TCF - 4. kapitola

 Překlad: Lenuszka

Seděla jsem na příjmu pohotovosti a procházela přehled karet pacientů na iPadu. Jamison Valley zvládlo přechod na elektrickou podobu, což bylo na tak malou nemocnici celkem působivé. Uspořádání složek bylo celkem jasné, ale chtěla jsem si být jistá, že budu připravená tam zapsat poznámky, medikaci a další věci, aniž bych měla příští týden vedle sebe Maisy.

Můj manažer se tu ráno zastavil a zeptal se, jestli jsem připravená na okruh po dalších odděleních. Při tom, že mými jedinými pacienty byli John Doe a Milo, jsem byla více než připravená. S tím, jak Maisy pořád štěbetala a povykem kolem Johna Doea, jsem se posledních pár dní nenudila, ale chtěla jsem vidět i další pacienty.

Georgia Rae Ellarsová nebyla stvořená pro papírování.

Byla jsem tak soustředěná na svoje studium, že jsem při zvuku nárazu do pultu nadskočila a zalapala po dechu.

Vzhlédla jsem do ledově modré.

Jess.

Ještě nebylo ani devět ráno a měla jsem teprve druhý šálek kávy. Neměla jsem energii nebo dostatečnou hladinu kofeinu, abych se s ním vypořádala.

„Omlouvám se. Myslel jsem, že jsi mě slyšela přijít,“ zabručel.

Pokrčila jsem rameny.

„Tady.“ Posunul mi po přepážce papírový kelímek s kávou.

Byl to vysoký bílý kelímek s černým víčkem a dvěma červenými brčky. Na jedné straně bylo zeleným písmem napsáno Dvojité irské latté.

Moje oblíbené.

Na nákupech jsem byla tenhle týden jen jednou, ale věděla jsem, že zelený nápis byl z kavárny v centru s názvem Maple´s.

Jess mi donesl moji oblíbenou kávu.

To přes noc zamrzlo peklo?

Protože jedině tak se mohlo stát, že se mnou Jess Cleary promluví a navíc mi přinese výbornou kávu. Než jsem se stihla zeptat, zpoza rohu vyšla Maisy.

„Ahoj, Jessi!“

„Maze,“ řekl, než se napil ze svého vlastního kelímku.

Na něm byla nálepka Černé. Nebylo překvapením, že Jess byl typ muže, který vešel do kavárny, kde jste měli desítky typů fajnových možností a odešel s prostou černou kávou.

„Jdeš na výslech Johna Doea?“ zeptala se Maisy.

„Jo. Za chvíli se tu sejdeme se Samem. Myslel jsem, že přijdu dřív a přinesu Georgii kávu. Navštívím ji, než mi Carlson dovolí jít nahoru.“

„Hezké,“ řekla, než zmizela za rohem. Kam šla, to jsem neměla ponětí. Měla tu sedět se mnou a kontrolovat karty pacientů. Ale teď mě opustila a já jsem tu uvízla s Jessem, který mě chtěl „navštívit.“

„Ta káva ti vychladne, Georgie.“ Opřel se předloktími o pult.

Předloktí měl opálená a členitá. Předloktí, kterých jsem se opravdu chtěla dotknout, s žílami, které jsem skutečně chtěla projet, jak se mu vinuly po svalech.

Předloktí, o kterých bych neměla přemýšlet.

Potřebovala jsem se soustředit. Moje mise? Dostat Jesse pryč od svého pultu.

„Ty jsi ho otrávil, šerife?“ zeptala jsem se a vzala svůj kelímek.

Ušklíbnul se, ale neodpověděl.

Šerif by mě asi neotrávil a potřebovala jsem víc kofeinu, takže jsem se napila.

Blaho.

„Díky,“ zamumlala jsem.

Netoužila jsem se cítit Jessovi zavázaná, ale taky jsem nechtěla být hrubá. Obvykle jsem nebyla hrubá. Něco na něm mě k tomu nutilo.

