WFB - 4. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Dom

Zatímco čekáme na donášku Thajského jídla, jde Beth do sprchy, kde ze sebe smývá stres a vzpomínky z dnešního dne. Bylo toho mnohem víc, než jsem si dokázal představit. Věděl jsem, že to bylo špatné podle věcí, které vyprávěla Claire v klubu a podle toho, co řekla minulý týden u soudu, ale dětské nevěsty? Mlácení žen, dokud se nepodrobí? Říct jim, že jsou dobré jen na sex? Kristepane.

Boj ve mně pokračuje. Jak brzy je příliš brzy, abych si Beth náro-koval? A jak mám na to jít? Budu na ni čekat celou věčnost, a pokud nikdy nebude připravena dát mi zcela její tělo, chápal bych to. Jsem zatraceně šťastný, že vůbec chce být v mé přítomnosti, když zvážím, že všechny zkušenosti, které měla s muži, byly hrozné.

Dnes jsem si všiml, že Beth nikdy nebrečela. Ani jednou. Ve sku-tečnosti si nemyslím, že jsem ji někdy viděl prolít jedinou slzu. Jo, snadno se polekala a kdokoli může vycítit její strach a úzkost na míle daleko, ale je to, jako by se ještě neotevřela, aby cokoli z toho cítila. Ne, že by pláč byl jediným způsobem, jak to zpracovat, nebo že je to dokonce známka uzdravování, ale měla by nějak reagovat na věci, které se jí staly, ne?

Nikdy nezapomenu na prázdný pohled ve tváři, zatímco odpoví-dala na otázky právníka ohledně týrání, které utrpěla. Vše ve mně chce, aby se otevřela ohledně toho, co se stalo. Mám jen chladná a tvrdá fakta po dnešním soudním procesu, ale to je jen špička ledov-ce.

Slyším vypnutí vody. Beth je právě teď nahoře a utírá se ruční-kem. Vím, že to ze mě dělá bastarda, ale nemůžu si pomoct a mé myšlenky směřují k její krémové pokožce a malému tělu, které per-fektně zapadá k mému. Myslel jsem si, že dnešní líčení bylo sexy, profesionální a elegantní, ale nic se nevyrovná její tváři bez make-upu. Líbí se mi její pihy a rty v přirozené růžové. Je příliš krásná, aby byla skutečná, a zdá se, že tu krásu make-up pouze ubírá a schovává ji.

O pár minut později se ke mně můj malý ptáček připojí jen v krátkých pyžamových šortkách a velkém tričku. Na komkoli jiném by to bylo pohodlné oblečení na doma, ale Beth vypadá neuvěřitel-ně rozkošně a sexy zároveň. Chci si ji přitáhnout do náručí, políbit, vklouznout rukama pod šortky a přimět ji k orgasmu rukou, než se s ní budu mazlit.

Kurva, musím se dát dohromady.

„Pořád jsi tady,“ usmívá se šokovaně.

„Samozřejmě. Slíbil jsem ti jídlo. Vždycky splním všechny své sli-by, anděli.“

Zčervená a mě začne prudce bušit srdce. Ježiši, je na téhle ženě něco, co mě nevzruší?

„No… díky. A děkuju, že jsi tam dnes byl. Vím, že bylo těžké to po-slouchat.“

„Pojď sem, ptáčátko.“ Pokynu na místo na gauči vedle mě. Sedne si a zkroutí nohy pod sebe.

„Jo, bylo těžké to poslouchat, ale nedokážu si ani představit, čím sis prošla. Nevím, jak ti pomoct, ale velmi bych chtěl, pokud mi to dovolíš.“ Nikdy jsem nic nemyslel tak vážně včetně slibů, které jsem složil Chaosu, když jsem se k nim přidal.

Chvíli na mě zírá, vzduch mezi námi je těžký a naplněný nevyslo-venou potřebou.

Pak se na mě sladce usměje, což udělá další steh na mém zraně-ném srdci.

„No, začněme tedy večeří.“ Usměje se.

