CP - 14. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

DYLAN

Neměla bych být překvapená, že se na mě Oakley znovu vybodl.

Nicméně jsem naštvaná.

Moje teta – která také nezvedá telefon – mi dříve napsala zprávu, že mi po škole zařídila pohovor s paní Dickinsonovou.

Jsem tak zoufalá, že prohledávám téměř prázdné parkoviště, jestli neuvidím Sawyeřinu dodávku.

Samozřejmě po ní není ani stopy.

Podívám se na hodinky. "Do prdele."

Šla bych pěšky, ale je to na druhé straně města a můj pohovor je přesně za sedmnáct minut.

Cesta pěšky mi bude trvat nejméně čtyřicet pět minut. Třicet pět, když se teď rozběhnu.

Prohrábnu kabelku, abych našla telefon a mohla jsi zkontrolovat svůj bankovní účet. Mám přesně šedesát tři babek, což je dost na Uber, ale ne dost na to, aby mi to vystačilo na oběd po zbytek týdne.

Ve skutečnosti mi to vystačí do zítra, vzhledem k předraženým sračkám, které zde podávají.

Seru na to. Potřebuji práci víc než peníze na oběd.

Otevřu aplikaci, když uslyším hluboký hlas volat mé jméno.

Podívám se nahoru ve chvíli, kdy oranžové Subaru zastaví u chodníku a řidič sklopí okno na straně spolujezdce.

"Ahoj cizinko. Jak ses měla?"

Do prdele. Poznala bych ty tmavé mandlové oči, černé vlasy a pokřivený úsměv všude.

Tommy DaSilva.

"Hej." Vzrušení v mém hlase mě zradí. Je dobré vidět kamaráda z dětství, který se mnou nezachází jako s odpadky. "Už je to věčnost. Jak se máš?"

Přehodí paži přes sedadlo spolujezdce. "Docela dobře. Několik vzestupů a pádů, ale držím se.“

"Ano, rozumím ti." Najednou mě napadne, že ho tu vidím poprvé během dne. "Neměla jsem tušení, že sem chodíš. Neviděla jsem tě - “

"Nechodím." Nadechne se. "Můj malý bráška Stone. Dnes je jeho první den na střední škole a já jsem mu slíbil, že ho odvezu domů.“

"Oh." Probleskne mnou zklamání, ale rychle ho vystřídá úzkost. Pokud mám nějakou naději, že dorazím včas, musím si pospíšit. "Dej mi vteřinku. Musím si zavolat Uber, aby mě odvezl - “

"Můžu tě svézt."

Mám co dělat, abych nepřeskočila okno a neobjala ho. "Jsi si jistý? Nechci tě zdržovat.“

"Od čeho? Od toho že beru svého bratra domů?“ Otevře dveře spolujezdce a zasměje se. "Nastup. Neberu „ne“ jako odpověď."

Nemusí si s tím dělat starosti. Nejsem v pozici, abych protestovala proti jeho laskavé nabídce. "Dík. Pohovor je na místě zvaném Top of the Muffin.“

"Byl jsem tam několikrát. Majitelka je trochu nezdvořák, ale jídlo je dobré.“

To je ... uklidňující.

Všimnu si na zadním sedadle fotbalového dresu a helmy spolu s taškou na cvičení. "Nevěděla jsem, že jsi hrál fotbal."

Obočí se mu roztančí. "Jo, hraju za Vikingy od druhého ročníku." Mrkne. "Někteří říkají, že jsem nejlepší obránce od dob Lawrencea Taylora."

"Netuším, kdo to je, ale má hvězdné příjmení."

Položí si ruku na srdce a předstírá urážku. "Au. No tak, Dylan. The Giants[1]. Ten chlap byl na poli legendou.“ Svraští obličej. "Mimo hřiště to je už jiný příběh, ale -" Jeho oči se přesunou k něčemu za mnou. "Tady je. Konečně."

Sleduji, jak mladší, velice naštvaná verze Tommyho otevře dveře a vyleze na zadní sedadlo.

Navzdory své viditelně kyselé náladě se na něj Tommy usměje. "Bylo načase, spratku."

