CP - 23. kapitola 1/2

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

DYLAN

Hledám Oakleyho už více než dvacet minut a stále po něm není ani stopy.

V posledním zoufalém pokusu vylezu po schodišti, připravená vběhnout do všech dveří, na které narazím.

Poté, co zkontroluji první dvě ložnice a naštvu dva páry v zápalu vášně, se vydám k tomu, který je na konci chodby.

Dveře jsou zavřené, takže několikrát zaklepu.

Když nedostanu žádnou odpověď, vstoupím dovnitř.

Místnost je temná, ale hned zahlédnu Oakleyho. Je sám a rozvalený uprostřed královské postele 

Vydechnu úlevou. Nerada ho budím, ale čím dříve mi dá klíče, tím dřív bude moci spát ve své posteli.

"No tak, pařmene." Zaťukám mu na kotník. "Je čas jít domů."

V zadní části krku vydá tichý zvuk.

"Oaku." Poplácám ho po noze. "Vstávej."

Přimhouří na mě skrz zorničky podlité krví. "To jsi ty."

"Jo, to jsem já. Sawyer musela odejít.“ Prohlédnu noční stolek, jestli nenajdu jeho klíče, ale je prázdny. "Kde máš klíče?"

Sklopí víčka. "Co?"

Položím si koleno na postel, abych se podepřela a začnu mu šmátrat kapsy.

"Chybíš mi."

Jeho řeč je tak nezřetelná, že ho téměř neslyším.

Oakley je evidentně ten druh opilce, který říká Miluji tě každému.

Pohladím ho po ramene. "Také mi chybíš. Ale víš, co nám ještě chybí? Tvé klíče. Pamatuješ si ...“ Ne, nemá smysl se ptát. Nepamatuje si. Přesunu se na postel a snažím se mu ze všech sil dostat do zadních kapes kalhot.

Zavře oči v bolestech. "Zabíjíš mě."

Nějak příliš dramatický? "Promiň, ale potřebuji najít klíče od auta."

Jeho ruce sevřou můj obličej. "Nemůžu." Jeho přivřené skelné oči se stanou ještě sklovitější a jeho hlas se zlomí. "Bolí to."

Zamrkám, nejistá, co udělat nebo říct. Opilý nebo ne, za těmi slovy je spousta přesvědčení a mé srdce kvůli němu bolí.

Oakley si zaslouží štěstí. Ale víc než to? Zaslouží si svobodně milovat, koho chce.

Sevře mě ještě víc a zachvěje se. "Už to nevydržím."

Oh, chlape. Vždycky jsem byla v těchto věcech špatná. Chci však, aby věděl, že jsem tu pro něj a že to zvládne.

"Nedokážu si představit, čím procházíš, ale jsem tady -"

Přitáhne si mě blíž. "Tak zatraceně moc tě potřebuji."

Alkohol jasně ovlivňuje jeho chápání. "Máš mě. Nechystám se - “

Strčí mi prsty do vlasů a další věc, kterou vím ... jsou jeho rty na mých.

Co. To. Kurva.

Otevřu pusu abych se ho zeptala, co to dělá, ale když to udělám, jeho jazyk se ponoří dovnitř.

Ztuhnu, úplně zaskočená. Chápu, že může být zmatený, ale nejsem tím správným člověkem, na kterém by to měl zjišťovat.

Plácnu ho do ramen, když prohloubí nechtěný polibek.

Pohne boky a zasténá.

Můj žaludek se zvedá, zatímco se jedna věc dostatečně vyjasní.

Ta věc se mi momentálně tiskne k boku. Fuj.

"Slyšel jsem termín kissing cousins /výraz jde těžko přeložit, takže jsem no nechala v původním stavu. Jde o polibek mezi bratrancem a sestřenici/, ale nikdy předtím jsem ho vlastně neviděl," hlas, který zní hodně jako Coleův se ozve ze dveří.

Odtlačím Oakleyho tak silně, jak jen můžu, až nakonec uvolní má ústa.

Otřu si rty hřbetem ruky, slezu z postele a otočím se.

Samozřejmě to není jenom Cole. Jace tam také stojí.

A jeho pohled je zkoumavý jako vždy.

"Ne ... to není." Podívám se na opilého idiota na posteli. "Myslela jsem, že jsi gay. Snažila jsem se ti pomoci.“

Oakleyova hlava se nakloní do strany a usne.

Coleovy rty škubnou. "Opravdu?"

"Ano," vyštěknu. "A nejsem jediná. Sawyer si to také myslela.“ Kopnu do postele. "Chtěla jsem tě vzít na nákupy, pitomče."

Jaceův výraz rozjasní pobavení.

Cole se svíjí smíchy. "Toto je nejlepší sračka, jakou jsem kdy slyšel. Nemůžu uvěřit, že předstíral, že je gay, aby se ti dostal do kalhotek.“

"Co? Tak to nebylo.“

Přestane se smát. "Ale právě jsi řekla ..."

Je zřejmé, že jsme se se Sawyer ukvapily a nechaly se unést. "Předtím jsme ho viděly v autě s nějakým chlápkem a předpokládali jsme -"

"S jakým chlápkem?" zeptá se Jace.

Než budu moci odpovědět, projde kolem mě. "Do prdele."

Když se otočím, z obličeje mi zmizí veškerá krev.

