RY - 3. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

JACKSON

Všichni máme své zlozvyky. Než moje sestra zemřela, soustředil jsem se na své známky a na svou budoucnost. Byl jsem hodný kluk. Nepil jsem ani se nepral. Dokonce jsem ani nekouřil trávu.

Měl jsem sex, ale žádný jako teď. Využívám své tělo jako zbraň, ošukám jakoukoli holku, která na mě svůdně zamrká. Dříve jsem se soustředil na to být dokonalým synem a bratrem. Nyní se soustředím jen na chvilkové potěšení. Na cokoliv, co mi pomůže přežít den.

Když Jillian zemřela, kousek mě zemřel s ní. Zlomil se a rozbil. Moje srdce se stalo černou dírou pro vztek a bolest. Teď, když je tady, mi připomněla tu ztrátu a bolest. Můj hněv je silnější.

"Určitě to chceš udělat dnes večer?" Talon přeruší mé myšlenky. Setkal jsem se s ním během prváku na Blackthornu. Nesnažil jsem se získat přátelé, ale ten sráč mě nenechal na pokoji, a tak jsme teď tady.

Podívám se na něj a pokračuji v protahování. "Ano, buď to, nebo si vyberu nějakého náhodného čuráka z ulice a vymlátím z něj sračky."

Talon pokrčí rameny. "Asi jo. Víš, že mají lekce, kde ti pomůžou se vypořádat s tímhle hovnem, že?“

"Jakým hovnem?" Předstírám, jako bych neměl tušení, o čem to mluví.

Talon mě nezná. Myslí si, že ano, protože šukáme stejné dívky a chlastáme spolu, ale ve skutečnosti mě nezná. Neví o pocitech, které skrývám, o mé minulosti, ztrátě, kterou jsem přetrpěl. Myslí si, že mám problém s hněvem, a nemýlí se. Mám.

Ale kdyby věděl, proč jsem naštvaný, kdyby věděl, co se stalo, pak by tomu lépe rozuměl. Problém je v tom, že nemám zájem na tom, pomoct mu, aby mi lépe porozuměl.

"Proč vždycky hraješ hloupého?" Usměje se na mě.

Zvednu obočí a odpovím: "Proč vždy pokládáš pitomé otázky?"

Talon nereaguje a jen zavrtí hlavou. Je to tak lepší, říkám si. Nejsem tady, abych si našel přátele. Ve skutečnosti bych tu vůbec nebyl, kdyby mě do toho matka nedonutila.

Každou sobotní noc se nedaleko Blackthornu v opuštěném skladišti bojuje. Říká se tomu jáma, a to z dobrého důvodu, protože dva sráči vstupují do „jámy“, aby jeden z druhého vymlátili sračky. Na konci je jen jeden vítěz. Většinu času jsem to já, někdy je to nějaký další hajzl. Nezáleží mi na tom, kdo vyhraje, protože v každém případě na konci dne si vybiji svou agresi.

Myslím, že byste mohli říci, že je to moje osobní verze zvládání hněvu. Dnes večer je tady jen malý dav. Podívám se na Franca, muže, který tyhle věci organizuje, zatímco pokračuji v protahování a praskání každého kloubu na své ruce, stejně jako na krku.

Ve vzduchu se drží pach potu a kouře. Svaly se mi napnou při pouhé myšlence na rozdrcení jedné z tváří těchto kreténů.

"Znáš pravidla, sráči. Vzdát se nebo vyřadit. Vítěz bere všechny peníze. Dnes je tady málo lidí, ale ty se raději ujisti, že jim dnešní večer bude stát za to,“ spílá Franco, jako bychom byli žáci základní školy, kteří neumí poslouchat ani porozumět základním pravidlům.

Vytěsním ho a začnu prohledávat dav, dívky si olizují rty a svůdně mrkají oči, když si mě a ostatní bojovníky prohlížejí od hlavy až k patě. Neberou nás tady za normální kluky z bratrstva. Považují nás za sexy válečníky a chtějí se do nás zakousnout.

"Do jámy, vy dva," nařídí Franco a já seskočím do provizorního ringu a přistanu na bříškách palců u nohou. Zbavím se trička a na sobě mám nízko visící šortky a tenisky. Pot mi stéká po zádech a hrudi a svaly mi hoří, zvednu pohled a navážu oční kontakt s mužem naproti mně.

Dnes večer mu rozbiji ksicht.

S úsměvem jako žralok čekám, až zazvoní zvonek. Jakmile mi zvuk pronikne do uší, udělám krok vpřed. Ten sráči přede mnou udělá totéž, ale místo toho, aby mě posoudil, udělá první pohyb a jeho pěst letí vzduchem směrem k mé hlavě.

