CP - 17. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

DYLAN

Minulost…

"Tušil jsem, že budeš schovaná tady."

Při zvuku Tommyho hlasu mi páteři projede zlost. Minulý patek se mi snažil říct, že k tomu dojde, ale nevěřila jsem mu.

"Přišel ses mi sem posmívat?"

Přijde k hudebním stojanům, které organizuji. "Ne. Myslel jsem, že by se ti hodil přítel. Protože Jace je fakt přítel na hovno.“

Při zmínce jeho jména mé trochu zabolí srdce.

Do třetí vyučovací hodiny se rozneslo, že Jace a Britney jdou spolu na ples.

Skutečnost, že s ní seděl během oběda, byla jen třešničkou na posraném dortu, který mi strčil do krku.

"Nedívej se na mě takhle." Odvrátím svůj pohled. "Nechci ani nepotřebuji tvou lítost."

Dnes jsem toho měla víc než dost. Když si lidé nešeptají za mými zády, dívají se na mě, jako bych byla ztracené štěně, které nemůže najít cestu zpět domů.

Což podle mého názoru není daleko od pravdy, protože téměř každý aspekt mého života byl obrácen vzhůru nohama.

Tommy vytáhne své kapsy naruby. "Naštěstí pro tebe, už mi došly." Na pravé tváři se mu objeví důlek. "Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku."

"Trochu ironické, nemyslíš?"

"Proč to?"

Podívám se na něj. "Školní tyran chce vědět, jak se držím."

Opře se o velkou kartotéku a zavrtí tmavým obočím. "Neslyšela jsi? Jsem jiný člověk.“

Navzdory své skepsi se pousměji. "Nerada ti to říkám, ale rozsudek ještě nepadnul."

Pouze čas ukáže, jestli se Tommy skutečně změnil.

"Aha. Tady je."

Nechápu ho. "Já ne -"

"Ten úsměv." Vykročí k místu, kde stojím. "Jsem rád, že ten trouba nezničil mou novou oblíbenou věc."

"Jace není trou -"

"Je, protože si vybral jí místo tebe."

S tím se nemůžu hádat.

Udělá další krok, téměř uzavře vzdálenost mezi námi. "Jednoho dne toho bude litovat. Věř mi."

Na přeplněný kumbál padne ticho. Jen to není trapné a nepříjemné ticho.

Je to ten druh, který mě zneklidňuje.

Mezi námi se schyluje k něčemu zvláštnímu. Není to úplně magnetická síla, kterou mám s Jaceem, ale lhala bych, kdybych řekla, že Tommyho přítomnost na mě nezapůsobí nějakým malým a velmi neočekávaným způsobem.

Sotva se mi podaří potlačit škubnutí, když vezme do dlaní mou tvář. "Co se děje v té tvé hlavě?"

Podívám se dolů na podlahu, protože při pohledu do jeho pronikavých mandlových očí se cítím zmatená. "Nejsem si jistá."

Rty mu cuknou. "Lhářko." Jeho výraz zvážni. "Jestli budeme přátelé ... a tak dále. Budeme k sobě muset být upřímní.“

"Co přesně znamená a tak dále?"

Pokud čeká, že se s ním dám dohromady, protože mi Jace zlomil srdce, je blázen.

"Cokoli chceš."

"Co když chci abychom byli jenom přáteli?"

Na kůži mi naskočí husí kůže, když se nakloní a zašeptá: „Pak budeme jen přátelé.“ Jeho rty se otřou o můj spánek. "Pro teď."

Udělám krok zpět. Tohle – ať už děla cokoli – je příliš. Pořád ho nějak nechápu a ani jeho motivy.

"Co chceš, Tommy?"

"Myslel jsem, že jsme si to už vyříkali."

"Ano, ale ..." Nevím, jak tu větu dokončit, aniž by to znělo hloupě.

"Ale co?"

"Nerozumím, c -"

"Je to proto, že jsi byla příliš zaneprázdněná posedlostí Jacem." Pokrčí rameny. "Nevšimla sis, kdo je do tebe blázen celé ty roky."

Jsem mimo z jeho přiznání. "Už léta jsi do mě blázen?"

Jeho oči pobaveně poblikávají. "Víceméně."

To je pro mě definitivně novinka. "Vůbec sem netušila."

"Jak jsi mohla? Byla jsi přilepená k Jaceovi od páté třídy.“

Nemýlí se. "Takže, co to přesně znamená? Co chceš?"