Kluk se zamračí. "Kdo je tahle kočka? Další týmovka?“

Udusím svoji mrzutost a natáhnu ruku. "Ahoj, jsem Dylan. Jsem Tommyho stará známa.“

Odmítne mou ruku a zaměří svou pozornost na svého bratra. "Dohoda se ruší, debile. Nemáš tolik peněz, abych strávil další den v té pekelné díře.“

Svatá pravda. Royal Hearts Academy stojí za prd.

"Je to jen tvůj první den," zaskřípe Tommy mezi zuby. "Zlepší se to."

"Asi těžko, kurva," štěkne dítě. "Ne pokud tam bude ta hloupá děvka."

Páni. To je hodně barevný slovník na čtrnáctileté dítě.

Tommy zařadí auto do jízdy. "Co se stalo?"

Stone vytáhne telefon a strčí ho bratrovi do tváře. "Nevím, to mi řekni ty."

Tommy prudce zabrzdí. "Říd – co to kurva?" Je zřejmé, že se ze všech sil snaží nesmát. "Sakra, celou tu dobu jsem si myslel, že já jsem ten s příšernými geny." V očích mu probleskne skutečná lítost. "Je ti teprve čtrnáct, člověče. Jsem si jistý, že doroste.“

"Seru na tebe, ty debile. To není moje péro.“

Skoro se zadusím slinami.

"Ta kunda získala mou fotku od Debbie a upravila ji ve photoshopu tak, že je na ní pinďour jiného chlápka."

Tommy nakloní telefon a já lituji, že jsem nezavřela oči. Bude téměř nemožné dostat tu otřesnou představu z mé hlavy.

Jedna věc je jistá, kdokoli tohle udělal, je ve photoshopu profík.

Jediná věc, která je na fotce nesmyslná, je způsob, jakým Stone v zrcadle napíná svaly a samolibě se usmívá a tváři se jako by byl na svůj mikroskopický penis pyšný.

"Debbie je jeho přítelkyně," dodá Tommy.

"Bývalá přítelkyně," opraví ho Stone. "Jakákoli mrcha, která dá Biance moji soukromou fotku, aby mohla zničit můj život, se může ošukat ostnatým drátem."

Narovnám se na svém sedadle. "Počkej, tohle udělala Bianca Covingtonová?"

Stone kývne. "Jo."

Přijde mi to ... přehnané. Dokonce i na ni. "Proč?"

Stone si odfrkne. "Protože jsem Tom -"

"Přijdeš pozdě na pracovní pohovor," utne ho Tommy. Podívá se na Stona přes zpětné zrcátko. "Uklidni se. Vyřešíme to později.“

Stone zavrtí hlavou. "Ne. Řekl jsem ti, skončil jsem. Neexistuje způsob, jak se z téhle sračky vzpamatuji. Ne, pokud neshodím kalhoty, neukážu jí svého skutečného ptáka a pak jí ho před všemi strčím do krku.“

Ježíši. "Jace tě doslova zabije, jestli si budeš zahrávat s jeho malou sestřičkou."

Právě dnes vymlátil duši ze čtvrťáka, ​​kterého obelstila, aby si s ní něco začal. Zatřesu se při myšlence, co udělá s klukem, který jí vnutí ptáka do krku.

Stoneove přimhouří oči. "Legrační, protože když jsem se naposledy díval, byli to DaSilvasovi, kteří -"

"Drž hubu," odsekne Tommy. "Přestaň vytahovat staré kecy."

Stone obrátí oči v sloup. "Cokoliv. Oficiálně jsi na to sám, pokud jde o tvé staré kecy. Až se vrátíme domů, řeknu mámě, že chci zpátky do veřejné školy. Pokud řekne ne, uteču.“

Tommy šlápne na plyn. "Fajn. Udělej to, brácho.“

Vzhledem k výbuchu jeho mladšího bráchy se nemůžu ubránit otázce. "Je mezi tebou a Jaceem stále špatná krev?"

Pokud ano, jsem si na 100% jistá koho dovednosti ve Photoshopu byly využity pro Stoneův obrázek.

Málokdo to ví, ale Jace je v počítačích skvělý.

Grafika, programování a tvorba vlastních videoher jsou jen některé z jeho odborných znalostí. Dokáže trávit dny – někdy i hodiny – před obrazovkou počítače a dělat věci, jejichž dokončení by trvalo pouhým smrtelníkům roky.

