tomu to.“ Podal mi svůj skicák a mně se rozšířily oči.

„Ježíši,“ řekl jsem. „To je obrovské. To není ani houpačka. To je celý dětský dvorek.“

Nakreslil stavbu hradu se dvěma věžemi, spojenými provazovým mostem, a dvěma skluzavkami uprostřed. „To je funkční padací most?“

„Jo,“ řekl. „Myslel jsem, že to bude zábava. Můžeš otáčet tímhle kolečkem tady,“ ukázal na stránku, „a zvedat most nahoru a dolů.“

„Proboha,“ řekl jsem. „Myslíš, že to bude bezpečné?“

Pokrčil rameny. „Jsou to dračí děti. Drsní malí kluci. Zvládnou to.“

„Jistě. Ale možná bys ten nápad měl nejdřív nechat schválit Flinta a Frosta.“

„Včera jsem o tom mluvil s Leonidasem a Galeem a říkali, že je to v pořádku.“

„Když to říkáš.“

Chytil mě za ruku a oba jsme šli k jeho autu. Zastavili jsme v garáži a Broderick bez námahy zvedl hromadu balíčků, které jsem měl u sebe, a uložil je na korbu svého auta.

Já jsem se vyhoupl na sedadlo spolujezdce, zatímco on si sedl na místo řidiče.

„Dobře, když opouštíme pozemek, pamatuješ si pravidla?“

Sklopil jsem oči. „Ano, pamatuju si pravidla. Mobil mám v kapse. Mám tu svou věc s tlačítkem SOS, na které Merek trval, abychom ji nosili, a za žádných okolností se od tebe nehnu. Kdyby se kdykoli něco stalo a my se rozdělili, mám posílat textové zprávy a telefonovat komukoli, komu budu moct, a hodně, hodně hlasitě křičet.“

Odříkal jsem plán, který jsme sestavili. Flint, Frost a já jsme měli v hlavě vštípený nouzový protokol. Chtěli jsme být připraveni na to, až Peter s Molpe příště udeří. Zatím jsme se při zjišťování dalších informací o Peterovi dostávali do jedné slepé uličky za druhou. Armant cestoval po celé zemi a mluvil s různými upířími coveny, aby zjistil, odkud by Peter mohl být a o co mu jde.

Zdálo se, že Brodericka uspokojilo, když jsem mu odříkal pravidla, protože stiskl tlačítko k otevření garážových vrat a vyjel ven.

Celou cestu do města jsem ho držel za ruku a kochal se krajinou.

***

Jakmile jsme všechno doručili na poštu, vyšli jsme s Broderickem z budovy ruku v ruce a houpali rukama. Bezstarostně, jako bychom neměli na světě žádné starosti.

„Hele, víš, co bychom měli udělat, než půjdeme pro dřevo?

„Co?“

„Koupit zmrzlinu.“ Otočil jsem se tak, že jsem ho držel za obě ruce, a šel pozadu. „Pojď. Bude to zábava. Cestou do města jsem viděl jedno místo.“

„Já na zmrzlinu moc nejsem,“ řekl. „Myslíš, že tam mají nějaké opravdové jídlo? Dal bych si hamburger.“

„Právě jsme obědvali,“ řekl jsem. Při pomyšlení na hamburger se mi zvedl žaludek. Položil jsem si ruku na žaludek.

Broderick na mě zúžil oči. „Možná, že zmrzlina pro tebe taky není dobrý nápad.“

„Ne, zmrzlina zní chutně, hamburgery nechutně.“

Uchechtl se. „Dobře, dáme si zmrzlinu.“

Zrovna když jsem se chtěl otočit a jít zase popředu, ucítil jsem za sebou přítomnost a Broderick mě okamžitě přitáhl k sobě a strčil mě za sebe. Zavrčel, hluboko v krku.

Peter stál před námi. Krev mi ztuhla a zmocnila se mě panika.

„Co tady děláš?“ Zeptal jsem se.

„Aha, jen jsem přišel zkontrolovat dračí druhy, jak se jim daří.“ Peter se podíval na Brodericka a pak zpátky na mě. „Zrovna nedávno jsme se s Molpe dohadovali, jestli se s tím hulvátem opravdu spáříš, nebo ne. Zdá se, že jsem se mýlil. Zklamal jsi mě, Masone.“

Otevřel jsem ústa, abych na něj zakřičel, že o mně a Broderickovi nic neví, ale Broderick promluvil první.

