WFB - 16. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Beth

Něco slyším, tiché burácení, vytahující mě z hlubin temnoty, do které jsem spadla.

To nízké burácení je teď trošku jasnější, ale pořád zní, jako bych byla pod vodou.

Nakonec rozpoznám Domův hlas.

„Probuď se ptáčátko. Musíme se dostat domů. Slibuju, že až tam dorazíme, můžeš spát tak dlouho, jak jen chceš.“

Mám tělo jako z olova, když se snažím zvednout hlavu.

„To je ono. Pěkně pomalu.“

Proberu se trochu víc, cítím Domovi měkké rty na čele, nosu, spánku, tváři.

Bože, je vůči mně tak sladký a něžný. Dnes jsem viděla to zvíře pohřbené hluboko v něm, nebo možná je to obráceně a jeho jemná stránka je ta co je pohřbena hluboko. Vídávám jen jeho laskavost, ale dnešek byl připomínkou, že je taky bojovník, zabiják.

Se zatřepotáním otevřu oči a posadím se zpříma.

Taky jsem vrah.

„Whoa, zlato, jsi v pořádku. Je to dobrý.“

Kymácím se a pokoj se kolem mě točí.

Otočím hlavu a podívám se na Doma. Do jeho šedivých očí. Na jeho rozkošné rozcuchané hnědé vlasy. Na vousy, které ráda cítím na kůži. Myslela jsem vážně to, co jsem mu řekla předtím. Nelituju, že jsem toho muže zabila. Vybrat si mezi tím netvorem a Domem, vždycky si vyberu Doma. Je mým domovem.

„Tady jsi. Tak pojď, půjdeme domů a lehneme si do vany.“

„Můj byt nemá vanu.“ První slova vyslovená po pár hodinách zně-jí trochu drsně a nervózně.

Dom se usměje a znovu mě políbí na čelo.

„Nemyslím byt, ptáčátko. Mám na mysli můj dům. Náš. Už tě ni-kdy nespustím znovu z očí.“

Přikývnu proti jeho rtům. To zní perfektně. Ani já už ho nechci ni-kdy spustit z očí. To, že jsem ho dneska skoro ztratila, byla ta nejdě-sivější věc, kterou jsem kdy zažila a to je co říct. V životě jsem viděla spoustu hrůzy, ale nikdy jsem nebyla víc vyděšená, když jsem čelila realitě ztráty tohoto laskavého, dokonalého sexy muže přede mnou.

„Domov.“ Zašeptám.

Nemůžu si pomoct, musím ho políbit. Rozpouští se proti mým rtům, vdechuje mě a odnáší pryč vinu a bolest. Ucítím jeho ruku na zadní části krku, jemně drží moji hlavu a prohlubuje polibek. Když se ode mě odtáhne, následuji ho jako magnet. Dom se usměje a znovu mě cudně políbí, než vstane. Přetočím se na gauči a vstanu s ním. Vypadáme jako super pár, když se oba belháme barem. Slash nám nabídne, že nás sveze svým autem, když Dom není schopný řídit motorku.

***

O dvacet minut později Slash zastaví u krásné chaty obklopené lesem. Je to perfektní. Poděkujeme mu a belháme se k ní.

„Přenesl bych tě přes práh, ale nemyslím si, že jsem toho zatím schopný,“ Dom se zakření.

Mrknu, v srdci cítím bodnutí viny, že jsem mu způsobila tolik bo-lesti. „Oml –“

„Hej, tak jsem to nemyslel, Beth. Už se prosím neomlouvej. Jsem vážně v pořádku, zlatíčko, jsme tak moc vděčný, že jsi naživu.“

Natáhne ruku a dovnitř vejdeme ruku v ruce. Domova malá cha-jdička je krásná. Nevím nic o chatách ani jejich struktuře, ale můžu říct, že je kvalitně stavěná a robustní. Zatímco chata jako taková je nádherná, interiér je tak trochu… prázdný.

Dom musí vycítit, na co přesně myslím. Zvedne naše ruce a políbí mě na klouby.

