TCF - 17. kapitola

 Překlad: Lenuszka

Dny v listopadu uběhly jako ve šťastné mlze.

Dala jsem Jessovi čas, o který žádal, snažila jsem se nedělat si starosti a věřit, že udrží mě i Rowen v bezpečí.

Jess strávil většinu svých pracovních dní v horách, hledal náznaky, které by vedly k Wesovu metamfetaminovému doupěti. Byly to vyčerpávající dny, kdy prošel každou stezku a hledal v zasněžených vršcích jakoukoli stopu. Bohužel nic nenašel. Zatím.

Jediný den, kdy si vzal volno, bylo Díkůvzdání, takže jsem připravila velkou oslavu. Trávila ji s námi i Noelle. Byla jsem šťastná, že ji tu máme na návštěvě, protože Díkůvzdání očividně znamenalo také sledování fotbalu. I když jsem si začala užívat ten sociální aspekt při zápase Mustangů, sledování fotbalu v televizi bylo trýznivé.

Takže zatímco Jess lenošil na gauči v obýváku, my holky jsme plánovaly, kam rozmístíme vánoční dekorace. Dneska poprvé jsem vynechala naši ranní nakupovací tradici na Black Friday. Tak nadšená jsem byla z výzdoby svého domu.

„To je kravina. Víš co? Naprosto hotová kravina. Tyhle velké řetězce nám to cpou každý rok dříve a dříve. Vánoce se objevují už před Halloweenem. Ani Halloweenu nedají pokoj! Kdyby počkali aspoň do listopadu. A pak to sundali v lednu. Tihle lidé věší barevná světélka do oken a nechávají je tam až do Valentýna. Je fakt děsivé, jak obchodní domy cpou vánoční věci tak brzo a naprostá lenost, když si lidé nesundají výzdobu, když svátky skončí.“

Mluvila jsem si pro sebe o správném načasování vánoční výzdoby a o jejím sundání.

Zatímco jsem mumlala k nikomu, stála jsem na velmi dlouhém žebříku a držela dlouhou, těžkou, zelenou girlandu, která bude viset nad přední verandou. Girlanda ladila s velkým věncem, který už jsem měla pověšený na dveřích.

Jelikož jsem si mluvila pro sebe a držela těžkou girlandu a kladivo, zatímco jsem stála na tom vysokém žebříku, nevěnovala jsem příliš pozornosti věcem pod sebou.

A protože jsem to nedělala, brzy jsem se ocitla ne na žebříku, ale na zadku na zemi ve sněhu. Spodní příčka žebříku byla přímo před mým obličejem.

Zápěstí mi pulzovalo, protože jsem ho použila k ztlumení svého pádu. Těžká girlanda a kladivo už nebyly v mé ruce, ale spolu s mým zadkem ve sněhu.

Kruci.

***

„Neměla bys být jako ostatní ženy a nakupovat na Black Friday, Gigi?“ A ne padat ze žebříku?“ Doktor Peterson zrovna dokončil ovazování mého zápěstí na pohotovosti.

„K čertu s Black Friday. Beru svou vánoční výzdobu velmi vážně, doktore Petersone. Nakupování musí počkat.“ Usmála jsem se.

Zasmál se. „To vidím.“

Poučila jsem se od incidentu s chřestýšem a zavolala Jessovi hned, jak jsem se dokázala zvednout ze země. Měl s sebou ve městě Roe, byli v obchodě se sportovními potřebami. Odjeli hned potom, co jsem začala s výzdobou, aby koupili Rowen sáňky.

Tak jsem čekala na verandě a tiskla si zápěstí, dokud nedorazili domů.

Když mi včera večer Jess pomáhal sundávat vánoční dekorace z podkroví, měla jsem ho poslechnout, když řekl, že ty velké věci pověsí.

„Volal jsem do lékárny kvůli receptu na léky na bolest. Ale ty to znáš. Ledovat, pokud to nateče. Horký obklad, pokud to bude bolet. Několik dní se snažit být v klidu,“ řekl doktor Peterson.

