WFB - 15. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Dom

Zazní výstřely. Muž nade mnou ochabne, což znamená, že ho za-sáhla aspoň jedna z kulek, což je důležité. Počkám, dokud Beth ne-přestane střílet a pak ho ze sebe shodím. Ujistím se, že oba muži jsou mimo, než se začnu plazit k Beth. Moje ptáčátko. Moje zasraná válečnice. Má bohyně. Můj zachránce.

Klečí na obou kolenou, stále míří na muže, který se mě pokoušel bodnout. Beth je zcepenělá na místě, ale tělo se jí silně třese. Můžu říct, že můj ptáček je v šoku, takže se k ní pomalu přiblížím, podob-ně, jako jsem to udělal tu první noc, kdy jsem ji viděl. Myslel jsem si, že by to mohlo být naposledy, co ji uvidím…

Ne, musím tu myšlenku potlačit. Právě teď na to nemůžu myslet, musím se ujistit, že je v pořádku.

Natáhnu ruku a vezmu zbraň z jejích ledových rukou, zasunu ji za pásek, než si sundám bundu a přehodím jí ji přes ramena. Po tvářích jí stékají tiché slzy a mělce dýchá.

Pokouším se zastrčit za ucho některé pramínky vlasů, co má při-lepené k tváři, ale ona před mým dotykem ucukne. Snažím se ne-brat si to osobně. Dneska toho prožila dost.

„To jsem já Beth, Dom. Teď už jsi v bezpečí, zlato. Jsi v pořádku.“

Pořád se dívá přímo na muže, kterého střelila. Nepochybuji o tom, že pokud ještě není mrtvý, tak brzy bude, ale to ona nepotřebu-je vědět. Nemusí to vidět.

„Podívej se na mě, anděli. Jsem přímo tady. Můžeš se na mě po-dívat?“

Beth párkrát zamrká, pomalu otočí hlavu mým směrem, i když pohled nespustí z muže na zemi před ní.

„Oči na mě ptáčátko. Podívej se na mě, Beth.“ Prosím ji.

Konečně přesune pohled na mě.

„Dome?“ Zakňourá. Kurva, láme mi to srdce.

„Jo, to jsem já. Jsem přímo tady.“

„Dome,“ vykřikne předtím, než se zhroutí na zem a vzlyká.

Přitáhnu si ji do klína a trhnu sebou, všimnu si krve na stehnu. Ona si jí také všimne a zalapá po dechu.

„Och můj Bože, střelila jsem tě, střelila… já tě střelila, promiň mi to, omlouvám se, promiň…“ Beth začne hyperventilovat.

„Jsem v pořádku, musíš kvůli mně dýchat. Zvládneš to? Zhluboka dýchej, zlato.“

Beth se snaží dýchat, ale můžu říct, že je to pro ni boj. Vezmu ji za ruku a položím si jí na srdce.

„Zaměř se na mě. Srovnej se mnou dýchání. Omdlíš. Buď kvůli mně silná, jo? Dýchej se mnou.“

Přikývne a začne dostávat dech pod kontrolu.

„Hodná holka. Vedla sis skvěle, zlato. Zachránila jsi mě.“

„Postřelila jsem tě!“ Vykřikne a začne znovu vyšilovat.

„Jsem v pořádku, přísahám. Jen mi to škráblo nohu.“

Vtáhnu si ji do klína, opatrně, abych se vyhnul zraněné noze. Po pravdě to bolí, ale zažil jsem už horší bolest. Budu v pořádku poté, co mě Jax ošetří. Držím si Beth na hrudi a tlumím její strach. Její drobné tělo se mi třese v náručí, takže ji tisknu víc, položím si čelo na vršek její hlavy a nadechuji se její vůně. Šeptám jí uklidňující slo-víčka, říkám, že je v bezpečí a jak moc ji miluju. Ještě mi to neřekla, ale to nevadí. Vím, že je to pro ni těžké, a budu čekat věčnost, pokud budu muset. Tak dlouho, dokud ví, že ji miluju vším, čím jsem.