Přirozeně uhnu, vykopnu nohu a složím ho. Zvuk zasažené kůže je vše, co slyším, a zásobuje mě adrenalinem proudícím mými žilami. Cítím se nabuzenej, jak se skláním dopředu a buším do muže se zavřenými pěstmi.

Moje klouby narážejí do jeho nosu a uslyším nechutné křupání chvíli předtím, než se vyleje krev. I když mám na hrudi a rukou krev, nezastavím se. Nemůžu. Každý úder způsobí, že mé svaly hoří a srdce mi buší. Kurva, není nic lepšího než vymlátit z někoho duši.

Soustředím na boj tak moc, že si ani neuvědomím, že mě dva Francovi muži od něj odtáhli. Postaví se a oni mě pustí. Sleduje mě, jeho oči prosakují do mých, když si otírá krev z rtu. Dav křičí, zatímco Franco mluví do mikrofonu. Sevřu čelist a zaskřípu zuby. Hněv, který se mnou prolíná, je nyní na nízkém varu, ale stále je tam a já chci, aby to zmizelo. Chci, aby ona zmizela.

Moje rty se při pomyšlení na ni zkřiví a přistoupím o krok blíž k neznámému muži. Udělá, co já a brzy se navzájem mlátíme. Dovolím mu několik úderů a kopů, protože bolest zastiňuje všechno ostatní, otupuje všechny ostatní emoce, které cítím.

Bojujeme, dokud nejsme oba vyčerpaní, srazím toho chlapa na zem a buším mu do ksichtu, dokud nekřičí a jeho ruka neplácá o zem znovu a znovu. Pak vstanu a nechám Franca zvednout mou ruku a dát všem vědět, že jsem vyhrál.

Když vylezu z jámy, přivítá mě Talon a dvě holky, které jsem nikdy předtím neviděl. Jejich kozy visí ven a mají na sobě šortky, které nechávají jen velmi málo představivosti.

Vsadím se, že kdybych chtěl, mohl bych je ošukat přímo tady před všemi, a žádná z nich by proti tomu nic nenamítala.

Bruneta zavrní, otírajíc se o mě a položí mi ruku na rameno. "Pojďme šukat," nakloní se a zašeptá.

"Jo, Jacksone, ošukáš nás?" Dodá brunetina kamarádka a svádí mě svůdnými oči. Zatřesu ramenem, aby ze sebe setřásl brunetinu ruku.

"Ne, děkuji, holky, možná později."

Obě dívky na mě našpulí rty, než odejdou na nejistých nohách.

Se zakrvavenou rukou si prohrábnu vlasy a otočím se k Talonovi, která počítá hotovost, kterou mu právě dal Franco.

"Potřebuji pivo," zavrčím už cítím známou bolest svalů. Uvnitř jsem klidný, ale vím, že pár drinků způsobí, že ten klid vydrží o něco déle. Tep mého srdce se pomalu vrací do normálu. Talon mi podá pivo a já ho otevřu, vypiji jako vodu a po dokončení rozdrtím plechovku.

Kurva tohle je osvěžující.

"Dobrý zápas dnes večer, Jacksone. Možná bys měl zvážit, že bys chodil na zápas každou sobotu?“ naznačí Franco, stejně jako za poslední měsíc. Chce mě vyzdvihnout jako jednoho z hlavních bojovníků, ale je mi u prdele, co chce. Chodím sem především proto, abych se uvolnil a zvládnul celý zasraný týden, aniž bych spáchal nějakou vraždu.

Mojí matce by to zlomilo srdce, kdybych skončil ve vězení.

"Ne, díky. Dám ti vědět, jestli si to někdy rozmyslím.“ Přehodím si košili přes rameno a zamířím ke dveřím. Talon je mi v patách, čapnu od něj další pivo, když jdeme k jeho autu. Otřesu se, když se chladní noční vzduch spojí s mojí potem pokrytou hrudí. Nakloním si pivo ke rtům, polknu ho a nechám studenou tekutinu, aby mě zevnitř zchladila.

Otřu si obličej ramenem, rozdrtím plechovku a hodím si ji přes rameno, jakmile dojdeme k Talonovmu autu.

"Kamaráde, chceš se dnes večer opít nebo něco?" Řekne Talon a odemkne své SUV. Jeho rodina má peníze, sakra, každý, kdo chodí na Blackthorn, má peníze. Nebo známky. Dobré známky vás dostanou dovnitř, koneckonců tak jsem se sem dostal.

"Myslím, že to nezní jako špatný nápad, ale ..." pozastavím se, když otevřu dveře auta a skočím dovnitř. "Vlastně mám lepší nápad."