„Takže proč káva, šerife? A jak jsi věděl, jakou mám ráda?“ Moje zvědavost vzrůstala.

Ušklíbl se a znovu se napil. Zase mi neodpověděl.

„Uvědomuješ si, že úšklebek není odpověď?“

Pořád nic.

„Vážně, o co jde?“

Povzdechl. Pro jednou se na mě jeho krásné oči nemračily. Byly milé a jemné. Mohl by mě těma očima rozpustit.

Kruci.

„Udělal jsem si nějaké špatné závěry o tvém vztahu s Benem. Tenhle týden jsem se choval jako blbec. Omlouvám se.“

Jo. Peklo zamrzlo. Proč to neříkali ve zprávách?

Za méně než dvacet čtyři hodin změnil Jess svou osobnost. Včera večer ke mně byl sprostý, a teď je tady a je milý, koupil mi kávu a omlouvá se.

Ocenila jsem jeho doznání, ale nehodlala jsem spustit svou ochrannou hradbu. Jedna omluva nestačila, aby vymazal to, jak se ke mně choval. Aby mě přiměl si myslet, že je tak úžasný, jak o něm všichni tvrdili.

„Nevadilo by, kdybys své závěry trochu rozvinul? Zajímá mě, jaký vztah sis myslel, že mám s osmasedmdesátiletým mužem.“

Jeho odpovědí byl široký úsměv s dokonale rovnými bílými zuby.

Heh.

Během našich minulých a spíš nepříjemných setkání, se Jess neusmíval. Až doteď se mi dostalo jen mračení, úšklebků a kabonění.

Ale kruci, jeho úsměv byl dokonalý.

Naskočila mi husí kůže. Tváře mi zčervenaly a mezi stehny mi začalo pulzovat. Moje vnitřní teplota vystřelila na sto stupňů.

Byla jsem žhavá do městského šerifa. Byla jsem nažhavená na muže, kterého jsem neměla ani za mák ráda.

Neunikla mu moje reakce a úsměv mu opadl. Ale místo toho, aby nasadil standartní zamračení jako obvykle, když mě přistihl, jak ho svlékám očima, jeho pohled žhnul. Byl na mě taky nažhavený?

Díval se mi do očí intenzivním pohledem, jeho ledově modré oči pálily. Takže ztmavly, když byl vzrušený.

Vzduch kolem nás zhoustl, byl žhavý. Mohla jsem prakticky vidět ty jiskry, které mezi námi létaly. A zbytek světa zmizel. Cítila jsem jen magnetickou přitažlivost.

Srdce mi bušilo tak nahlas, že jsem si byla jistá, že ho slyší. Zadržela jsem dech, aby nemohl vidět, že dýchám ztěžka.

Tohle bylo špatné.

Odtrhla jsem od něj oči a soustředila veškerou pozornost na svůj šálek kávy. Potřebovala jsem se od Jesse Clearyho dostat pryč. Nikdy v životě jsem necítila k muži takovou přitažlivost. To, jak byl žhavý, se mnou dělalo věci. Můj mozek selhal a tělo chtělo věci, po kterých netoužilo roky. A já jsem potřebovala svůj mozek plně zaměstnat, když byl poblíž. Neměla jsem ho ráda, ale důležitější bylo, že jsem mu nevěřila. Nemohla jsem být tak hloupá, abych podlehla jeho pěkné tváři a skvěle tvarovanému tělu.

Nate mě okouzlil svými pohledy. A kromě toho, že mi dal Rowen, jsem litovala všeho na svém rozhodnutí být s ním.

Jak jsem bojovala s kontrolou svých hormonů, cítila jsem, že se na mě Jess dívá. Díky Bohu jsem byla uchráněna před dalších pohledem do jeho očí, když jsem uslyšela zvuk kroků. Blížil se k nám Sam.

