DB#2 - 19. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Calisto

Emma si klekla dolů na podlahu, rukama doteky lehkými jako pírko přitom cestou přejela po Calistově hrudi a břichu. Nevěděl, co přesně jeho milenka chtěla, ale rozhodl se, že ať už to bude cokoli, může si to vzít.

Sledovala ho zezdola svýma zelenýma očima vědoucným pohledem, vlasy se jí vlnily po zádech. Díky našpuleným rtům viděl její dva přední zuby, a měl pocit, že tak vypadala ještě hříšněji. Ta žena nemohla ani zdaleka vědět, jak krásná a sexy byla.

Calisto porušil všechna pravidla.

Pohyboval se po tenké hranici.

Tenhle dům ani nebyl jeho. Tahle žena nebyla jeho.

A přesto tady byl.

Někdo si rozhodně všimne, pokud už k tomu nedošlo, že každou noc trávil v Affonsově domě. Jistě, někdo by něco zašeptal, fámy v rodině dokáží cestovat rychleji než rychlostí světla. Jeho náklonnost možná mohla být dřív přehlédnuta, ale teď už se to nestane.

Posouval hranice.

Calisto to moc dobře věděl, ale když se setkal s Emminým pohledem, nedokázal se ubránit tomu, aby nezvedl ruku a nepřejel s ní po její tváři. Ona se na něj při tom usmála.

Protože se usmívala díky němu.

Pokud by se někdo zeptal, mohl by odpovědět na otázky, setřást obavy a uklidnit kohokoli, koho by musel, že jeho vztah s Emmou byl čistě platonický. Calisto věděl, že to brzy přijde, a že by to měl zvládnout.

Ale doufal v ještě trochu času.

Když Emma vtiskla svou tvář do jeho dlaně, jako by chtěla, aby se jí stále dotýkal tak, jako to dělal, všechny jeho myšlenky odpluly pryč. Měkké, jemné a milující doteky.

Těchto věcí nedostávala ani zdaleka dost.

Nebyla dost milována.

Calisto si přál, aby jí mohl dát víc.

Když začala pracovat na rozepnutí jeho kalhot a opasku a pak mu je po stehnech stáhla dolů, nezastavil ji. Dřív, než si to uvědomil, už měla jeho napůl tvrdý penis pevně sevřený v ruce a drážděním ho probouzela k životu.

Stisknutí kořene. Pohlazení po vrcholu. Dlouhé, jisté tahy, díky kterým mu penis tvrdl, až ho celý bolel touhou a koule měl sevřené. Pak po něm přejela nehtem a to mělo za následek, že mu za pevně zavřenými očními víčky vybuchl ohňostroj.

„Bože,“ vydechl Calisto.

„Podíváš se na mě?“ zaslechl ji.

Bože.

Zvuk jejího hlasu byl tichý, ale tak sladký.

Dokonce milující.

Calisto otevřel oči, zadíval se dolů a Emmě nabídl jeden ze svých líných úsměvů.

„Pokračuj,“ řekl.

V tónu jeho hlasu zůstávala chraplavost. Jediné, co musela udělat, bylo poslouchat a už v tom mohla slyšet, jak zatraceně připravený byl. Kvůli tomu, co se stalo, mezi nimi udržoval fyzický odstup.

Calisto si nebyl jistý, zda Emma poté, co byla téměř ubita k smrti, chtěla, aby se jí dotknul muž. Také se děsil toho, že milovat ji způsobem, který měl rád - tak, jak to potřeboval – by jí možná mohlo ublížit.

To byla ta poslední věc, kterou by chtěl udělat.

Téhle ženě by nikdy nemohl ublížit.

Byla pro něj vším.

Emma se předklonila, a když se její jazyk střetl se spodní stranou jeho penisu, Calisto zadržel dech. Silná žíla, která na jeho penisu byla, při jejím drobném ochutnání pulzovala raketovou rychlostí. Chtěl víc.

„Emmo...“

Skrz přimhouřené řasy a s úsměvem na rtech se na něj dívala.

„Hmm?“ zeptala se.

„Tím, že mě budeš škádlit, nedostaneš to, co chceš,“ varoval ji.

Emma ani nemrkla. „Myslím, že dostanu.“

V okamžiku, kdy se její jazyk znovu dotkl jeho penisu, Calistova odpověď se v jeho nestálých myšlenkách naprosto ztratila. Pevné, horké tahy jejího jazyka namočily jeho penis od kořene až ke špičce. Pak se kolem něj sevřela až do skoro bolestivého bodu, ale to jediné, co zvládl, bylo zasténání.

Hlasité.

Tvrdé.