Právě v tu chvíli zazvoní zvonek u dveří. Beth nadskočí a vykřikne, což mi zlomí srdce, ale rychle se dá dohromady a dokonce se na mě znovu usmívá, zatímco vstávám a mířím ke dveřím.

Poté, co všechno vyskládáme, Beth vyzkouší několik jídel a roz-hodne se pro žluté kari s rýží. A hovoříme spolu, víc než jsem s ní kdy mluvil. Nechci, aby tato noc někdy skončila.

„Tak co tě přimělo se přidat k Chaosu?“ Zeptá se po naplnění druhého talíře. Líbí se mi, že není zdrženlivá ohledně jídla, ale jsem nasraný, že je tak droboučká, protože ti zkurvysyni ji polovinu času trápili hlady. 

Chvíli váhám, než se rozhodnu jí říct moji historii. Sakra, ona dnes obnažila svoji duši v národní televizi, to nejmenší, co můžu udělat je říct jí něco málo z mé minulosti.

„Vyrůstal jsem tak trochu bezcílně v chudobě a nikdy jsem nebyl moc dobrý v učení. Při snaze vnést do svého života nějaký smysl jsem se dostal do… nějakých sraček. Nebyl jsem dobrý chlap, Beth.“

Podívám se na ni, ale v jejích očích nevidím žádné odsouzení. Jen čistý zájem o to, kdo jsem.

„Drogy, krádeže, rvačky, skoro všech sedm smrtelných hříchů.“

„Nemyslím si, že by na tom seznamu byly drogy,“ škádlí mě.

„Och, teď si děláš legraci, ptáčátko?“

Po mé přezdívce nakloní hlavu na stranu, ale nezeptá se na ni.

„Jen říkám, že jsem odbornicí na biblický hněv,“ mrkne. Kurva, miluju tuhle její stránku. Díky tomu ji miluju ještě víc, protože vím, že se mi chce otevřít po tak dlouhém dni, jaký právě prožila.

„Dobře, dobře,“ uchechtnu se a mávnu rukama v předstírané ka-pitulaci. „Máš bod. Dělal jsem hodně špatných věcí. Byl jsem ztra-cený. Ne, že by to byla omluva pro mé chování. Jax měl taky drsný začátek života, ale podařilo se mu po střední nastoupit do armády a stát se poctivým občanem. Ještě chvíli jsem pokračoval ve svém zločineckém životě, dokud jsem nepotkal Rivera a chlapy z Chaosu.“

Znovu se podívám na Beth, čekám na nějaký zvuk znechucení ne-bo fyzickou reakci na má slova, ale ona jen sedí vedle mě a pozorně poslouchá. 

„Chlapi z Chaosu se mohou zdát velcí a děsiví, ale přísahám ti, že jsou to nejlepší chlapi, jaké znám.“

„Říká zloděj, feťák a ten, co porušuje zákony,“ řekne Beth s dr-zým úšklebkem na nádherných rtech. Vím, že se musí ještě hodně uzdravit, ale vidět tyhle krátké okamžiky ženy schované pod vším tím traumatem mi dává tolik naděje.

Na plno se směju tomu zázraku vedle mě. 

Natáhne se a položí svojí jemnou ručku na mé zápěstí.

„Vážně Dome, znám zlé muže. A ty, které jsem potkala v Chaosu… jsou dobří. Drsní možná, ale stále laskaví.“

„Nebudu ti lhát, děláme nějaké ilegální věci. Snažíme se nedo-pouštět násilí, pokud to není nezbytné, ale už jsme zabili. Uzavřeli jsme dohody se špatnými lidmi, abychom udrželi mír.“ Stejně tak bych ji na to mohl připravit, zatímco spolu mluvíme. Nechci, aby bylo něco mezi námi, nikdy.