„Dobré ráno, Gigi,“ řekl.

Usmála jsem a zakývala mu prsty, než jsem si znovu usrkla kávy.

Sam se usmál také a podíval se na Jesse. „Carlson mi volal před pár minutami a chce, abychom Johna Doea vyslechli hned. Je vzhůru a při smyslech, ale Carlson mu tak za hodinu dá léky na bolest, které ho na zbytek dne vyřadí.“

Jess přikývl a Sam to vzal jako pokyn k pohybu. Ale než Jess odešel od pultu, zakřenil se a řekl, „Vrátím se za chvíli, Pihatko. Nech si chutnat.“

Pihatko? To mi právě teď řekl?

Tak to ne. Tohle bylo opravdu, opravdu špatné.

Netušila jsem, jak dlouho policii trvá vyslechnout oběť těžkého násilí. Pravděpodobně moc dlouho ne, možná tak hodinu. Potřebovala jsem znovu začít myslet, rychle a přijít s akčním plánem, jak se vypořádat s tímhle novým, matoucím Jessem. Pokud si se mnou hraje, snaží se na mě použít svou extrémní žhavost, musela jsem být připravená.

Ve stavění ochranných zdí kolem svého srdce jsem měla super praxi. S tím, kolik ztráty a srdcebolu jsem v životě zažila, nebylo na pořadu dne, abych ho nechala otevřené a nechráněné. Nemohla jsem riskovat někoho si pustit k tělu, aby mě zničil. Rowen na mě byla závislá. Potřebovala tyhle zdi stejně jako já.

Takže jsem měla hodinu. Jednu hodinu na nové cihly a maltu.

***

O hodinu a půl později sešli Jess a Sam ze schodů z druhého patra, kde ležel John Doe. Oba muži vypadali zaskočeně. Sam mluvil tiše k Jessovi, když zabočili od schodů za roh a blížili se k Maisy a mně.

Maisy se vrátila ze svých náhodných pochůzek nedlouho po tom, co Jess odešel. Když jsem se jí zeptala, kam šla, pokrčila rameny a usmála se.

Lidé z Montany často odpovídali na otázky, aniž by vlastně promluvili.

„Tak co říkal? Ví, kdo na něj zaútočil?“ začala Maisy vyslýchat Jesse a Sama, jakmile byli deset stop od pultu.

Maisy se musela zeptat, protože se prostě nemohla držet dál, byla prostě taková. Předpokládala jsem, že ji zdvořile odpálkují. Jistě byly detaily ohledně zločinu velmi tajné.

„Jmenuje se Alex Benson,“ řekl Sam.

Ale tohle byl Prescott. Nedivím se, že se tu zprávy šířily tak rychle.

„Několik týdnů cestoval po Montaně, aby prošel národní parky. První týden strávil v Glacieru a byl na cestě do Yellowstonu. Kempoval u řeky.“

Chudák John Doe. Byl na dovolené a skoro přišel o život.

„V pondělí večer po večeři v Dollar, vzpomněl si, že bylo kolem osmi nebo půl deváté, na něj skočil nějaký chlap cestou na toaletu. Zatáhl ho ven do uličky. Útočník ho začal mlátit, pak našel rozbitou lahev a bodnul ho do nohy. Potom ztratil vědomí. Moc si na toho útočníka nevzpomíná. Jen to, že měl klobouk, sluneční brýle a šedou mikinu s kapucí. Myslí si, že to všechno bylo kvůli osmdesáti babkám, co měl v kapse.“

Maisy zamumlala, „Uf.“ Já jsem zůstávala zticha.

