CP - 18. kapitola 1/2

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

DYLAN

V tomhle kumbálu zemřu.

Najdou mé tělo připoutané ke skladovací poličce bílými bavlněnými kalhotkami, zatímco má stejně jednoduchá, nudná podprsenka je na plném displeji.

A nezapomeňme na šmouhy po řasence, která mi ušpinila tváře díky Jaceovi – královskému kreténovi – Covingtonovi.

Vydechnu a znovu se pokusím rozmotat kalhotky, které mě drží jako rukojmí. Bez šance.

Kdokoli mě objeví, pravděpodobně si bude myslet, že můj útočník utekl kvůli mému skvělému vkusu na pohodlné, ale nevýrazné spodní prádlo.

Moje jediná možnost je buď vykřičet si plíce a doufat, že nějaká ubohá duše bude procházet kolem a uslyší mě, nebo počkat, až si někdo všimne mé nepřítomnosti a zahájí pátrací party.

V takovém případě to bude trvat nejméně dalších dvacet čtyři hodin, protože jediný člověk, který si uvědomí nebo si bude dělat starosti, že jsem pryč, je teta Crystal a do té doby bude škola zavřená.

Mou jedinou nadějí je Sawyer.

Zatím se však navzájem dostatečně neznáme, takže pravděpodobně předpokládá, že jsem šla domů.

Žaludek mi poklesne. Možnost A není jen moje poslední možnost, je to má jediná možnost.

Pojmu tolik vzduchu, kolik mé plíce snesou, pak otevřu ústa a zakřičím: „Pomoc.“ Tak hlasitě, že jsem překvapená, že se mi hlasivky nerozcupují.

Pokud budu mít štěstí, bude to učitel, který mě najde, a ne student.

"Hal -"

Klika se otočí a můj hrdina strčí hlavu skrz škvíru.

Nebo ne.

"Dylan?" Oakleyho oči – no radši oko – protože to druhý je oteklé, se rozšíří. "Hledal jsem tě všude."

Řekne to, jako bych ho obtěžovala tím, že jsem svázaná.

Pokrčí obočím. "Proč tam stojíš v podprsence?"

Podívám se na něj. "Ach, víš. Jen pracuji na svém opálení.“

Zmateně se rozhlédne po temné místnosti. "Opravdu?"

"Ne, ty imbecile," zařvu, když vejde dovnitř.

Rychle za sebou zavře dveře. "Přestaň ječet. Na chodbě jsou lidi.“

A přesto žádný z nich nebyl vybrán vyšší mocí, která mi momentálně ničí život, aby otevřel tenhle sklad beznaděje a uvolnil mě z tohoto pekla.

Ne, to by bylo příliš snadné. Místo toho jsem tady uvízla s tímhle troubou.

To musí být nějaký nemocný vtip. Vlastně, s tím, jak se věci vyvíjí, bych to nevyloučila.

"Nech mě hádat, Jace tě sem poslal, abys mohl opravdu podpořit drby o tom, jak šukám bratrance a zničit mi život ještě víc."

Poškrábe se na zátylku. "Podívej, budu potřebovat, aby ses uklidnila a na chvilku dala ty sračky s Jaceem k ledu. Máme důležitější věci, o které si musíme dělat starosti.“

Je to ta nejinteligentnější věc, jakou kdy vyslovil.

Vykročí ke mně. "Můj otec a tvá teta jsou na cestě do školy."

"Proč?"

Tentokrát to je on, kdo se na mě podívá, jako bych byla sjetá, když ukáže na svou tvář. "Protože jsi přede všemi udělala z mého hezkého obličeje sekanou a pak jsi utekla, aby sis ve skladu dopřála nahou chvilku."

To nemůže myslet vážně. "Počkej. Naznačuješ mi, že jsem si tohle udělala sama ... úmyslně?“

Zvedne ruce. "Někteří lidé jsou na exhibicionismus a BDSM." Pohrozí na mě prstem. "Ale budu potřebovat, aby ses podílela na svých výstředních sračkách ve svém vlastním čase. Máme méně než deset minut, na to abychom se dali do kupy a vymysleli příběh, než přijdou rodiče.“

"Já ne ... tohle ne ... nesvlékla jsem se a nespoutala se."

"Cokoliv." Promne si bradu a hodnotí mě. "Takže s čím přesně tady pracuji? Jaký druh bondáže upřednostňuješ?“

"Neupřednostňuji žádný. Jace mě svázal … “ Mé tváře se zahřívají a tvrdě polku. "Na druhou stranu, je to opravdu důležité? Jen mě odsud dostaň.“

Chci ho udeřit, když zahvízdá. "Sakra, opravdu se překonal. Ten uzel je pevný jako kráva.“ Udělá obličej. "Potíš se? Ta látka je tak nějak - “

"Panebože, drž hubu." Kopnu ho do holeně. "Jen přestaň mluvit."

