RS - 20. kapitola

 Překlad: Marťa

Edward

Pocit osamělosti, s nímž jsem roky bojoval, se rozplynul. Cítil jsem se méně osamělý, když jsem s ní seděl v prázdné místnosti, než tomu bylo, když mě obklopoval dav lidí. Uvědomil jsem si, že navzdory vyplnění mého prostoru lidmi, o kterých jsem si myslel, že mám rád, jsem neměl nikoho, kdo by mi opravdu rozuměl nebo mě naplňoval.

Věděl jsem, že bylo šílené říkat, že vím, že tato žena měla být mojí ženou, ale byla to pravda. Cítila jsem to ve své duši. Věděl jsem, že Maggie byla pro mě ta pravá. V mé mysli o tom nebylo pochyb.

Byla pravda, že když jsem ten návrh předložil své matce, váhala. Nevěřila, že bych se v nejbližší době oženil a předpokládala, že pokud to udělám, strávím s tou ženou víc, než několik měsíců.

Stálo to hodně přesvědčování, ale uprosil jsem ji, aby dala Maggie spravedlivou šanci. Trval jsem na tom, že ji brzy požádám o ruku, samozřejmě bez ohledu na její názor, ale opravdu jsem chtěl, aby s Maggie naprosto dobře vycházela.

Poté, co jsme všichni strávili společný večer, jsem si uvědomil, že vyjít s Maggie nebude pro moji matku žádný problém. Zbožňovala ji. Viděla v ní to, co já od první chvíle. Byla inteligentní, laskavá a výmluvná – všechno, co by měla být princova žena.

Bylo mi však jedno, jaká by měla být princova žena. Zajímalo mě jen to, že jsem ji celým srdcem miloval. Věděl jsem, že to chtěla i moje matka a bylo hezké, že na ni Maggie udělala dojem.

Samozřejmě, moji sourozenci ji milovali také. To bylo jasné od začátku. I když byli zpočátku trochu zaražení, když jsem jim náš vztah oznámil, rychle se přizpůsobili a byli nadšení radostí. Bylo pro ně těžké se dozvědět, že jako učitelku Maggie ztratili, ale velmi jim to usnadnilo to, když slyšeli, že ji získají, jako švagrovou.

V mé mysli bylo velkým znamením pro mé rozhodnutí vzít si ji (a rychle), že se tak snadno asimilovala do mé rodiny. Stejně tak, jako jsem si já už docela oblíbil jejího otce.

Neřekl jsem to Maggie ani jejímu otci, ale tajně jsem byl rád, že mám v životě otcovskou postavu. Ne, že by někdo mohl někdy nahradit mého otce. Bylo příjemné vědět, že moje budoucí děti budou mít v životě dědečka. O nic by ztrátou mého otce nepřišly.

Vypadalo to, že jsme s Maggie získali rodiče, o které jsme přišli.

Když můj řidič zastavil před Magginým bytem, vystoupil jsem z auta, abych ji vyzvedl. Doufal jsem, že už bude zabalená. V kufru auta jsem měl zavazadla připravený i já.

Za normálních okolností bych někoho naložením Maggiiných zavazadel pověřil, ale chtěl jsem to udělat sám. Když jsem byl s Maggie, často jsem se cítil, jako normální chlap. Krmil jsem jí tím tak často, jak to jen bylo možné. Věděl jsem, že jsem stále princ. Stále jsem měl velkou zodpovědnost a hodně slávy, ale vítal jsem všechny ty malé okamžiky normálnosti plnými hrstmi.

Zaklepal jsem na její dveře a ona rychle otevřela s kufrem v ruce.

„Co je vše, co si bereš?“ Zeptal jsem se, když jsem se podíval na její květinový kufr.

„Samozřejmě, jedeme jen na týden, ne?“

„Správně.“

Teď jsem se styděl, že já měl kufry tři. Možná jsem ještě úplně nevěděl, jak žít, jako průměrný člověk. Byl jsem si jistý, že mě to Maggie v průběhu let naučí. Stejně, jako já naučím ji, aby se přizpůsobila tomu, že patřila do královské rodiny.

Doufal jsem, že budeme mít to nejlepší z obou světů.

„Takže, už mi řekneš, kam jedeme?“ Zeptala se.

 

„Ne, samozřejmě, že ne,“ řekl jsem, když jsem jí otevřel dveře auta a uložil jí kufr dozadu do auta. Nastoupil jsem vedle ní. Posadila se na prostřední sedadlo a poté, co jsem se připoutal, jsem ji objal.

„Takže, jedeme na veřejné letiště nebo je to nějaký charterový let?“ Zeptala se. „Jak cestují bohatí a slavní?“

„Předpokládám, že to zjistíš, ne?“

„Vážně mi ani nenapovíš?!“ Zasténala, když si opřela hlavu o mé rameno.

