CP - 13. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

DYLAN

Minulost…

Plíce mi hoří, jako by byli v ohni, jak pokračuji v běhu po mokré ulici, ale bledne to ve srovnání s bolestí, která mi pronikne do hrudi.

Můj otec je zasnoubený. Se Savannah.

Savannah, která se nosí těsné a odvážné oblečení, díky kterému se začervenám, a mluví s mým otcem tím svým hloupým dychtivým hlasem, který nemůžu vystát, kdykoli chce, aby jí něco koupil.

Tohle je žena, kterou si vybral, aby zaujala mámino místo.

Dělá velkou chybu.

Savannah ho nedělá šťastným. Můj otec se nikdy neusmívá tak, jako když byla moje máma naživu. Nesměje se ani nedělá hloupé vtipy.

Mé srdce poklesne, když si uvědomím něco dalšího.

Už o ní nemluví.

Protože někde po cestě ji přestal milovat.

Ne ... hůř. Zapomněl na ni. Jako by nikdy neexistovala.

A vím, že jakmile si vezme Savannah a budou mít děti ... zapomene na mě taky.

Protože je jasné, že nenávidí vše, co mu ji připomíná – a teď, když se ožení se Savannah a začne znovu, už mě nebude potřebovat.

Bude mít náhradní rodinu.

Místo zlomené, poškozené zbylé dcery, se kterou uvízl.

Tu, kterou už nechce, protože je spojována se všemi těmi špatnými věcmi v jeho životě.

Když zahnu za roh a vyrazím dolů dalším blokem, pálí mě oči. Ani silný déšť nestačí na to, aby je udržel na uzdě.

Slíbil, že mě nikdy neopustí. Přísahal, že ho neztratím, jako jsem ztratila ji.

Ukázalo se, že můj otec není nic jiného než prolhanej hajzl.

Kamínek zasáhne Jaceovo okno tak silně, že jsem překvapená, že se nerozbije.

Pan Covington bude pravděpodobně naštvaný, když mě uprostřed noci chytí, jak házím kamínky na okno jeho syna, ale je mi to jedno.

Bez ohledu na naší dřívější divnou hádku potřebuji svého nejlepšího přítele. Nezáleží na tom, jestli ke mně Jace necítí to samé, co já k němu, dostanu se přes to. Raději bych měla jednu jeho část než vůbec žádnou.

Hodím další kamínek na okno jeho ložnice. Pokud se po tomhle neprobudí, hodím zatracenou cihlu.

Naštěstí nemusím, protože ospalý Jace bez košile vystrčí hlavu. "Dylan?" Jeho obličej poklesne, když se na mě podívá dolů. "Co se děje?"

"Všechno." Můj hlas se zlomí, protože každý kousek emocí, který jsem posledních pár měsíců zadržovala, naplno praskne. "Můj táta ... on ... Savannah. Všechno je špatně, Jacei.“

Jelikož se jeho pokoj nachází ve druhém patře, začnu vylézat na velký strom, který se sklání k jeho pokoji, ale zastaví mě.

"Venku leje. Uklouzneš a ublížíš si. Odemknu přední dveře.“

Než mu můžu připomenout, že jsem vylezla na stejný strom tucetkrát, už mě postrkuje do svého domu a nahoru po schodišti.

Snažím se být zticha, aby se jeho otec neprobudil, ale moje vzlyky mě zradí.

Připadá mi to, jako bych znovu ztrácela matku.

Jen je to horší ... protože teď spolu s ní ztrácím všechno.

Své vzpomínky. Svou rodinu. Dokonce i Jace se vytrácí.

"Jak mi to mohl udělat?" Dusím se, zatímco mi velké slzy stékají dolů tvářemi. "Jak si ji může vzít?"

Na Jaceově tváři se rozleje vztek. "Do prdele. To je mi - “

"Jsou tři ráno." Zmatený pohled pana Covingtona poskakuje mezi námi. "Co tady Dylan dělá?" Než kterýkoli z nás řekne jediné slovo, sevře si nos a povzdechne si. "Bál jsem se, že by se něco takového mohlo stát. Vím, že vám dvěma na sobě záleží, ale nejste dost starý na to, abyste měli sex -“

"Ježíši, tati," argumentuje Jace. "Neblbnu s Dylan. Nevidíš, jak je rozrušená?“

Zamrká, když všimne mé slzami potřísněné tváře. "Ach." Ruce si položí v bok. "Podívej, omlouvám se, ale pořád si ne -"

Jace mě chytne za ruku a zatáhne mě zpátky. "Je mi jedno, co si myslíš. Dylan zůstane.“

Pan Covington začne něco říkat, ale Jace zabouchne dveře a zamkne za sebou. "Brzy si půjde lehnout. Vždycky chodí.“

Je mi taková zima, že mi drkotají zuby. "Nechtěla jsem tě dostat do problémů, prostě jsem nevěděla, kam jinam -"

"To je v pořádku." Popadne mikinu z opěradla židle a podá mi ji. "Dej si to."

