RY - 7. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

JACKSON

Další den školy a další bídná noc. Myslel jsem, že noční můry o tom, jak jsem nedokázal zachránit sestru, přestaly, ale zdá se, že od té noci u Kennedy doma se zhoršily. Snažím se vyhnout myšlenkám na Kennedy, ale je to těžké, když dělám vše, co je v mých zatracených silách, abych jí ze života udělal peklo.

Když jsem šel k ní domů, měl jsem v úmyslu přimět ji, aby mi ho vykouřila, ale vybuchlo mi to do tváře jako obří bomba sraček. Když jsem uviděl fotografii Jillian a Kennedy, stáhlo mě to zpátky v čase. Zaplavila mě bolest a každý jeho kousek se vylil jako déšť z nebe, takže se mi těžko dýchalo, a jediné, co jsem mohl udělat, bylo reagovat.

"Kamaráde, na co kurva myslíš? Šukal jsi kočičku, která si zaslouží abys o ní takhle fantazíroval, nebo tak něco?“ Žertuje vedle mě Talon, zatím co si strká do úst chipsy.

Podívám se dolů na podnos s jídlem, který jsem si přines. Nic z toho teď nevypadá chutně.

"Nefantazíruju, debile. Prostě nemám co říct.“

"Jistě, když to říkáš."

Skupina dívek vejde do jídelny a jejich hlasy se nesou po místnosti až sebou cuknu. Zní to jako skřípot nehtů o tabuli. Dívky jsou dobré na šukání, ale to je všechno. Alespoň ty, se kterými nakonec skončím. Nejsou to typy, které bych kdy přivedl rodičům domů. Kdyby moje máma věděla o polovině sraček, které jsem udělal, dostala by mrtvici.

"Crystal se na tebe dívá, jako by si chtěla zajezdit na tvém ptákovi." Talon mě bouchne loktem, právě když zvedám oči, abych si potvrdil přesně to, co řekl. Ta dívka vypadá, jako by mě chtěla vysát přímo tady, pod stolem.

Odfrknu si: „Všechny mě chtějí šukat, o čem to mluvíš?“ V tu chvíli vyrazí Crystal a její skupina přátel k našemu stolu. Uvnitř si chci zabodnout vidličkou do oka, jen abych se ji vyhnul, ale zvenčí nahodím úsměv, díky kterému holkám padají kalhotky, a chystám se na to, jak se mi poddá. Možná ji dokážu dostat na záda, aby mi pomohla ulehčit mým koulím. Veškeré vysmívání a šikana Kennedy mi nedává moc prostoru na to, abych si zapíchal.

"Jacksone, Talone," pozdraví nás a zamrká řasy. Spíš to vypadá jako by měla něco v oku, ale nic neříkám. Tímhle ji nepřiměji, aby nasedla na mého ptáka. Dívkám se líbí kreténi, ale pouze pokud jsou poloviční, ne úplní.

"Crystal, jak se máš?" Její tvář se rozzáří radostí. Setkal jsem se s ní několikrát na party, ale znal jsem ji jen od vidění, takže hádám, že nečekala, že budu znát její jméno.

"Hm ... jsem v pohodě. Holky a já jsme přemýšlely, jestli budete na večírku, který pořádá fotbalový tým?“

Talon a já si vyměníme pohled a pokrčíme rameny. "Myslím, že záleží na tom, jestli tam budeš ty a tvoje holky."

Crystal si olízne rty a vsadím se, že si právě teď představuje mého ptáka. Její kamarádky se na mě dívají, jako by mě chtěli sníst také. Možná udělám dvě, pro jednou.

"Hm, skvělé, budeme tam." Crystal se usměje, ale se mnou to nic nedělá.

"Pak tam také budeme, zlato," zavrní Talon.

Dívky málem zatleskají rukama jako skupina dětí nadšená z dezertu.

"Dobře, myslím, že se uvidíme." Crystal si přejede zuby přes spodní ret a kurva snaží se přimět mě, abych ji svedl.

Veškerá radost v místnosti splaskne, když zahlédnu blonďatou hlavu, která je propojená se štíhlým tělem, jak vchází do místnosti. Nemá zakázáno být v univerzitní jídelně, ale není to běžné. Nikdy jsem ji neviděl jíst v kampusu.

Crystal a její kamarádky před námi pořád stojí, ale teď, když je tady Kennedy, vypadají tyhle dívky tak všední a tuctové. Ve srovnání s Kennedy, která je tu stále nejkrásnější dívkou, dokonce i bez make-upu a s jizvou na tváři. Odeženu tuto myšlenku tak rychle, jak se objevila.