Nedokážu zastavit slzy, které mi tečou z očí. Jen při pomyšlení, že bych ji ztratil, mě to rve zevnitř. Vím, že bych takovou ztrátu nepře-žil.

Matně si uvědomím, že na parkovišti rachotí motorky. Jax, Car-ter, Slash a River se kolem pohybují jako rozmazaná skvrna, uklízí, hodnotí škody. Vše, co zajímá mě je Beth. Drží se mě tak pevně, jako já jí. Bude to trvat zatraceně dlouho, než ji znovu spustím z očí.

Slyším někoho z dálky volat mé jméno.

„Dome! Dominicu, musíš mě nechat prohlédnout ti tu nohu.“

Otočím hlavu a vidím vedle mě klečet Jaxe.

„Jsem v pořádku,“ zavrčím a odmítám pustit Beth.

„Budeš,“ souhlasí Jax. „Ale musím ti to ovázat. Zastavit krvácení. A Beth potřebuje vyčistit rány. Čím dřív tu nohu ovážeme, tím dřív odtud můžeme vypadnout, jo?“

Mluví ke mně, jako k dítěti, které potřebuje přemluvit, aby sněd-lo zeleninu, ale funguje to. Nestarám se o sebe, ale když říká, že Beth potřebuje lékařské ošetření, tak jí musím pustit.

Vyklouzne mi z náručí a já okamžitě pocítím prázdnotu. Bolí mít ji tak daleko od sebe, dokonce, i když sedí vedle mě. Cítím, jak si se mnou proplete prsty a stiskne mě. Já jí stisk oplatím.

„Jeden z těch chlapů tě dostal?“ Snaží se vyhodnotit situaci Jax.

„Ne tak úplně…“

„Střelil ses sám?“

„Já ho střelila,“ zašeptá Beth.

„Kurva, cože?“ Zasměje se Jax.

Beth zaboří tvář do mé ruky a já probodávám Jaxe pohledem.

„Promiň. Bude v pořádku, Beth. Tohle bude skvělý příběh pro vnoučata, ne?“ Snaží se ji utěšit.

Beth se začne smát, což přiměje k úsměvu i mě, navzdory bolesti v noze a Jaxově snaze zastavit krvácení. Její smích se změní v něco jiného, nekontrolovatelného, téměř manického a pak začne znovu brečet. Moje ptáčátko toho dnes zažilo hodně, je pochopitelné, že je mimo.

S Jaxem ji trochu uklidníme, než jí pomůže vstát a pak postaví na nohy i mě.

„Jsi dost v pořádku, abys jel, kámo? Musíme sebou hodit, než se objeví poldové.“

Rozhlédnu se kolem a zjistím, že jsme sami v zadní uličce. „Jo, jo, můžu jet.“

Kulhám k motorce, podaří se mi přehodit zraněnou nohu a na-startovat.

„Nemyslím si, že bys měl jet s Beth. Je to velký nápor na tvoji no-hu.“

„Pojede se mnou.“ Drtím skrze bolest.

„Není to bezpečné ani pro jednoho z vás. Pojedu hned za tebou, přísahám, že se o ni dobře postarám.“

Zavrčím a pak přikývnu. Beth ke mně přistoupí a obejme mě ko-lem krku.

„Omlouvám se. Promiň mi to. Prosím, odpusť mi,“ zašeptá mi do krku.

„Zlato, není co odpouštět. Musíme jet, dobře?“

Přikývne a přejde k Jaxově motorce. Kdyby to byl někdo jiný, zmlátil bych tu osobu dřív než bych nechal Beth sednout na jeho  motorku. Ale Jaxovi důvěřuju svým životem a vím, že má oči jen pro Claire.

***

Jakmile se vrátíme do klubovny, Jax mi ránu pořádně ošetří. Opravdu není tak hluboká a po injekci s antibiotiky a znovu ovázání je to skoro jen tupá bolest.

„Díky chlape, nikdy by mě nenapadlo, že budu rád, že jsi mě na těch osm let kvůli armádě opustil, ale sakra, jestli právě teď nejsem rád za tvůj výcvik zdravotníka.“

„Je to poděkování?“ Popichuje mě Jax.