„Jasně.“ Seskočila jsem z lůžka. „Díky, doktore Petersone.“

Jess a Roe seděli v hale a čekali na mě. Vydala jsem se tím směrem a setkat se s Jessem naštvaným-na-Georgii-protože-ho-neposlechla a Rowen naštvanou-na-svou-matku-protože-si-ublížila-a-ona-nemohla-jít-sáňkovat.

Ani Jess ani Roe po celou dobu zpátky domů nepromluvili ani slovo.

Roeino mlčení skončilo, když jsme dojeli domů a ona se zeptala, jestli si může jít hrát s kočkama. Jess v garáži udělal prostor pro Paní Fieldmanovou, Růži, Pivoňku a Kapitána Lewise. Přimontoval jim tam i kočičí dvířka, takže mohli podle libosti dovnitř i ven. Roe si myslela, že je to super, protože se jimi protáhla taky.

Zatímco Rowenin hněv byl krátký, ten Jessův trval o mnoho déle. Po tom, co jsme dorazili domů, někam zmizel a vrátil se až před obědem. Snědl ho v naprostém tichu, nemluvil ani s Roe.

„Omlouvám se, zlato. Měla jsem na tebe počkat,“ řekla jsem, když Jess přinesl své nádobí do kuchyně.

„Jo, to jsi měla.“

„Nechtěla jsem, aby se to stalo. Byla to nehoda.“

Naštvaně se nadechl a upustil páru, která se uvnitř kumulovala posledních několik hodin.

„Víš, celý svůj život se starám o lidi. Svou matku. Svou sestru. Tohle město. Protože když ne já, tak kdo? Tak proč jsi ty ta jediná, o kterou se chci starat a ty mi to nedovolíš?“

Nedostala jsem se k odpovědi, protože začal křičet.

„Kruci! Jsem na tebe tak sakra naštvaný, Georgie! Mohla sis zlomit vaz! A pak co? Co by se stalo s Rowen? Se mnou?“

Takhle jsem o tom nepřemýšlela. Do očí mi vhrkly slzy, když mi to došlo. Mohla jsem tu nechat svou dceru a neměl by se o ni kdo postarat.

„Vidím, že ti to došlo,“ štěkl, než odešel.

Nabrala jsem si toho za ty poslední roky tolik. Ne že bych měla na výběr. Asi tak jako Jess, když ne já, tak kdo? Jediní lidé, na kterých mi záleželo, byli moje máma a Ben. Teď byli oba pryč. A i když tu s námi vlastně ještě byli, máma byla nemocná a Benovo stárnoucí tělo mu nedovolilo udělat všechno, co by chtěl. Takže to znamenalo, že to padlo na mě.

Vaření. Uklízení. Praní. Nakupování. Práce na zahradě. Dekorace na svátky.

Všechno.

Co jiného mi zbývalo?

Ale Jess měl pravdu. Nemohla jsem si dovolit ohrožovat svou bezpečnost nebo život. Byla jsem všechno, co Rowen měla. Nemohla jsem riskovat, že ji opustím kvůli věšení vánočních dekorací.

A já jsem měla Jesse. Proč jsem ho nenechala, aby mi pomohl?

Protože jsem byla blbá. Naprosto blbá. A tvrdohlavá.

Žaludek se mi zkroutil. Pokaždé, když jsme se s Jessem hádali, mi bylo špatně. A spolu se zápěstím mě začínala bolet i hlava. Byl čas na léky na bolest a jít si zdřímnout.

Nachystala jsem Rowen film a převlékla jsem se do trička a pohodlných legín. Krátce po tom, co začalo hrát Na vlásku, moje léky zabraly a já jsem na gauči usnula.

Vzbudila jsem se trochu omámená, oči suché a zamlžené, a podívala se na hodiny na krbové římse. Spala jsem pět hodin. Nebylo divu, že film už skončil a Roe neseděla na gauči.

Moje holčička byla slyšet v kuchyni.

„Jessi, okoupeš mě a přečteš mi dneska pohádku na dobrou noc?“

„Uh, Roe, nevím, jak se to s malýma holčičkama a koupáním dělá,“ řekl.

