DI - 9. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Frost

Dračí řev mě vytrhl ze soustředění na poslední dokument, který jsem četl. Zkontroloval jsem hodinky a zjistil, že od chvíle, kdy Gale odletěl, uplynuly dvě hodiny. Vstal jsem a neohrabaně se vymrštil z křesla, protože mi v pohybu překáželo mé obrovské břicho. Kolébal jsem se – ano, kolébal, protože jsem už dávno nechodil – po chodbě, po schodech k hlavnímu vchodu. Vyšel jsem ven a uviděla Mereka a draka, o kterém jsem předpokládal, že je Broderick, jak krouží kolem domu.

Oba přistáli a proměnili se zpátky ve svá lidská já.

„Ahoj,“ řekl jsem. „Měli jsme o vás dva strach.“

„No, máme spoustu novinek,“ řekl Broderick.

Flint o jeho velikosti nežertoval. Jeho drak byl velký asi jako dvoupatrový dům a muž to zrcadlil, široká ramena a vyboulené svaly.

„Já jsem Frost,“ řekl jsem. „Galeův druh.“

„Těší mě,“ řekl Broderick. „Kde je Gale?“

„Já nevím.“ Vzhlédl jsem k mrakům a doufal, že ho uvidím, jak se vrací. „Asi před dvěma hodinami odletěl, aby se trochu uvolnil. Od té doby, co jsme o tobě neslyšeli, trochu blázní.“

Merek vykulil oči. „Vrátili bychom se už před několika dny, ale na ostrově sirén čas nefunguje stejně. Těžko říct, kolik času už uplynulo.“

„Nech mě mu zavolat. Bude chtít slyšet, co jste se vy dva dozvěděli. Můžeme počkat, až se vrátí, abyste se nemuseli opakovat.“

 „To zní dobře,“ řekl Broderick. „Stejně mám hlad.“ Vtrhl do domu. Merek a já jsme ho následovali.

„To je divné,“ řekl jsem. „Galeův telefon jde rovnou do hlasové schránky.“ Vytočil jsem ho znovu se stejným výsledkem. Pak jsem pár minut počkal a vytočil číslo znovu. „Vím, že byl plně nabitý. Ujistili jsme se o tom, než odletěl. Je mobilní signál v celém areálu dobrý?“

„Jo,“ řekl Merek. „Nastavil jsem tak, abychom neměli mít žádný problém. Kam myslíš, že letěl?“

Pokrčil jsem rameny. „Nevím. Dneska byl dost nervní, tak jsem si říkal, že by bylo dobré, aby si zalítal. Říkal, že se vrátí tak za hodinu, už jsou to dvě.“

Broderick a Merek si vyměnili pohledy.

„Ale je v pořádku, ne? Vždyť pozemek je naprosto zabezpečený. Není to tak, že by mohl…“ Ztěžka jsem polkl. Nechtěl jsem ani pomyslet na to, co se mohlo stát.

„Přiveď sem Armanta a Leonidase,“ řekl Merek Broderickovi. „Jdu vytáhnout pohled z kamery.“

Broderick přikývl a vyšel z místnosti.

Následoval jsem Mereka do knihovny, kde stiskl několik tlačítek, a knihovna se otevřela a odhalila televizní obrazovky a počítač s klávesnicí.

„Sakra. Jak to, že jsem nevěděl, že to tady je?“

Merek pokrčil rameny. „Je to jen taková drobnost, kterou jsem před časem nechal nainstalovat, abych mohl sledovat všechny kamery na pozemku. Je těžké zvládnout tolik zobrazení na mém notebooku.“

Napočítal jsem dvanáct monitorů táhnoucích se přes celou stěnu.

Do místnosti vešli Broderick, Armant a Leonidas. Broderick hodil Merekovi tepláky a ten si je natáhl. Vtipné. Do téhle chvíle jsem si ani neuvědomil, že jsou pořád nazí.

„Co víme?“ zeptal se Armant.

„Moc ne,“ řekl Merek. „Možná nic. Možná přistál a usnul někde na pozemku.“

Armant zavrtěl hlavou. „Pochybuju, že by se zdržel tak dlouho, když je tu jeho druh tak blízko vylíhnutí.“

„Porodem,“ opravil ho Leonidas.

Armant se slabě usmál. „Promiň.“

Merek naťukal několik kláves a já na obrazovce uviděl sebe a Galeova draka. Merek přeskakoval z kamery na kameru a sledoval, kam Gale, letí, až jsme ho viděli přistát, zvednout telefon, upustit ho a pak znovu vzlétnout v dračí podobě.

