TCF - 25. kapitola

 Překlad: Lenuszka

Probudila jsem se sama na studené betonové podlaze, ležela jsem na boku s rukama svázanýma za zády.

Everett a Benson mě vzali do sklepa, soudě podle malých větracích okének na betonových stěnách. Místnost lemovaly dlouhé železné police, nacpané medicínským vybavením. V koutě byla v igelitu zabalená nějaká postel.

Byli jsme v nemocnici.

Nikdy předtím jsem v nemocničním suterénu nebyla. Během mé první prohlídky mi šéfka ukázala na dveře, ale nikdy mě sem nevzala. Dveře suterénu byly hned u schodiště, které vedlo do druhého patra. Prošla jsem kolem těch dveří tolikrát, ale nikdy do nich.

Tělo se mi vehementně třáslo, jak z chladu, tak ze strachu. Když mě Everett unesl z farmy, neměla jsem kabát a byla jsem bosá. Tady na betonové podlaze byla hrozná zima, měla jsem na sobě jen džíny a tričko s dlouhým rukávem.

Jak dlouho jsem tady? Sundala jsem si hodinky, jak jsem šla vařit večeři. Z oken nešlo žádné světlo, ale v těchto dnech bývala tak dlouho tma, že to mi moc informací nedalo. Mohlo být šest ráno nebo taky tři.

Doufala jsem, že je Rowen v pořádku a Jess ji našel v garáži. Že Everett nezměnil názor a nešel po ní, jakmile jsem odpadla.

Jak mě tu Jess najde? Můj telefon byl na lince v kuchyni. Moje auto zaparkované na příjezdové cestě. A pokud Everett nezanechal stopu, kterou by mohl Jess sledovat, což jsem vážně pochybovala, nebude vědět, kde začít hledat.

Položila jsem hlavu zpátky na podlahu a přitiskla jsem si nohy co nejvíc k hrudi, snažila jsem se udržet v teple, co to šlo. Hlava mi vystřelila ke dveřím, když se železné dveře hlasitě zabouchly. Od cementových stěn se odráželo dupání bot, hlasitěji a hlasitěji, jak se kroky přibližovaly.

Everett nakráčel do skladu, následovaný Bensonem. Ten nesl v náručí nějakou ženu. Ale nebyla to jen ledajaká žena.

Byla to Maisy.

Její blonďatá hlava visela dozadu, na spánku měla šrám. Paže a nohy jí visely do stran.

Ó můj Bože! Prosím, ať je naživu.

„No, no. Podívejme se, kdo se konečně probudil,“ řekl Everett s jízlivým úšklebkem.

„O co tu jde?“ zeptala jsem se.

Sledoval, jak se snažím posadit. Jeho zamračení bylo naplněné nenávistí. Dívala jsem se na cizince.

Nebyl to Everett, kterého jsem znala, ten milý, pohledný doktor, se kterým jsem pracovala víc než šest měsíců. Nebyl to ten tichý nebo stydlivý muž, se kterým Maisy na podzim chodila. Nebyla ani stopa po jeho soucitu nebo laskavosti, kterou jsem vídala dřív.

Všechno bylo pryč.

Nahrazeno hněvem a arogancí. Jeho oči byly ďábelské. Tohle nebyl určitě Everett, kterého jsem znávala.

„Gigi, vždycky tak zvědavá,“ řekl. „Měla jsi být raději jako tady naše Maisy. Hlupačka. Bensone, polož ji tady,“ nařídil a ukázal na nemocniční postel.

Benson složil Maisy na postel. Ona tam padla, ani se nehnula, ale hruď se jí zvedala. Byla v bezvědomí, ale naživu. Doufala jsem, že ať jí udělali cokoli, neublíží to dítěti.

„Prosím, Everette. Neubližuj nám. Nevím, o co jde, ale prosím nech nás jít,“ prosila jsem.

„Scottie ti o mě řekl, že? Věděl jsem to, když jsem tě viděl vycházet z jeho pokoje. Dala sis dvě a dvě dohromady.“

„Co jsem si dala dohromady?“ zeptala jsem se.

„Nehraj blbou, Gigi. Nesluší ti to. Moc dobře víš, že to já předepisuju těm smažkám ty pilulky, a další polovině středoškolských studentů. Scottie prostě nedokázal držet hubu, že? No, dneska večer se o něj taky postaráme.“ Ten výraz v jeho tváři byl čirý ďábel.