Jeho lehká, čistá vůně naplní mé nosní dírky, když si ji přetahuji přes hlavu. Většina chlapců v mé třídě voní jako sýr, pot a cibule, ale ne Jace.

Vždy voní jako čerstvě vyprané prádlo přímo ze sušičky. Hřejivě a známě. Osobně a intimně.

Poté, co si opatrně svléknu mokré tílko, vklouznu do postele vedle něj.

Instinktivně mě obejme kolem mého středu a přitáhne mě, dokud nemám záda přitisknutá k jeho hrudi.

Vplížit se do Jaceovy ložnice uprostřed noci, abychom se objímali, bylo naším malým tajemstvím poslední dva roky. Není to něco, co vytahujeme, a nestává se to tak často. Jenom když jednomu z nás chybí tak moc maminka, že nedokážeme snést tu bolest a musíme být kolem někoho, ​​kdo tomu rozumí.

Stejně jako můj otec, ani Covingtonové neradi mluví o své matce. Zvláště Liam a Bianca, protože byli během autonehody v autě.

Podle Jace, jediný, kdo ji čas od času zmíní, je Cole.

Ale mluví jen o něčem veselém. Nákypu v Hallmarku, momenty s vykrajovátky.

Nikdy ty důležité věci.

Jako to, jak smutná a depresivní byla jeho matka několik měsíců před smrtí.

Nebo skutečnost, že Jace je jediný, kdo ví, proč byla tak rozrušená.

No, Jace, pan Covington ...

A žena, s níž podváděl svou ženu.

Jace ho s tím chce konfrontovat a říct svým sourozencům pravdu, ale má pocit, že kdyby to udělal, vezme jím jediného rodiče, který jim zůstal.

Vzhledem k mé současné situaci chápu, proč tak váhá.

"Bolí to." Můj hrudník je tak plný žalu a zármutku, že bych pravděpodobně klesla přímo na dno nejhlubšího oceánu. "Hrozně to bolí."

Drží mě pevněji, když přečkám další vlnu bolesti. "Přál bych si, abych to mohl napravit."

Já také.

"Slíbil mi to," zašeptám mezi vzlyky, které mu promáčejí polštář. "Slíbil, že na ni nikdy nezapomene ani nebude mít novou rodinu."

"Vím, že je to na nic, ale pořád máš mě." Jeho tón je vážný, jako by to byl slib, který je odhodlán dodržet. "Vždycky tu budu."

"Dnes mi to tak nepřipadalo," řeknu, než se zastavím.

Končetiny, které má kolem mě, se napnou. "Já vím."

Vždy jsem byla ten typ člověka, který tlačí na pilu, a tenhle okamžik se nijak neliší. Myšlenka, že ho ztratím, mě děsí a musím vědět, že naše přátelství přežije mé pitomé poblouznění.

"Nesnáším s tebou bojovat, Jaci. Mám pocit, jako bych bojovala sama se sebou. Zkazí mi to celý můj den a každý den poté ... dokud nevím, že jsme zase v pořádku.“

"Totéž." Jeho srdce se zrychlí a mé ho následuje. "Nemám problém bojovat s někým jiným. Ale bojovat s tebou ... mi vážně vyjebává s hlavou.“ Jeho hlas se změní v šepot. "Stejné to bylo s mojí matkou. Kdykoli jsem se pohádali – nedokázal jsem být na ni dlouho naštvaný. Užíralo mě to, protože jsem věděl, jak moc mě miluje. I když jsem ji sotva kdy řekl, že ji ...“ Jeho hlas se vytratí.

"Věděla, že ji miluješ."

Jace to možná nikdy neřekl, ale vím, že to potřebuje slyšet.

Dál mluvím, zatímco je zticha, doufajíc, že se neuzavře.

"Byla opravdu krásná." Poprvé, kdy mi Jace dovolil sledovat jeden z jejích starých bollywoodských filmů, mě její krása zbavila řeči. "Opravdu rozzářila obrazovku."