„Věř mi, bude lepší, když to bude překvapení. Rád bych tě na této dovolené šokoval.“

„To pravděpodobně nebude těžké, vzhledem k tomu, že jsem v životě byla na dvou dovolených… a ani jedna z nich nebyla nijak zvlášť fantastická.“

„Jo? A kde jsi byla?“

„Nejprve v Disneylandu, když jsem byla dítě. A moje máma s tátou šetřili celý rok, aby mě tam mohli vzít. Pak jsme byli v posledním ročníku na střední na výletě v Londýně. Tehdy jsem se rozhodla, že chci studovat v zahraničí. Zamilovala jsem se do celého Londýna. Věděla jsem, že pokud bych se tomu mohla vyhnout, už bych v Americe žít nechtěla.“

„Aha, teď už to chápu.“ Skepticky jsem se na ni podíval.

„Co?“ Zeptala se.

„Bereš si člena královské rodiny kvůli snadnému získání občanství, že?“

Zasmála se. „Ve skutečnosti to bylo kvůli skvělé zdravotní péči.“

Oba jsme se zasmáli, když jsme se přiblížili k přistávací ploše, kde na nás čekal vrtulník. Maggie si ho zpočátku nevšimla, ale když auto zastavilo, ohlédla se napravo a spadla jí čelist.

„Počkej… děláš si ze mě legraci?! To není letadlo.“

„Ani náhodou. Doufám, že to nevadí.“

„Nevadí?! Cestování vrtulníkem?! Eh, jo, myslím, že s tím dokážu žít.“ Zasmála se, když vesele vyskočila z auta dřív, než jsem jí mohl otevřít dveře.

Miloval jsem, jak očividně byla vzrušená z každé maličkosti, se kterou jsem ji seznámil. Zdálo se, že jiné ženy, se kterými jsem byl, předstíraly klid, aby nevypadaly tak přehnaně ohromené. Mohl jsem si jen představovat, že tohle byl jejich styl. Chtěly vypadat, jako by to pro ně bylo normální, jako by do tohoto světa patřily. Možná dokonce věřily, že tím ukazovaly, jak se snadno přizpůsobí královskému životnímu stylu.

Nic mě nemohlo oslovit méně. Všechno, co mě na Maggie přitahovalo, pramenilo z jejích protichůdných názorů k tomuto životu. To, že mě ani nepoznala, když jsme se poprvé setkali, mě k ní přitahovalo, jako nic jiného.

Nastoupili jsme do vrtulníku a já jí pomohl nastavit ochranné prvky. Připoutali jsme se a za celou cestu jí z tváře neopadl užaslý výraz. Byla naprosto ohromená. Za zvuku hulákajícího vrtulníku jsme stěží mohli mluvit, ale ona do mě šťouchala a často ukazovala dolů na zemi pod námi.

Bylo nemožné i nadále přijímat luxus mého života, jako samozřejmost, když jsem měl sebou Maggie. Všechno, na co jsem byl zvyklý, ji naplňovalo úžasem a radostí. To mě přimělo najít tu radost také.

Přistáli jsme na dalším heliportu, který byl blízko jachty, na které budeme cestovat. I když jsme byli u oceánu, Maggie si zpočátku neuvědomila, jaký náš výlet bude.

„Jedeme na okružní plavbu?!“ Zeptala se vzrušeně.

Musel jsem se smát.

„Nemůžu jen na okružní plavbu, Maggie. Nikdy bych neměl klid a ticho. Jdeme na loď, i když… abych byl přesný, je to jachta.“

To ji vzrušilo ještě víc. „Opravdu?! Jen my dva?“

„Něco takového.“ Šibalsky jsem se na ni usmál.

Skepticky se na mě podívala, ale dál to nezpochybňovala. Pravděpodobně proto, že nebyla příliš nadšená tím plánem.

Dobře, to znamenalo, že bude ještě překvapenější.

Tentokrát jsem dovolil personálu jachty, aby přišel vyzvednout naše zavazadla. Chtěl jsem, aby Maggie měla plný zážitek. Zdálo se, že si to užívala a to ještě nevstoupila na jachtu.

„Takže, co můžeme na té jachtě dělat?“ Zeptala se.

„Má malý bazén, vířivku, velmi krásnou jídelnu s prémiovým kuchařským personálem…“

Rozzářila se. „Nemůžu uvěřit, že mě bereš na takovou cestu tak brzy!“ Pevně mě objala. „Děkuji. To jsem opravdu potřebovala.“

„Vím, že ano.“ Políbil jsem ji na čelo. „Doufám, že víš, že si zasloužíš každou sekundu téhle cesty, Maggie. Vím, jak tvrdě jsi pracovala a kolik energie jsi vložila do péče o svého otce. Zasloužíš si odpočinek. Tato dovolená ve skutečnosti ani nevynahradí veškerou práci, kterou jsi zastala. I když doufám, že to pomůže.“

Viděl jsem, jak se jí v očích leskly slzy, než se naklonila, aby mě vášnivě políbila. Když se odtáhla, oči si otřela.