„Cože? Nic mi neřekl! Přísahám, Everette! Nevím, o co jde. Prosím. Prosím, nech mě s Maisy jít,“ žadonila jsem.

„Nelži, Gigi.“

„Nelžu. Přísahám. Nic nevím. Prosím, neubližuj nám, Everette. Maisy je těhotná. Já mám malou holčičku, která mě potřebuje. Nech nás jít,“ znovu jsem prosila a oči se mi naplnily slzami.

„Ne. Ta děvka dítě mít nebude. To nedovolím. Měla svou šanci. Mohla jít na potrat a pak by se jí nic nestalo. Ale ona to neudělala. Teď bude za svou neposlušnost platit.“

On byl šílený. Stoprocentně šílený.

Nemohla jsem se s ním přít. Prosby nefungovaly. Co udělám. Potřebovala jsem přemýšlet. Potřebovala jsem se odsud sakra dostat. Ale nemohla jsem tu nechat Maisy samotnou.

Kolečka v hlavě se mi otáčely, vytvářely a pak zase zamítaly různé plány útěku. Nic, co jsem vymyslela, by nefungovalo. Zuřivě jsem prohledávala místnost, ale nic v ní nemohlo přestřihnout moje pouta.

„Bensone,“ řekl Everett, „Běž navštívit Scottieho. Je na druhém podlaží. Zjisti, co řekl Gigi. Pak do něj nacpi dostatek oxykodonu, aby už se nikdy neprobudil.“

Tohle se nestane. Nemohla jsem jen tak poslouchat Everetta, jak nařizuje někomu, aby zavraždil teenagera.

„Everette, ne!“ zakřičela jsem. „Nic mi o tobě neřekl. Jen řekl, že pokud řeknu Jessovi, že bral prášky, ublíží mi a mé dceři. Přísahám. Prosím. Nemusíš ho zabíjet. Je to ještě dítě. Nech ho být!“

„Příliš pozdě, Gigi,“ řekl Everett. „Scottie si myslel, že se může zviditelnit a připojit se ke mně. Tohle byl jeho test. Propadl a teď je mimo.“ Ukázal na dveře. „Bensone, běž.“

Tohle byla noční můra. Kdykoli jsem se mohla probudit, v bezpečí doma na farmě s Jessem. Tohle se nemohlo dít.

„Proč?“ zeptala jsem se Everetta. „Proč tohle děláš?“

„Chci peníze a prodávat pilulky je nejrychlejší hotovost. Zvláště když tu nemám konkurenci. Jsem unavený z toho řešit problémy jiných lidí, takže je místo toho využiju, přiživím se na slabosti těch chudáků a blbců. Brzo odjedu, možná na Maledivy a už se neohlédnu.“

Konkurence? To musel myslet Wese. Ten byl jediným drogovým dealerem v Prescottu. Nebo jsem v to doufala. S Wesem ze hry mohli všichni jít jen za Everettem.

„Ty jsi Wese zabil?“ zalapala jsem po dechu.

„Jsem extrémně inteligentní muž, Gigi. Samozřejmě že jsem Wese nezabil. To pan Benson. Navíc měl svůj vlastní dluh k vyrovnání, když ho tohle léto Drummond zmlátil.“

„Wes ho zbil? Proč?“ zeptala jsem se.

„Vstoupil do Wesova údajného teritoria. Jeho zmlácení mělo být vzkazem. Výhrůžkou. A já na výhrůžky nereaguju moc dobře. O čemž se Drummond později dost dobře poučil.“

„Ale proč já? Proč Maisy? Co s nám chceš udělat?“

„Obávám se, že už toho víte příliš. Benson na tebe dohlížel, na tebe i tvého milovaného šerifa,“ řekl.

Myslela jsem si, že si ta světla tu první noc představuju. Měla jsem to říct Jessovi. Blbka.

„Jess mě najde. Už mě hledá. Vím to. Z toho se nedostaneš.“

„Teď, Gigi. Už jsem ti řekl, že na výhrůžky nereaguju dobře. Ten šerif není nikdy poblíž. Tak se soustředil na Wese, že si mě nevšiml. A já jsem předvedl to divadlo s plachou a stydlivou myškou, kdykoli byl poblíž,“ řekl arogantně.

„On ví, že ve městě někdo prodává prášky,“ vyštěkla jsem.

„Ano. To ví. Ale je od mojí stopy tak daleko, že mu bude trvat roky, než si to dá dohromady.“

Před několika měsíci, ten den s Gusem Johnsonem, jsem udělala špatný úsudek. A on to věděl, protože to on byl tím dealerem. A kruci, ani o tom jsem Jessovi neřekla. Možná by to mohl vidět z jiného úhlu.