Dlouhé.

Při sexu nebyl zrovna nejtišším mužem, ale zvuky, které teď vydával, byly naprosto jiné. Byl zoufalý a hladový, chtěl mít její ústa na svém penisu tak, aby ho vysála naprosto do sucha.

Bylo to naprosto sobecké.

Po tom všem, čím prošla, by ji měl chtít potěšit.

„Tohle by nemělo být o mně,“ podařilo se ze sebe Calistovi dostat skrz zaťaté zuby.

„Tohle není o tobě,“ zašeptala Emma.

Nebylo?

Byl si zatraceně jistý, že to tak cítil.

Calisto se rozhodl nehádat se. Pokud ho Emma chtěla sát, a něco z toho pro sebe získávala, kým pak byl, aby jí řekl, aby s tím přestala?

Rukou našel její vlasy a prsty pevně zabořil do jejích pramenů. Když tak měla ústa přímo na jeho penisu, pevně ji tak držel na místě. Emma neřekla ani slovo. Naopak si při tom svým šťastným, spokojeným způsobem povzdechla, což mu řeklo, že to, co dělal, se jí líbilo.

Líbila se jí jeho drsnost a potřeba.

Chtěla to.

„Zatraceně mě udělej,“ řekl Calisto chraptivě.

Emma si přejela jazykem přes spodní ret.

Při tom samotném pohledu se zachvěl a znovu zasténal.

„Udělej to, Emmy.“ Otevři svou nádhernou pusu a vysaj mě do sucha,“ řekl jí.

Když ji Calisto znovu zatahal za vlasy, Emminy řasy se se zachvěním zavřely, otevřela rty a pak nasála jeho penis do svých úst.

Jeho délku okamžitě pohltilo vlhké, horké teplo. Jazykem přejížděla po citlivé kůži jeho ptáka, tváře se jí stahovaly tím sáním, rty měla sevřené, zuby ho přitom ještě víc dráždila. Zatímco ho nasála do krku ještě tvrději a hlouběji, nedala mu ani vteřinu na to, aby se přizpůsobil tomu, co cítil při tazích jejího jazyka na svém ptáku.

Emma ze sebe vydala tichý, tvrdý zvuk, který celým jeho penisem zavibroval. Oči měla rozšířené, sledovala ho s leskem v nich, který mu říkal, že si svého výhledu užívala.

Věděl naprosto přesně, co viděla.

Zuby měl zaťaté, čelist měl pevně sevřenou. Byl přilepený na svém místě jako zkurvená socha, zíral na ni, jako by pro něj byla bohyně. Paže se mu chvěly, svaly měl jako živé dráty, které byly plné elektřiny.

Vše jenom díky ní.

Všechno to bylo díky Emmě.

„Tak nádherná,“ řekl jí.

Emma přejela zuby po jeho pulzující žíle – a on to vzal jako dobrou odpověď. Jednou rukou sjela na jeho stehno a svými nehty se zabořila do jeho kůže takovou silou, až ho to bodlo a přimělo ho to znovu celého ožít. Druhou volnou rukou vklouzla mezi jeho nohy a jemnějším stiskem vzala do dlaně jeho koule. I tak byl ten stisk dost pevný na to, aby se mu hruď sevřela bolestivou potřebou.

Calisto zkurveně nemohl dýchat.

Zas a znovu sála jeho penis, svůj pohled ani na okamžik nespouštěla z toho jeho. Po páteři mu stoupalo potěšení. Hlasitě zasténal její jméno. Ten zvuk se nesl v tiché knihovně ozvěnou dál a dál.

„Udělám se v tobě,“ řekl jí. „Tvoje ústa jsou zatracené nebe, Emmy. Hříšné.“

Při těch slovech se mu chvěl hlas. Emma znovu kolem jeho ptáka sevřela rty. To je to, co chtěla. Aby se udělal.

Calisto ji nechal, aby si vzala, co chtěla. Potlačil svou touhu požádat ji, aby s tím přestala, aby se mohl místo toho udělat přímo v ní. To by mohl dostat jindy. Teď vypadala až příliš dobře, než aby s tím končila.

„Do prdele jo, přesně tak,“ zalapal Calisto po dechu, když se Emmaina ruka sevřela kolem jeho kořene. Přitom ho tahy úst kouřila. „Kurva.“

Udělal se tvrdě.

Oslepilo ho to.

Jeho kolena ztratila svou sílu.

V krku mu vyschlo.

Emma ho se zatraceným úsměvem tvrdě sála a sebrala si z něj každou jedinou kapku.

Dobrý bože.

Byli v prdeli

*******

„Znovu,“ zašeptala Emma.