Sleduji, jak se její boky pohupují, její těsný zadek vypadá v těch jógových kalhotách tak kypře. Chci se nakopat za to, že o ní takhle přemýšlím.

Jako by měla na mě radar otočí se mým směrem. Naše oči se semknou v bitvě vůlí a jako by uviděla ducha, upustí jablko z ruky, otočí se a odejde z jídelny.

Nemůžu si pomoct. Usměji se. Hlavně proto, že jsem nemusel udělat nic, aby se cítila nepříjemně. Prostě být tady stačí na to, aby ji to vyděsilo.

Když zmizí z dohledu, Crystal a její parta si zaberou stůl pár metrů od nás. Cítím na sobě její oči, jak mě sleduje, ale nedívám se na ni. Místo toho zírám na místo, kde Kennedy právě stála, téměř si představuji, že se tam vrátí.

"Kdo je ta holka?" Zeptá se Talon a přinutí mě odvrátit pohled od toho místa zpátky k němu. Zvažuji říct mu, že není nikdo, ale jestli mu řeknu, co se opravdu stalo, ublíží to Kennedy. Ta informace je k mání, zdarma pro kohokoliv, kdo ji hledá.

"Jmenuje se Kennedy. Zabila mou sestru.“

"Počkej… co? Zabila tvou sestru? Jak to, že chodí po svobodě? Neměla by být ve vězení?“ Znechucení v Talonovém hlasu mě jen povzbudí, abych mu řekl víc.

"Měla, ale soudce byl jiného mínění. Vysekala se z toho s podmínkou, jestli to chceš vědět,“ pohrdavě se usměji se a snažím se nevzpomenout si na ten den u soudu. Jak rozrušeně a zdrceně vypadala. Faleš, všechno to bylo falešné, aby se vyhnula vězení.

"Jak? Jak se to stalo? Myslím tím ... nemusíš mi to říct, pokud nechceš. Prostě nemůžu uvěřit, že ta dívka někoho zabila. Jako ... vražda?“

"Klidně to tak mohlo být. Šla na večírek s mou sestrou. Obě byly opilé. Zavolali mi, abych je vyzvedl. Byl jsem s dívkou. Řekl jsem jim, že tam brzy budu, ale Kennedy nechtěla čekat. Odešly, ona řídila auto a nabourala v půli cesty domů. Mou sestru to vymrštilo ven. Okamžitě zemřela.“ Zabíjí mě o tom vůbec mluvit. Mé srdce je těžké a slova vyslovuji pomalu. Nesnáším, že poslední vzpomínka, kterou mám na svou sestru je, jak jí říkám, že hned tam budu a pak nedorazím dost brzy. Byl jsem zaneprázdněn šukáním nějaké holky, která pro mě nic neznamenala. Poté jsem s Nicole ani nemluvil. Měl jsem tam být tu noc, ale myslel jsem na svého ptáka.

"Do prdele, člověče. To je ... to je v prdeli. Nemůžu uvěřit, že je tady, chodí do školy a že jsi ji ještě nezabil.“

Ušklíbnu se. "Stoji mě to kupu sebeovládání, ale ano. Takže teď to víš.“

"Je mi líto tvé sestry. Vím, že to nepomůže, ale napadlo mě, že bych to měl říct.“

"To je v pořádku. Je pryč a nemůžu ji přivést zpět. Nemusíš ničeho litovat.“

"Vím, ale jsi můj přítel a byl bych kretén, kdybych to neřekl."

Ten pocit v mé hrudi je příliš těžký. Potřebuji změnu tématu. Podívám se dolů na své zaťaté pěsti, cítím, jak mi krev tepe v žilách, toužící po trošce násilí.

"Zavolej Francovi. Řekni mu, že chci bojovat. Čím větší chlap, tím lépe.“

Talon zvedne obočí. "Jsi si tím jistý? Naposledy jsi dostal nakládačku. Byl bych raději, kdybych nemusel tvé tělo seškrabovat špachtlí ze dna jámy.“

"Prostě to udělej. Řekni mu, aby to připravil, a poté to rozšiř po kampusu. Přesvědč všechny, aby přišli.“ Už jsem v euforii, jenom na to pomyslím. Talon vytáhne telefon, přestože se zdráhá. Sleduji, jak napíše zprávu a stiskne odeslat, pak vstanu a popadnu svůj tác. Přejdu k popelnici, vyhodím do ní obsah a zamířím zpět ke dveřím, které vedou ven.