Na srdci se mi usadila těžká váha. Pokud neuteču, jsem mrtvá. Everett byl psychopat, co mě chtěl zabít. Už nikdy neucítím ruce své dcery kolem mého krku nebo to, jak mi říká že mě miluje. Už nikdy neucítím Jessovy polibky, když budu ležet vedle něj v posteli.

Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit své bušící srdce.

Mysli. Mysli. Mysli.

Ty to zvládneš.

Najdi cestu ven.

Zvládnu to. Jen jsem se musela držet a čekat na svou šanci. Everett byl tak arogantní, že určitě může udělat chybu. Že?

Prosím, ať udělá chybu. Prosím. Prosím. Prosím.

Ze své pozice u vzdálenější zdi, jsem viděla před dveře skladu až do chodby. Kdybych zvládla utéct ven a po schodech, byla bych volná. Nahoře pracovali lidé. Jen jsem se k nim musela dostat.

Pokud to byla večerní směna, někdo bude na pohotovosti. Pokud to byla noční směna, sestry budou na druhém podlaží. Ale i když neuvidím nikoho z personálu, pokud to zvládnu nahoru k telefonu, budu v bezpečí.

Soustředila jsem se na nalezení skulinky, zoufale jsem se snažila zablokovat všechen svůj strach v hlavě. Hodlala jsem běžet. Nohy mi nesvázal, takže i když nebudu mít volné paže, běžet můžu. Možná se budu muset vrátit pro Maisy.

Zvuk otevření dveří mě přiměl zatěkat k nim očima. Čekala jsem, že vejde Alex Benson s dalším zmařeným životem na svědomí. Ale nebyl to Benson. Byla to Ida.

„Ido!“ zaječela jsem. „Pomoz nám! Běž, utíkej pro pomoc!“ Doufejme, že jí moje varování dá pár vteřin navíc a že Everettovi uteče.

Můj křik ustal, když se na mě zakřenila. Nikam neběžela. Byla tu z určitého důvodu.

„Scottie je vyřízený,“ řekla Everettovi. „Benson to šel nachystat pro tyhle dvě. Tady jsou další prášky,“ předala mu plný sáček oxykodonu.

„Dobře,“ řekl Everett. „Ulij je do rohu k ostatním a pak se vrať nahoru. Počkej, až zavolám. Potřebuju tu udělat pár věcí, než budeme připraveni zmizet.“

Srdce mi kleslo do žaludku zklamáním. Veškerá naděje byla ztracená.

Ida ne. Prosím ona ne. Respektovala jsem ji. Měla jsem ji ráda. Věřila jsem jí. Teď bylo po všem. Byla další ďábelskou cizinkou, která klamala mě i Maisy.

Tohle noční můra se stále zhoršovala.

Když dokončila svůj úkol, podívala se na mě a zavrčela, „Pápá, Gigi.“

Její šepot mi způsobil husí kůži. Váha na mé hrudi byla těžší a těžší. Každou uběhnutou vteřinou se věci horšily a strach se zvětšoval.

Jak dlouho pomáhala Everettovi krást pacientům pilulky? Pašovala nám je všem přímo pod nosem. Nedivím se, že pan Johnson na ten oxykodon nereagoval. Žádný nedostal.

Pomyslela jsem na všechny ty pacienty, které tihle dva vyšetřili za poslední rok, na všechnu tu bolest, kterou utrpěli, protože jim dali falešné prášky. Bylo to choré a kruté.

Otočila jsem se k Maisy, jak se zavrtěla na posteli, ten plastový obal zavrzal, jak se otáčela.

„Oh, dobře. Teď, když je vzhůru, to můžeme dokončit,“ oznámil Everett.

Maisy se podívala na Everetta a pak na mě na podlaze. Oči měla plné paniky, když kolem mých zápěstí uviděla pouta.

„Maisy, lásko,“ řekl Everett, přešel k posteli. „Chci, abys pochopila, že ses tu dostala jen díky svému jednání. Měla jsi to těhotenství ukončit. Říkal jsem ti, že nemám zájem vychovávat dítě. Ale to nevadí. Ten plod stejně nebude už moc dlouho žít.“

Sáhl do kapsy a vytáhl lahvičku s léky.

„Tyhle si vezmeš,“ řekl. Ty pilulky se zatřásly, jak potřepal s lahvičkou. „Ty možná přežiješ. Plod ne.“

„Ne!“ vykřikla, ale přestala, když jí přitiskl ruku na pusu.

