Tormented - 15. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Eva

Slabě jsem se na Harrisona usmála a zdvořile kývla na lidi, kteří už seděli u nového stolu, ke kterému jsme byli nasměrováni, než jsme se posadili. Podle toho, co jsem věděla, se Nolan ještě neukázal a možná bude příliš zaneprázdněn projevy a líbáním zadků, než aby mě obtěžoval.

Harrison mi zasunul židli a položil mi ruku na rameno. Byla teplá a uklidňující, přesto jsem nemohla zabránit ledovému zachvění, které mi běželo po páteři. Jakmile jsem se s někým rozloučila, nenáviděla jsem další kontakt s ním. Nebyla jsem jednou z těch žen, které nikdy ex nenechaly za sebou. Nehromadila jsem zavazadla ani neuvažovala o důvodech, proč se věci vyvíjely tak, jak dopadly. Jakmile to skončilo, šla jsem dál. Nolan nebyl žádná výjimka. Prostě nebylo nic, co bych řekla kreténovi, který si myslel, že mě může podvádět a dostat se z toho.

„Bude tu Savage?“ Přinejmenším bych měla vedle Harrisonovy další přátelskou a známou tvář. Budu to potřebovat.

Harrison vypnul hruď a usmál se. „Ano, samozřejmě. Je součástí týmu snů. Nebyl bych tu pro toto ocenění, kdyby to nebylo i pro mého partnera.“

Rychlým skenováním po místnosti jsem se vrátila pohledem zpět na své rande. „Ještě jsem ho neviděla a je tak těžké ho přehlédnout jako Hulka s jeho vysokým svalnatým tělem. Myslíš si, že vyzvedává rande a přijde pozdě?“

Harrison zavrtěl hlavou. „Ne, Savage nemá rande. Na vysoké škole mu jedna holka zlomila srdce a on přísahal držet se od žen navždy.“

„To je takové plýtvání,“ řekla jsem, a opravdu mi bylo té ztráty pro ženskou populaci líto. Lucas Savage by byl skvělý úlovek. Kdybych se s ním setkala dřív než s Harrisonem, mohla bych mít vážný zájem.

„Právě proto jsme tým snů – jsme dva svého druhu.“ Nechlubil se a já věděla, že tím myslel svět svého partnera.

„Hezký. Okouzlující. Sex na nohou,“ pronesla jsem koketním hlasem. „To je to, co tím myslíš?“

Harrison se zasmál. „Raději bys měla mluvit o mně, a ne o Savageovi.“ Záblesk v očích po několika sekundách zmizel. „Ne. Spíš jako zasraní šílenci. Nesourodí. Ve skutečnosti to není kurva nic, co nesouvisí s prací. Taková věc.“

„Ty, nebo Savage?“ zeptala jsem chvějícím se dechem. Když už je tak přímý.

„Já, než jsem tě potkal. Nějak jsi mě okouzlila, má krásná Evo, a v poslední době nechci nic jiného, než být s tebou.“

Tělem se mi rozšířila teplá záře. „Vážně?“

Naklonil se a zašeptal mi do ucha: „Jsem z tebe tvrdý od té doby, co tě uviděl v těch zasraných šatech. Raději bych byl kdekoli jinde než tady – samozřejmě s tebou. A vysvlékal tě ze šatů svými zasranými zuby –“

Savage za námi promluvil: „Hej, tady jsi. Proč jste si vyměnili stoly?“ Dokázal se proplížit až k nám, za což jsem mu musela dát body. Naklonil se, aby mě políbil na tvář pod dohledem mého rande. Nemohla jsem si pomoct a usmála se nad tím, jak se Harrison stal majetnickým.

„Hej, jsem rád, že jsi to zvládl,“ řekl Harrison chraplavým hlasem a obočí stále mírně zvednuté, když si potřásal se Savagem rukou. Prohodili spolu pár slov a já si na několik okamžiků dovolila porozhlédnout se kolem.

Můj pohled se potuloval po zdobené místnosti s křišťálovými lustry a zdmi obloženými těžkým dubem. Na stolech byl nejlepší porcelán smetanové barvy a leštěné stříbrné příbory.

Ale byli to hosté, kteří ve své kráse skutečně přidali na bohatosti akce, přičemž muži a ženy byli oblečeni tak, aby zapůsobili. Obdivovala jsem nádherné večerní šaty, které měly ženy na sobě, a při pohledu na moře krásných lidí jsem byla vděčná, že jsem se hodila do pucu.

„Sakra,“ zamumlala jsem si pod dechem. Arogantní kretén je tady.

Nolan stál několik metrů zády ke mně a povídal si se skupinou lidí. Z toho, jak viseli na každém jeho slově, zjevně zvýšil svou supervelmoc o několik stupňů. Senátor Parker byl zaneprázdněný okouzlováním publika, zejména žen.

Můj pohled přejel po jeho těle. Jeho široká ramena zapadala do tmavého precizně střiženého obleku přesně tak, jak jsem si to pamatovala, až na to, že tentokrát mé srdce neposkočilo tak jako předtím.

Jako by vycítil moji přítomnost, otočil se a zíral přímo na mě, na své hezké tváři měl nepatrný úsměv. Před několika měsíci by roztavil mé srdce. Cítila bych se být zvláštní a privilegovaná tím, že se rozhodl strávit zbytek svého života se mnou. To bylo předtím, než jsem zjistila, co je to za podvádějícího, prolhaného parchanta.

