pátek 2. července 2021

CP - 8. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

DYLAN

Minulost…

"Přistihl jsem tvého přítele, jak dnes zírá Britney na prsa během tělocviku."

Vzhledem k tomu, že Britney je jediná dívka v osmé třídě s velikostí DD, nejsem překvapena. Zejména proto, že je ráda předvádí ve svých těsných, krátkých topech, kdykoli se naskytne příležitost.

Říká se, že se zaměřila na Jace a chce, aby ji pozval na nadcházející každoroční ples, ale on mi řekl, že do ní není.

Moje mučitelka bude muset zkusit jinou taktiku, aby upoutala jeho pozornost.

Spolknu svou mrzutost a otočím se tváří k Tommymu DaSilvovi.

Se svými šikmýma tmavýma očima, lesklými černými vlasy a bronzovou pokožkou díky jeho napůl japonskému a napůl brazilskému původu – je hodně dívek v mé třídě do něj zblázněná.

Ale já ne.

V den, kdy si dělal legraci z Jaceova mladšího bratra Liama - se oficiálně stal Jaceovým úhlavním nepřítelem.

Což ho automaticky taky dělá mým.

Zakření se. "Plánuje ji příští týden pozvat na ples."

Přestože to vím, můj žaludek se propadne.

Bez ohledu na to, jak moc se snažím potlačit nově nalezené a intenzivní pocity, které jsem začala cítit k Jaceovi... nechtějí zmizet.

Jen sílí.

Odvrátím svůj pohled a pokračuji v organizování stojanů v kumbálu. Pan Rigo ví, jak moc miluji cokoli, co souvisí s hudbou, takže mě obvykle nechá zůstat po zkoušce abych uklidila.

"Asi jsi se ztratil, Tommy. Když jsem se naposled dívala, doučování po škole se konalo v jídelně.“

Tommy je hezký na pohled, ale není zrovna moc bystrej. Bojuje téměř se všemi předměty ve škole a byl několikrát chycen při podvádění při testech.

Svrašti čelo a překříží si ruce na prsou. "Proč jsi na mě vždycky taková mrcha?"

Stojí přede dveřmi, ale pokouším se ho projít. "Ty víš proč."

Jeho ruka se obtočí kolem mého zápěstí. "Protože tvůj hloupý přítel říká, že se mnou nesmíš mluvit?" Když mě pustí, v jeho výrazu se šíří znechucení. "Dá ti odměnu, když se přetočíš jako poslušný mazlíček?"

Ten blbec to začíná přehánět. "Jace není můj přítel a já nejsem jeho mazlíček. Důvod, proč s tebou nemluvím, je ten, že jsi kretén.“

Pozorně studuje můj obličej. "Byl jsem k tobě někdy zlý?"

Tommy ne, ale na tom nezáleží. Je zlý k ostatním. Zejména k Liamovi.

Od chvíle, kdy Jaceův mladší bratr nastoupil na naši střední školu, byl Tommyho terčem.

Liam je však příliš plachý a úzkostlivý, aby se postavil sám za sebe, a protože jeho dvojče Cole není ten typ, který by bojoval v bitvách někoho jiného, je na Jaceovi, aby ho hlídal.

"Jsi zlý na Liama."

Pobavení mu rozsvítí rysy. "Neříkej mi, že tě přitahuje ten kkk-ooo-ktavec."

Ne, ale Tommymu jako obvykle uniká pointa. "Raději bych s ním strávila celý život v kumbálu, než bych tady s tebou uvízla dalších pět sekund." Vycením zuby. "A teď uhni."

Jeho oči se zúží, když ustoupí stranou a já kolem něj projedu.

"Dylan, počkej," zamumlá, když mířím k východu. "Už si z Historika nebudu dělat legraci."

Historik je přezdívka, kterou Tommy vymyslel pro Jaceova bratra. Všem říká, že je to proto, že historie se pořád opakuje ... stejně jako Liam.

"Přestaň mu tak říkat," zasyčím.

"Dobře."

Zastavím se, nejistá, jestli jsem ho slyšela správně. "Opravdu?"