„Ale vezmeš. Nebo tu podříznu Gigi přímo před tebou.“

Vehementně zavrtěla hlavou a odstrčila se co nejdál od něj, jak to šlo.

Tohle nebyla noční můra. Tohle bylo peklo. Maisy a mě unesli a strčili nás přímo do pekla.

Naklonil se nad ni, přitiskl ji k posteli a začal jí otevírat pusu.

„Přestaň!“ zařval.

Ona kopala a drápala ho, vykroutila hlavu z jeho sevření.

Zvuk jejího křiku mi zaplnil uši. Musela jsem nás odtud dostat. Musela jsem tohle šílenství zastavit. Nedovolím mu přinutit ho dát jí ty pilulky a vzít nás „tam“, kde to Benson připravoval.

Jak s ním Maisy bojovala, Everett mi nevěnoval pozornost.

Možná spolu můžeme Everetta zastavit na tak dlouho, abych mohla utéct. Jen jsme potřebovaly telefon. To je vše. Jeden telefonát a Jess nás zachrání.

Tiše jsem se opřela o stěnu a pokusila se zvednout. Můj plán byl šílený, ale myslela jsem jen na něj. Několik kroků jsem zacouvala a narovnala ramena. Pak jsem se pokrčila v kolenou a připravila se na útok. Měla jsem jen své tělo. Nebylo to moc, ale s dostatečnou silou do něj možná narazím a odhodím ho z Maisy.

Jess mě měsíce učil o fotbale, strategii, pravidlech… a jak hráči kontrolují všechny ty nárazy. Jak může i menší hráč sundat většího soupeře.

Takže jsem se zhluboka nadechla a šla na to.

Tu krátkou vzdálenost mezi mnou a Everettem jsem přesprintovala. Přitiskla jsem hlavu k jednomu rameni a druhým mu narazila do pasu.

Ten náraz nás oba poslal na podlahu. Přistála jsem s hlasitým žuchnutím a Everett jen pár centimetrů ode mě. Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, co se stalo, ale to už jsem se vehementně hrabala zpátky na nohy.

„Gigi!“ vyjekla Maisy.

„Běž, Maisy! Utíkej!“ ječela jsem.

Seskočila ze stolu, zatímco Everett znovu získal rovnováhu. Otočil se ke mně, teď jsem stála a zvedl pěst. O zlomek vteřiny později mi vybuchla tvář, ani jsem to v té rychlosti neviděla.

Tváří a okem mi projela oslepující bolest. Kolena se mi podlomila a já jsem padla na betovou podlahu.

Everett zuřil, nakláněl se nade mnou, zatímco já jsem zůstávala na kolenou, snažila jsem se vyjasnit ta bílá místa svého vidění. „Ty hloupá děvko. Za to ti vyrvu srdce.“

Koutkem oka jsem viděla, jak Maisy horečnatě prohledává police u své postele. Everett teď byl zády k ní, jak na mě řval. Něco v krabici muselo upoutat její pozornost, protože se pro to okamžitě natáhla.

„Naser si! Naser si, Everette! Za tohle zaplatíš,“ zakřičela jsem, abych dala Maisy pár vteřin navíc na to, ať už to bylo cokoli.

Everett se pousmál. Znovu zvedl pěst a já jsem očima zatěkala k Maisy za ním. V ruce měla skalpel v jeho sterilním obalu. Svírala ho v pěsti tak vehementně, až měla bílé klouby.

Everett si všiml, že se dívám jinam a začal se otáčet. Ale právě když to udělal, Maisy mu zapíchla skalpel do krku.

Z krku mu vystříkla krev, jak zakřičel a horečnatě se snažil vytáhnout skalpel, který ho dusil. Nevěděla jsem, kam ho trefila, ale jestli to nebylo dost hluboko nebo pokud si ho zvládne vytáhnout, půjde po nás.

Maisy stála zamrzle za Everettem, oči měla vykulené. Tvář a ruce měla pokryté jeho krví.

„Maisy!“ zaječela jsem a vstala. „Maisy jdi!“

Udělala velký krok dozadu, pořád sledovala Everetta, ale pak se podívala na mě.

„Utíkej!“ zakřičela jsem znovu.