"Dobře. Ježíši." Silně trhne látkou a uvolní mi zápěstí. "Nevyšil – to je jedno. Už je příliš pozdě.“

Vytrhnu mu je. "Otoč se."

Je zajímavé, že udělá, co řeknu. "Klid, není to nic, co jsem ještě neviděl. I když, pokud chceš mou upřímnou radu, měla bys sis udělat výlet, nebo pět, do Victoria's Secret.“

Vytáhnu si je nahoru a promnu si odřená zápěstí. "Jsem v pohodě, díky."

Zastaví mě, když mířím ke dveřím. "Ne tak rychle. Stále musíme přijít na to, co jim řekneme.“

"Řekneme komu?"

"Mému otci a tvé tetě."

"Nevím, ale pravda zní jako docela dobrý začátek."

Když otočím knoflíkem, přižene se. "Prr, zadrž. Neudělej nic šíleného.“

Musí být sjetý víc než obvykle. "Opravdu čekáš, že po všem, co jsi mi udělal, jim budu lhát?"

Ačkoli teď, když o tom přemýšlím, ve skutečnosti nic neudělal. Byl to Jace.

Ne. Oakley není úplně bez viny. Jace musel získat od někoho informace, které proti mně použil.

Zaskřípu zuby. Oakley mohl zastavit drby a odmítnout krmit Jace mými tajemstvími, ale neudělal to.

Chlubil se a všechno zhoršil.

Mohu říct, že se snaží pečlivě volit další slova. "Už jsem tě nechal nakopat mi zadek před všemi, copak to nest -"

"Jsi neuvěřitelný."

Otevřu dveře, ale on mě vtáhne zpátky dovnitř a postaví se před ně.

"Dylan, prosím." Jeho výraz je vážný. "Omlouvám se, dobře? Byl jsem k tobě zlý a nezasloužila sis to. Ale moje známky jsou na hovno a pokud nedám své chování dohromady, možná neodmaturuji. Opravdu potřebuji, abys mi tam kryla záda.“

Odfrknu si. "Jako si posledních pár dní kryl záda ty mně?"

Otevře ústa a pak je zaklapne.

Prstem se mu zabodnu do hrudi. "Máš vůbec představu, jak moc jsem se bála návratu do Royal Manor?" Mé hrdlo zhoustne. "Vím, jací tito lidé můžou být, a nenáviděla jsem myšlenku návratu na místo, kde vládnou lidé jako Britney a její banda zlých holek, ale v této věci jsem neměla na výběr." Bezmocně pokrčím rameny. "Myslela jsem, že možná, jen možná, to na RHA nebude tak špatné, protože tu budu mít přítele – ne, rodinu – a mohli bychom si navzájem pomáhat. Nečekala jsem, že si budeme super blízcí, nebo tak něco, a nechtěla jsem se vecpat do tvého kruhu přátel – ale rozhodně jsem nepředpokládala, že se všechno změní o sto osmdesát stupňů, než tomu bylo, když jsem odešla. Nebo že bys pomohl mému nejlepšímu kamarádovi z dětství ničit můj život, protože trvá na tom, že ke mně chová z nějakého neznámého důvodu zášť.“

Prudce vydechne. "Nevěděl jsem, že jste si byli tak blízcí. Za ta léta se o tobě nikdy nezmínil. Ani poté, co se můj otec oženil s Crystal.“

Je to jako kop přímo do srdce. Jace Covington není chlapec, kterého jsem znala.

"Jo, dobře. Pravděpodobně existuje spousta věcí, které o něm nevíš. Udržuje si odstup téměř od každého.“

"Pravda." Opře se o dveře. "Ale všichni máme svá tajemství." Prohrábne si rukou vlasy. "Myslím, že jsme vykročili špatnou nohou. Můžeme začít znovu?“

Nepohodlně se zavrtím. "Jestli je to další trik, raději bych tetě jen lhala, než abych na to skočila."

"To není trik," stojí si za tím. "Myslím to vážně."

"Odpusť mi, že ti nevěřím, ale včera jsi mě nazval courou a řekl jsi, že můžeš můj a tetin zadek vyhodit na ulici přesně -" lusknu prsty jako on. "Takhle."

"Říkám hodně sraček, které nemyslím vážně, když jsem naštvaný. Hodně."