Calisto se zasmál a znovu projel prsty její vlasy. „Budu mít díky tobě unavené ruce, amore.“

„Znovu.“

„Emmo.“

„Nehraješ ani zdaleka dost, a když to děláš, jsem z toho tak šťastná, Cale.“

„Říkáš to jen proto, že víš, že ti nic neodmítnu, Emmy.“

Naklonila hlavu na stranu a mlčky se na něj dívala. Stačil její jediný pohled, své rozhodnutí přehodnotil a udělal to, o co ho požádala. Calisto znovu položil prsty zpátky na klávesy klavíru a zahrál další z jejích oblíbených kousků. Kousala si spodní ret a s úsměvem zavřela oči. Ignoroval bolest, kterou v prstech cítil, protože ten úsměv byl víc než dost na to, aby ho přiměl hrát celé hodiny a hodiny, jen proto, aby ho mohl pořád vidět.

Jakmile Calisto kousek dokončil, s povzdechem se znovu vrátil k tomu, aby si dál pohrával s Emminými vlasy.

Seděla na podlaze u jeho nohou, hlavu měla položenou v jeho klíně. Byl víc než spokojený s tím, že jí věnoval veškerou pozornost a náklonnost, kterou od něj možná potřebovala.

Měla by vědět, jak moc ji miloval.

„Calisto?“ zeptala se Emma.

„Hmm, sì?“

„Kdy se Affonso vrátí?“

Calisto se na okamžik napjal. „Předpokládám, že až mu dám to, co chce.“

Emma se zamračila. „Nechápu.“

„Až se bude moci vrátit domů s tím, že bude sedět v koutě a vědět, že ode mě dostal všechno to, co chtěl,“ řekl Calisto tiše a zoufale se snažil neprojevit v tónu hlasu svůj hněv. „Až bude mít pocit, že mě díky manipulaci zahnal do rohu a mně nezbyde žádná možnost, jak se z toho probojovat pryč.“

„Znovu ta věc s bossem?“

„Částečně.“

„Co dalšího v tom je?“ zeptala se Emma.

„Ty, Emmy. Jsi tu ty.“

Špičkou prstu kroužila po jeho stehnu. „I když on o nás neví.“

„Nemusí to vědět. Já to vím. Vrátí se zpátky ke své ženě – kterou si nezaslouží ani nemiluje - a bude s ní zacházet tak, jak s ní zacházel vždycky, jako by byla v jeho životě jen nějakým pozůstatkem po čemsi, co bylo na jedno použití. A já? Budu stát ve stínu a všechno to sledovat se svým vlastním neštěstím a závistí.“

„Nevím, jestli to dokážu,“ řekla Emma tiše.

„Dokážeš co?“

„Znovu s ním všechno to předstírat. Nechci to, Cale.“

Calisto se dotýkal její tváře a palcem přejížděl přes její měkké rty. „Nevím, jak tohle napravit, Emmy. Je mi to líto.“

Zavřela oči a on viděl, jak jí po spodních řasách klouzal pramínek vlhkosti. Nenáviděl sám sebe za to, že ji takhle rozplakal. Přál si, aby pro ně tahle situace mohla být nějak jiná.

Calisto nevěděl, jak to pro ně zařídit.

„Je mi to líto,“ zopakoval.

Emma přikývla a setřela si slzy. „Tohle jsme věděli, že?“

„Věděli co?“

„Jak jsme byli odsouzeni.“

Calisto ztěžka polkl. Srdce měl zlomené a rozedrané na kusy. „Jo, věděli jsme to.“

Calisto tiše zvedl Emmu ze země k sobě do klína. Jemně a pomalu ji políbil, dával si na čas s milováním jejích úst a zkoumání jejího těla, které prováděl rukama. Pomohl jí dostat ze sebe šaty a pak ji rychle následoval i on sám.

Netrvalo dlouho a měl ji na kraji klavíru nahou s nohama roztaženými. Neztrácel čas a rychle se dostal mezi její nohy a svým ničím nezakrytým penisem se zabořil do její promočené, těsná kočičky. Tvrdě ji šukal, nutil ji žadonit a křičet, a oba tak zapomenout na všechny ty věci, které je obklopovaly.

Všechny ty věci, které bolely.

Věci, nad kterými neměli žádnou kontrolu.

Život, který nechtěli.

Sledoval, jak proti hladkému, lesklému dřevu, vyklenula záda jako luk. Slyšel, jak se místností nesly její bezdeché výkřiky a jak pokaždé, když do ní zas a znovu zajel, pěstmi narazila do kláves klavíru. Cítil, jak se místností vznášela vůně jejich sexu.