"Kam jdeš, člověče? Ani jsi nejedl,“ zavolá Talon.

"Nemám hlad," řeknu s pokrčením ramen a vyjdu ze dveří, aniž bych se ohlédl.

Na chvíli se zastavím a uvažuji, kam mohla Kennedy jít. Pro dnešek všechny její hodiny skončily. Je zřejmé, že přišla do jídelny, aby se najedla, a protože to neudělala, myslím, že s největší pravděpodobností půjde domů.

Vyrazím směrem k jejímu bytu, netrvá mi dlouho, než ji dohoním. Když kráčí po chodníku, její boty narážejí o mokrý beton, jako by se pokoušela před něčím utéct. Neutečeš mi, zlato.

Jdu těsně za ní, ale ne dost blízko, abych ji na sebe upozornil.

Vyhne se skupince kluků, která ji jde naproti tím, že se drží levé strany chodníku, aby si od nich udržela jistý odstup. Lehce mrholí, z čehož mám provlhlou košili. Obklopuje mě vůně deště a když přijedeme k přechodu pro chodce, uvidím blikat červenou značku Nepřecházet.

Kennedy to buď vidí a je jí to jedno, nebo si toho nevšimla. Nevím, co z toho, ale jediné, na čem mi v tu chvíli záleží, je dostat se k ní dostatečně rychle. Po silnici se řítí dodávka, která míří přímo k ní. Srdce se mi sevře, v žilách mi pulzuje strach, když si představím, co by se mohlo stát. Jednám bez přemýšlení a natáhnu ruku, než se má představa může stát realitou. Uchopím ji za zadní část trička a přitáhnu zpátky, právě když se její noha dotkne okraje obrubníku.

Dodávka prosviští kolem, s troubením, zatímco Kennedy zády narazí do mě. Instinktivně ji obejmu rukama. Než se vzpamatuji, skloním hlavu a zabořím nos do jejích vlasů. Na pár sekund si dovolím nadechnout se její sladké květinové vůně, která se mísí s vůní deště. Jenom pro tentokrát, říkám si.

Zavrtí se mi v náručí a vzhlédne ke mně, v obličeji má vepsaný strach. Chci s jí zatřást za to, že se chovala hloupě. Za to, že nedávala pozor. Chce zemřít? Proč by se nepodívala nahoru, než by přejela rušnou ulicí?

Pak mi dojde, že jsem ji mohl ztratit. Mohl jsem ztratit svůj poslední kousek Jillian. Uvědomím si fakt, že i když ne moc, záleží mi na Kennedy natolik, že nechci, aby byla mrtvá.

"Zachránil jsi mě," zašeptá Kennedy téměř bez dechu. Její růžové rty jsou pootevřené, vlasy vlhké a tváře růžové z rozpaků nebo možná ze šoku.

Vzpamatuji se a pustím ji. "Jsi hloupá? Proč bys vykročila do rušné ulice, když blikala červená značka Nepřecházet?“ Vytlačím strach ze svého hlasu a nahradím ho hněvem. Ani nepředstírám. Jsem vzteky bez sebe. Proč by to dělala?

"Já ..." Její spodní ret se chvěje a její oříškové oči se zaliji slzami. Téměř spatřím starou Kennedy. Dívku, pro kterou bych udělal cokoli. Je tak blízko, téměř na dosah, a přesto tak daleko, že nedokážu natáhnout ruku a chytit ji. Nechci se do toho pouštět. Nechci k ní nic cítit. Nechci, aby mi na ní záleželo.

Ušklíbnu se a udělám krok zpět. "Věnuj kurva pozornost tomu, co děláš. Nemůžu tě mučit, pokud budeš mrtvá.“ Právě teď potřebuji odstup. Opravdu mi na ní nezáleží, je to jen moje nemocná posedlost pomstou, která překrucuje věci.

Kennedy vydechne. "Co ... co jsi tady dělal? Sledoval jsi mě?“

Napůl se usměji. "Vždy tě pronásleduji, Kennedy. Vždy tě sleduji. Dávej si bacha,“ naposledy jí řeknu, než si strčím ruce do kapes a odejdu. Nechám ji tam stát, protože jiná možnost je něco, čemu bych teď nechtěl čelit. Nezáleží mi na Kennedy. Nemůže se stát něčím víc než pomstou. Ne teď a ani nikdy jindy.