Není to legrační, jak jsou to vždy ti nejkouzelnější kluci, kteří mají ve skříních kostlivce? Muži, kteří se proplížili do vašeho srdce sladkým šepotem, pugéty květin a romantickými měsíčními serenádami, kteří se pak před vašima očima proměnili v kretény.

Tvrdě jsem zjistila, že pohádkové románky neexistují.

Uctívala jsem svého snoubence, dala mu vše, co jsem mohla, jen aby zjistila, že to nestačí. Potřeboval uctívání a kundičky jiných žen, aby se cítil uznávaný. Byl to vzor, který jsem poznala u tolika mocných mužů, kteří měli svět u nohou, ale nedokázali překonat svoji nejistotu. Vždy potřebovali víc. Více než kterýkoli člověk mohl dát.

Počítala jsem se jako jedna z těch šťastných. Mohlo to být mnohem horší. Mohla jsem se za toho muže vdát. Naše datum svatby bylo zrušeno před několika měsíci.

„Jsi v pořádku?“ Moje rande se naklonilo a jeho teplý dech sklouzl po mé pokožce.

Harrison byl všechno, čím Nolan nebyl. Přímý. Soukromý. A neměl co skrývat. Nikdy nepředstíral emoce a nikdy neřekl nic, co by nemyslel vážně, jen proto, že to chci slyšet. Za jeho drsným a neproniknutelným zevnějškem byl poškozený muž, který nijak neomlouval, kým je. S tím jsem mohla žít, protože svým způsobem to bylo upřímnější než všechny falešné masky, které nosil někdo jako senátor Nolan Parker.

Nesnáším faleš.

Ztuhla mi záda a odvrátila jsem pohled k mladému číšníkovi, který mi nabídl šampaňské a Nolana ignoroval.

„Evo?“ Harrisonův hlas mě vrátil zpět.

Přikývla jsem. „Ano, myslím, že jsem v pořádku.“ Položila jsem mu ruku na stehno. Nemohla jsem v hlase skrýt znechucení a pohrdání. „Prosím, nenechávej mě dnes večer s Nolanem o samotě.“

Jeho tichý smích byl uklidňující. „Nenechám toho sráče nikde poblíž tebe. Takže se uvolni a užiji si večer. Předstírej, že tu není.“

Bude to zasraně dlouhá noc.

Kdybych jen mohla předstírat. Nolan měl jiné plány. Řítil se nejkratší cestou k našemu stolu. Nenechal nikoho, aby ho ignoroval, přinejmenším ne svoji bývalou snoubenku.

Z mých rtů unikl těžký povzdech. Tady to přichází. Ty sladké sračky, díky nimž jsem mu měla odpustit.

„Ach, jdeš pozdě, miláčku.“ Hladové oči mě svlékaly a jeho chlípný úsměv způsobil, že se mi stáhl žaludek.

Nejsem tvůj zasraný miláček.

 

Harrisonova židle zaškrábala na podlaze, když se postavil Nolanovi z očí do očí. Jeho ruka byla zpět na mém rameni, když stál mezi mnou a mým ex. Natáhl jsem se a propletla si prsty Harrisonovýma, potřebovala jsem ujištění, že to odvrátí nevítané kroky a pošle jasnou zprávu Nolanovi.

Jsem tu s někým jiným. To, co jsme měli, je u konce. Svou šanci jsi zahodil už dávno.

Nolan, který mě stále šukal očima a zdánlivě přehlížel signál, který jsem vysílala, pokračoval svým hladkým hlasem, hlasem, který přesvědčil tisíce Američanů, že mu lze důvěřovat a že má na srdci jejich nejlepší zájmy.

„Ale můžu ti odpustit, protože chápu proč. Vypadáš… okázale.“

Všichni u našeho stolu přestali mluvit. Sledovali nás se zmatenými výrazy. Pod tenkou vrstvou nadřazenosti milovala společnost vyšší třídy dobrý skandál stejně jako kdokoli jiný.

„Dobrý večer, senátore,“ řekla jsem strnule, jako bych ho stěží znala. Nechtěla jsem vzpomínat, že jeho čurák byl uvnitř mě, že jsme plánovali společnou rodinu. Že jsem kdysi věřila, že jsem nejšťastnější žena na světě, protože mě miloval ten, kterého jsem považovala za velkolepého muže.

Jak se věci mění.

„Senátore,“ pronesl Harrison s jasným varováním v hlase. Nemohla jsem si pomoct a usmála se nad tím, jak se stal ochranářským. Byl si Harrison vůbec vědom toho, že se mu nafoukla hruď, takže jeho dva metry vysoké tělo bylo ještě impozantnější a víc zastrašující?

„Summersi. Děkuji, že jste dnes večer přivedl mou dívku. Jsem dlužníkem.“

Harrison zavrčel. Prsty sevřely kolem mých. „Jsi sr –“

Jeho slova se utopila v moři potlesku. Přehlídka začala a noční konferenciér vystoupil na jeviště. Když se všichni posadili, muži se na sebe navzájem zahleděli, obě tváře tvrdé jako žula.

Uvízla jsem mezi dvěma mocnými muži. Oba mě chtěli vlastnit. Pro mě neexistovala žádná soutěž.

Senátor musel pochopit, že náš vztah skončil. Hotovo. Nic, co řekne nebo udělá, to nezmění, protože ztratil mou důvěru a respekt.

Co se týče policajta? Dala jsem mu své tělo a nemohla popřít, že se mi vplazil pod kůži, ale stále měl způsob, jak si plně získat můj respekt.

Tak jednoduché to bylo.