WFB - 11. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Beth

Dívá se na mě, ne skrze mě, přímo až do samého mého bytí. Ne-dokážu tu potřebu vysvětlit. Vím, že se nejedná jen o bolest mezi nohama, vím, že jakmile se dostane do mě, půjde jen o uspokojení… Jako by ta bolest, co mám hluboko v duši, byla upokojena hned, jakmile budeme spojeni v jedno tělo, budeme si tak blízko, jak jen dva lidi mohou být. Tohle bude mnohem víc, než jen sex a já jdu do toho.

Uchopím jeho obličej do obou rukou a přitáhnu si ho dolů, abych mu mohla zašeptat do ucha.

„Jsem připravena Dominicu. Chci, abys mě učinil svou.“

Přikývne a já se odtáhnu a sleduju, jak jeho hlavička vklouzne do mé panenské dírky. Roztahuje mě tím nejlepším způsobem, povzbu-zuju ho, natáčím boky a zafňukám potřebou po víc.

Po něm celém.

„Šššš ptáčátko. Věříš mi?“

„Ano.“ Odpovím bez váhání.

„Nech mě to udělat.“

Pomalu do mě vklouzne, dokud nenarazí na bariéru. Pak mě polí-bí a dostane se do mě celý. Ucítím ostré štípnutí hluboko v mém těle, ale není nijak ohromující. Ve skutečnosti ho vítám. Byla to po-slední věc, která mezi námi fyzicky stála. Nedokážu vysvětlit tu úle-vu, která se přes mě přelila při vědomí, že jsme konečně spojeni.

„Jsi v pořádku, anděli? Prosím, řekni mi, že jsi v pohodě.“

„Jsem v pořádku. Miluju ten pocit, když jsi ve mně.“

„Kurva, díky. Taky miluju být v tobě. Do prdele, tvoje kundička mi svírá mého ptáka, zlato. Je to tak zatraceně dobré.“

Dom mě políbí na krk, používá celá ústa, aby nevynechal ani cen-timetr.

„Potřebuju… aby ses pohnul…“ vydechnu. Mezi tíhou jeho těla, vlhkostí úst a plnosti penisu ve mně jsem přemožena tím nejlepším možným způsobem.

Nepotřebuje pobízet dvakrát. Dom se skoro celý vytáhne, slyším, jak zavrčí, dívá se dolů mezi nás na důkaz mého panenství rozmaza-ném po jeho penisu.

„Moje,“ řekne si spíš pro sebe, než se vrhne zpět do mě. Cítím každý centimetr jeho velkého péra, žíly, které klouzají po stěnách, když ho moje kundička tiskne.

„Tvrději.“ Prosím.

Udržuje pomalé stabilní tempo a odmítá mi dát, co potřebuju. Obejmu ho kolem trupu, zatímco široce rozevřu nohy a omotám mu je kolem boků. Zaryju mu nehty do kůže na zádech a podpatky mu zaryju do zadku. Vtáhnu ho hluboko do sebe, chci, aby se zlomil a přidal.

„Kruci,“ zasténá. „Jsi si jistá.“

Přikývnu, on mě políbí, zuby zatahá za spodní ret, pak přitiskne ústa na má, strčí mi jazyk dovnitř a sladí vše s pohyby boků. Pokaž-dé, když dosáhne nejvzdálenějšího bodu a já začnu pociťovat názna-ky vyvrcholení, zpomalí.

Kňučím na protest a on se zlomyslně usmívá. Dom se posadí na paty, změní pozici, proplete si se mnou prsty a vytáhne mi ruce nad hlavu.

Pak do mě prudce přirazí, poskytuje mi víc potěšení, pocitů, více všeho, než co jsem ve svém životě doposud cítila.

„Miluju, jak se tyhle krásné kozičky houpou, zatímco do tebe bu-ším, zlato. Kurevsky úžasné.“

S tím skloní hlavu a olizuje mi bradavky, dráždí je, okusuje, než jednu nasaje do úst. Vyklenu záda a nabídnu mu víc. Nehty mu zatí-nám do rukou, zatímco ho mé tělo svírá. Cítím, jako bych se přesku-povala, svaly, orgány, kosti, všechny se stahují ke středu. 

Dom se celý vytáhne a zase přirazí, což způsobí, že se mé tělo rozletí na milion kousků. Vykřiknu při vyvrcholení. Mám pocit, jako bych se vznášela a topila zároveň. Končetiny mám ochromené, ale jádro je zaplavené touhou. Cítím, jak ze mě vytéká a stéká Domovi po ptákovi, zatímco do mě stále buší během celého orgasmu.

„To je ono, ptáčátko. Ať jsem celý pokrytý tvými šťávičkami, kur-va, vymáchej mě v nich, zlato.“

Zakňučím, nad jeho hříšnými slovy, zvedám boky, chci, aby tento pocit trval věčně, a přesto potřebuju, aby tenhle ohromující pocit přestal.