„Nejsou žádná pravidla, hlupáčku.“ Zachichotala se. „Prostě je to sranda! Ale máma mi nedovolí vylévat vodu ven z vany.“

„Roe, to jsem nemyslel… já, uh, víš co. Běž si obléct plavky. Můžeš je dneska mít při koupání,“ řekl.

„Jupí,“ vyvřískla a skákala sem a tam.

Zasmála jsem se od dveří a oba se ke mně otočili. Roe tam hopsala a objala mě, když zavýskla, „Jess mě okoupe!“

„Super,“ usmála jsem se a sklonila se, abych ji mohla políbit na vršek hlavy. Když jsem se znovu narovnala, Jess se křenil, což byl signál proto, že je mi připraven odpustit. Stiskla jsem Roe, než vyběhla z místnosti. Pak jsem přišla přímo k Jessovi a dala mu ruce kolem pasu.

„Omlouvám se. Měl jsi pravdu. Byla jsem hloupá a lehkomyslná. Byla jsem zvyklá všechno dělat sama. Takový zvyk se těžko mění.“

„Já, Georgie. Můžeš se spolehnout na mě. Dobře?“ Přitiskl si mě těsněji k hrudi.

Opřela jsem se o něj a přikývla. Byla jsem ráda, že přijal mou omluvu a mohli jsme se přestat hádat. Uzel v mém žaludku se začal uvolňovat.

„Víš, že se o tebe chci taky starat. Pokud mě necháš,“ řekla jsem.

On si dlouze, frustrovaně povzdechl. „To děláš, Georgie. Každý den. Děláš pro mě to teplé místo, na které se každý večer vracím. Necháš mě po práci odpočívat. Zatlačíš na mě, když se chovám jako blbec. Hádáš se se mnou. Říkáš mi „zlato“. Jsi moje holka. Všechny ty věci jsou to, co potřebuju a jak se o mě staráš. A až si to vyženeš z hlavy a přestaneš o mě pochybovat, uvidíš, že tě celou dobu nechávám se o mě starat.“

Kruci.

Měl pravdu. Zase.

„No… tak to asi budu dělat dál,“ zamumlala jsem.

Zakřenil se, zatímco jsme se drželi. Vzhlédla jsem a naše oči se setkaly. Ta zářivá modrá barva se mi nikdy neomrzí.

Roe doskákala zpátky do kuchyně, měla na sobě svoje růžové plavky a oranžové potápěčské brýle.

„Budeš mámu líbat?“ zeptala se Roe Jesse.

„Uvažuju o tom. Je to v pohodě?“

„Jop! Líbí se mi, když ji líbáš. Je to jako když princ líbá princeznu. A ty jsi princezna, mami?“ zašvitořila.

Jess a já jsme se mé úžasné holčičce zasmáli. A pak se Jess sklonil a přitiskl své rty k mým. Vystrčil jazyk a špičkou se dotkl mého spodního rtu.

„Víš o tom, že jsou jí jen čtyři. Můžeš ji okoupat bez plavek,“ zašeptala jsem.

Usmál se a zašeptal mi zpátky, „Ne. Je nadšená. Možná příště.“

Vyšel z kuchyně za ruku s mou dcerou. Měla jsem na jazyku říct jim oběma „miluju vás.“ Protože to byla pravda. Milovala jsem je. Milovala jsem jeho.

Nikdy jsem nebyla zamilovaná. Možná kdybych měla víc zkušeností, uvědomila bych si to dřív. Bylo zvláštní, že jsme si ta slova dosud neřekli, ale když si to vezmu zpětně, už jsem to nějakou dobu cítila.

V každém dotyku, polibku, to bylo prostě nevyřčené. Nevyřčené, ale přítomné.

***

Seděly jsme s Maisy v jídelně, zdobily jsme svetry. Bylo pár týdnů do Vánoc a ty svetry jsme měly mít na vánoční párty, kterou jsem chtěla uspořádat tady na farmě za dva dny.