Jeho čelo najde křivku mého krku a těžce si povzdechne. "Vždy se ve svých filmech usmívala." Cítím změnu v jeho chování. "Byla skvělá při předvádění show. Když se lidé dívali, schovala se za masku a předstírala, že je všechno perfektní. Cole je hodně jako ona.“

Otočím se tváři k němu. "Není jediný. Možná nejsi tak otravný jako tvůj bratr, ale držíš si od lidí odstup.“ Odhrnu mu vlasy z očí. "Necháváš je vidět jen to, co chceš, aby viděli."

Podívá se na mě. "My oba."

Dostal mě. Až na jednu malou výjimku.

"Ne s tebou. Máš mě celou.“

Nevím, co si mám myslet o výrazu v jeho tváři. Je to zvláštní směsice potěšení a zmatku. "Ne." Odvrací svůj pohled. "Musíš s tím přestat, D. Tohle není fér."

Říct, že jsem zmatená, by bylo podhodnocení. "Co není fér?"

"Ty." Stáhne své ruce ode mě. "Být kolem tebe, když jsi taková."

Nedává žádný smysl. "Jako jaká?"

Sedne si zpříma. "Musíš přestat s těmi city ke mně. Nebo nemůžeme ...“ Překříží ruce. "Pokud se nedokážeš ovládnout, nemůžeme být přátelé. Je to prosté.“

Skoro bych se zasmála, kdyby nevypadal tak vážně. "Jestli se nedokážu ovládnout? Děláš si ze mě srandu.“ Vstanu, abych mohla najít své boty. "Slyšíš, jak hloupě zníš?"

Dokážu zvládnout, že můj nejlepší přítel ke mně nechová city. To, co nedokážu zvládnout, je, že je v tom jak oheň a led.

V jednu chvíli na mě Jace kouká, jako bych byla odpovědí na nějakou nevyslovenou modlitbu. Ale v další? Jako bych byla Ďábel tahající ho na výlet do pekla.

"Neodcházej," zamumlá, když si dovážu tenisky.

Podívám se na něj. "Nebuď bezduchý kretén."

Poprvé, když jsem ho během hádky nazvala bezduchým, vypochodoval a dva dny se mnou nemluvil. Poté, co jsme se smířili, přiznal, že to slovo nenávidí, protože se tak cítí od smrti své matky.

Zcela bez barev a pocitů. Mrtvý. Stejně jako ona.

Chystám se za tu podpásovku omluvit, ale přimhouří oči.

Další slova z jeho úst se rovnají omračující ráně.

"Nemusel bych být kreténem, pokud bys pochopila náznak a přestala být zoufalým parazitem."

V mém nitru se vaří hněv. Kašlu na něj.

Uvidí, jak jsem zoufalá a závislá, až s ním už nikdy nepromluvím.

"Lepší být parazitem než zbabělcem," nadhodím, když přejdu k jeho oknu.

Znovu leje, ale raději bych byla celý týden uvězněná v dešti, než abych byla kdekoli v jeho blízkosti.

Ucítím ho za sebou. "Co to má znamenat?"

Dávám pozor, abych neuklouzla, otevřu síťku a pomalu začínám vylézat z okna. "Ne každý dokáže udržet své city na věky v sobě, protože se bojí." Natáhnu ruku směrem k větvi stromu, abych se mohla otočit. Déšť bubnuje tak silně, že je těžké se soustředit. "Nejsem robot jako ty. Nedokážu předstírat, že necítím - “

Vykřiknu, když moje ruka sklouzne z větve, a ztratím rovnováhu. Jsem jsi téměř jistá, že spadnu a rozbiju si ksicht, ale Jace mě popadne za nohy a vytáhne mě zpátky, což způsobí, že místo toho narazím do stěny domu.

Neobtěžuje se skrýt posměšný záblesk ve svém hlase, když se se mnou hašteří přes okenní rám. "Říkal jsem ti, že je to nebezpečné."

Jakmile se zorientuji, otočím se k němu. "Chceš sušenky?"

"Vzhledem k tomu, že jsi spálila každou várku, kterou jsi kdy vyrobila; Nechám si to ujít."

Teď jenom dělá okolky. "Raději bych byla hroznou pekařkou než bezduchým zbabělcem."