„Je to pro tebe jako prázdné plátno, ptáčátko. Chci, abys s ní dě-lala, co chceš, ozdob, dej sem všechny ty holčičí sračky, kuchyň na-plň vším, co potřebuješ k pečení. Můžeme vymalovat zdi, koupit nový nábytek. Cokoli, co tě učiní šťastnou.“

Zabere mi chvíli vstřebat jeho slova. Chce, abych udělal z tohoto místa svůj domov. Pokaždé, když si myslím, že už nemůže být doko-nalejší, udělá něco, jako tohle. Nikdy jsem nevěděla, že můžu milo-vat takhle hluboce a být tolik milována.

Dom mi utře několik slz z tváří a zvedne mi hlavu, abych se na něj podívala.

„Tak co? Cítíš se na takovou výzvu?“ Zakření se.

„Jo,“ usměju se na něj. „Dome, já… tohle je… děkuju ti.“ Zavřu oči, tato chvíle je pro mě příliš intenzivní.

„Otevři ty nádherné oči, anděli. Jsem si jistý, že jsou to jediné, co mě právě teď drží při zemi.“

Udělám, co říká a setkám se s jeho pohledem plným lásky a tep-la. Dívá se mi až do hloubi duše, pak ustoupí a vede mě do koupelny propojené s hlavní ložnicí.

„Běž a umyj se. Přeju si, abych se k tobě mohl přidat, ale to bude muset pár týdnů počkat. Navíc mám takový pocit, že ani jeden z nás, by nebyl moc čistý, kdybych tam vlezl s tebou. Nedá se říct, co bych udělal, kdybych měl tvé nahé mokré tělo přitisklé k mému,“ zakření se.

Navzdory dnu, který jsme prožili, protočím oči a úsměv mu opla-tím.

„Miluju ten sexy úsměv, zlatíčko. Teď se umyj a pak vlez do po-stele. Já se umyju v koupelně přes chodbu a pak se sejdeme v ložni-ci, jo?“

„To zní dobře.“

„Miluju tě, Beth.“

Přikývnu, ta slova jsou stále uvízlá hluboko ve mně. Dom se jen usměje, jako vždy a dá mi tak vědět, že nečeká nic na oplátku. Vana je dobrá pro mé rozbolavělé svaly, ale mám pocit, že být stočená vedle Doma bude ještě lepší. Vypustím vodu, osuším se a najdu Do-movo tričko v komodě. Je mi velké, ale já to miluju. Miluji být ob-klopena jeho vůní. Vlezu do měkké, teplé postele a čekám, až se ke mně připojí.

O několik minut později se objeví ve dveřích. Nemá na sobě nic kromě basketbalových šortek.

„Sakra, rád tě vidím ve své posteli, anděli.“

V jeho očích se objeví žár, podle kterého chci jednat, ale je zra-něný a já mu nechci způsobit ještě větší bolest. Kristepane, tohle je nevhodný čas myslet na to, jak si chci na něm zajezdit.

„Vidíš něco, co se ti líbí, zlato? Červenáš se,“ popichuje mě.

Podrážděně vydechnu. „Nemůžu si pomoct! Ty jsi… ty! A ty si tam jen tak stojíš bez trička!“ Zakňučím.

Dom mi věnuje svůj sexy úsměv, zatímco kulhá k posteli. Vidět, jak bojuje s chůzí, mi vyžene veškeré nemravné myšlenky z hlavy. Nesnáším, že jsem mu tak ublížila.

Jakmile si lehne na postel, přejede mi prstem po rtech až k čelisti.

„Co jsem ti říkal ohledně pocitu viny kvůli mně? Nedělej si to, prosím.“

„Jak vždycky víš, na co myslím?“

„Znám tě, ptáčátko. Rozpoznám všechny emoce v tvé tváři.“ Při-mhouřím oči a on se zasměje.

„Pojď sem,“ otevře pro mě náruč.

Vlezu si do jeho teplého objetí a položím mu hlavu na hrudník. Přetáhne přes nás deku a políbí mě na hlavu.