"Chci cokoliv, co budeš chtít ty."

"Nemám tušení, co chci."

To není tak úplně pravda. Vím přesně, co, nebo spíš, koho chci, ale on mě nechce.

Jeho oči prohledávají můj obličej. "Jdeš na ples?"

"Hm." Ústa mi vyschnou. "Nejsem si jistá."

Přemýšlela jsem o tom, ale nechci jít sama. Zvláště teď, když Jace jde s ní.

Nervózně si loupu kůžičku pod nehty. "A co ty?"

"Nevím." Řekne provokativně. "To záleží."

"Na čem?"

Nesměle se usměje. "Jestli tam budeš, nebo ne."

"To je tvůj divný způsob, jak mě požádat, abych šla s tebou?"

Jsem v šoku, když si uvědomím, že je tu malá část mě, která si přeje, aby to udělal.

Podle mě, když Jace jde s mou nemesis ... mám plné právo ukázat se tam s ním.

Nemohu rozluštit jeho výraz. "Ne."

Tváře mi zčervenají a podívám se dolů na podlahu. Cítím se tak hloupě, že jsem to předpokládala.

"Dylan."

"Jo?"

"Nejsem druhou volbou. Když tě pozvu ven, bude to tehdy, až si budu 100% jistý, že už netoužíš po nějakém idiotovi, který si vybral špatnou holku.“

S tím odejde.

*** 

"Je mi to l-l-líto."

Jsem překvapená, že uvidím Liama, když odcházím z hudební třídy, ale ještě více mě překvapuje, že se mi omlouvá.

"Čeho? Nemáš se zač omlouvat, Liame.“

Dám si batoh na rameno a vyrazím ke své skříňce.

Následuje mě. "O-o-omlouvám se za t-to, že je Jac-c-ce blbec. Slyšel jsem, c-c-co udělal.“ Vypadá tak sklesle; mysleli byste si, že on byl tím, komu jeho bratr ublížil. "To n-n-není s-s-správně. Brit-t-tney se k t-t-tobě chová jako d-d-děvka.“

Ano, chová. "O tom není pochyb."

Když se přiblížíme k mé skříňce, přešlapuje na patách. "Já p-p-přemýšlel jsem. Vzhledem k tomu, že nejdeš na p-p-ples a já taky nejdu, možná bychom mohli něco p-p-podniknout? P-p-podívat se na film nebo n-n-něco.“

Otáčím číselníkem svou kombinaci a přemýšlím o jeho otázce.

Obvykle nemám problém se s Liamem poflakovat, ale opravdu nechci vidět, jak se Jace připravuje na své velké rande s Britney.

Nebo ještě hůř, vidět ho po jejich rande.

"Nevím. Nic proti tobě, jen nechci být kolem tvého bratra.“ Vytáhnu ze skříňky několik knih a hodím je do tašky. "Ale nedovol, aby ti náš spor zabránil jít."

Pokud si někdo zaslouží nějakou zábavu, je to Liam. Mezi nehodou, ztrátou matky a neustálým dobíráním kvůli jeho koktání a jizvám – si to dítě vůbec nevydechne.

"N-n-nemám nikoho, s kým j-j-jít." Jeho tvář se rozsvítí jako vánoční stromeček. "C-c-co kdybychom š-š-šli s-s-spolu?"

Musím mít obavu napsanou po celé své tváři, protože se podívá dolů na své boty a řekne: „Zapomeň na to. To b-b-bylo h-h-hloupé. S-s-samozřejmě, že n-n-ne - “

"Jistě," prohodím.

V současné době můžu jeho bratra nenávidět, ale není to Liamova chyba.

Kromě toho, jít s ním na tanec je lepší, než sedět v pátek večer doma a dívat se na reprízu Přátelé s galonem mátové zmrzliny s kousky čokolády v jedné ruce a dálkovým ovladačem v druhé.

Oči se mu rozšíří. "O-o-opravdu? Půjdeš s-s-se mnou?“

"Proč ne?" Zabouchnu skříňku. "Jsme přátelé, že? Přátelé můžou jít spolu na ples.“

Když se na něj podívám, má na tváři přilepený obrovský úsměv. "To jo." Jeho výraz na vteřinu znejistí. "N-n-nemusíme to ř-ř-říct Jacemu, pokud n-n-nechceš."

"To zní dobře." Natáhnu se a šťouchnu do něj. "Je to rande."