„Jo, jo,“ zamručím.

Pak se na Jaxe vážně zadívám. „Děkuju ti, nejen za tohle.“ Pokynu k obvazu na noze. „Ale za to, že jsi všechno nechal být, shromáždil chlapy, aby přišli pomoct Beth. Kurva, kdyby se jí dnes něco stalo… já, do prdele, chlape, co kdyby ji vzali?“

„Hej, takhle nemůžeš přemýšlet, ale kdyby to udělali, víš, že by-chom pro ni šli, že? Všichni ti kryjeme záda. Ona je teď součást ro-diny, i když sis ji ještě oficiálně nenárokoval.“

„Myslel jsem, že už se o to postarala ona, když doslova stáhla To-ni z mého klína a vylíbala ze mě život,“ uchechtnu se.

Jax se ke mně přidá. „Ty víš, co tím myslím. Tak nasadíš ji na prst prsten, nebo co?“

„Jo Jaxi, jdu do toho,“ řeknu svým nejlepším hlasem otráveného děcka.

„Jo?“ Zašklebí se.

„Kurva, jo.“ Řeknu s větším přesvědčením.

Teď je čas na Jaxe, aby zvážněl. „Poslouchej, vím, že to víš, ale i tak cítím, že bych ti to měl připomenout. Beth dnes vzala život. Všichni si pamatujeme naše poprvé. Viděl jsem hodně mužů se pod tím tlakem zlomit. Vina. Neříkám, že tvá holka není silná, jen říkám, že každý reaguje jinak. Možná jí to jen… usnadni.“

Otevřu pusu, abych se zeptal Jaxe, kdo si krucinál myslí, že je, aby mi dával rady, jak zacházet s Beth, ale pak ji zavřu. Má pravdu. Je těžké říct, jak bude reagovat na to, co se dneska stalo, zvláště s ohledem na její minulost.

Jasně, ten chlap nade mnou měl převahu. Přestože měl zlomený nos, což mě naplňuje obrovskou hrdostí při pomyšlení, že to pravdě-podobně udělala moje bojovnice. Pravdou je, že mě hodně překvapil a rychle a pevně mě přitlačil k zemi. Ani ten vystřelovací nůž nebyla žádná prdel. Podíval jsem se na Beth, chtěl jsem ji ještě naposledy vidět, kdyby se to všechno posralo, ale pak jsem viděl, jak na toho zkurvysyna míří zbraní, a věděl jsem, že budeme v pohodě. Jasně, klepaly se jí ruce, ale viděl jsem ten okamžik, kdy odmítla být znovu obětí. Viděl jsem odhodlání a sílu. Viděl jsem tu chvíli, kdy si moje ptáčátko vzpomnělo, jak létat.

„Svatyně!“ Vykřikne River. „Hned kurva!“

Zavrčím a Jax protočí oči. „Klídek, Dome. Beth je v pořádku, je s holkama v obýváku. Má nějaké modřiny a odřeniny, ale nic vážné-ho.“

„Pořád se mi to nelíbí,“ zamumlám.

Následujeme Rivera do jedné ze zadních místností, kde máme Svatyni.

„Dome, řekni mi, co se dneska do prdele stalo,“ zavrčí River.

„Beth zavolala Victoria, o které už teď vím, že je to ta samá žena, která nalákala i ostatní ženy. Byla to Bethiina spolubydlící, zatrace-ně.“

„KURVA!“ Vykřikne River. „Slashi. Získej všechno, co máme na Victorii.“

„Jdu na to, brácho.“

River si povzdechne. „Víš, že nesnáším, když mi tak říkáš.“

Slash se zašklebí, jako bastard, jakým je, ale upřímně, jeho bez-starostnost je vítána po tak stresujícím dni plném sraček.

„Ale to ty jsi! Můj švagr,“ pokrčí Slash rameny a tváří se nevinně.

„Malej sráč,“ reptá River.

Slash se znovu zasměje, způsobí, že napětí v místnosti trochu po-leví.

