TCF - 16. kapitola

 Překlad: Lenuszka

„Čau, šerife,“ zavolala jsem a vstoupila do Jessovy kanceláře.

„Pihatko,“ zavrčel, a vstal ze svého koženého křesla, aby mě pozdravil.

„Myslím, že je ten stůl den ode dne plnější.“

Něco zabručel, než se sklonil a rychle mě políbil na tvář.

Na našem vztahu se mi líbilo, že ani já ani Jess jsme neměli touhu předvádět se na veřejnosti. Ne že bych měla problém s páry, kteří se oblézají v přítomnosti cizích lidí. Pokud to potřebovali, aby jejich vztah fungoval, jen do toho. Já a Jess jsme to prostě nepotřebovali.

Byli jsme spíš na to vodění za ruce, polibky na tvář, nebo omotání paže kolem toho druhého. A mně se to líbilo. Ne že by se mi nelíbilo, když se na mě Jess vrhnul v polibku nebo mě naháněl po ložnici. Líbilo. Hodně.

Ale na jeho jemných dotecích na veřejnosti bylo něco speciálního a sladkého. Cítila jsem jeho polibek na tváři celé hodiny, husí kůže vydržela tam, kde mi přejel rty po kůži.

Navštívila jsem stanici, abych se pokusila Jesse přesvědčit, že bychom měli jít dnes večer ven s Maisy a Everettem. Od prvního zápasu s Mustangy, se Maisy opakovaně ptala, kdy bude to dvojité rande. Já jsem ji odbývala, ne proto, že bych nechtěla jít, ale protože jsme toho měli hodně. Jess pracoval směny navíc, když neměl nikoho na dispečinku. Večery jsme trávili v mé jídelně výrobou halloweenských dekorací. Uklízeli jsme nepořádek způsobený demolicí jedenácti dýní.

Ale Maisy se mě tenhle týden zeptala znovu a já jsem ji znovu odbýt nechtěla. Dnešnímu večeru venku stály v cestě dvě překážky: Najít hlídání a přesvědčit Jesse. Pokud je zvládnu, řekla jsem jí, že půjdeme.

Najít hlídání, což jsem si myslela, že bude to těžší, se ukázalo být v pohodě. Jedna z Roweniných učitelek v Quail Hollow se nabídla.

Teď už jsem potřebovala jen přesvědčit Jesse, že strávíme večer v Silver Dollar Saloon. Že si dáme pár drinků, trochu se posmějeme a omrkneme barovou scénu v Prescottu.

Takže jsem byla tady, stála v Jessově kanceláři s krabicí donutů v ruce.

„Co to máš?“ zeptal se.

„Donuty. Policajti mají rádi donuty.“

Podezřele se na mě zadíval. „Přinesla jsi donuty? Proč?“

„Nemůže jedna nová obyvatelka Prescottu přinést místní pořádkové složce krabici donutů, aby ukázala vděčnost za jejich služby?“

„Georgie,“ zabručel.

„Dobře. Je to úplatek. Maisy opravdu moc chce, abychom s ní a Everettem dneska zašli na pár drinků. Můžeme? Prosím?“ Strčila jsem mu krabici do tváře a doufala, že ta úžasná vůně čerstvě upečených dobrot mu pomůže říct ano.

„A co Roe?“ zeptal se.

„Vyřízeno. Hlídačka přijde v sedm třicet,“ řekla jsem.

„Už máš hlídačku jo?“

Kruci. „Ach… jo?“

Zhluboka se nadechl, ale při výdechu řekl, „Fajn.“

„Jupí!“ zakřičela jsem. Postavila jsem se na špičky, natáhla se k polibku a těsně předtím, než se naše rty dotkly, jsem viděla jeho malý úšklebek.

Jess popadl krabici donutů a šel zpátky ke svému křeslu. Odklopil víčko a snědl tu javorovou dobrotu na pět kousnutí.

„Jak je ve dni volna?“ zeptal se, utřel si drobky z úst.

„Skvěle.“

Od stěhování jsem si nevzala jediný den volna a potřebovala jsem si nějaký vybrat. Takže jsem dneska měla pátek pro Gigi. Roe byla ve školce a já jsem měla den pro sebe.

Bylo deset ráno a už jsem měla uklizený dům, nakoupeno, stavila se v pekárně pro donuty, a dotankovala Explorer. Už mi nezbyly žádné resty, možná ještě dát pračku. Takže jsem po obědě plánovala upéct cookies, nalakovat si nehty a schoulit se u krbu s knihou.

Pohoda.

„Chceš se mnou jít dneska na oběd?“ zeptala jsem se.

„Pravděpodobně ses mě měla zeptat, než jsem snědl ten donut,“ řekl.

„Hmm… no, potřebovala jsem, aby sis ho vzal, abys souhlasil s dnešním večerem venku. Pokud to bude znamenat, že se vzdám obědového rande, tak ať.“

Zakřenil se. „Vyzvedni mě za pár hodin. Dneska dělám jen papírování. Kolem poledne z toho budu šílet.“

„To si piš, šerife,“ řekla jsem a zasalutovala jsem mu dvěma prsty.