„Vypadni kurva od mého druha, upíre, než tě roztrhám na kusy.“

Peter se hlasitě a maniakálně rozesmál. „To bys mě musel nejdřív chytit.“

Broderick se na něj vrhl a Peter zmizel, aby se znovu objevil za námi.

Nervózně jsem se rozhlédl po ulici. Naštěstí se nezdálo, že by si nás někdo všímal. Že by další jeho trik? Zdálo se, že jeho schopnosti jsou neomezené. Jak jsme proti tomu sakra měli bojovat?

„Nech nás být, Petere.“ Popadl jsem Brodericka za ruku a táhl ho k autu. Jediný způsob, jak být v bezpečí, bylo dostat se zpátky na velitelství.

„No tak, Masone. Víš, že máš na víc než na toho draka. Stačí říct a já si tě vezmu za svého druha. Mohl bys žít věčný život stejně jako já, jako upír.“

Při představě, že budu do konce života pít krev, se mi opravdu zvedl žaludek, a tak jsem si znovu přitiskl ruku na břicho a z tváře mi odtekla krev.

Peterovi se rozšířily oči, jako by si právě něco uvědomil. „Aha, chápu,“ řekl Petr. „Takže proroctví se naplní. Kamenný drak má druha, který nosí dítě.“

To pro mě byla novinka. Broderick vedle mě ztuhl a ochranitelsky mě objal kolem ramen. „Neposlouchej toho upíra.“

„Ach,“ řekl Peter. „Vy dva jste to ještě nevěděli.“ Dal si ruce v bok. „S potěšením vám oznamuji, že vy dva budete rodiči, nebo přinejmenším Mason bude. Jestli do toho mám co mluvit, budeš už dávno pryč, než se dítě narodí.“ Peter natáhl ruku a pokusil se mě pohladit po tváři, ale já se od něj odstrčil a schoulil se vedle Brodericka. „Uvidíme se, Masone. Neboj se, můžeme vychovávat tvé dítě spolu.“ A pak najednou zmizel.

„Zkurvysyn.“ Broderick sevřel pěsti.

„No tak.“ Zatahal jsem ho za paži. „Pojďme domů. Musíme přijít na to, jak toho chlapa zastavit.“

***

Když jsme se vrátili k domu, Broderick vyskočil z auta, přeběhl na druhou stranu a vytáhl mě ven dřív, než jsem si stačil otevřít dveře. Přitiskl mě k sobě a cílevědomě vešel do domu.

„Můžu chodit,“ řekl jsem.

„Já vím,“ řekl úsečně. „Ale já tě nikdy neodložím.“

„Myslím, že by mohlo být trochu unavující, zvlášť když budu větší.“ Usmál jsem se.

Tvář mu prudce zbělela a na čele mu vyrazil pot.

Vykroutil jsem se z jeho náruče a postavil se před něj. „Brodericku, podívej se na mě. Podívej se. Na. Na mě,“ řekl jsem. Konečně se podíval. „Čekáme dítě. Malé dračí miminko. Zakládáme rodinu. Potřebuju, abys z toho měl radost.“

Zavřel oči a napětí v jeho ramenou se zmírnilo. „Mám. Přísahám, že mám,“ řekl. „Jen se bojím.“

„Já taky. Tohle jsem taky ještě nikdy nedělal. Sice jsem se s rodícími omega, vlky setkával snad celý život, ale stejně mám strach. Myslím, že to k tomu dobrodružství patří.“

„Je to opravdu posraná část,“ řekl.

Zasmál jsem se. „Já vím, ale budeme v tom skvělí. Gale a Leonidas to zvládli. Myslím, že ty to zvládneš taky.“

Vyšponoval ramena a ušklíbl se. „Já budu lepší otec než oni, a to každý den v týdnu.“

Protočil jsem oči, ale jestli ho z jeho nálady vytrhne, soutěž alfa samce, který se bije do prsou, tak to beru.

Broderickův telefon zapípal a on ho vytáhl z kapsy.

„Všichni jsou v knihovně,“ řekl. „Armant je zpátky.“ Do ramen se mu vrátilo napětí. „Dobře, můžeme jim říct o tom zatraceném upírovi.“

Tentokrát jsem se nechal Broderickem zvednout a odnést. O tom, že bude potřebovat zpracovat své emoce do něčeho produktivnějšího, jsme si mohli promluvit později. Prozatím jsem stále běžel v rauši z vědomí, že nosím své dračí dítě.