Bylo to úplně špatně.

A silně správně.

Slyšel, jak šeptala: „Nepřestávej, přímo tady a Ach, můj bože, Cale.“ V uších slyšel i to, jak mu tělem rychle kolovala vlastní krev.

Proč museli být těmi špatnými lidmi?

Proč museli být těmi, kdo v tomhle prohrávali?

Calisto nepřestával Emmu na klavíru šukat až do okamžiku, kdy ji jeho semeno zcela naplnilo a rozlilo se z jejího těla i na ten obrovský kus nástroje.

A dokonce i pak…

Přetočil ji na kolena a šukal ji znovu.

*****

„Nemyslíš si, že jsi ke strýcově manželce až příliš blízký?“

Calisto zvedl pohled z jantarové kapaliny ve své sklenici k muži, který seděl u stolu naproti němu. Ray Missotti položil tu otázku tiše, ve tváři přitom neukazoval žádnou emoci.

Calisto za tu otázku muže nenáviděl.

Na tento okamžik už čekal a upřímně řečeno, byl překvapený, že někomu trvalo tak dlouho vyslovit něco takového nahlas. Jistě, pravděpodobně existovalo pár mužů, kteří o tom uvažovali, ale ne mnoho z nich by mělo odvahu Calista z něčeho takového obvinit.

Ray s tím očividně problém neměl.

„Nejsem si jistý, co tím chceš říct,“ protáhl Calisto tiše.

„Ne?“

„Ne.“

„Říkám, že tvá přítomnost v tomto domě každou noc, tvůj požadavek, že budeš tím jediným, kdo bude dozírat na Affonsovu manželku, a tvůj nezájem o jiné ženy je trochu… vzbuzující obavy,“ dokončil Ray se zvednutým obočím.

„Takže skutečnost, že Emma po útoku, který na ní minulý měsíc proběhl, prošla peklem a byla tu ponechána, aby se o sebe postarala sama, a navíc je tu aktuálně bez manžela, představuje dost důvodů pro to, abys mě obvinil z toho, že jsem jí až příliš blízký?“ Calisto přikývl a s pomalým úsměvem se znovu opřel do své židle. „Chápu, kam tím míříš, Rayi. Mé přátelství a starost o Emmu ve skutečnosti nemohou být nevinné, musí za tím být nějaký skrytý význam. Musím ji šukat nebo se o to snažit. Musím se tu dopouštět zrady své přísahy Cosa Nostra nebo svého strýce. To je to, co tím myslíš, že?“

„No -“

„A pak je tu Emma,“ přerušil ho Calisto ostře. „Tím, co teď říkáš, ji teď přímo obviňuješ před její la famiglia. Respektovanou manželku bosse tu nazýváš děvkou, nebo spíš narážíš na to, že se chová tak, jako by stála jen za děvku. To vše jen proto, že ona potřebuje někoho, s kým by si mohla promluvit – někoho, kdo je pro ni přítelem, kterému může důvěřovat, když její manžel odešel, aniž by se s ní byť jen rozloučil – ona tak automaticky dělá něco špatného.“

Ray si odkašlal. „Jen jsem říkal...“

„Nezapomeň, že Emma byla vytržena ze své rodiny a života jen před rokem. Tady nikoho neměla. A upřímně, to není moc. Je vyděšená, kvůli zapojení svého manžela do něčeho, čemu ona ani nerozumí, byla ubita skoro k smrti, a je osamělá. Pokud je to, co potřebuje, být tady večer s ní, povečeřet a ujistit se, že se cítí dostatečně bezpečně, aby usnula, tak to udělám. Tvoje názory na mé činy pro mě znamenají jen zkurveně velké nic, Rayi, protože já jsem nedělal nic špatného. A ani Emma. A rozhodně by pro tebe bylo velice prospěšné nechat si své názory zkurveně pro sebe,“ dokončil Calisto temně.

„Dobře,“ řekl Ray rychle.

„Dobře. Taky bych navrhoval, abys tenhle kousek informace předal každému dalšímu muži, který bude mít problém s přátelstvím, které s manželkou svého strýce sdílím.“

Ray přikývl. „Absolutně.“

Calisto se vrátil zpátky ke svému drinku, spokojený s tím, že rozhovor zvládl dostatečně dobře, aby alespoň na chvíli odvedl názory ostatních lidí jinam. Nebyl si však jistý, na jak dlouho.

„Zítřek je velký den,“ řekl po chvíli Ray.

Calisto se snažil nezajíknout se svým vlastním náhlým hněvem. „Předpokládám, že ano.“

Ano, velký den.

Vlastně výběr poplatků.