„Je Beth v pořádku?“ Zeptá se mně River.

„Jo, otřesená, ale, uh, zachránila mě. Byli tam dva chlapi od De-vil´s Knights. Jednoho jsem zastřelil, ale ten druhý mě napadl a vy-razil mi zbraň z ruky. Měl nůž a chystal se mi podříznout krk, když ho Beth střelila.“

Několik chlapů zapíská, někteří se smějí a další mumlají uznání.

„No kurva.“ River vypadá ohromeně a překvapeně. Zrcadlí zbytek místnosti.

„To je ta stejná Beth, která ještě před dvěma týdny nevyšla z by-tu?“

Přikývnu.

„Dobře. Dobré pro ni. Máš tak trochu drsňačku.“

„To mám,“ ušklíbnu se, hrdý na svého ptáčka. Pořád se bojím, jak se s tím po dnešku vypořádá, ale jsem rád, že moji bratři oceňují, jaká je hrdinka.

„A kde je Victoria teď?“

„Zdrhla, jakmile jsem vytáhl zbraň. Nebyla mojí prioritou, ale teď aspoň víme, kdo Devil´s Knight pomáhá se sháněním žen.“

River souhlasně zavrčí. „Ježiši. K čertu, co ta ženská hraje za hru? Proč jim pomáhá?“

Jeho otázka se setká s tichem, ne, že by očekával odpověď.

„Dome, běž si promluvit s Beth.“

Otevřu ústa, abych protestoval, ale River zvedne ruku, aby mě utnul.

„Já vím, ne dnes večer. Oba potřebujete čas, se zahojit, ale brzy. Musíme vědět, co řekla Beth, pokud něco. Musíme to od ní slyšet.“

Přikývnu. Nechci, aby to znovu prožívala, a nesnáším, že si tím musela vůbec projít, ale pravdou je, že je to největší vodítko, které máme od chvíle, kdy jsme začali pracovat na svrhnutí konkurenční-ho klubu.

„Dobře. Slashi, ty pokračuj ve shromažďování informací ohledně Victorie. Setkáš se s naším kontaktem v oddělení zločinu. Budou tu začátkem příštího týdne.“

„To myslíš vážně? Mám pracovat s poldama?“ Zakňučí Slash.

„Chceš šanci tohle všechno skončit, ne?“ Odsekne River. Ví víc, než většina z nás, jak moc chce Slash rozprášit Devil´s Knights.

„Sakra jo, udělám, co ode mě budeš potřebovat, prezidente.“

„Já vím,“ uzná River. „Odvádíš dobrou práci, Slashi. Jen tak dál.“ Jo, River může být drsňák, ale ví, kdy má zastat otcovskou roli. Kruci většina z nás má problémy s otcem, to nás v první řadě přitáhlo do tohoto klubu.

Jakmile jsme propuštěni, zamířím za Beth do obýváku, kde je s Miou, Claire a Liv.

Jsem rád, že má přítelkyně, ale právě teď ji potřebuju jen pro se-be. Mia vzhlédne a musí přesně vycítit, na co myslím. Šťouchne do Liv a Claire, pak obejmou Beth a nechají nás o samotě.

Pomalu se vydám k Beth, snažím se jít co nejvíc, jako normálně, aby se necítila ještě hůř, že mě postřelila.

Beth se na mě nepodívá, když se posadím. Dokonce zajde až tak daleko, že se odsune a stočí na druhé straně pohovky. Kurva, to bolí. Natáhnu se, chytnu ji za ruku a propletu si naše prsty.

„Pojď sem, zlato. Potřebuju tě držet.“

Podívá se na mě přes rameno a je to poprvé, co si všimnu modři-ny, která se jí vybarvuje na tváři. Je celá poškrábaná, přestože se jedná jen o povrchová zranění, pořád jsem nasraný, že je vůbec zra-něná.