Tommy sevře volant. "Ne. Chci říct, že ne tak docela.“ Jeho výraz zvážni. "Po pravdě řečeno, nemyslím si, že mi někdy odpustí, jak jsem se zachoval k jeho bratrovi."

"Ale ty a Liam jste byli přátelé než ..."

Moje srdce bodá a já se nemohu přinutit dokončit tu větu.

Liam by tu měl být.

"Vím," řekne Tommy tiše. "Máš pravdu, byli jsme." Pokrčí rameny. "Víš, jaký je Jace. Vatikán tě může prohlásit za svatého a on tě pořád bude nenávidět za chybu, kterou jste udělal, když jsi byl dítě.“

Nemýlí se. Jace nechová jen zášť, on si ji osvojí a využívá na to, aby podnítil svůj vztek.

Jeho vlastní otec je dokonalým příkladem.

A teď to samé dělá mě.

Odstřihnul mě, ale předtím mi stačil udělat ze života peklo.

Z důvodů, kterým nikdy neporozumím.

Tommy mi stiskne rameno. "Jsi v pořádku?"

Ani ne, ale nehodlám se Tommymu svěřit se svými problémy s Jaceem.

"Jo. Je to prostě na houby, že nedokáže nechat minulost minulostí.“

"Nestresuj se. On si děla své a já své.“ Ušklíbne se. "Jediný čas, kdy na něj narazím, je, když hrajeme proti The Knights a můj tým na hřišti nakopává Coleův zadek."

Jeho nafoukanost je téměř dojemná. "Myslím, že se na to musím někdy podívat."

"V pátek máme proti nim naplánovaný zápas." Mrkne. "Je to první zápas sezóny, takže je to docela velká událost. Bylo by skvěly tě tam vidět.“

Uvažuji o zdvořilém způsobu, jak odmítnout, když zastaví u roztomilé malé budově s neonově zeleným nápisem, který zní: „Top of the Muffin“.

Poté, co se podívám na hodinky, otevřu dveře auta. "Jsi zachránce."

"Můžu tě vyzvednout, pokud chceš." Ukáže na svého mladšího bratra. "Poté, co ho vysadím."

"Jsi si jistý? Já ne - “

"Promiň, neslyším tě," řekne s mrknutím, když vycouvá z parkoviště.

***

"Sušenky nám došli," pozdraví mě baculatá žena s ohnivě červenými vlasy a náznakem irského přízvuku, když přijdu k pultu.

Přinutím se usmát. "To je v pořádku, já -"

"A to zahrnuje i makronky." Sjede mě pohledem seshora dolů. "Znám tvůj typ."

Nemůžu uvěřit, že mě ta žena soudí podle mého výběru pečiva.

Také se mýlí. Jsem druh holky, která ráda čokoládový dort. Jednou mými rty prošla makronka, a to stačilo.

Usměji se víc. "To je skvělé, já -"

"Pokud hledáš jednu z těch katastrof s dýňovým kořeněným krémem, Starbucks je támhle u cesty."

Jak proboha tahle žena vydělává?

"Nehledám nic z toho."

Žena je viditelně naštvaná. "Nemám žádné -"

"Pracovní pohovor," vyrazím ze sebe. "Co tohle?"

Žena zamrká. "Ach." Natáhne ruku. "Dylan, že? Tvoje teta mi řekla, že se stavíš.“

Potřesu si s ní. "Ráda vás poznávám."

Ostražitě mě studuje, její podráždění mnou se vrací. "Tak mi řekni, Dylan s modrými vlasy. Jaký je tvůj oblíbený dezert?"

"Mám ráda čokoládový dort -"

"Promiň." Ukáže ke dveřím. "Obávám se, že k sobě nepasujeme."

To nemůže myslet vážně. "Počkat? Prostě jen tak? To není fér. Ani jste se mnou neudělala pohovor.“

Zvedne prst. "Ach, ale udělala. Nemám ráda lháře.“

Dobře, teď jsem uražena. "Nelhala jsem. Opravdu mám ráda čokoládový dort. Je jednoduchý a klasický a - “

"Není tvůj oblíbený." Překříží si ruce přes hruď. "Fajn. Zkusme to ještě jednou. Jaký je tvůj oblíbený - “

"Irish Soda Bread?"[2]

Nyní lžu. Ale pokud mi to dá práci, tak ať.