„Jaký telefonát to asi mohl být, že by ho donutil odletět?“ zeptal jsem se.

„Ať už to bylo cokoli, musela to být past. Bez tebe by pozemek neopustil,“ řekl Armant. „Překvapuje mě, že vůbec odletěl, aniž by s kýmkoli z nás mluvil.“

„Je to Molpe,“ řekl jsem. „Musí to být ona.“

Všichni souhlasně přikývli.

„Ona mu neublíží,“ ujistil mě Broderick. „Molpe měla pro Galea vždycky slabost. Chce si ho nechat jako domácího mazlíčka, takže pochybuji, že ho zabije.“

Zadíval jsem se na něj. „A to mě má uklidnit?“

Broderick zavrtěl hlavou.

Zavřel jsem oči, když mi z koutku vyklouzla slza. Zhluboka jsem se nadechl. „Omlouvám se, nechtěl jsem na tebe vyletět.“

„To je v pořádku,“ řekl. „Dostaneme ho zpátky, slibuju.“

Posadil jsem se na židli a třel si břicho, zhluboka dýchal a snažil se udržet krevní tlak a puls v normálu. Poslední, co jsem potřeboval, bylo začít rodit bez svého druha. „Co budeme dělat teď?“ Zeptal jsem se. „Vrátí se? Dá nám nějaké znamení? Můžeme ho vystopovat? Zjistíme, kde je?“

Flint vešel do místnosti a v ruce držel chůvičku. „Právě jsem uložil Keegana ke spánku. Co se děje?“ Posadil se vedle mě a chytil mě za ruku.

„Gale je pryč. Nevíme, kam odletěl,“ řekl jsem. Naklonil jsem se k němu, protože jsem teď potřeboval svého přítele.

„Co jste se vy dva dozvěděli od sirén?“ zeptal se Flint.

Broderick a Merek si vyměnili pohled.

„Řekni nám to, prosím,“ řekl jsem. „Mám právo to vědět.“

„Je to hodně podobné tomu, co Jericho tušil. Chce chovat měniče, aby se stali jejími osobními mazlíčky a strážci. Chce rozšířit jejich území na víc než jen na ostrov, který vždycky obývali. Navrhovala to ostatním sirénám už léta. Ale před časem to došlo tak daleko, že požadovala, aby jí ostatní sirény pomohly. Neudělaly to a ona byla z ostrova vykázána. Ostatní jsou naprosto spokojené s tím, co mají. Molpe ne. Bez ostrova a ostatních sirén začala šílet. Sirény na pevninu nepatří. Potřebují moře, aby je drželo při zemi.“

„Takže jsme měli pravdu, když jsme říkali, že je to psychopatická mrcha,“ řekl Flint.

„Jo. Jenže teď pracuje s upírem, který je zřejmě kříženec upíra a čarodějnice. Takže nejenže je nesmrtelný, ale má i magické schopnosti.“

„Možná takhle vylákali Galea z pozemku. Museli ho přesvědčit, že Frost je v nebezpečí. Z jiného důvodu by neodešel.“

„Ale jak se k němu dostaneme? Kam by šel?“

„Možná bych mohla pomoct,“ řekla Valerie.

„Dobře, to zjevování se ze vzduchu už začíná být trochu únavné, Valerie,“ řekl Armant.

„Jo, ale zrovna teď si toho vážně cením. Je to nová schopnost, kterou jsem si osvojila, a hodlám ji používat.“ Valerie řekla: „Zjevování se z místa na místo je dobrá schopnost, kdybychom se někdy utkali s tím upírem.“ Valerie se podívala na mě. „Ať už Galea drží kdekoli, bude chráněn magií, což je důvod, proč jsme Molpe nedokázali vystopovat jen pomocí scryingu.“

„Scrying?“ Zeptal jsem se.

„Je to něco jako GPS systém pro čarodějky. Můžeme ho použít k nalezení věcí, někdy i lidí, pokud jsme dostatečně mocné. Myslím, že když na něj nasměruji tvé spojení, mohli bychom získat obecnou představu o tom, kde se nachází.“

„Zkusíme to,“ řekl jsem.

Valerie si sundala batoh z ramen a vytáhla srolovanou mapu, která vypadala starší než hlína. Papír se zdál tlustý a zažloutlý.

„Co je to?“ Zeptal jsem se.

„Je to mapa světa,“ řekla.