„V jeho příběhu jsou díry,“ řekl Jess. „Oba si myslíme, že ví víc, než řekl. Možná úplně lže. Takový útok by trval aspoň pět minut. Možná deset. A v osm je venku pořád ještě světlo. Je divné, že v centru nebyli žádní svědci, když je během léta Prescott plný lidí.“

„Jo. A Silver Dollar není tak velký bar,“ řekla Maisy. „Kdyby jej někdo přepadl na toaletě a táhl ho pryč, pravděpodobně by křičel o pomoc nebo ječel. Na tak malém místě by ho někdo slyšel. Že?“

„Správně,“ řekl Jess. „Tipuju, že tu dělal něco ilegálního a nechtěl nám to říct. Moc jsme ho netlačili, protože tu bude ještě tak týden, než bude propuštěn. Necháme ho den, dva odpočinout. Pak se Sam vrátí a trochu na něj zatlačíme.“

Jess se otočil k Samovi. „Až se vrátíš na stanici, sepiš to. Pak vytáhni složky těch tří nevyřešených případů, co tu v létě máme a polož mi je na stůl. Odpoledne si je znovu projdu.“

„Jasně, šéfe. Myslíš, že jsou nějak spojené?“ zeptal se Sam a kývnul hlavou směrem ke schodům.

„Nevím, ale vnitřní pocit mi něco říká. Nikdy tu v tak krátkém časovém období nebylo tolik případů. A nelíbí se mi, že je nedokážeme uzavřít. Je to jako by nám tu unikalo něco většího.“

„Jaké další případy?“ zeptala jsem se. „Je tu ještě něco, s čím si máme dělat starosti?“

Oba muži se ke mně otočil a zavrtěli hlavami, ale Maisy promluvila dřív.

„Oh, není se čeho bát, Gigi,“ řekla. „Minulý měsíc se někdo vloupal do stodol Jacka Drummonda a ukradl nějaká hnojiva. Pak tu byla krádež v klenotnictví ve městě. Někdo rozbil výlohu a ukradl nějaké stříbro. Většina drahých věcí byla v trezoru, díky Bohu, ale stříbro měli vystavené. Oh… a před pár týdny ohlásil Silas Grant neoprávněné vniknutí na svůj ranč. Tak smutné. Někdo přijel na jeho pastviny a srazil jeho tele, čímž ho zabil.“

Než jsem to mohla vstřebat, pokračovala.

„Já myslím, že to vloupání u Drummonda byl někdo, kdo v horách vyrábí metamfetamin a potřeboval chemikálie. Bylo by celkem těžké prodat kradené umělé hnojivo. Ty šperky už jsou určitě někde v zastavárně. A to nedovolené vniknutí mohly být hloupé malé děti, co se projížděly po okolí, ale pochybuju o tom. Místní děti by si se Silasem Grantem nezahrávaly. Je to bývalý voják a tak trochu děsivý.“

Když domluvila, spolkla jsem smích při pohledu do Jessovy a Samovy tváře. Sam kulil oči a Jess vypadal naštvaně.

Maisy měla buď schopnosti policejního detektiva nebo jeden ze strážníků, pravděpodobně Milo, pustil pusu na špacír s informacemi, které měly zůstat za zdmi šerifova oddělení.

Myslím, že zástupce šerifa Milo Phillips bude mít nepříliš příjemný rozhovor se svým šéfem o tom, co smí a co nesmí říkat Maisy Holtové.

„Dobře, já jdu. Zajedu se podívat na auto pana Bensona. Ujistím se, že je pořád v kempu. Možná něco spatřím z okna, co by mohlo pomoct. Setkáme se pak na stanici, šerife.“ Sam mávnul dvěma prsty a odešel.

Než jsem se mohla omluvit a zdekovat se pryč od Jesse – chci říct, vrátit se zpátky k práci, zeptala se Maisy, „Jessi, pořád jídáš každý páteční večer v kavárně?“

Otevřel ústa, ale ona ho okamžitě přerušila.