"Vlezprdelko." Zamává rukou. "Sbohem."

Srdce mi poklesne. "Prosím, jen mi řeknete, jaká je správná odpověď. Nebo ještě líp, položte mi nějaké skutečné otázky. “ Začnu počítat na prstech. "Jako, jak vážná je má pracovní morálka. Nebo jestli můžu pracovat přes večery a víkendy – mimochodem, můžu. Nebo, jestli mám zkušenosti – fajn, možná se na tohle neptejte, protože nemám, ale rychle se učím. “ Dívám se na ní. "Je mi líto, že jsem si nevybrala ten nejúžasnější dezert, nebo že jste si myslela, že lžu, protože mi chutná čokoládový dort, ale opravdu potřebuji tuto práci a udělám téměř -"

"Jaký je tvůj-"

"Cannoli,"[3] zařvu. "Mám ráda cannoli, ano?"

Obrátí oči v sloup. "To byl můj čtvrtý odhad."

"Znamená to, že mi dáte šanci?"

Rty se jí zkroutí. "Možná."

Zvonek nad dveřmi zazvoní a muž v obleku vtančí dovnitř. Drží kytici květin a vypadá, že každou chvíli omdlí.

Odstoupím, aby si mohl objednat.

"Ahoj, dnes večer chci požádat svou přítelkyni o ruku. Vím, že je to na poslední chvíli, ale doufal jsem, že se mi podaří koupit čokoládu pokrytou jah - “

"Ne." Důrazně klepne na pult. "Vypadáte jako muž cheesecaku[4]."

Tato žena není jen šílená, je to vůbec nejhorší prodejce v historii.

Ten muž se chystá požádat o ruku. Nech ho ať koupí jahody.

Nervózně se usměje. "Cheesecake je můj oblíbený, ale vím, že opravdu miluje -"

"Předpokládám, že jste jí koupil hezký prsten?"

Důrazně přikývne. "Ano, něco málo přes dva karáty."

Zapíská. "Šťastná dívka." Na pult položí prázdnou krabičku na dort. "Věřte mi, chcete cheesecake."

Jeho obočí se stáhne, když vytáhne velký cheesecake z vitríny. "Ale ona má ráda jah ..."

"Věřte, že vím, o čem mluvím, mladý muži. Je snadné rozpůlit brambor tam, kde je láska.“

Pochopitelně je zmatený. "Netuším, co to znamená."

To my oba, kámo.

"Znamená to," protáhne, když zavře, a pak zalepí krabici. "Že když jste zamilovaní, sdílíte všechno společně bez zášti." Ukáže na nyní zabalený dort. "Včetně tohoto lahodného cheesecaku."

Než bude moci promluvit, ona naťuká cenu do pokladny. "Bude to 52,47 $."

K mému úžasu muž vytáhne peněženku a zaplatí jí, než odejde s dezertem, o který nežádal.

Její oči se přesunou ke mně. „Středy po škole od čtvrté do osmé a soboty od šesti do osmi hodin. Plat je dvanáct dolarů za hodinu. Žádná placená dovolená nebo nemocenská. Pokud ti to půjde dobře, přidám další směnu.“

Její tón nenechává žádný prostor pro jednání, takže přijímám. "Perfektní."

Znovu otevře vitrínu. "Jsi dobrá pekařka?"

"Jo," lžu. "Ale víte, co se říká, vždy je co zlepšovat."

Zavrčí. "Jaké jsou tvé úklidové schopnosti?"

"Prvotřídní."

Alespoň tohle není lež.

S povzdechem položí na pult malou papírovou tašku a vloží do ní cannoli, než mi ho podá. "Uvidíme se ve středu. Řekni své tetě, že ji pozdravuji.“ Zvedne prst. "Počkej."

Sleduji, jak z vitríny vytáhne jableční závin a přidá ho do tašky. "Její oblíbený."

Sranda, protože bych přísahala, že její oblíbená je skořicová rolka, ale nebudu se hádat.

***

Jak slíbil, Tommy na mě čeká venku.