Prohlížel jsem si některé štítky na zemích. „Nevypadá to moc přesně.“

„Je hodně stará,“ řekla. „Moje prababička ji vytvořila speciálně pro věštění, když byla mladá čarodějka. Zdědila jsem ho po ní. Ukrývá v sobě magii a my budeme potřebovat jakoukoli posilu, abychom to zvládli.“

Vytáhla krystal na řetízku a chytila mě za ruku. Společně jsme drželi krystal nad mapou.

„Soustřeď se,“ řekla. „Soustřeď se na své spojení s Galeem. Mysli na něj, na to, jak se cítíš, když jsi s ním, a na pouto, které vás dva spojuje. Vím, že dokážete vycítit emoce toho druhého, aniž byste se o to snažili. Ale právě teď potřebuji, abys cítil jeho.“

Zavřel jsem oči a soustředil se. Natáhl jsem se myslí ke Galeovi, ať už byl kdekoli. Soustředil jsem se na to, jak se cítím díky němu. Milovaný, opečovávaný. Dal mi rodinu, přátele, víc, než jsem kdy mohl doufat. Než jsem ho potkal, byl jsem tak sám a ani jsem si neuvědomoval, jak osamělý jsem se cítil. V koutku očí se mi zaleskly slzy. Gale tu nebyl. Necítil jsem ho. Bez něj jsem byl ztracený.

„Nemůžu,“ řekl jsem.

Valerie mi stiskla ruku. „Snaž se víc.“

Druhou ruku jsem si položil na břicho. Ucítil jsem chlad na kůži, který jsem si vždycky spojoval s Galeem. Myslel jsem na něj, na jeho led, na jeho pronikavé modré oči. Myslel jsem na den, kdy jsem ho viděl, jak na chatě štípe dřevo. Tehdy jsem si uvědomil, že by byl dobrým živitelem pro mě i naše děti. Nemohl jsem se dočkat, až se stane otcem, až uvidím, jak drží našeho syna v náručí. Dovedl jsem si představit, jak se naše novorozeně tulí k jeho hrudi.

Krystal mi vypadl z ruky a přistál na mapě.

„Funguje to,“ řekla Valerie překvapeně. „Nemyslela jsem si, že to opravdu funguje.“

Všichni jsme se naklonili a podívali se na místo, kam krystal dopadl.

„To vypadá jako Ovidiovo jezero. Není to odsud moc daleko. Mohla by být Molpe opravdu tak blízko?“

„Za pokus to stojí,“ řekl Broderick. „Pojďme.“

„Počkej,“ řekl Flint. „Nepotřebujeme nějaký plán?“

Leonidas ho objal. „Nemáme čas, miláčku. Je mi to líto. Musíme se dostat ke Galeovi.“

Armant se ozval. „Leonidasi, musíš zůstat tady se svým druhem a dítětem a s Frostem. Zůstaneš zde.“

„Ani náhodou,“ řekl. „Tam venku je můj nejlepší přítel.“

Položil jsem Leonidasovi ruku na rameno. „I když chci na Molpe a upíra poslat co nejvíc palebné síly, nemůžeme tu zůstat bez ochrany. I když mě to bolí, dva lidé a dračí mládě by se proti jakémukoli útoku neubránili.“

Leonidas si povzdechl. „Dobře. Zůstanu tady. Ale jestli se nám do večera neozvete, přijdu si pro vás. Vlastně hned teď zavolám Jerichovi. Pokud budu muset, pošlu Flinta, Frosta a Keegana, aby zůstali u vlčí smečky, pod jejich ochranou.“

„Jericho bude chtít stejně vědět, kde je Molpe. Mohla by tam držet Codyho.“

„To je další důvod, proč si musíme pospíšit,“ řekl Armant.

„Běž,“ řekl jsem. „Přiveďte Galea, prosím.“

Když opouštěli místnost, klesl jsem zpátky na židli.

Příštích několik hodin bude naprosté utrpení, to jsem věděl. Kůže mě svrběla, abych byl zase vedle svého druha. Věřil jsem ostatním drakům, že ho najdou, přivedou mi ho zpátky a snad se zároveň postarají o Molpe. Zhluboka jsem se nadechl.

Flint mě objal. „Bude to v pořádku,“ řekl.

Naklonil jsem se do jeho objetí. „Já vím.“ Muselo to být v pořádku. Žádný jiný výsledek nebyl přijatelný.

V tu chvíli udeřily první porodní bolesti.