"Co je lepší než se opít?" Talon pozvedne obočí, a dokonce i ve tmě vidím úsměv, který mu svírá rty. Svým způsobem je ďáblovým obhájcem, někdy mě tlačí do toho, abych udělal nějaké sračky, zatímco jindy mě ztáhne zpátky od propasti.

"Někoho mučit."

"Co to kurva znamená?" zeptá se a začne řídit.

"To znamená, že potřebuji, abys mě vzal do Oakwoodu."

"Co je v Oakwoodu?"

"Ne co, ale kdo."

"To zní záhadně. Chceš mě zasvětit?“ zeptá se trochu zvědavěji, než se mi líbí. Chci mu říct o Kennedy? Ne. Moje hlava odpoví, než na to vůbec pomyslím. A ne proto, že nechci, aby věděl, o koho jde, nebo proto, že něco skrývám. Protože neskrývám. Nechci, aby o ní věděl, protože nejsem připraven na to, aby začal klást otázky, takže bude lepší nechat celou tuhle věc s otevřeným koncem.

"Ani ne. Není to nikdo důležitý. Musím tam jenom zajet a oplatit malou návštěvu. Pak se sejdeme v komplexu.

Otočím se na sedadle, popadnu další pivo a otevřu ho, když Talon promluví: „Nechceš, abych zůstal a odvezl tě domů?“

"Ne, klidně se projdu. Pročistí mi to hlavu,“ řeknu, než do sebe kopnu pivo.

Jsem teď mnohem klidnější. Když jsem naposledy mluvil s Kennedy, měl jsem pocit, jako by mi hlava projela mixerem. Být tak blízko ní s její vůní, která mě obklopuje, mít ji tak blízko, ale přesto tak daleko. Ona je jediná věc, která mi po sestře zůstala, a přesto se chci dívat, jak shoří. Chci vidět, jak krvácí. Žádné utrpení, které jí způsobím, Jillian nevrátí, ale díky tomu bych se cítil lépe, a to je to nejlepší, na co se zmůžu.

"Určitě nechceš, abych na tebe počkal?" řekne Talon, když konečně vjíždíme do komplexu. Je pozdě a Kennedy nejspíš spí, ale je mi to vážně jedno. Poté, co jsem jednu noc sledoval její domov, věděl jsem, že se nakonec dostanu k tomuto bodu. Objevit se u ní doma a vtrhnout dovnitř. Jsem zvědavý, jestli se mnou bude bojovat? Zavolá policii? Bude křičet?

Ta myšlenka mě rozesměje. Pokud bude bojovat, budu se bránit a mohu zaručit, že to bude naposledy, kdy mě vyprovokuje.

"Jacksone," řekne Talon mé jméno a já si uvědomuji, že jsem mu nikdy neodpověděl.

"Jsem v pohodě, chlape. Jdi domů. Zdržím se tady chvíli.“ Zasměji se, když otevřu dveře a vyklouznu z SUV. Natáhnu si tričko, zavřu dveře a zamávám Talonovi. Když začne couvat z parkovacího místa, vydám se k jejímu bytu.

Vím, že bych neměl nechat svůj mozek bloudit myšlenkami na Kennedy, ale je to těžké, tak kurva těžké. Bývaly doby, kdy mi na ní záleželo, vytrhl bych si z hrudi své bijící srdce a dal jí ho, ale pak se všechno rozpadlo. Nemohla počkat zatracených pět minut. Nemohla počkat, až se objevím a vezmu ji a Jillian domů.

Část mě dlouho přemýšlela, jestli by se věci změnily, kdybych tu noc byl na té party a nešukal s Nicole. Pak jsem si uvědomil, že nic, co bych udělal, by nezměnilo volbu, kterou Kennedy udělala.

Vydám se po chodníku, vezmu to zkratkou přes trávník a dojedu přímo k jejím dveřím. Moskytiéra zavrzá, když ji otevřu, zvednu svůj pohmožděný kloub a hlasitě na ně zabuším. Pokud spala, teď už nespí.

Držím oči pevně na dveřích a pískám si melodii, jen abych se nestal netrpělivým. O vteřinu později slyším, jak se zámek uvolní a dveře se otevřou, Kennedyine drobné tělo se objeví v zorném poli, její tvář je plná spánku. Nechám svůj pohled na půl sekundy bloudit po jejím těle, které je schované pod kalhotami od pyžama, a tričku, které velkými tučnými písmeny říká „Book Nerd“ a visí na jednom rameni.

Vypadá rozkošně, ale to nic nemění na tom, co jsem sem přišel udělat. Kennedy zaplatí a zábava právě začala.