„Trochu si odpočiň. Ráno to bude lepší.“

Přikývnu a spokojeně si povzdechnu, uvolním se a usnu.

Další co vím je, že klečím před Domovým tělem, kolem něj je ka-luž krve, zatímco já držím zbraň v rukou. Dívá se na mě očima napl-něnýma zradou. Plazím se k němu a zkouším zastavit krvácení, ale je to k ničemu. Sleduju, jak z něj uniká život a já křičím jeho jméno, vzlykám.

„Beth, prosím, probuď se, zlato. Je to jen sen. Zlý sen.“ Ten zná-mý hlas mě vytrhne z hororového filmu odehrávajícímu se v mé hlavě.

„Dome?“

„Jo. Jsem tady. Jsem v pořádku. Ty jsi v pořádku. Nyní jsme v bezpečí.“

Lehnu si zpátky do jeho náručí. Hladí mě po vlasech a prostě mě drží.

„Co kdybych tě zabila?“ Zašeptám.

„Nemůžeš takhle přemýšlet. Prostě stejně, jako já nemůžu myslet na to, co by se stalo, kdyby tě unesli. Není dobré si dělat starosti s tím, co kdyby, jo?“

„Jsi vážně tady,“ řeknu do kůže na jeho hrudi, zabořím tam tvář a nadechnu se jeho kořeněné vůně smíchané s benzínem. Líbí se mi, že tak voní, i když se umyl. 

Dom se skloní a má hlavu jen pár centimetrů od mé.

„Vážně jsem tady a stejně tak ty,“ řekne předtím, než mi olízne rty a vklouzne mi jazykem do úst.

Polibek se stane zoufalým, oba potřebujeme cítit, ochutnat, pohl-tit se navzájem, abychom si dokázali, že jsme naživu. Chci ho cítit všude. Potřebuju to. Potřebuju ho cítit v sobě. Je to víc, než jen chtíč; je to touha být s ním spojena ve všech směrech, být si tak blízko, jak jen dva lidi můžou být. Moji kočičku zaplavuje touha, stehna mám kluzká potřebou.

Vím, že ho dnes večer takto nemůžu mít, takže přeruším náš po-libek, potřebuju prostor. Cítím jednu jeho ruku na zátylku. Znovu si mě přitahuje k polibku, zatímco druhou rukou sjede až k mé noze, kterou si přehodí přes vyrýsované břicho. Instinktivně k němu zhoupnu boky, snažím se zmírnit pulzování mezi nohama.

„Kurva, zlato. Cítím tě. Cítím tvou žhavou kundičku. Potřebuješ ode mě něco?“

Klouže rukou po stehnu, až pod tričko. Dom zasténá, když zjistí, že jsem si neoblékla kalhotky. Stiskne mi zadek a pak sklouzne rukou níž a dotkne se mé kundičky zezadu. Cítím jeho prsty proklouznout mými mokrými záhyby. Zavrtám mu hlavu do krku a zasténám proti jeho kůži, než ho tam políbím.

„Ježíši, ty kvůli mně úplně tečeš.“

Zvedne mi nohu ještě výš, takže cítím na holeni jeho tvrdý penis. Hýbu nohou nahoru a dolu, díky čemuž zasténá.

„Potřebuju tě, Beth. Musím do tebe.“

„Nechci tě zranit.“

„Nezraníš, přísahám. Půjdeme na to pomalu.“

„Já nevím… och, panebože.“ Zasténám, když do mě ponoří prst a klouže jím dovnitř a ven.

„Prosím. Myslím, že to oba potřebujeme.“

Přikývnu, na chvilku z něj slezu a pomůžu mu sundat šortky. Do-mův tvrdý pták vyskočí ven a já kolem něj omotám ruku. Olíznu mu špičku a on zasyčí.