"Pokud to je to, co je potřeba, abys se mnou byla v pohodě." Pokřiveně se na mě usměje. "Dokonce se omluvím."

Jsem naprosto ohromená. "Omluvíš se Liamovi?"

Když přikývne, mými vnitřnostmi proleze divný pocit. Tommy mi nepřipadá jako typ člověka, který by udělal něco slušného, aniž by chtěl něco na oplátku.

"Co -"

"Jak jsem už řekl." Pohodlně se pohybuje blízko. "Jestli budeš na mě milá ... budu milý na něj. Pochopilas?"

Těžce polknu. Ten dvojsmysl je hlasitý a jasný – jenom nechápu proč. Strávila jsem většinu svého života vyhýbáním se mu, než abych se s ním zabývala.

"O co jde, Tommy? Proč se se mnou chceš tak moc přátelit?“

Jeho pohled padne na mé rty. "Už tě někdy políbil?"

Jen v mých snech.

Tváře mi zrudnou a odstrčím ho. "To není tvoje věc."

Tommy se směje, když jde ke dveřím. "Uvidíme se."

***

"Tommy DaSilva mi řekl, že se Liamovi omluví."

Byla jsem v Jaceově domě už dobrou hodinu a přemýšlela, kdy bych měla nadnést mé setkání s jeho rivalem.

Moje prohra ve hloupé zombie bojové hře se mi zdá jako vhodná chvíle.

Jaceovi prsty na ovladači krátce zamrznou, než zmáčkne pauzu. "Kdy jsi mluvila s Tommym?"

"Dnes ..." těžce polknu. "Po škole."

Nejsem Jaceův mazlíček, jak naznačil Tommy ... ale nelze popřít vnitřní pocit loajality, který k němu mám. Tato loajalita však jde oběma směry. Jace je tu pro mě vždy, když ho potřebuji.

"Po zkoušce kapely," vysvětluji.

Nevím, co si mám o jeho výrazu myslet. V tomhle jsme protiklady. Zatímco já jsem otevřená kniha – Jace nosí ocelovou masku.

Odpovídá silovému poli, které ho obklopuje.

To, do kterého stále nemůžu proniknout, i když jsme už dva roky nerozlučná dvojka.

Jeho výraz zůstává neutrální, ale podezření z něj prakticky sálá. "Tommy není v kapele."

Vzhledem k tomu, že nemám co skrývat, nemám problém mu říct pravdu. Ale musím našplapovat opatrně, protože nechci jejich pokračující spor ještě zhoršit.

"Vím. Zůstala jsem tam poté, abych v kumbálu uklidila, a on za mnou přišel.“

Ty tmavé oči mě prakticky propalují. "Takže vy dva jste se domluvili, že se sejdete sami v kumbálu?"

Mám pocit jako by mi v krku uvíznul kámen. "Ne. Tak to nebylo. Já ne ... nedomluvili jsme se, že se setkáme. Nelíbí se mi Tommy.“

Jak by mohl, když Jace drží mé srdce ve své dlani?

"Tak proč jste vy dva byli sami v kumbálu ... a mluvili o mém bratrovi?"

Pane Bože. Vím, že chrání své sourozence, ale Jace se chová, jako bych spáchala zradu.

"Podívej, ať si myslíš cokoli, přestaň. Uspořádávala jsem v kumbálu stojany na noty, když přišel za mnou Tommy. Zkoušela jsem odejít, ale on stál přede dveřmi - “

"Co?" Žíly na předloktí mu naběhnou, když se jeho ruce stočí v pěst. "Uvěznil -"

"Ne. Můžeš mě to nechat dokončit?“

I když si užívám Jaceovou starostlivou stránku, nechci, aby šel za Tommym. Ten pitomec nakonec souhlasil, že si přestane dělat legraci z Liama. Navíc Jace byl již letos jednou suspendován za to, že Tommyho do krve zmlátil.

Ta nepropustná maska, kterou nosí, se znovu vrátí na místo, když položí ovladač vedle sebe na zem. "Pokračuj."