Jeho oči se vznítí. "Řekni mi tak ještě jednou a přísahám -"

"Co?" Provokuji ho. "Nepromluvíš se mnou několik dní? Budeš mi vyhrožovat, že ukončíš naše přátelství?“ Zabodnu mu prst do hrudi. "Hádej co? Už mě to nezajímá, protože už nejsme přátelé.“ Odstrčím ho s každým kouskem frustrace a vzteku, který skrz mě proudí. "Bože, nemůžu uvěřit, že jsem dala své srdce tak krutému, bezduchému, zbabě -"

Stane se to tak rychle, že jsem přesvědčená, že musím snít.

Protože proč by mě jinak Jace Covington – můj nejlepší přítel, který se změnil v nepřítele – líbal?

Ale on to dělá.

Jace mě líbá..

A je to…

Nevím. Pořád jsem v takovém šoku, že nemůžu dýchat, natož se hýbat.

Chci se nakopat, když se odtáhne.

"Nakecáš toho spoustu na někoho, kdo to nedokáže dosvědčit, Taylorová."

Chci setřít ten nádherný úsměv z jeho tváře. "Dokážu to dosvědčit, Covingtone. Věř mi."

"Tak to dokaž." Jeho ruka najde křivku mé kyčle. "Polib mě, jako bys byla moje. Vyzývám tě.“

Obtočím prsty kolem šíje. "Já jsem tvo ..."

Jeho ústa jsou na mých tak rychle, že mi málem vyrazí veškerý vzduch z plic.

Mělo by to být nervy drásající, vzhledem k tomu, že jsem to předtím nedělala, ale není.

Je to úlevné. Jako poškrábání svědění, které jste měli měsíce.

Pouze deset milionkrát lepší.

Jaceovy rty jsou stejně plné a měkké, jak vypadají. Chci zde zůstat a líbat ho navždy.

Místnost se začne točit a já bojuji, abych popadla dech, když mi špička jeho jazyka vstoupí do úst.

Zpočátku je to zvědavé kmitnutí. Rychlá škádlení, díky nímž se všechny mé nervové zakončení zježí.

Pak zasténá a vrací se pro další ochutnávku ... a všeho se stává něčím víc.

Vystupňuje se to. Zintenzivní.

Jako by ani jeden z nás neměl dost.

Jedna jeho ruka mi sevře zadní část krku, zatímco druhá přejde na záda a přitáhne mě blíž.

Jak jsem si někdy mohla myslet, že je Jace bezduchý, je mimo mě, protože právě teď – cítím všechno. Jeho potřebu, jeho hlad ... veškerý vztek, který vře pod hladinou.

Je opakem bezduchého.

Jace Covington je modrý.

Nádherný, rozbouřený oceán plný hloubky ... a rozžhavená obloha, která vám poskytne jen malé záblesky všech jeho zářivých barev ... než se změní v tmavou a temnou.

"Vidím tě," dýchám mezi polibky. "Jsi moje oblíbená barva."

Očekávám, že mi řekne, že jsem podivín, ale jeho rty se zakřiví do úsměvu, než mě přitáhne ke své posteli.

Žaludek se mi propadne, když mi záda narazí na matraci a on se usadí na mně.

Jace se možná nechová, jako by jeho city ke mně byly oboustranné, ale líbá mě, jako by byl několik dní uvězněn v poušti a já byla jediným zdrojem vody na míle daleko.

Jako by mě chtěl stejně jako já jeho. Možná ještě víc.

Ale to není možné ... protože jsem nikdy nechtěla nic a nikoho víc než Jace Covingtona.

V podbřišku mě opojně škube, když mi jeho ruka vklouzne pod mikinu a jeho prsty se vlečou po mém břiše.

Jedna moje část je vděčná. Druhá je ... znepokojená.

Nemůžu si pomoct, ale myslím, že kdyby byl právě teď s Britney sám, ona by neměla problém nechat Jace dostat se na druhou metu.

Co vím, už to udělali.

"Bože, tvá kůže je tak jemná." Špička jeho palce sleduje okraj mé podprsenky. "Je to v pořádku? Můžu přestat, pokud - “

"Sundej mi tričko," vyhrknu.

Unikne mu další zasténání ... než budu moci zpracovat, co se děje, je na druhé straně ložnice.

Jako by se nemohl dostat dost daleko ode mě.

"Udělala jsem něco špatně?"

"To já." Projede si rukou si vlasy a chytí krátké prameny. "Nikdy jsem tě neměl políbit."

