CP - 28. kapitola 1/2

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

DYLAN

Minulost…

"Nech toho," zavrčí Jace. "Pokaždé, když tě jdu políbit, pokusíš se mi tu věc strčit do nosu."

"Čím dříve mi to dovolíš, tím dřív přestanu."

Zamračeně se porozhlédne po kumbálu v učebně hudebky. "Fajn. Ale jen když tě poté můžu políbit.“

"To záleží," řeknu ostýchavě.

"Na?"

Strčím mu tampon do nosní dírky. "Na tom, jestli jsi s Britney nadobro skončil."

Potřebuji slyšet, jak řekne ta slova.

"Skončil? Nikdy jsme ani nezačali.“ Jeho ruka najde můj pas. "Jak jsme mohli, když jediná holka, kterou chci, jsi ty?"

Mám co dělat, abych se neštípla, jako ujištění, že se to skutečně děje. "Opravdu?"

Pomalu stočí rty do úsměvu. "Nemáš tušení, že?"

"O čem?"

Z intenzity jeho pohledu se mi zadrhne dech. "Jak hluboké jsou mé city k tobě."

Ne, ale pokud to, co ke mně cítí, je jen zlomek toho, co k němu cítím já, obávám se, že se oba spontánně spálíme.

"O jaké hloubce mluvíme? Kaluže? Rybník? Jezero?“

Řekni mi oceán, ksakru.

Vezme mi obličej do dlaní. "Mariánský příkop není dostatečně hluboký."

Mé srdce se třese jako křídla kolibříka.

Jace Covington mi právě řekl, že mě miluje ... s tamponem v nosní dírce.

Toto je oficiálně nejšťastnější okamžik mého života.

"Můžu tě teď políbit?" zafuní. "Věř mi, jsem v tom mnohem lepší než v těchto romantických sračkách."

Začnu se smát ... dokud nenakloní ústa k mým.

Pak se vznáším, létám ...

"Tohle nedokážu," zavrčí.

Plíce se mi sevřou. Ne, ne. Ne. Věděla jsem, že je to příliš dobré na to, aby to byla pravda.

Jsem tak hloupá.

"Hej." V očích mu probleskne znepokojení. "Co se děje?"

Pane, pomoz mi, zabiji ho. "Prosím, řekni mi, že nejsi tak hloupý. Právě jsi řekl, že nedok - “

"Políbit tě s uvízlým tamponem v nose." Škubne za provázek, dokud nevyjde ven. "Nejen, že je to kazič nálady, ale kazí i mé neuvěřitelné líbací schopnosti."

Podívám se dolů. "Ach."

Je zřejmé, že já jsem ta hloupá. A nejistá.

Vidět ho s Britney, mě vážně ovlivnilo.

Jako by vycítil mé vnitřní utrpení, omotá kolem mě své paže a přitáhne mě do medvědího objetí. "Omlouvám se."

Nadechnu se jeho lehké, čisté vůně. "Proč Britney? Ze všech holek, ze kterých sis mohl vybrat jít na ples. Proč ona?“

"Protože jsem ti chtěl ublížit a odstrčit tě. Nesnáším, že to tak dobře zafungovalo.“ Nakloní mi bradu. "Ale už se to nestane. Slibuji."

Vypadá tak vážně; teplo mi zaplaví hruď.

Ale stejně rychle rozkvete jiskra žárlivosti. "Políbil jsi ji?"

"Ne."

Nahlédnu do jeho temných očí. "Spal si s ní?"

Podívá se na mě, jako by mi narostla další hlava. "Vážně?"

Vzhledem k tomu, že někteří naši spolužáci na to hupsli jako králíci, není to zcela vyloučeno.

"Jestliže jsem ji nechtěl políbit, co tě k čertu vede k tomu myslet si, že bych ji opíchal?"

Má pravdu.