"To chápu, dělám to také, ale pojďme si vyjasnit jednu věc. Moje máma je mrtvá a můj otec je v chládku. Jedinou osobou, kterou mám na své straně, je má teta. Je nejstabilnějším a nespolehlivějším člověkem v mém životě a jediná, která mě nikdy nezklamala. Takže pokud si myslíš, že ti dovolím ohrozit její manželství a štěstí - “

"Neohrozím. Nemohl bych.“ V jeho pohledu proběhne záblesk smutku. "Nejsem můj otec."

"Co to má znamenat?"

"Nic. Zapomeň na to." Natáhne pěst. "Přátelé?"

"I když Jace a tvůj harém následovnic Britney jsou kolem?"

"Ano."

"Jsi si jistý? Nezpůsobí to mezi tebou a Jaceem problémy?“

Pokrčí rameny. "Pravděpodobně. Ale neovládá mě. Nejprve bude naštvaný, ale nakonec se z toho dostane. Nikdo nechápe hodnotu rodiny víc než on, takže i když by se mu to nelíbilo, vyrovná se s tím.“

Navzdory obavám jsi s ním ťuknu pěstí. "Netahej mě za nos, Oaku. Nakopu ti zadek desetkrát hůř než dnes.“

"Nepodrazím tě. Ale pro informaci? Nakopala jsi mi zadek jenom proto, protože neuznávám násilí na ženách.“ S úsměvem mě obejme kolem ramene. "Nyní, když se nás ředitel Ryan zeptá, co se stalo, nic neříkej." Plácne si ruku na srdce. "Vezmi si tuhle radu od dítěte okresního prokurátora, sestřenko. Ticho je tvůj přítel. Pokud ani jeden z nás neřekne ani slovo, je to, jako by se to nikdy nestalo.“

Jsem si téměř jistá, že to tak nefunguje, ale stejně mu dám palec nahoru. "Mám to."

Podívá se na mě, ale pak rychle odvrátí pohled. "Budeš muset napravit situaci, do které jsi se dostala, než vyjdeme ven."

Podívám se dolů a zakleji. "Nemůžu. Jace strhl všechny knoflíky.“

Drží ruku před obličejem. "PMI / příliš mnoho informací/, Dylan. Stačí si nasadit sako ... zpátky.“

"Nemůžu. Nechala jsem ho dnes ráno v autě Crystal.“

Zamračí se. "Ani já tu své nemám. Jsem si docela jistý, že z něho Hayley vyrábí voodoo panenku.“

V duchu si poznamenám, abych se ho později zeptala na jejich vztah.

Téměř si zatančím oslavný taneček, když mě to napadne. "Potřebuji, abys našel Sawyer. Dá mi košili.“

"Považuj to za hotové." Jeho pohyby se zastaví. "Netuším, kdo je ta Sawyer. Jak vypadá?"

"Je menší a baculatá, má tmavé vlasy po pás a nosí brýle s černými obroučkami. A je juniorka, ne seniorka.“

Udělá obličej. "Jo, promiň, to mi nic neříká. Netrávím čas s lůzrama.“

Štípnu ho a on zařve.

"Není lůzer. Je úžasná. Jdi mi ji najít.“

Zvedne ruce. "Jak mám najít dívku, kterou jsem nikdy nepotkal -"

Zvuk zvonku, který ohlašuje konec druhé hodiny ho přeruší.

Vystrčím ho ze dveří. "Jdi. Zkus ji chytit před její další hodinou.“

"Sawyer," uslyším ho zakřičet, když se vydá na chodbu a tleskne rukama. "Dobře, věc se má takhle, kreténi. Pokud někdo uvidí holku jménem Sawyer, musím s ní okamžitě mluvit. Jde o naléhavou rodinnou záležitost.“

Promnu si spánky a zasténám. Pokud nic jiného, přátelství s Oakleym nebude nikdy nuda.

Když není totálně zhulenej, je tak trochu ...

Zvuk potyčky přeruší mé myšlenky.

"Pusť mě," zakřičí Sawyer, když ji Oakley protáhne dveřmi. "Co to s tebou k čertu je?"

Oakley ji zatlačí ke mně. "Sundej si tričko a dej jí ho."

Sawyerova ústa se otevřou. "Jsi blázen?"

Přitlačím si dlaně k očím. "Ano. Ano, je.“

Normální člověk by jí řekl o situaci a zeptal se, jestli má náhradní košili.

Ale ne Oakley. Místo toho vtáhne ubohou dívku do kumbálu vydíráním.