Setřásla svůj šok a obě jsme běžely skladištěm tak rychle, co to šlo. Moje svázané paže mě zpomalovaly, ale já jsem nezastavila. Maisy se snažila, abych nespadla na zem, jak jsme běžely. Dlouhou chodbou. Nahoru po schodech. Do dveří. S každým krokem jsem se modlila, aby Everett Carlson nebyl jen krok za námi.

***

Jess

Setkali jsme se se Samem a Silasem u vchodu pohotovosti a já jsem prošel kolem nich přímo skleněnými dveřmi ke schodišti, abych našel Scottieho Pierce. Chytil jsem se zábradlí, ale než jsem šlápnul na první schod, dveře u schodiště se rozrazily.

Vyběhla z nich Georgia s Maisy v patách.

„Georgie!“ naklonil jsem se, abych ji chytil, jak zakopla.

Padla mi do náruče, ruce svázané za zády. Jednu stranu tváře měla bolavou. Tvář jí pokrývala rudá podlitina a oko měla skoro zavřené.

Maisy do mě vrazila jako druhá. Přitiskla se mi ke košili a snažila se nepadnout na kolena. Tvář měla pokrytou krví.

Kurva.

Zvedl jsem jednou paží Georgii, zatímco jsem se snažil podepřít Maisy tou druhou. Skoro jsem je pustil obě, dokud Silas nevzal Maisy, nezvedl ji a nepřitiskl si ji k hrudi.

Pomohl jsem Georgii na nohy a pak jsem sáhl pro svůj kapesní nožík.

„Everett!“ zaječela Georgia. „Jessi, je dole. Chtěl nás obě zabít, ale Maisy ho bodla, takže jsme mohly utéct a to on ve městě prodával ty prášky a Alex Benson zabil Wese a šel nadrogovat Scottieho a je v tom i Ida--“

Mluvila tak rychle, že jsem jí skoro nerozuměl.

„Dýchej, bejby,“ řekl jsem, snažil jsem se ji uklidnit. Žíly na krku viditelně pulzovaly.

Nadechla se a začala se třást. Zatímco se dávala dohromady, začal jsem s nejdůležitějším, rychle jsem zpracoval všechny ty sračky, které mi zrovna řekla.

„Kde je Carlson?“ zeptal jsem se klidně.

„Dole ve skladišti.“

„Same, běž nahoru. Najdi nějakou sestru, jen ne Idu. Pomoz Scottiemu. Dostaň sem Petersona nebo Seaverse, hned.“

„Jdu na to,“ řekl Sam.

„Silasi, ty tu zůstaň s Maisy. Zavolej Bryantovi. Ať se postará o Idu. Pak vyhlaste pátrání po Bensonovi,“ nařídil jsem.

Silas neodpověděl, prostě vytáhl telefon a začal volat.

„Georgie, ty tu zůstaň se Silasem. Pokud se sem Peterson nebo Seavers dostanou dřív, než se vrátím, vezmi je nahoru,“ řekl jsem.

„Dobře,“ přikývla.

Rychle jsem ji políbil na čelo a dokončil její rozvazování.

„Je Rowen v pořádku?“ zeptala se.

„Teď už bude,“ řekl jsem. Zavřela oči úlevou.

Jedno poslední objetí a nechal jsem ji tam. Pomalu, se zbraní v ruce, jsem se plížil suterénem, dával jsem pozor pro případ, že by tu na mě Carlson čekal.

Ale nečekal.

Everett ležel v kaluži své vlastní krve. Mrtvý.

Klekl jsem si vedle něj, abych se podíval zblízka na tu bodnou ránu v jeho krku. Byla hluboká. Maisy ten zatracený skalpel zabořila tak hluboko, že musel zasáhnout hlavní tepnu. Udusil se vlastní krví.

Zaplať Pánbůh.

***

Gigi

Prescott žil týdny událostmi z nemocnice.

Každý ve městě mluvil o Everettu Carlsonovi a Alexi Bensonovi. Jelikož to nebyli místní, jejich jednání nebylo zdaleka tak znepokojující, jako Idino, která tu žila celý život. Spořádaní obyvatelé Prescottu byli v šoku, že v takovém podvodu hrála roli jedna z jejich vlastních řad.

Bryant dorazil do nemocnice krátce potom, co Jess odešel do suterénu. Zatkl Idu a ona se okamžitě přiznala k tomu, že pomáhala Everettovi pašovat léky z nemocnice. Taky přiznala, že Everettovy obchody sahaly až za Jamison Valley do sousedních okresů s malými nemocnicemi. Další čtyři zdravotní sestry byly zatčeny.