„Protože Gigi mi tuhle říkala, že tam dneska půjde na večeři. Víš, jako aby oslavila, že to zvládla první týden v práci. A taky aby si dala pauzu od vaření. Ach, a já jsem jí říkala, že musí určitě zkusit ty domácí zákusky. Měli byste se najíst spolu.“

Spadla mi čelist a jen jsem na ni zírala.

Snažila se mě dát dohromady s kreténem Jessem?

Jo, snažila.

S Maisy jsme se tento týden rychle spřátelily, a i přes náš věkový rozdíl jsme toho měly hodně společného. Ale nedostaly jsme se k probírání minulých vztahů. Takže o mě nevěděla nic, co se týkalo mužů v mém životě, aby začala hrát dohazovačku.

Navíc věděla, jak Jesse vnímám. Toho dne, kdy mi vypsal pokutu, jsem dobrých dvacet minut mluvila o tom, jaký je to blb.

Zavrtěla jsem hlavou. „Nebudu s ním jíst. Budu večeřet se svou dcerou.“

„Já Rowen pohlídám,“ řekla. „Budeš mít šanci pojíst s někým dospělým. A já ji stejně chci strašně poznat a podívat se na farmu.“

„Cením si té nabídky, ale Rowen tě nezná. Neměla bych dobrý pocit, že ji hlídáš.“

Ve vteřině, kdy jsem to řekla, jsem věděla, že to vyznělo špatně.

„Ty mi nevěříš?“ zašeptala.

„Samozřejmě, že ti věřím.“ Povzdechla jsem. „Není to tak, že bys ji nemohla pohlídat. Já jen--“

„Šest třicet,“ oznámil Jess.

Ve stejné chvíli jsem se zeptala „Cože?“ zatímco Maisy zakřičela, „Skvělé!“

„Šest třicet. Přijedu tě na farmu vyzvednout. Maze to s dětmi umí.“

„Nepůjdu s tebou na večeři.“

„Buď připravená,“ řekl.

Otevřela jsem pusu, abych mu znovu řekla, že s ním nebudu večeřet, ale on mi nedal šanci. Otočil se a vydal se ke dveřím.

„Já nejdu!“

On šel pořád dál a zvedl ruku na pozdrav. „V šest třicet.“

Založila jsem si ruce na hrudi, jak prošel dveřmi. Už byl z doslechu, takže jsem přestala křičet. Kdo si myslí, že je? Kdo si myslí, že jsem já? Nebyla jsem žena, která měla ráda rozkazy a určitě jsem nebyla tak zoufalá, abych s ním šla na večeři.

Když jsem se otočila zpátky k Maisy, měla na tváři široký úsměv.

„Nevadilo by, kdybys mi sdělila, proč dneska hraješ Yentu?“ zeptala jsem se.

„Yentu?“ naklonila hlavu a svraštila obočí.

„Jo, Yentu. Víš, tu z Šumaře na střeše,“ řekla jsem. „Je to populární muzikál. Jsem překvapená, že ho místní dramatický kroužek na střední školy neztvárnil. U nás se to dělalo každé dva roky.“

„Prescottská střední nemá dramatický kroužek.“

„Nemá?“ zeptala jsem se. „Nevadí. Co už. To je jedno. Proč mě nutíš do večeře s Jessem?“

Pokrčila rameny. „Je to dobrý chlap, Gigi. I když se k tomu tenhle týden choval jako blb. Ale dneska ráno mi volal a ptal se, jakou kávu máš ráda. Řekl mi, že ti chce nabídnout smír.“

„Oceňuju kávu a jeho omluvu, Maisy, ale to neznamená, že s ním chci jít jíst.“

Maisy svěsila koutky, jak na mě zírala těma laníma očima.

Heh.

Nemohla jsem se na ni zlobit.