Technicky to byla Jessova párty, ne moje. Každý rok pořádal párty na stanici, pro své zaměstnance a jejich rodiny. Plánování nebyla jeho silná stránka, byl to prostě normální chlap, takže když mě požádal o pomoc, okamžitě jsem se toho ujala.

Přesvědčila jsem Maisy, aby mi pomohla, a na oplátku jsem ji pozvala taky. Ona z toho byla nadšená stejně jako já.

„Everett se těší?“ zeptala jsem se.

„Asi jo,“ zamumlala, připnula ke svému svetru pruh světélek na baterku.

„Není to fanoušek vánočních večírků? Nebo kvůli tomu svetru? Jessovi se nelíbí téma ošklivých svetrů.“

Položila svoje světélka a povzdechla. „Posledních pár týdnů to není v pohodě. Už od toho večera, kdy jsme si všichni vyšli, si drží odstup. Vždycky se na poslední chvíli vymluví, aby zrušil naše plány. Už za mnou ani nechodí v práci, abychom si popovídali. Prostě mě odstavil. Jasně, na noc mě vždycky chce. Máme sex, který je pořád super, ale pak se mnou zase nemluví. Prostě se otočí a usne.“

„To mě mrzí,“ řekla jsem.

„To je v pořádku. Chci říct, ne že by dřív byl nějak upovídaný, víš? Možná toho má vážně hodně. A tohle je teď prostě fáze našeho vztahu.“

„Možná.“

Jess a já jsme spolu byli déle než Maisy a Everett a my jsme byli pořád nažhavení, užívali jsme si společný čas. Čím déle jsme byli spolu, tím víc jsem přemýšlela, jestli někdy zchladneme.

„Uvidíme. Nechci mu dát kopačky nebo tak. Jen nevím, jak s ním mluvit, aby se na mě nenaštval nebo ještě víc neuzavřel.“ Svěsila ramena. „Co bys dělala ty, Gigi?“

Natáhla jsem se poplácala ji po ruce. „Asi… bych s ním zkusila promluvit. Být upřímná ohledně svých citů. Zeptala bych se, jestli jsem udělala něco špatně.“

„Jo,“ zamumlala.

„Buď sama sebou, Maisy. Pokud se mu to nelíbí, pak to asi není chlap pro tebe. Ano?“

Přikývla.

V tichosti jsme se vrátily zpátky k práci.

Doufala jsem, že se Maisy s Everettem přes své problémy dostanou. Tvořili roztomilý pár a ona tak moc chtěla, aby to fungovalo. Pokud ji už nechtěl vídat, doufala jsem, že jí to řekne a že tohle chování nebyl způsob, jak to ukončit. Maisy byla skvělá. A pokud to neviděl, pak jí bude líp bez něj.

***

Měli jsme s Jessem opilý povečírkový sex. Tvář jsem měla ještě pořád v polštáři, ruce pod ním a narážela jsem do pelesti. Byla jsem na kolenou, zadek zvednutý do vzduchu.

Jess do mě přirážel zezadu, s každým přírazem si mě přitahoval k sobě, zatímco mě šukal opravdu tvrdě. Dokonale tvrdě a já jsem to milovala.

Už jsem se udělala dvakrát a schylovalo se k tomu potřetí. Poprvé mě udělal pusou, když na mě dolehl ve vteřině, co jsme se dostali do ložnice. Ani se mě nepokusil dostrkat k posteli. Prostě mě přišpendlil ke dveřím a klekl na kolena.

Po tom, co jsem se udělala, mě zvedl a hodil na postel. Urychleně se svlékl, oblečení bylo poházené všude a pak mi převlékl přes hlavu můj ošklivý svetr, hodil ho někam směrem k odpadkovému koši.

Ještě ani nedopadl na zem a on už byl ve mně. Můj druhý orgasmus mě rozerval, zatímco jsem byla na zádech, Jessova ústa na mých bradavkách a jeho péro v rychlém a hlubokém rytmu.

A teď mě tlačil dopředu, a já jsem si ho užívala za sebou.

„Oh, bože, Jessi, pokračuj. Tvrději,“ řekla jsem a otočila hlavu na polštáři.

„Jo, bejby,“ řekl a poslechl můj příkaz.