„Prosím, mluv se mnou, ptáčátko. O čem přemýšlíš?“

Otočí se ke mně, ale nepřiblíží se. „Ty jsi mě nezačal nenávidět?“

„Kruci ne, nikdy bych tě nemohl nenávidět. Beth nejsem naštva-ný. Bojím se o tebe, potřebuju tě cítit a ujistit se, že jsi tady. Že jsi doopravdy v bezpečí.“

Na chviličku zaváhá, ale pak se ke mně doplazí. Vypadá, jako by tak úplně nevěděla, co má dělat, jako by si myslela, že by mě mohla zlomit, kdyby na mě příliš tvrdě dýchala. Přitáhnu si ji k sobě a na-beru její tvář do dlaně a zvednu ji hlavu. Jemně jí pohladím po tváři a přitisknu rty na čelo.

„Můžeš se mnou mluvit? Dnes ráno jsem odešel z tvého bytu a pak už jen vím, že mi voláš a přitom mluvíš s nějakou ženou, Victo-rií. Mimochodem to od tebe bylo velmi chytré. Vedla sis dobře, an-děli.“

Doufám, že se po tom bude cítit líp, ale místo toho se rozbrečí.

„Byla jsem idiot! Nejsem chytrá, nikdy jsem neměla odejít. Říka-la, že má nabídku práce a já si jen chtěla vydělat. Chtěla jsem jít sama ven a dokázat si, že to zvládnu,“ popotáhne. „Chtěla jsem, abys byl na mě pyšný,“ zašeptá. „Hloupá, byla jsem tak hloupá.“

Do prdele, teď budu brečet já. Zkurvenej den.

„Jsem na tebe hrdý. Tak pyšný. Nejsi hloupá, zlato, nemluv tak o sobě. Tak moc tě miluju.“

Zavrtí hlavou, stále cítí vinu.

„Můžeš mi říct, co se stalo ráno poté, co jsem odešel? Přísahám, že nebudu naštvaný, jen to chci pochopit.“

Zhluboka se nadechne a řekne mi o Victorii a nabídce práce a jak to všechno dopadlo. 

Nesnáším se za to, že jsem jí neřekl, co jsme věděli o ženě, která chytá do pasti bývalé členky Ochránců. Jistě, přeju si, aby mi řekla o plánu opustit byt a o tom, že hledá práci, ale stejně tak za to můžu já. Vlastně já ještě víc, než ona. Měl jsem to vědět. Beth je tak silná, odvážná a tolik si toho prožila, ale stále je neuvěřitelně nevinná. Bylo mojí prací ji ochraňovat a já selhal.

Hraju si s jejími vlasy, zatímco mi vypráví o setkání. Po celý čas obkresluje tetování na mém srdci. Její dotek rozpaluje moji kůži, i přes tričko. Líbí se mi, že to zřejmě využívá jako kotvu, která ji při-vádí zpět ke mně. Zvednu její ruku a políbím do dlaně, než ji znovu položím na srdce a zakryju ji svojí.

Pár minut jsme ticho a pak se zeptá na otázku, o níž jsem doufal, že přijde až za pár dní.

„Dome… je ten chlap mrtvý?“

Zhluboka se nadechnu. Nikdy jí nebudu lhát, ale přeju si, abych měl lepší zprávy.

„Ano, ptáčátko,“ zašeptám. Říct to nahlas by pro ni mohlo být příliš.

Zasraně mě vyděsí a to ne poprvé tím, že se zakloní a podívá se mi do očí.

„Dobře,“ řekne silným a odhodlaným hlasem. „Byl to ďábel a pokoušel se tě zabít. Udělala bych to znovu, kdybych musela.“

Bože, tahle žena. Je tak kurevsky odvážná, krásná, prostě dokonalá. A moje. Celá moje.

Políbím ji, protože nejsem schopný vyjádřit emoce jiným způsobem. Polibek začne dost nevinně, ale promění se ve žhavý, což oba potřebujeme. Odtáhnu se dřív, než zajdeme příliš daleko. Oba jsme zranění a Beth se dostává ze všeho, co dnešek přinesl.

Opřu hlavu o opěradlo gauče. Beth se mi přitulí k boku a položí hlavu na hrudník. Navzájem se držíme, poprvé za celý den a usínáme.