„Opravdu tě mám ráda, Gigi. Myslím… že tě považuju za svou kamarádku. Možná byste se měli vy dva dát dohromady a bylo by to super. Chci říct, skoro celý život se stará o farmu. Jak by to bylo úžasné, kdybyste se spolu zapletli a mohl by tam konečně žít? Navíc je žhavý a opravdový gentleman. Mohl by pro tebe být dokonalý. Kdybys mu dala šanci, viděla bys, že to není blb, jak tento týden předstíral. Slibuju. Je to milý chlap.“

„Opravdu nejsem fanynkou Jesse Clearyho. Ale cením si tvé snahy.“ Doufala jsem, že se té absurdní myšlenky vzdá.

„Prosím?“ žadonila. „Jen to zvaž? Já vím! Nerozhoduj se hned. Uvidíš, jak to dnes půjde a pak se večer rozhodni, až pro tebe přijede. Jen pro případ dojdu a Rowen pohlídám.“

„To se nestane, Maisy, ale klidně přijď, ráda tě uvidím,“ řekla jsem.

„Ani tu večeři nezvážíš?“

Dlouze jsem vydechla a sklopila oči k nohám, abych přemýšlela.

Byla jsem zvědavá, proč se dnes Jess změnil a možná rychlé jídlo pomůže odhalit jeho úhel pohledu. Snažil se zaplést s novou holkou ve městě? Chlubit se úlovkem? Mohla jeho maska milého chlapa vydržet déle než třicet minut? Vsadím se, že ne.

„Uvidíme,“ řekla jsem.

„To beru.“ Její patetický pohled okamžitě nahradil úsměv.

Zavrtěla jsem hlavou a změnila téma. „Pokud se dneska večer chceš vyhnout tirádě, vysoce doporučuji Rowen neříkat, že Prescott nemá dramatický klub. Ve Spokane byla členkou dětského klubu Glamour Girls, kde se skupinka malých holčiček scházela jednou týdně a předstíraly, že jsou známé herečky a zpěvačky. Má dramatický talent.“

Maisy se usmála, když udělala gesto, že si zamyká pusu, pak ji otevřela, aby si do ní hodila klíč a spolkla ho.

Zachichotala jsem se a šla jsem dokončit svou kontrolu karet pacientů.

O hodinu později jsem posté četla ten samý řádek. Se vším, co se dnes ráno stalo, jsem se nemohla soustředit.

To zločinecké řádění v Prescottu bylo znepokojivé. Odjezd ze Spokane znamenal nechat za sebou město s vysokou mírou zločinnosti, ale teď se zdálo, že ta jistota, kterou jsem cítila, protože byl Prescott malý a v Montaně, byla naivní. Prescott určitě nemohl být nikdy tak špatný jako Spokane,. Doufala jsem, ale potřebovala jsem se o mou a Roweninu bezpečnost postarat víc než dosud. Ani jsem na noc nezamykala hlavní dveře. Jen proto, že jsme byli na vesnici, to neznamenalo, že jsme v bezpečí. Podívejte, co se stalo Johnu Doeovi.

Zbytek volného prostoru v mé hlavě se točil kolem Jesse. Kdybych se rozhodla jít na večeři, co jsem měla očekávat? A mohla jsem se v jeho žhavé přítomnosti kontrolovat?

Netušila jsem, proč mě chtěl vzít na večeři. Nebyla jsem nijak zvláštní, prostě matka samoživitelka, která se snaží začít se svou dcerou nový život. Možná přitom získat nějaké nové přátele.

A Jess byl ve zcela jiné lize. V takové, kam prosté a průměrné holky jako já nepatřily.

Takže proč já?

Myslel si, že je s kávou nutná i večeře, abych mu odpustila?

Maisyin komentář o Jessovi a farmě mě donutil přemýšlet. Možná má Jessův zájem víc co do činění s ní než mýma kalhotkama. Možná pracoval na strategii, jak si dům nechat. Nakonec, která žena by nechtěla snového šerifa, který se o ni zajímá? A on sám řekl, že ten dům miluje.

Večeře nebo ne, hodlala jsem přijít na to, co má Jess Cleary za lubem.