Jsem bez dechu, když se vracím zpět na zem a znovu vstupuju do svého těla. Dom je ve mně stále tvrdý a uvědomím si, že mi klade polibky po celé tváři, krku i hrudi.

„Skvělé, Beth. Udělala ses pro mě tak nádherně. Jsi připravena na další?“

Další? Nejsem si jistá, jestli zvládnu další potěšení, ale pro Doma se o to pokusím.

Přikývnu a on nás jedním rychlým pohybem přetočí, takže na něm jsem obkročmo.

„Zajezdi si na mém tlustém péru, anděli.“

Zasténám z jeho slov a jsem připravena na to, co bude následo-vat. Tímto způsobem se jím cítím neuvěřitelně vyplněna, jeho pták do mě pod jiným úhlem zasahuje hlouběji. Rukama mi přejíždí na-horu a dolu po stehnech, mačká je a masíruje. Položím mu ruce na hrudník a zvednu se na kolenech. Chvíli se nad ním vznáším a sledu-ju jeho pohlednou tvář. V očích se mu leskne chtíč a čeká, až mu dopřeju potěšení. Cítím se mocná, přitažlivá a chtěná.

Sklouznu dolů a vezmu ho do sebe celého najednou.

„Ježiši. Kurva!“ Vykřikne.

Chytne mě za boky a pomáhá mi najít rytmus. Skáču na jeho ob-rovském ptákovi a stisknu ho pokaždé, když se dostanu dolů. Hou-pám boky, zatímco mu sedím na klíně a snažím se najít to pravé místo, ze kterého zdivočím. Dom mi nakloní boky a dostane mě tak přesně tam, kam potřebuju.

„ACH můj Bože,“ křičím.

„To je ono, šukej mě, Beth. Využij mě, anděli.“

Pohybuju se nahoru a dolu a pokaždé udeřím na to správné mís-tečko, což způsobí, že při každém tahu zakňučím. Dom přesune ruce z mých boků na prsa, vezme do každé ruky jedno. Mačká je, štípe, hněte a masíruje a zvyšuje tak mé potěšení.

Pak vklouzne rukama na má záda, přidrží si mě, zatímco se posa-dí a přitiskne ústa nejdřív k jedné bradavce, pak k druhé.

„Ano, Dome, ano…“ Zafňukám.

Rukama stiskne můj zadek, zvedá mě nahoru a dolu a přitahuje si mě blíž a blíž k sobě. Začínám ztrácet kontrolu a on to vycítí. Ruka-ma mě ukotví na místě a trhne boky nahoru.

Skloním a saju mu krk, pak mu zabořím zuby do ramene. Dom zavrčí a ty vibrace se odráží v každém nervu mého těla.

„Beth… kruci, já… sakra, cítím se v tobě neuvěřitelně.“

Zasténám a přikývnu, neschopna odpovědět jinak.

Kundička se kolem něj sevře a každý tah mě přivádí výš. Pokaždé, když mě jeho pták zasáhne hluboko, je to jako by mi někdo vysáhl vzduch z plic. Cítím ho. Cítím všechno.

Opře čelo o mé a rozerve mě vedví. Cítím začátek něčeho  vel-kého, co zapadá na místo uvnitř mě. Jedná se o víc, než o orgasmus. Každý průnik mě zasáhne víc, než jen na fyzické úrovni. Je to, jako by rozbil každou zeď, kterou jsem vystavěla a všechny myšlenky, emoce a démoni, které jsem tak dlouho držela pod zámkem, hrozili, že se osvobodí.

Nemůžu to teď zastavit. Potěšení, bolest, láska, nenávist, strach a mír, to všechno ve mně víří, pulzuje, tlačí se ven.

Chytnu se Doma za ramena v naději, že se stane mojí kotvou v zuřící bouři. Po čelech nám stéká pot, zatímco se pohybujeme v tandemu, když se oba ženeme ke konci. Slyším Doma zařvat, když střílí hluboko ve mně, strhává veškerou moji obranu, odemyká všechny klece, které jsem tak dlouho strážila. Neustále do mě vráží, hluboko a neúnavně, dokud nezačnu také vrcholit, tak tvrdě, že to nedokážu zastavit. Vzlyknu, slzy se smíchají s potem. Třesu se, jak se ve mně vzdouvají pocity potěšení a bolesti. Mučení a uchvácení. Smutek a uzdravení. Je toho příliš.

Svět se rozpadá a padá kolem mě dolů, dokud už víc nejsem.

S mrkáním se proberu obklopena teplým, uklidňujícím hlasem. Cítím se jako nová. Volná. Znovuzrozená.