S výdechem vzhlédnu ke stropu. "Nevím. Jsem prostě…"

Žárlivá. Zahořklá. Úzkostlivá. Vše dohromady.

"Chápu to." Zatne čelist. "Chtěl jsem Tommymu vytrhnou každou končetinu a rozmlátit mu hlavu, když jsem viděl vás dva na chodbě."

"Páni, to je ale představa."

"Co můžu říct? Bylo to na nic.“ Nasadí úsměv. "Teď mě polib a naprav to."

Postavím se na špičky. "A jenom aby bylo jasno, o Tommyho se nemusíš bát. Jsem celá - “

Než stihnu dokončit větu, teplé rty narazí do mých.

Netrvá dlouho a polibek přejde od sladkého a něžného, ​​k intenzivnímu a vše pohlcujícímu.

Když mě přitiskne ke zdi a pronikne jazykem k mému, roztančí se mi po kůži chvění.

"Není fér, jak dobrý v tom jsi."

Pousměje se. "Vynikám ve věcech, které rád dělám." Něžně mi kousne spodní ret. "Líbat tě je má nová oblíbená věc."

"Má taky."

Omotám mu paže kolem krku a vrátím mu škádlení.

"Ježíši, Dylan," zašeptá, než mě chytne za zátylek a políbí mě hlouběji.

Popadnu ho za ramena, když zkoumá má ústa. Každý můj pocit je zesílen a mé hormony se vymykají kontrole.

Nemůžu se toho nabažit. Chci ochutnat, dotknout se a cítit každou jeho část.

"Měli jsme to udělat už dříve," zamumlá.

"Jo -" Mé uši se napřímí, když uslyším slabé cvaknutí. "Slyšel jsi to?"

"Co?"

Natáhnu krk, ale je nemožné vidět kolem velké kartotéky, vedle které jsme. "Myslela jsem, že jsem slyšela otevřít dveře."

Políbí mě dolů na čelist. "Jsem si jistý, že jsem zamkl."

"Ó můj bože."

Chvění, které mnou projede, když se mi rty otře o krk, je téměř intenzívni.

Udělá to znovu, ale tentokrát mi jemně vsaje kůži.

Zachvěji se a nohy se mi změní na tmel. "Zabíjíš mě."

Jace se zasměje a vyšle další chvění po mé páteři.

"Je to tak příjemné." Nehty se mu zaryji do zadní části hlavy. "Chci víc."

Jeho prsty se zastaví na prvním knoflíku mých šatů. "Je to v pořádku?"

Když přikývnu, políbí to místečko a zasténá. "Máš tu nejjemnější kůži."

Chystám se mu říct, aby mi rozepnul další, ale zazvoní mi telefon.

"Nezvedej to," zamumlá Jace a políbí mi klíční kost. "Stále máme hodinu, než ples skončí."

Normálně bych to nezvedla, ale je to vyzváněcí tón mého otce. Vzhledem k tomu, že je tak zaujatý Savannah, nikdy mi nezavolá, pokud to není něco důležitého.

"Je to můj otec."

Jace se narovná. "Jo, asi bys to měla zvednout."

Bojuji s nutkáním zasmát se, když vylovím telefon z kabelky. Nic nezničí muchlovačku víc, než když zavolá otec dospívající dívky.

"Ahoj, tati," odpovím. "Co se děje?"

"Vezmi si své věci, kroketko," řekne a zní zmateně. "Parkuji před vchodem."

Mám na jazyku, abych se zeptala, jestli pil, protože mi už roky neřekl kroketka.

"Vážím si toho, že jsi pro mě přišel, ale ples končí až za hodinu. Pan Covington řekl, že nás vyzvedne, protože jsem poté měla v plánu zůstat ještě chvíli s Jaceem.“

Nevím, co si mám myslet o výrazu na Jaceově tváři, ale nemám čas se tím zabývat, protože další prohlášení mého otce zatočí s mou mysli.

