Tormented - 24. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Harrison

V první řadě jsem chtěl říct Billovi, aby šel do prdele. Takže jsem to udělal.

Necítil jsem se lépe. Nějakým zasraným krutým zázrakem jsem se dostal domů v jednom kuse. Tolik mě Bůh nenáviděl; nemohl jsem se ani omotat kolem zasrané tyče a ukončit svůj ubohý zasraný život.

Klopýtající temnotou jsem narazil do několika kusů nábytku, než jsem spadl tváří na postel. Opojeným mozkem proběhlo tolik myšlenek, že jsem jen těžko umlčel hlasy.

Ty blázne. Proč sis někdy myslel, že jsi dost dobrý pro ženu jako Eva?

Co jsi to za chlapa?

Nechci tě nikde poblíž mé dcery.

Co jsi to za chlapa?

Eva si zaslouží být šťastná. Ve svém životě nepotřebuje poraženého, jako jsi ty.

Co jsi to za chlapa?

Šlo to stále dokola, dovádělo mě to na pokraj šílenství.

Billy Boy měl pravdu. Neměl jsem chtít ženu, jako je Eva. Žádný obchod, který by jí zničil život.

Svalil jsem se z postele a přešel do koupelny. Když jsem se vyčůral, zahleděl jsem se na odraz otřesené tváře hledící zpět na mě.

Co se stalo s mladým mužem s hvězdami v očích a láskou v srdci? Mužem, který měl sny o světlé a šťastné budoucnosti? Ztratil jsem ho už dávno, předávno. Snažil jsem se ho ignorovat, vzdát se ho… zabít ho.

Ale selhal jsem. Někde hluboko uvnitř nejtemnějších koutů mé zasrané duše byl stále naživu. Odmítl se nechat odložit jako vzteklý pes. Jakkoli malý, záblesk jeho světla stále hořel; pořád doufal, že se jednoho dne probudím a uvědomím si, že život skutečně pokračuje.

Vytrvalý malý sráč. Nikdy se nevzdal naděje, že jednoho dne budu zachráněn.

Zasmál jsem se. Hlasitě.

Bylo to zasraně ironické, že stejně jako jsem se dopracoval k tomu, že jsem chtěl - ne, potřeboval - ženu, která málem zachránila moji zkurvenou zkaženou duši před zatracením, také jsem se dopracoval k tomu, že jsem si ji nezasloužil. Bylo by jí líp, kdyby v jejím životě nebyla posraná svině jako já.

Vyzul jsem si boty, strhl džíny a košili a dostal se pod sprchu. Horká voda mi spálila kůži, ale bolest jsem miloval. Bolest byla jediný způsob, kterým jsem opravdu věděl, že jsem stále naživu.

Nechal jsem na sebe téct vodu a trhl sebou. Moje kůže měla pocit, jako by hořela zaživa. Pták mě bolel na místě, kde ho Eva kousla, na hladké pokožce byly stále viditelné stopy zubů, které připomínaly, že mě vlastnila. Rukou jsem přejel do malé prohlubně na spodní části krku, kde také zanechala svou stopu.

Bože, jak jsem se zasraně cítil naživu, zatímco ona používala mé tělo, aby se osvobodila od své bolesti. Pro jednou jsem se cítil lehký a užitečný.

Klesl jsem dolů do rohu sprchy a nechal na sebe téct proud vody. Bylo to tohle, nebo láhev Jacka.

Seděl jsem tam, dokud voda netekla studená. Zvláštní, jak ledová voda pálila mou kůži hůř než horký proud. Péro se mi scvrklo a skrylo se před světem a mnou v hanbě.

Bylo to opravdu to, čím jsem se stal? Bezcitný hajzl, který se nestaral o nikoho, dokonce ani o sebe? Muž, který způsobil smrt dvou nenarozených dětí, které se nikdy nedostaly k nasávání vzduchu do plic? Muž, který nebyl schopen zachránit dívku, kterou miloval?

Nezasloužil jsem si žít. A rozhodně jsem si nezasloužil milovat.

Nebo být milován.

Neměl jsem tušení, jak dlouho jsem tam seděl. Nakonec mi zuby cvakly tak silně, že jsem to už nemohl ignorovat. Pokožka se mi zvrásnila jako starci, jakým jsem se hluboko uvnitř cítil.

Potácel jsem se směrem k posteli a zaslechl jsem známý vyzváněcí tón, který jsem nastavil speciálně pro Eviny hovory. Chtěl jsem se dopotácet pro telefon, abych slyšel její sladký hlas. Potřeboval jsem, aby mi řekla, že všechno bude v pořádku. Ale nechal jsem ho zvonit, uvízl pod hromadou oblečení v koupelně. Moje srdce - a všechno ve mně - bolelo jako svině. Nechat to bylo mnohem těžší, než jsem si představoval. I kdyby mě už nikdy nenechala ji šukat, stačilo by mi celou noc ji držet.

Nikdy předtím jsem se takhle necítil. Ani s Amy. Vyjebávalo to s mou myslí. Ale ze všeho nejvíc to vyjebávalo s mým srdcem.

Tato bolest. Tato mučící bolest. Znamenalo to, že jsem stále naživu.

Chtěl jsem, aby to skončilo. Bolest. Mučení.

Zastavit to navždy.

Byl jsem tak zasraně unavený.

Unavený do zasranýho morku kosti.

Unavený ze všeho.

Upadl jsem do hlubokého spánku, ale ne dříve, než ke mně znovu a znovu a znovu doléhal známý vyzváněcí tón.

Eva.

Eva.

Eva.