„Jsi v pořádku? Je mi to moc líto, Beth, mluv se mnou, ptáčátko, co mám dělat?“

Ležíme na bocích, čelem k sobě. Dom vypadá tak ustaraně, zmu-čeně. Hladí mě po hlavě, něžně líbá a hledá známky úzkosti. Nemám slova pro vyjádření toho, co se právě teď stalo. Cítím, jak mi hrubé polštářky jeho prstů otírají tváře. Stírají mokro a ještě něco. A pak si uvědomím, že jsou to slzy. Pláču.

„Omlouvám se, prosím, řekni mi, jak to můžu zlepšit, prosím, Beth. Nikdy jsem tě nechtěl zranit.“

Natáhnu ruku a dotknu se jeho tváře. Dom se nakloní do mého dotyku a zavře oči. Nakloním se dopředu a jemně ho políbím na rty.

„Děkuji ti,“ zašeptám.

Otevře oči a něco hledá.

„Pláčeš, zlato. Řekni mi, co je špatně. Jsi zraněná? Ublížil jsem ti?“

„Ne, ne. To bylo…bylo to… nikdy jsem…“ nadechnu se a snažím se dát dohromady myšlenky. „Bylo to všechno. Úžasné. Děsivé, ale… očišťujícím způsobem. Nedávám smysl…prostě… Dome, nebrečela jsem roky. Nemyslela jsem si, že to dokážu. Já prostě, všechno… ty… já nevím. Cítím se v bezpečí, jako bych mohla dělat cokoli. Cítit cokoli. Nevím, co se stalo, ale děkuji ti.“

„Takže ti nic není?“

Zavrtím hlavou. „Ne. Uzdravuju se. Konečně jsem se začala uzdravovat.“

„Bože, Beth, sakra, já…“ zlomí se mu hlas chvíli předtím, než mě pomalu políbí. „Jsi úžasná, neuvěřitelná. Tak moc jsem se bál, že jsem ti ublížil. Kruci. Ale to, co se právě teď stalo… to bylo všechno.“

Přikývnu a on mě znovu políbí, tentokrát naléhavěji. Zamotám mu prsty do vlasu a přitáhnu si ho blíž.

„Děkuju ti.“ Zašeptám znovu. Nevím, co jiného říct.

Dom si opře čelo o mé a nadechuje se mé vůně. „Ne zlato, já děkuju tobě. Bože, bylo to s tebou tak úžasné. Nic takového jsem nikdy nezažil.“

„Jo, no, ani já.“ Zakřením se.

Usměje se a políbí mě na špičku nosu.

„Zůstaň tady, miláčku. Dovol mi, abych nás očistil.“

Dom vyskočí z postele a o několik minut později se vrací se žín-kou. Něžně mě umyje mezi nohama, než si vleze zpátky ke mně do postele. Přitáhne si mě k boku. Položím mu hlavu na hrudník a ob-kresluji tetování na srdci. Ležíme v pohodlném tichu, oba ztraceni v myšlenkách a pocitech.

Nakonec přeruším ticho.

„Udělal sis to kvůli mně?“ Stále přejíždím prsty po kůži. Dom je celý pokrytý tetováním a já chci vědět, jaký příběh stojí za každým z nich. Začnu s tímhle.

„Samozřejmě. Udělal jsem si ho den po našem seznámení.“ Vezme moji ruku do své a políbí mě do dlaně.

V očích se mi nahromadí další slzy a začnou mi stékat po tvářích.

„Bože, hádám, že od teď tohle budu dělat pořád, co?“ Zavtipkuju.

„To je v pořádku, ptáčátko. Musíš si vynahradit ztracený čas,“ řekne mi něžně. „Každou jednu slzu slíbám.“ Zašeptá.

A pak právě to udělá.

„Proč mi říkáš ptáčátko?“ Zeptám se, jakmile slzy ustoupí.

Prakticky na něm ležím, potřebuju tu blízkost. Mám nohu mezi jeho, tělo napůl přehozené přes něj, paži na jeho hrudi a hlavu za-strčenou pod bradou. Dom mi jednou rukou pročesává vlasy, zatím-co druhou krouží po kůži na zádech.

„Když jsem tě poprvé uviděl, pomyslel jsem si, že máš zlomené křídlo, ale když jsem tě držel v náruči, cítil jsem tvoji sílu. Věděl jsem, že znovu poletíš. Věděl jsem, že najdeš svobodu. Tvá křídla nebyla zlomená nebo utržená, jen sis potřebovala vzpomenout, jak je používat.

Polknu knedlík v krku a do očí se mi znovu nahrnou slzy.

„Děkuju, že jsi mi pomohl si znovu vzpomenout,“ zašeptám, než ho políbím na tetování.

„Vždy ti to budu připomínat.“

Poté začneme klimbat. A zvuk jeho srdce mě ukonejší ke spánku.