Pohrávám si se žmolkem na džínách. "Tommy chtěl vědět, proč jsem k němu byla zlá, a já mu řekla, že to bylo proto, že si po celou dobu dělal legraci z Liama a to se mi nelíbilo." Podívám se na Jace. "Když jsem byla na odchodu, řekl, že bude k Liamovi hodnější. Dokonce se nabídl, že se mu omluví.“

Jeho čelist začne pracovat. "To nezní jako Tommy."

"Vím. Myslela jsem si to samé. Ale když jsem se ho zeptala na jeho náhlou změnu názoru, řekl, že chce, abychom byli v pohodě.“ Pokrčím rameny. "Myslím, že je unavený z toho, že je pořád blbec, a potřebuje přítele."

Nemám dost odvahy zmínit část, kdy chtěl vědět, jestli mě Jace někdy políbil.

Jace si odfrkne. "Ne. Pohrává si s tebou.“

"Jak si se mnou pohrává?"

Jeho rysy zachvátí mrzutost. "Tím, že tě nutí myslet si, že se mu líbíš." Sebere dálkový ovladač ze země. "Ví, že jsme přátelé. Jen předstírá, že tě má rád, proto, aby tě ode mě odlákal a naštval mě. Pokud se s tebou pokusí znovu mluvit, ignoruj ho. Zítra si to s ním vyjasním.“

Ve spodní části břicha se mi naplní zvláštní pocit. Není to tak, že Jace nemá pravdu. Tommy mě s největší pravděpodobností využívá.

Ale zamítavý způsob, jakým naznačuje, že bych se Tommymu nemohla vážně líbit ...

Jako by představa, že by někdo ke mně něco cítil, byla naprosto směšná.

"Proč nehraješ?" Zeptá se Jace po několika minutách.

"Co když nepředstírá?" Zašeptám. "Co když se Tommymu opravdu líbím?"

Jace převrátí očima. "Nelíbíš, věř mi. Není to možné."

Au. Skličující pocit v mém žaludku stoupá vzhůru, dokud se mi neomotá kolem srdce.

Musím odejít ... než ze sebe udělám ještě většího pitomce.

Když jsem se stala teenagerkou, moje teta Crystal mě varovala, že několik příštích let budou jedny z nejlepších a nejhorších v mém životě.

Když jsem se jí zeptala proč, řekla mi, že je to doba, kdy většina dívek mívá své první poblouznění, první polibky a první lásky ... a poté své první zlomené srdce.

Myslela jsem si však, že jsem v bezpečí, protože člověk, kterému jsem dala své srdce ..., byl mým nejlepším přítelem.

A nejlepší přátelé vám nesmějí zlomit srdce.

Je to v rozporu s pravidly.

"Páni. Kam jdeš?" Zeptá se Jace, když vstanu. "Nakonec jsme se dostali na další úroveň Zombie Warfare. Jsme blízko apokalypsy.“

Ta ironie. Jsem si docela jistá, že jsme.

"Je opravdu tak těžké uvěřit, že by o mě někdo měl zájem?" Ta otázka ze mě vyletí jako zvratky.

Když vstane, sevře si zadní část krku a vypadá tak nesvůj, jak se já cítím. Skvělé.

"Já ne ... co se to s tebou sakra děje, Dý?"

Bože, on to opravdu neví. Můj zrak se zamlží a zavřu oči. Proč by měl?

"Je to proto, že nemám velká prsa jako Britney?"

Když mi první slza začne stékat dolů po tváři, projede mnou znechucení, ale nedokážu přestat.

Ukázalo se, že existuje ještě něco horšího než neopětovaná láska.

Být nucena předstírat, že vůbec neexistuje.

Moje city k Jaceovi mě pomalu sžírají zaživa ... a není fér, že já jsem ta, která je nucena se s nimi vypořádat.

Jace – který vždy vypadá klidně a pod kontrolou – vypadá tak zmateně, že se kvůli němu skoro cítím špatně. "Co s tím mají společného Britneyine prsa?"

Fuj. Chová se tak hloupě, že mám chuť křičet. "Kdybych vypadala jako Britney, bylo by pro tebe snazší uvěřit, že bych se Tommymu líbila?"