"Díky," řeknu mu, když vklouznu na sedadlo spolujezdce.

"Dostala jsi práci?"

"Po několika pokusech."

Když zvedne obočí, vysvětlím to. "Řekněme, že je velmi vybíravá v tom, jaké dezerty mají lidi rádi."

Ušklíbne se a vyrazí z parkoviště. "Měl jsem tě varovat. Moje chyba."

Poté, co mu dám svou adresu a on ji zadá do GPS, nastane trapné ticho.

"Je tvůj brácha-"

"Jestli tě to zajímá, jsem rád, že jsi zpátky," řekne současně.

Hraji se s volnou šňůrkou na sukni. "Kéž bych mohla říci totéž."

"Je všechno v pořádku?"

"Ano – ne, ne tak docela." Nadechnu se. "Když ti něco řeknu, může to zůstat mezi námi? Jediní lidé, kteří to vědí, jsou má rodina a - “

"Dylan." Koutkem oka na mě koukne. "Nikdy tě nebudu soudit. Zatraceně vím, že mám podíl na hrozných sračkách. Můžeš mi říct cokoli.“

Je to tady. "Můj táta ... udělal ve své práci nějaké špatné věci." Polknu osten v krku. "A teď je ve vězení za zpronevěru. To je důvod, proč jsem zpátky. Moje teta zde žije se svým manželem a byli dost milí, aby mě vzali k sobě, abych mohla dokončit poslední ročník střední školy.“

"Do prdele." Prudce vydechne. "Sakra. Je mi to moc líto."

"Ano, to je ... chci říct, že jsem v pořádku. Můj otec je kretén, který kradl, aby zapůsobil na svou hloupou manželku a zaslouží si za to sedět – ale pořád je to dost nepříjemné. Naštěstí se nedostal na titulky, pouze do několika článků v místních novinách.“ V žaludku se mi shromáždí nervozita. "Opravdu bych ocenila, kdybys to nikomu neřekl. Nechci, aby všichni ve městě věděli, že můj táta je zloděj, nebo že je v lochu.“

Natáhne se a jemně stiskne mé koleno. "Tvé tajemství je u mě v bezpečí." Koutky úst se mu stočí nahoru. "Jestli ti to pomůže, můj otec je každou chvíli ve vězení."

Nepomůže. "To je mi líto."

Pokrčí rameny, když otočí k mému domu. "Nemusí. Ten chlap je ubožák. Vždy byl a vždy bude.“

"To je na hovno. Je mi líto - “

"Co kdybychom se přestali omlouvat za věci, které nejsou naší vinou?" řekne, když zajede k chodníku vedle domu mé tety.

S tím můžu souhlasit. "Dohodnuto."

Trapnost z dřívějška se vrátí v okamžiku, kdy vypne motor a otočí se ke mně.

"Chyběla jsi mi."

"Jo, ty mně taky. Bylo dobré tě znovu vidět.“ Zvednu tašku z podlahy. "Díky za odvo ..."

"Zkusil jsem se s tebou několikrát spojit poté, co jsi odešla."

Kruci. Tohle je konverzace, které jsem se bála. "Já vím. Omlouvám se."

Vždy jsem chtěla odpovědět na jeho zprávy, ale byla jsem příliš zaneprázdněna snahou vypořádat se se všemi novými změnami ve svém životě.

Navíc mi Tommy připomínal Jace.

Jace, který mě ignoroval.

Stejně jako jsem já ignorovala Tommyho.

"Měla jsem ti odepsat."

"Proč si to neudělala?"

Jak někomu řeknete, že vás děsí jeho pocity? Nebo že jste byli zamilování do někoho jiného mnohem víc než do něj?

Sevře se mi žaludek, když mě to napadne. Možná proto Jace odmítl se mnou mluvit?

Ne. Kdyby ke mně nic necítil, neudělal by ani neřekl, to, co řekl těsně předtím, než jsem odešla.

"Nevím."

Tommy se na mě dívá, jako bych byla plná sraček. Nemýlí se.

"Páni," vysmívá se. "Jedna z věcí, která se mi na tobě nejvíc líbila, byla ta, že ve světě plném lhářů a podvodníků, sis nikdy na nic nehrála."