"Promiň, zlato. Řekni Jaceovi, že došlo ke změně plánů. Potřebuji, abys si sbalila své věci a sejdeme se venku.“

Obrátí se mi žaludek. "Je všechno v pořádku?"

Jace se ke mně přiblíží.

Můj otec se zasměje. "Víc než v pořádku, kroketko. Mám fantastické zprávy. Nechci všechno vysvětlovat po telefonu, takže se sejdeme venku.“

Vydechnu úlevou. "Budu tam za minutu, jen se rozloučím s Jacem."

"Dobře, ale udělej to rychle."

Uh. To je divné. "Proč?"

"Kriste, Dylan. Přestaň s devadesáti devíti otázkami. Slibuji, že ti vše vysvětlím, až se sejdeme.“

"Dobře, fajn."

"Všechno v pořádku?" Zeptá se Jace poté, co zavěsím.

"Podle mého otce je všechno víc než v pořádku. Očividně má několik vzrušujících zpráv, které mi chce říct, a nemohl se dočkat, až se vrátím domů.“

"To je…"

"Divné? Jo, já vím."

Pokrčí rameny. "Možná vyhrál v loterii."

Odfrknu si. "Jsem si jistá, že Savannah se to bude moc líbit." Když mě ta myšlenka zasáhne, popadnu se za hruď. "Co když je těhotná?"

Jace zbledne. "Já – do prdele. Myslíš?"

"Co jiného by to mohlo být? Nenapadá mě nic, co by ho opravňovalo, aby byl takhle nadšený.“ Roztřeseně vydechnu a přecházím sem a tam. "Zmínil se o žádosti o povýšení ve své práci, ale to je něco, co mohlo prozatím počkat." Polknu hrudku tvořící se mi v krku. "Můj táta chtěl vždycky velkou rodinu. Když moje máma zemřela a má sestra - “ Na chvíli se zastavím a podívám se na Jace. "Pokud očekává, že budu šťastná že je Savannah těhotná, zešílel."

"Neobviňuji tě." Natáhne se za mnou a přitáhne si mě do náruče. "Ale nebude jen její. Vzhledem k tomu, že máš také polovinu genů svého otce, existuje padesátiprocentní šance, že se toto dítě stane úžasným, stejně jako jeho velká sestra.“

Nikdo nemá schopnost mě uklidnit jako on.

"Máš pravdu." Položím si hlavu na jeho hruď. "Nesnáším změnu."

"Někdy je změna dobrá." Políbí mě na temeno hlavy. "Vím, že se bojíš, ale mít sourozence není tak špatné. Jistě, lezou ti na nervy, ale pozitiva převažují nad negativy. Je to jako mít nejlepšího přítele na celý život.“ Jeho výraz hraničí s bolestí. "Někdo, kdo ti vždycky kryje záda."

Nakloním se k jeho tváři. "Jsi v pořádku?"

"Jo, jenom si musím promluvit ..." Zakroutí hlavou. "Všechno je v pořádku." Vystrčí bradu ke dveřím. "Měla bys jít, než se tvůj otec naštve."

Po zapnutí knoflíku na svých šatech ho rychle políbím. "Pokud dokážu předstírat dostatek vzrušení o dítěti, měla bych být nejpozději v devět třicet u tebe doma. Pokud ne, nech okno otevřené.“

Strčí si ruce do kapes a vydechne. "To zní jako plán."

Něco se s ním rozhodně děje. "Jsi -"

Vyzváněcí tón mého otce mě znova přeruší.

Ježíši. Nikdy předtím nebyl tak otravný.

"Už jdu ven," zařvu, než zavěsím a soustředím se na Jace. "Za chvilku ti napíšu." Zastavím se, když si to uvědomím. "Řekni svému bratrovi, že se omlouvám, že jsem odjela brzy."

"Jo." Sevře si zadní část krku. "Řeknu mu to."

Pošlu mu pusu a vyjdu ze dveří.