Oakley luskne prsty. "Šup, šup, skrčku. Máme málo času.“

Ježíši. Chystá se zničit jediné přátelství, které mám. "Sawyer, nesvlíkej se. Oakley přestaň ji trápit.“ Ukážu na to, co zbylo z mé uniformy. "Myslí to dobře, jen se mi snaží pomoci."

Sawyer pochopitelně vypadá, že má toho dost. "Co se stalo?"

Nemá smysl lhát. "Jace Covington mě sem dotáhl, svedl mě, svázal, roztrhl mi halenku a nechal mě trpět."

Oční bulvy jí téměř vyskočí z jamek. "Co to má, kurva bejt? To je jak ze špatného filmu přímo na Netflixu.“

"O tom mi povídej."

Rozepne batoh a podá mi náhradní košili.

"Dík. Zaplatím ti.“

Zatřese hlavou. "Nechci tvé peníze. Ale vezmu si tvé telefonní číslo. Tímto způsobem tady tvůj hňup nebude muset vtrhnout na dámské toalety, zatímco budu uprostřed močení, až se příště něco stane.“

Když si obléknu nové tričko, podívám se na svého hňupa. "Vážně, Oakley?"

Pokrčí rameny. "Řekla jsi mi, co potřebuješ, a já jsem toho dostál. Nekritizuj mé metody.“

Sawyer mi podá svůj telefon a já do něj zadám své číslo. "Dlužím ti jednu ... znovu."

Zahryzne se zuby do rtu. "Pokud to myslíš vážně, znám způsob, jak mi to vynahradíš."

"Jistě. Ale dnes jsem už jednou Oakleymu zadek nakopala a nejsem si jistá, jestli by tak brzy přežil druhý útok.“

Zasměje. "Ne. I když by mi nevadilo vidět tě, jak se do něj pustíš znova.“ Pohrává si s rukama. "Hm. Tuto sobotu se v Christianově domě koná party. Nikdy jsem na žádné nebyla a doufala jsem, že bys šla se mnou.“ Narovnává páteř. "Považuji to za svůj průzkum. Lhala bych, kdybych řekla, že nejsem zvědavá, jak se ti nahoře v potravinovém řetězci ničí.“

Oakley si odfrkne. "Nechci vyznít jako čůrák, ale průzkum, nebo ne, nemyslím si, že byste vy dvě slušňačky zvládli jednu z Christianových party."

Vzpurný pohled v Sawyerových očích mi říká, že to je skutečný důvod, proč chce jít.

Bohužel nebudu moci. "Nemůžu. Pracuji od šesti do zavíračky.“

Její ramena poklesnou. "Ach. No, vždyť o nic nejde. Možná příště."

Nesnáším zklamání na její tváři. "Na druhou stranu, kdybys byla ochotná počkat až po mé směně, pak můžu."

Ty velké hnědé oči prakticky jiskří. "Určitě. V kolik končíš? Myslela jsem, že odejdeme kolem sedmé, ale - “

"Nikdo se neobjeví dřív než po desáté," vloží se Oakley. "Proč se tam se mnou vy dvě nesetkáte, až se tam dorazíte, abyste se neztrapnili?"

Sawyer zvedne obočí. "Opravdu? Jsi si jistý, že princ RHA dovolí jednomu ze svých ušlechtilých poddaných bavit se se dvěma bezvýznamnými chudáky jako jsme my?“

Oficiálně je mým novým nejoblíbenějším člověkem.

"Oakley se rozhodl vzbouřit a být slušným člověkem," odpovídám za něj. "A já končím v osm, takže bys měla přijít ke mně dřív a připravit se se mnou."

S trochou štěstí ji budu moci přesvědčit, aby odhodila tu námořnickou čelenku, kterou nosí, od té doby, co jsme se potkaly, a vyzkoušely trochu lesku na rty.

"Dobře, super. Zní to dob… “

"Omlouvám se, že přerušuji tuhle vaší malou sesterskou sračku," zavrčí Oakley. "Ale Dylan a já máme naléhavou situaci, kterou musíme vyřešit."

Do prdele. Má pravdu.

Všichni tři opouštíme kumbál.

"Brzo ti napíšu," zašeptá Sawyer, než jdeme každá svou cestou.

Chodby jsou prázdné, když se vydáme do kanceláře ředitele, a po zachycení našich odrazů ve vitríně jsem vděčná.

Oakley vypadá, jako by prohrál několik kol s Mikem Tysonem, a já vypadám, jako bych se po nočním mejdanu probudila v temné uličce.

Tvoříme impozantní pár.