Má pravdu. Obvykle nemám problém říct, jak to je.

Nicméně mu nechci ublížit. Ne, když ke mně nebyl nic jiného než milý, a já vím, jaké to je být ignorován někým, o kom jste si mysleli, že byl skutečný přítel.

Hledám v mozku zrnko pravdy, abych ho uklidnila. "Byla to hektická doba. Snažila jsem se zapadnout v nové škole, vypořádat se s tátou, který si vzal mou strašlivou macechu, a - “

"Randíš s tím hipsterem s podivným jménem." Jeho slova mají v sobě náznak ostří, i přes křivý úsměv, kterým po mě střelí. "Možná jsem párkrát nahlédl do tvého Instagramu."

Pak by měl vědět, že už nejsme spolu. A nebyli jsme už chvíli.

Caspian – nebo Casper – jak ho jeho přátelé nazývali, byl můj první skutečný přítel.

Zpočátku se mi nelíbil, ale když jsme k sobě byli přiděleni jako partneři pro školní projekt, přelétly jiskry.

Každopádně na krátkou chvíli.

Nakonec jsme s Caspianem chodili jen osm měsíců. Záleželo mi na něm natolik, že jsem mu několik týdnů před koncem našeho vztahu dala své panenství, ale nikdy jsem do něj nebyla zamilovaná.

Ne jako do Jace.

Což je důvod, proč jsem se s ním rozešla.

Vzhledem k tomu, že ošukal mou kamarádku o dva dny později; docela rychle se zotavil.

Tommy, na druhé straně, je očividně stále naštvaný, že jsem ho odkopla.

"Podívej, už jsem ti řekla, že mě to mrzí. Nevím, co ještě chceš - “

"To, co chci, je moje šance." Jeho pohled se zaměří na má ústa. "Je to vše, co jsem od tebe kdy chtěl."

Pane jo. Teď nemám náladu na žádný druh romantického vztahu.

"Můj život je složitý, Tommy." Zaplaví mě vlna vyčerpání. "A bude jen složitější, protože mě Jace nenávidí a já netuším proč." Rozhodím rukama a bezmocně se zasměji. "A není jediný. Britney je zpět se svými starými kousky a bandou zlých holek. Bianca Covingtonová plánuje mou vraždu z nějakého neznámého důvodu. Do pekla, dokonce i můj nevlastní bratranec - “ K mému překvapení a hanbě se mi zlomí hlas. "Nechci na tebe naložit všechny tyhle sračky. Prostě opravdu nejsem přip - “

"Chápu, musíš toho hodně řešit." Když mi nakloní bradu, lemuje jeho rysy obavy. "Nesnažím se ti na talíř přidat další sračky. Spokojím se s tím být tvůj kamarád ... zatím.“

"Děkuji. To je ... opravdu by se mi hodil kamarád. “ Nakloním hlavu. "Pravděpodobně bych měla jít, dřív, než se má teta začne strachovat a vyjde ven."

Nezačne. Nejen, že je bezstarostná, pochybuji, že nás dokonce vidí, protože dům sedí na obrovském kopci. Čím déle však v tomto autě zůstanu, tím horší budu mít pocit, že mu nebudu moci dát, co chce.

"Hej, Dylan?" zavolá, když se vydám k domu.

Otočím se. "Jo."

"Máš mé číslo. Pokud potřebuješ svézt nebo někoho, s kým si promluvit – pokud budeš někdy něco potřebovat. Jsem tu."

Upřímně se na něj usměji. "Vážím si toho."

Sval na čelisti mu poskočí. "Příště až po tobě Jace vystartuje, radši mi to řekni. Nechci, aby ses kvůli němu cítila hrozně, nebo aby ti plnil hlavu lžemi, protože se nedokáže vypořádat se svými sračkami a vybíjí si to na tobě.“

Je na špičce mého jazyka, abych mu řekla, že jsem dokonale schopná zvládnout Jace sama, ale opravdu chci jít dovnitř, abych mohla najít Oakleyho a pokusit se s ním najít nějakou společnou řeč.

"Jasně," zavolám přes rameno, než začnu stoupat po příjezdové cestě.

Jsem vděčná, když nastartuje auto, a slyším ho odjet.