„Kruci! Jsi tak dobrá. Potřebuju být v tobě.“

Posadí se a opře o čelo postele. Naznačí mi, abych ho obkročila. Váhavě mu přehodím nohu přes klín, ale on mě chytne za boky a upraví si mě tak, jak chce. Sundá mi tričko a okamžitě se vrhne na prsa, saje, líže, škádlí. Zamotám mu prsty do vlasů a hodím hlavou dozadu.

Prolíbává si cestičku po mé hrudi, přes klíční kost ke krku, okusu-je pulzující místečko a vtahuje ušní lalůček mezi zuby.

„Zajezdi si na mě, Beth. Hezky pomalu. Chci cítit každý centimetr tvé malé, perfektní kundičky.“

Zvednu se na kolenou a přiložím si ho k vchodu. Chytnu se ho za ramena, abych udržela balanc, vznáším se nad ním a nakloním se k polibku. Těsně předtím, než se setkají naše rty, zašeptám, „miluju tě.“

Pak ho políbím, pomalu a hluboce, zatímco se na něj spouštím, centimetr po centimetru. Miluju způsob, jakým mě roztahuje, noří se do mě, naplňuje, dokud nemůžu říct, kde končím a on začíná. Tohle je všechno. Tohle jsme potřebovali.

Rukama klouže po mém těle, křivkách. Cítím ho všude. Jazyk v ústech, vousy škrábou moji tvář, ruce na těle, ptáka, který mě za-sahuje hluboko, zatímco se na něm kolébám.

Zalapám po dechu, když konečně prolomím polibek. Dom mi okusuje krk a razí si cestu k bradavkám, olízne jeden tvrdý vrcholek a pak druhý. Kroutím boky a mačkám ho v sobě, udržuju pomalé tempo. Posunu se mu na klíně a najdu to zvláštní místo, které mě přiměje vykřiknout.

„Ano anděli, kurva, využij mě.“

Chytím se čela postele a efektivně ho uvězním v sobě.

Dom zavrčí, pokračuje v dráždění prsou, saje je a díky tomu jsem ještě víc mokrá. Vtáhne mezi zuby jeden vrcholek a já zakňučím. Nepravidelně trhám boky. Usmívá se proti mé kůži a opakuje to sa-mé u druhé bradavky.

Třesu se a začínám ztrácet kontrolu. Dom přesune ruce na spodní část zad, přitiskne mě k sobě a klade polibky cestou vzhůru až k ús-tům. Chytí mě za zadek a zvedná mě nahoru a pak spouští dolů. Za-lapám po dechu ve chvíli, kdy do mě udeří orgasmus a valí se mým tělem. Začíná jen zlehka, skoro jako by mě to překvapilo, ale jak Dom dále pohybuje s mým tělem a proniká do mě, orgasmus nabírá na intenzitě. Cítím, jak mé šťávy zaplavují celého jeho ptáka.

 Obejmu Doma kolem krku, svaly se mi napínají, naše těla se stá-le pomalu pohybují, téměř něžně. Je to intenzivní, intimní a téměř příliš.

„Miluji tě.“ Opakuju znovu a znovu, jak se kolem něj má kundička stahuje. Přijde mi, jako by to trvalo hodiny.

„Taky tě miluju,“ zavrčí Dom. „Už budu, zlato. Kruci, už jsem!“

Nárokuje si má ústa v duši otřásajícím polibku, zatímco penis má stále ve mně, natéká a pak tryská semeno.

Dom přeruší polibek, přitulí se mi ke krku a obejme mě, zatímco oba lapáme po dechu. Konečky prstů mě hladí po zádech.

Nakonec mu slezu z klína, pomůžu mu, aby se posunul dolů a při-tom nezatěžoval zraněnou nohu. Dom se přetočí na bok, na ten kde má nohu v pořádku, takže ležíme tváří k sobě.

„Řekni mi ještě jednou, že mě miluješ,“ řekne tiše.

Usměju se a palcem mu obkreslím rty. „Miluju tě.“

„Znovu.“ Požaduje a kousne mě do palce.

„Miluju tě,“ zachichotám se.

„Taky tě miluju, ptáčátko.“

Oba usneme v náručí toho druhého, nasyceni a šťastní.