Na tváři se mu objeví zlost. "Máš ráda Tommyho? Proto jsi na mě tak naštvaná?“

Nikdy předtím jsem nechtěla někoho tak moc praštit. Možná kdybych to udělala, konečně by ho to přivedlo k rozumu.

"Už jsem ti to řekla, nemám ráda Tommyho. Mám ráda te - “

"Ježíši. Přestaň všechno ničit, “střílí zpět. "Jsme přátelé, Dylan. To je vše, čím kdy budeme.“

Díváme se jeden na druhého věčnost, když na povrch vypluje plný význam jeho výbuchu.

Jace to necítí tak, jako já. Ani zdaleka.

Do prdele. Bylo by humánnější, kdyby Jace vytrhl mé bijící srdce a umlátil ho palicí.

Hřbetem ruky si otřu slzy. Ještě horší než mít své srdce rozmlácené, je plakat před osobou, která je za to zodpovědná.

V hrudi se mi šíří bolest a těžko se mi dýchá. Jak to vidím, mám jen dvě možnosti. První – můžu svou lásku zahrabat co nejhlouběji to půjde. Stále předstírat, že k němu nic necítím.

Ale skončila jsem předstíráním. A teď, když všechno, co jsem v sobě zadržovala, vyšlo na povrch ... je to tak hluboké.

Tak hluboké, že se nikdy nebudeme moci vrátit na místo, kde jsme začali.

Naše přátelství je odsouzeno k zániku.

Proto zůstává pouze možnost číslo dva. Musím zjistit proč. Vzhledem k tomu, že se Jace jasně rozhodl, že nemůžeme být někdy víc než to, čím jsme, zasloužím si vyslechnout všechny důvody, proč nemůžeme být spolu.

"Proč?" Zašeptám.

Mé srdce už nikam netáhne ... je pevně připoutané k Jacemu Covingtonovi.

Hrdlo mu poskočí. "Protože jsme přátelé."

Nesnáším, jak zdůraznil to slovo přátelé. Mrknutím oka se mu ho podařilo proměnit z dobrého na špatné.

Moje srdce podle všeho není fanouškem jeho odpovědi, protože mám nutkání dožadovat se víc.

"Raději bys chodil s někým, s kým by sis nerozuměl?"

Zavrtí hlavou.

Udělám krok k němu. "Jsi se mnou rád?"

Přikývne. Udělám další krok.

Můj puls bije tak silně, že se mi ozývá v uších. "Jsi šťastný, když spolu trávíme čas? Zpříjemňuji ti den?“

"Ne." Přestanu dýchat ... dokud se na mě nepodívá. "Děláš ho mnohem lepším."

Pokud je to pravda ... mohlo by to znamenat jen jednu věc.

"Nejsem pro tebe dost hezká?"

Nejsem krásná jako Britney. Stejně jako moje výška i můj obličej je naprosto průměrný. Můj nos je standardní velikosti. Moje lícní kosti nejsou vyřezány z kamene. Moje oči jsou modré, ale ne pronikavě modře. Několik pih zdobí můj nos a tvář, ale jsou to nenápadné věci a objeví se, až když trávím čas na slunci.

Mou nejnápadnější vlastnosti je bohužel důlek uprostřed brady.

Ten, díky kterému mě Britney nazývá hloupými jmény jako např. Řiťobradko.

Dokonce i ve výjimečných případech, kdy jsem si na sebe jemně nanesla make-up, jsem nikdy nebyla nádherná.

Moje teta kdysi přirovnala náš podobný vzhled k hezké dívce od vedle. Tvrdila, že je to dobré, ale nesouhlasím.

Jsem průměrná dívka s malými prsy a vyzáblá, téměř bez křivek.

Průměrná nerovná se sexy. Znamená to jednoduchá a nudná.

Rozpaky mi kroutí vnitřnosti. "Je to tím, že?"

Nepřitahuji Jace. Můj obyčejný vzhled je pro něj problém.

Ten kretén je povrchnější, než jsem si myslela.

Jeho matka byla bývalá bollywoodská herečka. Viděla jsem několik jejích fotografií ... ještě před smrtí vypadala jako anděl.