V knihovně jsme našli Armanta, jak sedí na pohovce a v ruce drží kus papíru, na který jsem nakreslil amulet.

Zadíval se na něj, otočil ho, zadíval se na něj ještě jednou a pak ho otočil zpátky.

Broderick mě postavil na zem a Armant vstal a přiběhl k nám. „Tohle je ten amulet, který jsi viděl?“

„Jo,“ řekl jsem. „Ale dneska jsem ho neviděl. Ty ano, Brodericku?“

„Ne. Ten parchant měl na sobě rolák, jako by byl Steve-zasranej-Jobs nebo tak něco.“

Málem jsem se zasmál machistickému alfa chování, které Broderick předváděl, ale situace nevyžadovala smích. „Víš, co to je?“ Zeptal jsem se.

„Nemělo by to existovat.“ Řekl Armant. „Je to jenom mýtus.“

„Mýtická stvoření mají své vlastní mýty a legendy?“ Zeptal se Frost. Seděl s Crispinem na podlaze, malý kluk si konečně užíval čas na bříšku, místo aby si vyřvával svou malou hlavičku.

Posadil jsem se vedle něj a chtěl ho pozorovat, protože jsem věděl, že za pár měsíců budu mít jedno z těchto stvoření sám na starost. Musel jsem se toho hodně naučit.

„K čemu se to používá?“ zeptal se Broderick.

„Zachycuje magii,“ řekl Armant.

„Zajímavé,“ řekl Merek.

„Barbarské,“ namítl Armant. „Pokud nositel amuletu zabije čarodějku, její magie se přenese na amulet. Moc té čarodějky se stane jeho mocí.“

„To vysvětluje, jak to, že má schopnost mizet, a jak dokázal, Galea obelstít, aby uvěřil, že Frost byl unesen pomocí jakési iluze. Jaké další schopnosti tam jsou?“ zeptal se Merek.

„Ty staré,“ řekl Armant. „V dávných dobách byla magie mnohem silnější. Hádám, že nedokázal využít mocnější schopnosti v něm. Nebo možná ani neví, že tam jsou. A ty dvě schopnosti, o kterých víme, že je má, možná získal sám tím, že zabil čarodějnici.“

„To je děsivé,“ řekl jsem.

„Bez legrace. Jak ho můžeme zničit? Jak můžeme toho upíra zničit? Dneska ohrožoval mého druha.“ Broderick sevřel pěsti, jako by byl připravený se hned prát.

„Není způsob, jak ho zničit,“ řekl Armant. „Tenhle amulet a jeho obdoba se podle mýtů předávaly z generace na generaci a jejich strážci neměli nikdy prozradit, kde se nacházejí.“

„Co dělá ten druhý amulet?“

„Nevím,“ řekl Armant. „Měl by to být protějšek toho druhého amuletu.“

„Co víme o proroctví, které se týká mého druha?“ zeptal se Broderick.

Na to jsem vykulil oči. „Ale prosím tě. To není proroctví. Je to jen pocit, který měla moje máma. A všichni jsme se už v podstatě rozhodli, že je to jen něco, co si vymyslela, aby mohla přesvědčit vlčí smečku, že je naprosto v pořádku adoptovat člověka.“

Broderickův hlas změkl, když mě oslovil. „Tak jak se o tom dozvěděl ten upír?“

Pokrčil jsem rameny. „Zvěsti. Odkud o něčem ví?“

Broderick se posadil vedle mě a chytil mě za ruku. „Masone. Nemám pocit, že bys to teď bral moc vážně.“

V tu chvíli jsem vážně litoval, že jsem s Broderickem vůbec kdy mluvil o tom, jak efektivně vyjadřovat své pocity pomocí vět na „já“.

„Ale beru,“ řekl jsem a pak jsem se usmál. „Jsem prostě zatraceně nadšený z toho, že budu mít dítě.“

„Ty jsi těhotný?“ zeptal se Frost.

Přikývl jsem.

„To je tak vzrušující!“ Vrhl se na mě a objal mě.

„Ještě se to nepotvrdilo,“ řekl Broderick. „Říkal to ten upír, ale co on, kurva, ví? Jak může sakra vědět, že jsi těhotný? Vždyť jsi nikdy nebyl ani v říji.“

„Jak přesně zní to proroctví?“ zeptal se mě Leonidas.