„Netušíš, co pro mě znamená to slyšet. Děkuji. Myslím, že jsem si ani neuvědomila, jak hrozně jsem potřebovala, aby někdo všechno mé úsilí ocenil.“

„Nemáš zač,“ řekl jsem, když jsem se rozhlédl. Už by tady měli být…

„Co se děje?“

Zeptala se, když si okamžitě všimla mé nervozity. Přál jsem si, aby nedokázala tak snadno přečíst mé emoce.

„Ach, nic, jen vypadá jinak, než ta, kterou jsem použil minule. Možná je to jiná jachta.“

„Možná.“

Vytáhl jsem telefon a poslal matce zprávu.

>> Jsme na palubě. Kde jste ty a děti?

>> Promiň, právě jsme dorazili. Teď vystupujeme.

Srdce mi bušilo v hrudi. Na chvíli mě ovládla nervozita. Věděl jsem, že to chci udělat a věřil jsem, že to bylo správné rozhodnutí, ale přesto jsem věděl, že to bylo ukvapené. Bál jsem se, že to možná Maggie nebude cítit stejně, jako já. Možná si pomyslím, že to bylo příliš brzy.

Přesto jsem se musel zeptat. Musel jsem to vědět. Nemohl jsem se dočkat dalšího dne.

Viděl jsem se šourat po přistávací dráze Abigail a Drewa a usmál jsem se na Maggie.

„Co se děje?“ Zeptala se.

Vzal jsem její ruce do svých.

„Maggie, musím se tě na něco zeptat.“

„Dobře…“ řekla váhavě.

„Seznámení s tebou v posledních několika měsících bylo tím nejlepším obdobím mého života. Před tebou jsem nevěděl, co je to láska, neměl jsem o tom ani ponětí. Myslel jsem, že všechny ty nesmysly lásky na první pohled byly jen v romantických komediích. V den, kdy jsi mě polila kávou, jsem ucítil něco zvláštního. Od té doby mě to k tobě přitahovalo. Jsem tak rád, že jsem měl nejen příležitost se s tebou setkat, ale udělat z tebe svoji přítelkyni.“

Usmála se. „Také jsem ráda, Edwarde, ale… proč to všechno říkáš?“

„Protože na tomto světě existuje jen jedna věc, o které si dokážu představit, že bude magičtější, než to, že tě prohlásím svojí přítelkyní.“

„Co je to?“

„To, že z tebe udělám svoji ženu.“

Než stačila odpovědět, položil jsem jí ruce na ramena a pomalu ji otočil tak, aby stála čelem Abigail a Drewovi.

Když je uviděla, zakňourala a následně ještě hlasitě zakřičela, když uviděla transparent, který oba drželi. A četla: ,Vezmeš si mě, Maggie?‘

Když se ke mně otočila, měla v očích slzy a její ruce jí šokovaně vylétly před ústa.

Poklekl jsem před ní a z kapsy jsem vytáhl extravagantní diamantový prsten a nabídl jí ho. „Staneš se mou ženou?“

„Ano!“ Zakřičela. „Ano, ano, samozřejmě, že ano!“

Rychle jsem vyskočil na kolena, zvedl ji a divoce ji roztočil. Než si vyzkoušela prsten z krabičky, otočila se k dětem. To byla další připomínka toho, proč jsem ti tak moc miloval. Hmotný majetek pro ni byl vždy až na druhém místě, když byla poblíž rodina.

„Nemůžu uvěřit, že jste vy dva tady! Nemůžu uvěřit, že jste mu s tím pomáhali!“ Přitáhla si je a pevně objala.

„Teď budeš naše sestra!“ Řekla Abigail vzrušeně.

„To už jsem!“ Otočila se k Drewovi a prohrábla mu vlasy.

„Vítej v rodině.“ Zazubil se.

„Ano, vítej v rodině.“

Zpoza nás jsem zaslechl hlas. Byla to moje matka, která se na nás oba vřele usmívala.

„Opravdu krásná žádost o ruku, Edwarde, gratuluji.“ Vzala mě do náruče a políbila mě na tvář.

Potom otočila pozornost k Maggie a přitáhla si ji do pevného objetí.

„Bude mít opravdu úžasné mít další dceru.“

Usmál jsem se na svou rodinu před sebou. Na této jachtě jsem měl ty nejdůležitější lidi v životě. Mít je tady, když jsem oslavoval největší okamžik svého života… To pro mě tolik znamenalo.

Nakonec jsem vzal Maggie za ruku a navlékl jí prsten na prst. Zírala na něj vytřeštěnýma očima.

„Je neuvěřitelně nádherný, Edwarde, děkuji!“

„Není ani zdaleka tak krásný, jako ty.“

Pevně jsem ji objal a poté políbil. Poprvé jsem líbal rty své snoubenky.

Měl jsem skvělý pocit.