Sakra, celá Jaceova rodina – s výjimkou chudáka Liama, který měl několik jizev po autonehodě, která zabila jejich matku – je bezchybná.

Není divu, že nechce někoho jako já. Nejsme ve stejné lize.

"To není tím." Jeho hlas je tak tichý, že ho sotva slyším.

Přiblížím se. "Co je na mě tedy špatného?"

Nenávidím znít tak zoufale, ale potřebuji svého nejlepšího přítele, abych pochopila, jak je možné, že k němu cítím tolik ... zatímco on ke mně nic necítí.

Malý prostor mezi námi se zmenší, když mu položím ruku na hruď. Jeho srdce bije ještě rychleji než mé.

"Nic." V krku mi uvízne dech, když se jeho ruka dotkne mého boku. "Jsi dokonalá."

V těžkém tichu mezi námi visí napětí. Je zřejmé, že s tím Jace bojuje, jenom nevím proč.

Do tváře mi stoupá horko a mé dlaně se začnou potit. V tuto chvíli je to teď nebo nikdy, a pokud půjdu ke dnu, možná to také bude se vší parádou.

"Nikdy jsem ti nedala tvou výzvu."

Jace a já máme hloupou hru, kterou hrajeme. Každý pátek před koncem školy si vyměníme lístky s výzvami, které je třeba dokončit do konce příštího týdne.

Obvykle jde o neškodné a nechutné výzvy. Věci jako sníst hmyz nebo celou pizzu a dvě sklenice mléka za devadesát minut.

Pokud odmítnete, musíte uklidit pokoj toho druhého a odpovědět na osobní – obvykle trapnou – otázku, kterou si ten druhý zvolí.

Naštěstí pro nás jsme oba konkurenceschopní, takže málokdy prohrajeme.

Poslední tři měsíce mám jednu výzvu, která mi vypaluje příslovečnou díru v kapse ... ale vždycky zbaběle couvnu.

Dnes ne.

Třesoucími se prsty sáhnu do kapsy po složeném lístku.

Ruka na mém boku se napne. "Nedělej to, D."

Příliš pozdě. Rozložím papír a přidržím mu ho.

Vyzývám tě, abys mě políbil.

Jace se bolestivě ušklíbne, navzdory tomu, že mě pevně svírá. "Ne."

"Jestli jsi tak neoblomný v tom, že jediné, co kdy budeme, je přátelé, hloupý polibek by neměl být tak velký problém."

Ticho.

Je těžké oponovat logice.

Ještě těžší je oponovat žárlivosti.

"Pokud tě myšlenka na polibek tak znechucuje, prostě požádám Tom -"

Přestanu dýchat, když mi jeho ruce orámují tvář. "Ne."

"Proč?"

"Protože nepatříš Tommymu." Jeho nosní dírky vzplanou. "Nemůže tě mít."

"Takže ty mě nechceš, ale nikdo jiný mě nesmí mít? Je to tak?"

Jeho dlouhé prsty se omotají kolem mého krku a přitáhne mě blíž. "Nikdy jsem neřekl, že tě nechci." Jeho obličej je napjatý, když se jeho čelo dotkne mého. "Řekl jsem, že nikdy nemůžeme být víc než přátelé."

Pořád se opakuje. Bezdůvodně nás staví do zmatku. Řešení je jednoduché. Doslova přímo před námi.

"Polib mě, Jaci."

"Ne."

Projede mnou podráždění. Už mě unavují ty hloupé smíšené signály, které nelze rozluštit.

"Pak mě nech jít."

Jeho pohled padne na mé rty a nakloní se. "Nemůžu."

Než můžu mrknout, jeho rty se jako pírko otřou o mé s příslibem polibku.

Pak zmizí stejně rychle, jak se objevili.

"Mám to," prohlásí Jace a couvne o několik kroků.

"Co máš?" Cole se zeptá a vezme mi ta slova z úst.

Jace krátce zvedne prst a poté si ho otře do kalhot. "Dylan měla v oku řasu. Víš, jaký je posránek, když přijde na oční bulvy.“

Cole přikývne. "Je nejhorší. Nevydržela ani prosedět film Saw IV, aniž by nebyla háklivá.“