„Nebylo to proroctví,“ řekl jsem. „Matka mě viděla na nějaké charitativní akci, na které pracovala. Bylo to pro děti z pěstounských rodin v okolí. Podala mi ruku, a když to udělala, měla vidění, že udělám něco – nedokázala říct co –, co změní svět, jak ho známe. To je vše.“

„Kdo je ‚my‘?“ zeptal se Armant.

Pokrčil jsem rameny. „To nevím.“

„No, je ‚my‘ něco jako lidé? Bude magie vystavena světu, nebo jsme ‚my‘ paranormální bytosti? Vlci, draci nebo nějaká podmnožina tohoto společenství?“

„Podívejte, v době, kdy jsem byl adoptován, jsem byl šťastný, že mám rodinu a postel, ve které můžu spát déle než měsíc nebo dva. Nezajímala mě vize, kterou v té době viděla moje matka. Na všechny ty nadpřirozené věci jsem skoro nevěřil. Po životě s vlčí smečkou byla moje skepse zřejmě účinně zadupána do země. Můžeme se zeptat jí,“ řekl jsem.

„To jsem udělal,“ odpověděl Armant. „Když jsem byl na návštěvě u vlčí smečky. Říkala totéž, co ty.“

Protočil jsem oči. „Tak proč ses mě na to, sakra, ptal?“

„Doufal jsem, že bys mohl tušit, co by to mohlo znamenat.“

„No, netuším,“ řekl jsem. „Ani nevěřím, že je to pravda.“

„No, upír ano, a to je to jediné, na čem záleží. Jestli má zálusk na Masona, musíme ho zastavit,“ vložil se do toho Gale.

„No nekecej,“ řekl Broderick. „Armante, podařilo se ti o něm něco zjistit?“

„Moc ne. Mluvil jsem se dvěma coveny. Upíři obvykle nežijí ve velkých skupinách, ale shlukují se do rodin po třech až pěti. Peter to nikdy nedělal. Vždycky byl samotář a navíc má špatnou pověst, že proměňuje jednotlivce bez jejich souhlasu.“

„Ach, bože. Takže on prostě měnil náhodné lidi v upíry? A co, nechá je rozsévat spoušť?“

„Ne,“ řekl Armant. „Nechává si je nějakou dobu, ať už žije kdekoli. A pak nikdo neví, co se s nimi děje.“

Nadechl jsem se. „On je zabíjí?“

„Když mají štěstí,“ řekl Armant.

Zvedl se mi při tom žaludek. Broderick musel vycítit můj odpor, protože mě nabral do náruče. „Musíš si odpočinout,“ řekl.

„Proboha. Jsem jen těhotný.“

„Nemáme tušení, jak daleko jsi. Nevzpomínám si, že bys byl někdy v říji,“ řekl.

Pátral jsem v paměti po něčem, co by se alespoň vzdáleně podobalo tomu, co mi popisovali Flint a Frost, když se poprvé pářili se svými draky. „Taky mě nic nenapadá,“ řekl jsem.

Merek si odfrkl. „No, není divu. Vy dva jste za poslední měsíc nevydrželi déle než dvacet minut, aniž byste šukali jako králíci. Jak by sis vůbec všiml, kdybys byl v říji?“

„Takže nemáme žádnou možnost zjistit, jak daleko jsem?“

Všichni jsme se podívali na Armanta.

„Proč se všichni díváte na mě?“

„Protože jsi nejznalejší,“ řekl Frost.

„No, já o dětech a říji nevím vůbec nic. Ty a Flint nebo Valerie byste to měli vědět. Valerie ho stejně bude chtít zkontrolovat.“

Zívl jsem a Broderick mě vynesl z místnosti. Protestoval bych, až na to, že zdřímnout si teď opravdu znělo dobře.

„Žádné proroctví neexistuje,“ řekl jsem Broderickovi, když jsme vstoupili do našeho apartmá.

Políbil mě na čelo. „Uvidíme. Chci se na to zeptat tvé mámy. A zavolám Valerii, aby tě mohla navštívit a vyšetřit tě.“

Usmál jsem se. „Máma bude z toho, že bude babičkou, pěkně nadšená.“

„Já jsem taky dost nadšený, že budu táta.“

„Já taky.“