Jak zrychloval tempo, natáhl se mi kolem boků a prostředníčkem našel můj klitoris. Několik tvrdých kmitnutí a byla jsem hotová. Zavřela jsem oči a zabořila tvář do polštáře, abych mohla vzdychat potěšení, pohlaví se mi stáhlo kolem jeho péra a on přirážel dál.

„Kurva, Georgie,“ zavrčel, když můj orgasmus spustil ten jeho. Sklonil se, pořád přirážel a opřel se o mě celou vahou, jak se do mě vystříkal.

Na chvíli jsme tak zůstali, dokud jsem jeho váhu už nedokázala unést a pohnula se pod ním. Pustil mě a padl na postel, lehl si na bok, aby se na mě mohl podívat. Otočila jsem se na záda, abych se párkrát nadechla a dostala do žil trochu kyslíku.

„Ten opilý sex musíme provozovat častěji. I když to znamená, že se tu budeš muset sem tam náhodně opít, je mi to jedno,“ přiznala jsem a pořád ještě lapala po dechu.

„Když si tu uděláš zásoby pití, jsme dohodnutí.“

Oba jsme vybuchli smíchy, než jsme se očistili a vklouzli do postele k našemu posexovému, předspánkovému tulení.

„Díky za tu párty, pihatko.“

„Není zač, zlato. Byla to zábava. Líbilo se ti to?“

„Jo. Byl to fajn večer.“

„Příští rok žádný vaječný likér,“ řekla jsem. „Nikdo to nepil a bylo mi škoda to vylívat. Ale nechat jsem si ho nemohla. Fuj.“

Zakřenil se a přitiskl si mě blíž. „Co se děje s Everettem a Maze?“

„Ah, říkala, že je teď nějaký odměřený. Proč?“ byla jsem překvapená, že ho zajímal milostný život mojí kamarádky.

„Když je vidím spolu, mám divný pocit. Nejdřív tehdy v baru. A dneska zase.“

„Jo. Je poslední dobou nějaký divný, když jsou spolu. Je asi jen plachý, což je ale úplně jiné, když je v práci. Možná předvádí show jen pro pacienty, nevím. Ale ona je, no… Maisy. Naprostý opak plachosti. Jsou hodně rozdílní.“

„Hmm,“ zamumlal Jess.

Pár dalších minut jsme byli potichu, dokud jsem si nevzpomněla na svou konverzaci se Samem na párty. Řekl mi, jak moc se mu líbí farma, teď, když je daná do pořádku. Nebyl tu od Benova odchodu. A podle toho, jak o tom mluvil, to znělo, jako že se tu toho během let změnilo opravdu hodně.

„Co všechno jsi tu spravoval, když se Ben odstěhoval?“ zeptala jsem se.

„Spoustu. Proč?“

„Sam říkal, že to vypadá skvěle. Znělo to jako že to tu předtím bylo úplně jiné. Byla jsem zvědavá, jestli tu ještě zbylo něco od Bena a Claire.“

„Jak už jsem říkal, strávil jsem tu hodně času, abych to dal dohromady. Když jsem byl ještě mladý, dělal jsem věci, které moc nestály, jen můj volný čas. Když jsem se pak vrátil z akademie a měl příjem, začala jsem dělat víc. Nové obložení a okenice. Kachličky v prádelně a u vstupu. Nové koupelny. Novou kuchyň. Nezměnil jsem vzhled, ale jinak je všechno nové.“

„Proč?“ zeptala jsem se.

„Chtěl jsem, aby to bylo jiné, kdyby se vrátil zpátky. Myslel jsem, že už by nechtěl do toho samého domu, kde žil s Claire,“ řekl.

Byla jsem ráda, že to pro Bena udělal, protože si myslím, že měl pravdu.

„Udělal jsi úžasnou práci, zlato. Miluju tohle místo.“

Byla jsem ráda, že se ho nakonec nemusel vzdát. Že jsme si oba mohli užít dům a náš společně strávený čas. Přemýšlela jsem, jestli tohle bylo to, o co Benovi celou dobu šlo.