Chvíli nad tím uvažuje. „Život není černobílý. To vím. Viděla jsem temnotu, ale to neznamená, že nedokážu rozpoznat světlo. Ty Do-me, jsi světlo. Jsi tak dobrý. Ke mně jsi byl vždycky hodný, tak trpěli-vý. Nemyslím, že jsem se někdy předtím cítila tak v bezpečí… do chvíle než jsem tě poznala. Staral ses o mě a byl tak něžný. Pamatu-ju si, že jsi zůstal vzhůru a sledoval mě po celou noc. Začala jsem ti v hlavě říkat anděl, příhodné, že?“ Beth se na mě usmívá a dívá skr-ze dlouhé řasy.

Tak moc ji chci políbit. Její slova pro mě znamenají všechno. Na-kloním se a pohladím po tváři. K mé radosti se mi vtiskne do dlaně. Prstem jí přejedu po měkkých, růžových rtech.

„Chystáš se mě políbit?“ Zašeptá proti mému palci.

Kurva, cítím, jak se vlákna mého sebeovládání trhají jeden po druhém.

„Chci, zlatíčko. Tak moc to chci, ale dnes večer nemůžu. Rozumíš mi, že?“

Zavrtí hlavou a podívá se na mě zmateným pohledem.

„Polib mě, Dome. Chci to. Chci se cítit žádaná. Prosím?“

A je to tady.

Majetnicky se dotknu její čelisti a posunu se. Na poslední chvíli zaváhám a vychutnávám si tento okamžik. Klid před bouří. Balanco-vání na okraji útesu, než skočíte. Pauza předtím, než se roztříští vše, co jsem doposud znal.

Pomalu, pomaloučku přitisknu rty na její. Lehce je rozevřu jazy-kem. Snadno je pro mě otevře a přivítá můj jazyk uvnitř. Beth chut-ná trochu pikantně po našem jídle, ale taky sladce, lehce a nemo-torně. Položí ruce na mé tváře a přitáhne si mě blíž, jako by potře-bovala víc, více nás. Důkladně ji prozkoumávám a přejíždím jazykem po horním patře. Sladce zasténá a ruce přesune na má ramena.  Zastrčím jí pramen hedvábných blonďatých vlasů za ucho a kladu jí polibky přes čelist ke krku, než se k němu přitisknu a položím tam hlavu.

Beth popadá dech, cítím, jak nakloní hlavu na stranu, kde odpočí-vá na mé.

„Vau,“ vysloví bezdechu. 

Zasměju se jejímu rozkošnému shrnutí situace, ale upřímně cítím to stejně. Usměju se proti její pokožce a políbím ji tam, než se posa-dím a podívám na ni. 

„Jsi v pořádku, ptáčátko? Nezašel jsem daleko?“

„Bylo to dokonalé, Dome.“ Usměje se a zavře oči.

„Jo, to ty jsi. Prostě dokonalá.“ Souhlasím.

Opřu se o gauč a miluju, když se mi stočí po boku. Prsty najdu její vlasy a hraju si s konečky a nechávám je klouzat mezi nimi. Proče-sávám je. Brzy uslyším tiché zachrápání, podívám se na ni a zjistím, že úplně odpadla. Usměju se, když ji vidím tak klidnou. Líbí se mi, že se se mnou cítí tak v pohodě, aby spustila svou obranu a usnula.

Otočím ji a vtáhnu do náručí. Stočí se mi na hrudi a já ji políbím na čelo. I kdybychom nikdy nezašli dál, než dnes večer, jen líbání a držení jeden druhého, pořád zemřu jako šťastný muž. Chci jen její důvěru a štěstí. Cokoli, co bude ochotná mi dát. 

Jakmile se dostanu do Bethina pokoje, nevidím žádné ložní prád-lo. Možná ho dala do pračky a zapomněla postel převléknout? Něž-ně ji položím na obrovskou postel a otočím se, abych se vydal do sušárny. A pak je uvidím.

Udělala si pro sebe malé hnízdečko… ve skříni? Spala po celou dobu na podlaze?

„Dome?“

Bethin sladký hlásek je hned za mnou a ruka na mém zápěstí mě tahá pryč.