Jak součást přiznání Ida prozradila, kde se nachází Alex Benson. Bryant ho našel na vzdáleném místě v horách, kde Benson kopal dva hroby.

Ida očekávala, až ji obviní, ale Benson byl okamžitě převezen do státní věznice, kde si začal odpykávat dvě doživotí za vraždu Wese Drummonda a pokusu o vraždu Scottieho Pierce.

Sam přivedl doktora Petersona včas, aby zachránil Scottiemu život. Vypumpovali mu žaludek a podali mu protijed na narkotika, která mu vnutil Benson. Nedlouho po jeho propuštění Scottie a jeho rodiče opustili Prescott. Jejich sídlo na kopcích bylo dáno k prodeji den po jejich odjezdu.

Dr. Seavers té noci přišel taky a zkontroloval Maisy. Ultrazvuk ukázal, že Maisyno dítě neutrpělo žádnou újmu, ale Maisy byla emoční uzlíček nervů. Její ex-přítel a otec nenarozeného dítěte ho chtěl zavraždit a ji taky.

Bolelo mě u srdce při myšlence, čím vším si musí procházet. Snažila jsem se jí každý den volat, ale její máma, která se k ní přestěhovala, dokud se nebude cítit líp, mi vždycky řekla, že Maisy ještě nechce s nikým mluvit. Netlačila jsem. Věděla jsem, že se s tím jednoho dne vyrovná, a právě teď potřebovala prostor. Tak jsem jí ho dala.

Na chvilku.

Jess se snažil se mnou po tom incidentu trávit tolik času, co to šlo. Ale pro šerifa to bylo náročné období. Nejen, že uzavřel Wesovu vraždu, ale taky ten případ žhářství.

Během Bensonova výslechu vyšlo najevo, že to Wes založil ten požár ve školníkově domě. Wes chtěl jít po Everettovi, ale spletl si adresu. Zcela zbytečně zničil majetek toho muže, protože se neobtěžoval ověřit si číslo domu.

Zatímco Jess pracoval, já jsem zůstávala blízko farmě.

První týden po té strašné páteční noci, jsem neopustila dům. Potřebovala jsem, aby se mi uzdravila tvář, a chtěla jsem být blízko Rowen. Ona se taky moc od své matky nehnula, takže jsme strávily hodně času tulením na gauči a maratonem Disneyho princezen.

Ale po týdnu jsem věděla, že se nemůžu déle skrývat. Musela jsem se vrátit do města a ven z domu. Nakonec jsem musela stejně zpátky do nemocnice a čelit svému strachu.

Ale ještě ne.

Můj první výlet do města byl na večeři do kavárny.

***

„Ahoj, tati!“ zaječela Rowen přes dveře Jessovy kanceláře.

„Ahoj, maličká,“ řekl, vstal z křesla a zvedl ji.

Poslední týden říkala Rowen Jessovi jen „Tati.“ Nebyla jsem si jistá, jestli spolu o tom mluvili, ale bylo mi to jedno. Milovala jsem to. Pokaždé když to řekla, jsem se usmála a podívala se na Jesse, který se usmál taky.

„Co kdybychom dneska povečeřeli v kavárně. Může být, šerife?“ zeptala jsem se.

„Pro mé holky cokoli,“ řekl, zvedl si Rowen na jednu stranu a naklonil se, aby mi dal lehký polibek.

„Můžeš jít hned nebo máme přijít později?“

„Pojďme,“ řekl a chytil mě za ruku, táhl mě za sebou a ven ze dveří stanice.

Zapásal Rowen do její sedačky a pak mi otevřel dveře. Ale než jsem nastoupila, položil mi ruku na břicho a stáhl mě zpátky, vklouzl přede mě.

A pak mě políbil.

Polibek byl tak dlouhý a hluboký, že jsem zapomněla na všechno špatné v životě a pamatovala si jen to dobré. Protože toho bylo hodně. A spolu budeme žít pěkný život.

„Přestaňte se líbat! Pořád se jen líbáte. Je mi z toho špatně. Jedeme! Mám chuť na hranolky!“ zakřičela Rowen.

Jess ode mě odtáhl rty, ale víc se nepohnul. Jen tam stál, díval se mi do očí, ledově modrá na mě zářila s větší láskou, než jsem kdy v životě čekala, že najdu.

„Jsi v pořádku, bejby?“

„Teď už ano,“ řekla jsem. Protože jsem opravdu byla. Dokud bude se mnou, budu vždycky v pořádku.

„Miluji tě, Georgie.“

„Miluji tě, Jessi.“