Nebyl tu Affonso, aby je vybral. Bude to muset udělat Calisto. Pokud boss nebyl poblíž, tak ta odpovědnost připadla na Calista jako Affonsova poradce, aby splnil své povinnosti. Ray, jako underboss, byl druhý v pořadí po úřadujícím bossovi. Jestliže by se muži rodiny Rayovi podřídili, pak by Calisto možná byl schopný dotlačit Raye na místo úřadujícího bosse, ale to by muži neskousli. Díky Affonsově směřování, ke kterému v průběhu let docházelo, dávali přednost Calistovi. Automaticky by se dostal do pozice, kde by byl úřadujícím bossem Donati Cosa Nostra. V podstatě od okamžiku, kdy Affonso nechal svou famiglii na holičkách, tak se jako boss choval.

Ale tohle by bylo oficiální.

Calisto to nechtěl.

Nenáviděl samotnou tu myšlenku.

Tohle ho v podstatě účinně dostávalo na místo, odkud ho mohli muži z famiglie posunout na trvalé místo bosse, pokud se to rozhodnou udělat. Pak už by nebyl schopný odmítnout.

Affonso by dostal všechno, co chtěl.

Calistovi z toho bylo špatně.

„Rozhodl ses, co uděláš s Iry?“ zeptal se Ray.

Calisto zíral na ozdobné mosazné hodiny na zdi, které byly za mužem. „Pracuji na tom.“

„Jsem ochotný pomoci, bossi.“

Bože.

Bylo to tu.

Bossi.

„Zvládnu to sám,“ rozhodl se Calisto říct a přitom ignoroval ten nepříjemný pocit v hrudi.

„Jsi si jistý?“

„Rozhodně.“

Ray to nechal být.

Calisto předpokládal, že na tom, že jste byli bossem, byla jediná dobrá věc. To, co řekl, bez ohledu na cokoli jiného, platilo.

Až příliš škoda, že se to nevztahovalo i na Emmu.

Stále ji nemohl mít.

**********

Kolem Calista to vypadalo, jako by ze všech stran přetékalo podráždění. Poslouchal, jak se capos mezi sebou hašteřili, dožadovali se pozornosti a čertili se. Vyslechl až příliš mnoho jejich problémů, kterým naslouchal s falešnou pozorností a zájmem.

Nechtěl tu být.

Nechtěl to dělat.

Calisto s povzdechem zíral na zeď svého klubu a nechal své myšlenky utéct od setkání s vybíráním poplatků s capos Donati jinam. Setkání se obvykle konala v Affonsově hotelu, ale Calistovi se kvůli tomu nechtělo jet přes celé město.

Bylo by to až příliš daleko od Emmy.

„Co si myslíš, bossi?“

Calisto při otázce zvedl hlavu. Za tu automatickou reakci skoro sám sebou pohrdal. Jako by čekal celá léta, až bude nazván tímto oslovením a reakce na to představovala jeho druhou přirozenost.

Věděl, že svým způsobem ho na to Affonso připravil.

I tak by se to nemělo stát.

„Myslím o čem?“ zeptal se Calisto.

Nebyl si ani jistý, kdo otázku položil.

Víc než tucet párů očí ho zvědavě sledovalo. Calisto se pod vší tou pozorností cítil nervózně. Ani se neobtěžoval přiznat nahlas tu jasnou věc – Affonsovu nepřítomnost.

Muži to tak jako tak věděli.

Zbytek byla věc sémantiky.

„No?“ zeptal se Calisto, když všichni zůstali zticha. „Jaká byla otázka?“

„Blíží se velikonoce,“ řekl Ray. „přemýšlí, zda se na sebe chystáš převzít plánování večeře, kterou Affonso obvykle pořádá.“

Kurva.

Calisto si odkašlal a pečlivě volil svá další slova. „Samozřejmě.“

„Kde se bude pořádat?“ zeptal se capo vzadu.

„Tam, kde obvykle,“ odpověděl Calisto. „V domě Donati. Na prázdniny se vrátí Affonsovy dcery. Nechci, aby se cítily vykolejeně, a nikdo z vás neudělá nic, díky čemuž by ten pocit mohly získat. To samé platí i pro jeho manželku.“

„Ano, bossi,“ přišla kolektivní odpověď.

Calisto nesnášel, jak snadné to bylo a jak jednoduché mu to muži udělali. Pokud by to bylo jindy, pokud by byl jiným mužem, možná by tohle opravdu mohl chtít. Ale nebylo to jinak – on nebyl jiný.

Bohužel ta volba nebyla jeho.

Udělal ji za něj už někdo jiný.