„Omlouvám se, usnula jsem. Asi bych měla jít do postele. Díky za dnešek.“ Pořád mě tahá od skříně, ale zatraceně, neexistuje způsob, že bych to nechal být.

„Co je to, Beth? Proč nespíš v posteli? Spala jsi tam po celou do-bu?“

„Ummm…“ dívá se na nohy.

Jemně ji zvednu bradu dvěma prsty. „Podívej se na mě, ptáčátko. Proč spíš ve skříni?“

„Je to hloupé.“

„Ne není, prostě se mnou mluv.“ Snažím se na ni klidně usmát, ale tohle je pro mě nové – být jemný, dát si na čas. Jen se snažím poslouchat své instinkty a zatím byly docela spolehlivé.

„Hodně jsem se stěhovala z domu do domu od chvíle, kdy byla máma pryč. Obvykle jsem spala na podlaze. Nikdy jsem doopravdy postel neměla. Já nevím. Skutečně to nedokážu vysvětlit. Podlaha je prostě… tak známá, víš? Všechno se změnilo a od té první noci s tebou, prostě toho bylo příliš. Vím, že je to hloupé, prostě se ne-můžu přinutit znovu do té postele vlézt. Je příliš otevřená. Já ne-vím.“

Pokrčí rameny a mně se znovu zlomí srdce.

„Hej,“ řeknu a znovu jí zvednu hlavu. „Možná bych zase mohl zů-stat s tebou. Cítila by ses pohodlně? Přísahám, že se nic dalšího ne-stane. Můžu sedět na téhle židli, jako tu první noc.“

Zmateně svraští obočí. „Proč bys to dělal?“

„Ještě jsi na to nepřišla, anděli? Udělám pro tebe cokoli.“

Zavrtí hlavou v mém sevření a obejme se kolem pasu.

Kurva.

Bylo to příliš a moc brzo.

„Pokud opravdu chceš zůstat na podlaze, nebudu ti bránit, jen si myslím, že postel bude pohodlnější. Po dnešku si zasloužíš odpoči-nek, nemyslíš?“

Beth pomalu přikývne. „Pod jednou podmínkou.“

„Řekni si.“

„Budeš spát se mnou? Myslím v posteli.“

Ježíši, tahle ženská mě zabije.

„Samozřejmě, ptáčátko.“

Plaše se usměje a pomůže mi zvednout přikrývky. Řeknu jí, aby si vlezla do postele, zatímco jdu hodit prostěradlo a povlečení do pračky. Pak vezmu nové ze skříně v chodbě. Jakmile je uložená, sun-dám si boty a postavím se na druhou stranu postele.

„Víš, že nemusíš spát v džínech. Nemůže to být pohodlné.“

Zasténám při pomyšlení, že vedle ní spím v boxerkách, nebo ještě lépe úplně nahý.

„Zlatíčko, slíbil jsem, že se dnes večer nic nestane a držím své slovo.“

Našpulí pusu, je to zatraceně roztomilé, ale zůstanu silný. Džíny jsou jen další vrstvou ochrany, před touto žhavou, malou, božskou bojovnicí, která bude spát jen pár centimetrů ode mě. 

Vlezu do postele a lehnu si tak blízko okraje, čímž dám Beth hod-ně prostoru. Propletu si prsty za hlavou a pokouším se klidně ležet. Po pár minutách cítím, jak se postel pohne, když se ke mně blíží, položí hlavu na moji hruď a ruku přehodí přes břicho.

„Je to v pohodě?“ Zašeptá.

Usměju se a pomyslím si, že tohle je všechno, co jsem kdy chtěl od chvíle, kdy jsem ji poprvé držel v náručí. Skloním se, políbím ji na čelo a nadechnu se růžového šampónu. 

„Jo, ptáčátko, je to mnohem víc, než jen v pohodě.“

Jednu ruku ji ovinu kolem zad, kde přes tričko kreslím kroužky. 

Brzy mi Beth ochabne v náručí, její dech se zpomalí a ustálí. 

Je tak zatraceně dobrý pocit mít ji v náručí.