Projdu kolem Oakleyho auta, když mě zuřivé tmavé oči proříznou jako horký nůž máslo.

"Jace. Co-"

Jako odpověď na mou otázku, Oakley vyrazí předními dveřmi. Přes rameno má přehozenou plážovou osušku a v ruce pár plavek.

"Připraven -" Přestane mluvit, když mě uvidí.

Jace je samozřejmě tady, aby viděl Oakleyho.

Můj žaludek zhořkne. Jace a Oakley jsou nyní nejlepší přátelé.

Jaceovy oči se upřou na něco za mnou, ale mlčí.

Oakley sleduje jeho pohled a zamračí se. "Co tady kurva dělal Tommy da Silva?"

Mám co dělat, abych nepřevrátila oči. "Svezl mě domů. Víš, to cos měl udělat ty.“

Odfrkne si. "Sakra, věděl jsem, že jsi povolná, ale nemyslel jsem si, že jsi zoufalá."

Vztek se mi přežene kůži. "Promiň?"

Udělá krok vpřed. "Ten kus hovna tu není vítán. Nikdy."

Nemá právo mi říkat, s kým se můžu bavit. Zvláště od té doby, co vypustil drb, který ze mě udělal vyděděnce.

"Ten kus hovna je můj přítel. Smiř se s tím."

Zamává mi prstem před obličejem. "Kriste, ty máš sakra nervy. Chceš píchat s odpadky, dělej to někde jinde. Jestli ho někdy znovu přichytím na svém pozemku - “

"To není tvůj pozemek," připomenu mu. "Co vím; je tvého otce. “ Zírám na něj. "Nevlastníš ani hovno, debile. Až na pár pytlů s trávou, abys ses mohl sjet a zapomenout, jaký ubožák ve skutečnosti jsi.“

Oakley zakloní hlavu a zasměje se. "Jsem ubožák. Nenech se zmýlit, holčičko.“ Jeho hlas se ztiší v mrazivý šepot. "Povídá se totiž, že nejsuprovější věc na tobě je, že si každý myslí, že jsem strčil ptáka do tvé frndy."

Mám co dělat, abych mu nemáchla pěsti do nosu. Tolik k snaze o příměří.

Vysmívám se. "Bože můj, ty chudáčku." Podívám se na Jace, který tam stojí stejně lhostejný jako socha. "Neřekl jsi mu to?"

Můj pohled se vrátí zpět k mému nevlastnímu bratranci. "Nerada ti to prozrazuji, zlatíčko, ale jsi populární jen kvůli němu." Natáhnu se a poplácám ho po rameni. "Jaký je to pocit vědět, že nikdy nebudeš dost dobrý na to, abys byl víc než něčí loutka? Nebo že všechny holky, které pícháš ... si ne tak tak úplně tajně přejí, abys byl někým jiným.“

Podle toho, jak mu klesne hlas, to byla slabá rána. "Poslouchej mě, ty nafoukaná žvanilko. Tvůj pobyt zde není trvalý. Stačí, když lusknu prsty.“ Aby to potvrdil, udělá to. "A tvůj hubený zadek a taký tvé tety skončí na ulici." Tvrdě do mě narazí hrudí, až zaklopýtám. "Nepokoušej mě kurva."

"Pojďme," zavrčí Jace. "Britney řekla, že jsou už holky v bazénu." Položí mu ruku na rameno a nasměruje ho k autu. "Vsadím se, že Hayley má na sobě ty malé červené bikiny, které se ti líbí."

Oakley se usměje jako kočka Škliba. "Miluji ty bikiny. Její kozy v nich vypadají obrovské.“

Jace přikývne. "Ano, člověče. Teď s ní přestaň bojovat, abychom se mohli pobavit.“ Na chvíli si myslím, že mi Jace dělá laskavost, ale pak řekne: „Povyrazíme si holkami, které nejsou falešnými vyžírkami.“

Mrazivý pohled, který mi dá, když nasednou do Oakleyho auta a odjedou, by mohl roztavit ledovec.

---

[1] Profesionálni klub amerického futbalu

[2] Sodový chléb

[3] italské pečivo pozůstávající z trubičkových skořápek praženého těsta, plněné sladkou krémovou naplní

[4] Tvarohový koláč