TWWB - 31. kapitola

 Překlad: Lucianna

31 

Carly

Mám sucho v puse, když stojím před dveřmi, s doktorem Canem po mém boku a Noahem, sledujícím mě z malého vestibulu před terapeutickou místností. „Myslela jsem si, že bude moct jít dovnitř se mnou,“ řeknu doktoru Caneovi a dlaně se mi potí při myšlence, že půjdu zbytek té cesty sama.

„Tohle je posudek nařízený soudem. Nemůžeme riskovat, že bude z jakéhokoliv důvodu neplatný. A jelikož byl váš muž do ho také zapleten…“

Nemusím mi to dál vysvětlovat. Chápu to. Chápu to, ale nelíbí se mi to.

Nechci tohle udělat bez něj, ale nemám na výběr. Kdybych neměla posudek, mohu být obžalovaná. Mohla bych jít do vězení.

Noah se na mě přes místnost usměje. „Budu hned tady, pokud bys mě potřebovala. Až vyjdeš ven, budu první, koho uvidíš.“ Myslí to pro mé pohodlí, povzbuzení, ale jeho snaha mě jen nutí cítit stesk po domově. Po tři týdny, od té doby, co jsem s mým manželem vstoupila do Chicagské kanceláře FBI, vypovídat o Carteru Finchovi, jsem měla panické záchvaty, když jsem od něj byla oddělena. Stal se mým záchranným lanem, jedinou věcí, která mě připoutává k tomu, co je bezpečné a zdravé. Pomyšlení na sezení v kanceláři doktora Canea, tři hodiny bez něj… bez toho, abych ho viděla, nebo slyšela jeho hlas, bez pocitu jeho doteku, nebo teplého ramene jen pár centimetrů ode mě… je téměř nemyslitelné.

„Pokud se rozrušíte, slibuji, že ho přivedu a nechám vás ho vidět,“ nabídne doktor Cane, a jeho milá tvář neukazuje nic jiného než upřímnost.

Noah přejde místnost, vezme mě za ruce a skloní se, aby mi přejel rty přes spánek. „Zvládneš to, zlato. Jsi silnější, než si myslíš,“ zašeptá mi do ucha.

Jeho slova, dokonce jen ten nízký tón hlasu, mě uklidní. Všechno na něm, mě uklidňuje. To je důvod, proč je tak těžké, být od něj pryč. On je klidem uprostřed bouře. Je ostrovem v nedozírném moři, mé zmatené existence. Je celý můj svět, zabalený do širokých ramen, ohromujícího úsměvu a nejhezčích modrých očí, jaké jsem kdy viděla.

Dokonce ani když jsem skutečně nevěděla, kdo to je, milovala jsem Noaha. On je tou jedinou konstantou v mém životě. Moje ohnisko ve víru chaosu.

Přikývnu, zvednu o kousek bradu a věnuji mu, jak doufám, rozhodný úsměv. Pokud ne, pak bude schopen vidět, jak slabá jsem, jak blízko jsem rozpadnutí. A já nechci, aby to viděl. Byl pro mě silný. Chci pro něj udělat to samé.

„Dáme si večer pizzu. Podíváme se na Casablancu a vypijeme celou lahev vína. Možná dokonce zvážím, že ti namasíruji nohy.“

Usměji se. Skutečným úsměvem. Zná mě tak dobře.

„Ujednáno!“

Rychle mě políbí a pustí mě, přikývne, jako by mi chtěl potvrdit, že mohu jít. Kéž bych to cítila stejně.

*****

Noah

Sleduji svou ženu jít, s rovnými rameny a bradou zdviženou, do kanceláře doktora Canea, a otočit se, aby za sebou zavřela dveře. Nespustí ze mě oči, dokud je nezabouchne.

Chtěl jsem jí říct, že doktora Canea zná, že jsme se s ním setkali už předtím, ale nechtěl jsem ji trápit tím, že bych vynesl další dobu, kterou si nepamatuje.

To ráno po bodnutí Cartera Finche do rozkroku, jsem mu zavolal a on přijel ke mně. Mluvili jsme, dokud se Carly nevzbudila, jenže to nebyla Carly. Měla několik epizod, přepínala se tam a zpátky mezi Poppy a Simone, osmkrát, pěkně rychlým sledem.

Doktor Cane, který pracoval roky s federály, přišel připravený a dal jí sedativa. Řekl, že víc než cokoliv, potřebuje odpočívat.

Zůstal ještě chvíli déle. Řekl jsem mu všechno, až po to, co Simone dělala a proč. Neodsuzoval, neřekl to mým nadřízeným, což by měl ze zákona právo udělat, protože byl především jmenován na to, aby mě pustil zpátky do terénu, a byl povinen podávat zprávu o čemkoliv, co by mohlo ovlivnit mou schopnost racionálně uvažovat při výkonu mé služby. Místo toho, mi dal dobrou radu, která se ukázala i jako správná rada.

„Ať se sama přihlásí a okamžitě požádá o psychologický posudek. Oni mě budou kontaktovat a já ji propustím do vaší péče a doporučím terapii, dokud nebude obžalovaná. Je to dlouhý proces, takže soudce po přečtení vaší zprávy, nejspíš požádá o formální psychologické vyšetření, které určí, jestli je schopná stanout před soudem. Já vidím, že není. To je zcela jasné. Vzhledem k tomu, že to bude mé zjištění, doporučím intenzivní kognitivní terapii i EMDR (desenzibilizace a přepracování pomocí očních pohybů – terapie na léčbu traumatu, pozn. překl.) terapii, což jí pomůže s její posttraumatickou stresovou poruchou.“

Zatím byl přesný v každém detailu.

A dnes je den formálního posudku.

Doktor Cane a já, jsme spolu mluvili po telefonu několikrát, od té doby, co před třemi týdny propustil Carly do mé péče. Ze začátku, stále mívala časté epizody, takže jí předepsal nějaké léky proti úzkosti, aby jí pomohly v mezidobí, což se stalo. Od té doby jsem viděl Simone jen dvakrát, a ani jednou to nebylo úplně… nepříjemné. Sexuální povaha mé ženy je usměrňována a zesilována, když je Simone. Vůbec jsem nebyl naštvaný, když se chtěla milovat.

A nyní jsme tady.

Další krok

Tenhle posudek vezme soud v úvahu, až bude rozhodovat o jejím osudu – jestli je schopná stanout před soudem a co s ní dělat, pokud ne. Samozřejmě, doufáme, že ji nebudou nutit stanout před soudem, ale zjistí, že její duševní stav je takový, že nebyla zodpovědná za své činy a následně určí, že léčba by měla začít okamžitě. Ambulantní léčba, dá-li Bůh.

Ale záleží to na dvou věcech: Přesvědčivých důkazech z tohoto posudku, a na soudci.

Modlím se, aby nám oboje vyšlo vstříc.