Oakley se prudce třese.

Projede mnou panika a vytáhnu telefon. "Zavolám 911?"

"Ne," vyštěkne Jace. "Má epilepsii." Jeho rysy ztvrdnou, když převrátí Oakleyho na bok. "Už nějakou dobu neměl záchvat, ale jeho spouštěčem je silný stres a drogy."

V takovém případě musí Oakley opravdu přehodnotit svůj oblíbený koníček.

"Každou chvíli kouří trávu."

Jace se na mě podívá. "Tráva není problém. Jestli něco, pomáhá mu to.“ Podívá se na hodinky. "Tohle se mu stává, když se pohrává s hloupými sračkami."

Oh. Ten chlap, se kterým byl Oakley předtím, byl nakonec dealer.

Ježíši. Cítím se naprosto bezmocná – ale ještě víc – naštvaná sama na sebe, že jsem ho nezastavila.

Jsem ztracena v tom, co dělat nebo jak to zlepšit. "Možná bych měla zavolat strýci."

"Ne," odsekne Cole. "Pokud mu to řekneš, bude nejen naštvaný kvůli drogám, ale na rok mu vezme auto."

Pravděpodobně. "Ale jestli -"

"Jedna minuta, deset sekund," prohlásí Jace.

Oakley zamrká a vypadá tak ztraceně a zmateně, že bych chtěla k němu jít a obejmout ho.

Jace se na něj podívá. "Měl jsi záchvat, chlape."

Oakley se snaží mluvit, ale Jace se nakloní a uchopí ho za límec. "Tys mi to kurva slíbil."

Jeho tón je chladnější než led, ale jeho oči jsou plné strachu, že se mi sevře srdce.

Jace ho přitáhne za košili, dokud jejich hlavy nejsou přitlačeny k sobě. "Zbav se Lokiho čísla nadobro a ukonči ty sračky, nebo s tebou nadobro skončím. Rozuměl si, kreténe?“

Oakleyho pocit viny je citelný, když Jacemu přikývne, než zavře oči.

Cole si vydechne. "Dobře, jaký je plán? Mám jet jeho autem zpátky k nám domů?“

Jace zavrtí hlavou. "Ne. Dnes večer jsi měl pár piv, takže nechci, abys řídil. Necháme ho tady a vyzvedneme ho ráno.“ Ohne se pro Oakleyho telefon na nočním stolku. "Napíšu Waynovi zprávu a dám mu vědět, že stráví noc u nás."

"Můžu řídit. Nic jsem nepila.“ Přimhouřím oči. "S výjimkou sody."

S úšklebkem se Jace zaboří do Oakleyho kapsy džinů a hodí po mě klíče. "Fajn. Můžeš ho odvézt ke mně, ale pak se musíš vypadnout. V mém domě nejsi vítána.“

Zaplaví mě směsice bolesti a zmatku. "V tom případě, proč si prostě nevezmu Oakleyho auto a neodvezu nás oba domů?"

Jace si překříží ruce na prsou. "Ne."

"Páni, omlouvám se, tati. Nevěděla jsem, že potřebuji nejprve tvé povolení.“

Cole si odfrkne. "Podívej, buď s námi spolupracuj, nebo nám nepřekážej, zatímco řešíme sračky. Wayne, který si myslí, že jeho syn stráví noc v našem domě, protože příliš na večírku pil, je jiné než strčit mu do tváře skutečné důkazy a dostat Oakleyho do problémů.“

Myslím, že má pravdu. Jaksi. "Dobře, tak co kdybych jela Oakleyho autem domů? Tímto způsobem nebudete muset - “

"Ne," řekně Jace pevně.

"Proč si tak zatraceně tvrdohlavý?"

"Protože se starám o svého přítele." Jace se ke mně přiblíží. "Jsi opravdu připravená čelit otázkám svého strýce? Co řekneš, když se tě zeptá, proč je auto jeho syna na příjezdové cestě, ale on není doma? Vzdáš se a řekneš mu, že měl záchvat? Nebo mu vyzvoníš, že byl tak zhulený a opilý, že tě políbil?“

Bojuji s nutkáním pověsit ho za koule. "Samozřejmě že ne."

Hořce se zasměje. "No, klidně mi říkej blázne, ale nevěřím ti. Pokud opravdu chceš Oakovi pomoct, budeš držet jazyk za zuby a uděláš, co ti kurva řeknu.“ Vystrčí bradu na Colea. "Jeď s ní. Ujisti se, že nás nepodvede a nevezme Oaka domů.“

Kriste, je neuvěřitelný.

Cole a Jace zvednou Oakleyho z postele a pak přemísti každou z jeho paží kolem svých ramen.

"Kdybys mohla jít před námi a otevřít přední dveře, bylo by to skvělé," procedí Jace skrz zuby.

Kdyby teď fyzicky nepodpíral velmi omámeného Oakleyho, kopla bych ho do nádobíčka.

Když míříme dolů po schodech, napadne mě strašlivá myšlenka.

Před nedávnem jsem s Oakleym bojovala. Mohl dostat záchvat.

Všechno proto, že mě Jace nechal věřit, že za všechno, co udělal, byl zodpovědný jeho přítel.

Moje krev vře, když vyjdeme ven.

Jakmile přemístíme Oakleyho a budu vědět, že je v pořádku, s Jaceem si promluvíme.