Bolelo by to méně, kdyby vytrhl mé tlukoucí srdce holýma rukama.

"Proč?"

"Protože ty nejsi moje, abych tě líbal." Jeho rysy lemuje frustrace. "Byla to chyba."

Posadím se a podívám se na něj. "Pokud líbat mě byla taková chyba, tak proč jsi nepřestal?"

Připadá mi, jako by se ticho mezi námi táhlo hodiny, než promluví. "Chtěl jsem zjistit, jestli k tobě něco cítím." Podívá se mi přímo do očí. "Necítím."

Do mé hrudě prosákne oslepující bolest, dokud se mi nezachytí kolem srdce jako kleště.

Jace mě políbil, jako by mě miloval. Jako by mě chtěl stejně jako já jeho.

"Nerozumím."

"Nepotřebuji, abys tomu rozuměla. Potřebuji, abys to akceptovala a přestala s tím.“

Zní, jako bych se ho snažila svést každou sekundu. "Přestala s čím?"

Jeho zorničky mě téměř probodnou krutou bouří, která v nich víří. "Přestaň se snažit, abych cítil něco víc než přátelství, protože se to nikdy nestane. Nikdy."

Jeho prohlášení je jako gilotina. Finále.

Obalím ruce kolem sebe. Jace mě tolik tlačil a táhl; Překvapuje mě, že nemám pochroumanej krk.

"Chci jít domů."

Ta ironie. Vzhledem k tomu, že jsem sem přišla, abych unikla tomu, co se tam dělo.

Přikývne. "Myslím, že je to dobrý nápad."

V krku mě pálí slzy, ale já se před ním odmítám zlomit.

"Dylan, počkej," řekne, když se blížím k oknu.

Zrádný orgán v mé hrudi se znovu rozbuší. "Co?"

Jeho hrdlo se vlní, jak polkne. "Myslel jsem, že by bylo nejlepší, kdybys to ode mě slyšela jako první."

"Slyšela co?"

Strčí ruce do kapes pyžamových kalhot. "Beru Britney na ples."

Je to, jako bych už ani nevěděla, kdo to je.

Nikdo z nás neřekne ani slovo, když se vyplížím z jeho ložnice. A z jeho života.

"D-d-dylan!" Liam zavolá, když dojdu na konec příjezdové cesty.

Opravdu nemám náladu s někým mluvit, ale protože je to Liam, zastavím se.

"Jsi v-v po-ř-řádku?" zeptá se, když mě dožene. "Jac-c-ce ř-řekl, že jsi rozrušená."

Vzhledem k tomu, že jsem právě odešla, je divné, že by to věděl. Je ještě divnější, že za mnou poslal Liama. "Kdy? Proč by ti to řekl?“

Pokrčí rameny. "Napsal mi z-z-zprávu a ř-ř-řekl mi, ab-b-bych tě z-z-zkontroloval."

Ne-kurva-uvěřitelné. "Řekni svému hloupému bratrovi, že pokud se tak zajímá o mé blaho, měl by přestat být takovým kreténem a přestat posílat svého malého bratra, aby dělal jeho špinavou práci."

Jeho tvář povadne. "Ach. O-o-okej."

Chytne mě za paži, když začnu odcházet. "P-počkej. Dovol mi ať tě d-d-doprovodím domů.“

Normálně by mi to nevadilo, ale jediné, co chci, je jít domů a spát.

Doufajíc, že až se probudím, bude posledních dvacet čtyři hodin jenom strašná noční můra a všechno se vrátí do normálu.

"Vážím si toho, ale opravdu chci být právě teď sama." Ukážu na jeho dům. "Slunce už skoro vyšlo. Měl bys odpočívat.“

Zamračí se. "Ach. O-o-o-kej.“

Míjím jejich poštovní schránku, když vysloví: „Mi-mi-mochodem. D-d-děkuji za tu v-věc s T-t-tommym.“

Nevím, co tím myslí. "Jakou věc?"

"N-napsal mi na Ins-s-stagram a ř-ř-řekl, že s ním n-nebudeš kamarádit, j-jestli s-se bude k-ke mně ch-chovat ošklivě, t-t-takže jsme teď v pohodě."

To není přesně tak, jak to bylo, ale pokud se Tommy přestane chovat k Liamovi jako čurák, pak jsem šťastná.

Usměji se. "To je úžasné. Vidíš? Říkala jsem ti, že se to zlepší.“

Zazubí se. "U-uvidíme se ve š-š-škole."