„Dobře, zlato. Při pohledu na tu katastrofu, co si říká tvůj stůl, toho máš hodně. Vezmu tyhle a nechám je po cestě venku na dispečinku.“

Vstala jsem z jeho nepohodlné židle pro hosty a naklonila se pro krabici s donuty.

Jeho ruka na ní přistála tak rychle, že jsem nadskočila.

„Ani na to nemysli,“ řekl.

Zvedla jsem ruce ve vzdávajícím se gestu a vycouvala z místnosti. Pak jsem mu poslala vzdušný polibek a odešla ze stanice.

Za chvilku jsem byla v centru města v salónu. Jako zázrakem mě vzali na pedikúru, aniž bych byla objednaná. Seděla jsem v masážním křesle, nechávala horkou vodu dělat svoje kouzla a relaxovala jsem.

Gigi pátky byly nejlepší.

***

„Miluju tohle místo!“ řekla jsem Maisy, když jsem se posadila k našemu stolu. Jess a já jsme právě dojeli do Silver Dollar Sallon.

Bar byl do tvaru velké koňské podkovy, který zabíral prostředek čtvercové místnosti. Stěny za ním byly celé ze zrcadel a lahví alkoholu před nimi. Byly tu staré, rozviklané stoly a ani jeden nebyl stejný. Ale nejlepší částí byl bar samotný. Celá ta věc byla pokrytá lesklou mědí.

Bar byl potemnělý a zatuchlý a cementové podlahy pokryté skvrnami a lehce lepkavé. Kdybych musela použít toaletu, nemohla bych si absolutně sednout na prkýnko. Neexistovalo, že se můj holý zadek někdy dotkne nějakého povrchu na tomhle místě. A i když to teď byl nekuřácký bar, desítky let kouření v minulých letech se podepsaly na stěnách. Až odejdeme, budu smrdět jako starý popelník.

Bylo to fakt super!

„Jsem tak ráda, že jste vy dva přišli!“ řekla Maisy a rychle zhodnotila můj outfit. „Hezká bunda.“

Měla jsem černé úzké džíny, tělovou halenku a boty na podpatku. Na halenku jsem si vzala svou oblíbenou tmavou koženou bundu.

„Co si dáš?“ zeptal se Jess.

„Samozřejmě brusinkovou vodku s citrónem.“

„Samozřejmě,“ mrknul a zamířil k baru.

S Maisy a Everettem jsme chvíli poseděli. Většinou jsem mluvila já s Maisy, zatímco Jess a Everett seděli a poslouchali. Everett byl tak tichý, po hodině jsem si uvědomila, že neřekl víc než čtyři slova bez ohledu na naše neúspěšné pokusy vtáhnout ho do konverzace. Nikdy jsem ho neviděla tak plachého.

Zatímco měl Jess jen dvě piva, zajistil, abych měla skleničku pořád plnou.

Po další hodině jsme to odpískali. Maisy se zdála zklamaná (a trochu naštvaná na Everetta), že odcházíme tak brzo. Ale Everett se choval tak divně, že to bylo až trapné.

„Chceš si zahrát kulečník?“ zeptal se Jess, když jsem Maisy objala na rozloučenou.

„Jo!“

 Moje bezedná sklenice s pitím mě začínala dostávat tam, kde byla dobrá šance, že budu spíš křičet než mluvit normálním tónem. Ale bylo mi to jedno. Jukebox v koutě hrál celý večer, country hudbu tak hlasitou, že překřičela všechno a všechny. Alespoň jsem nebyla hlasitější než ta hudba.

Jak jsem Jesse následovala, popadla jsem ho za bílou košili, pak jsem mu strčila druhou ruku do zadní kapsy džínů. Byla jsem vzrušená a šťastná. Trochu si osahat Jessův žhavý zadek se zdálo naprosto přiměřené.

V baru jsme nezůstali moc dlouho.

Potom, co jsme poslali hlídání domů, jsem vytáhla Jesse nahoru a svlékla ho tak rychle, jak to šlo. On mě nechal, ať převezmu kontrolu a zajezdím si na něm, dokud jsem se neudělala. Pak mě přetočil a převzal to on, dokud se neudělal. Pořád jsme byli nadržení, takže jsme se na to vrhli znovu ve sprše.

Sex v opojení s Jessem byl nadmíru žhavý.

Vlezli jsme do postele a já jsem zaujala svou standartní spací pozici u Jessova boku.

„Kde ses naučila hrát kulečník?“ zeptal se.

„Ben mě to naučil.“

Odfrknul si, než se mu začala třást hruď.

„Co je tu směšného?“

„Ben asi vypiloval svoje učební techniky od doby, co učil mě a pak tebe. Jsi dobrá, bejby. Nikdy dřív jsem s nikým neprohrál. Až na Bena,“ řekl.

Na tváři se mi rozlil úsměv. „Myslím, že mě Ben nechával vítězit, jen proto, abych hrála dál.“

„Možná,“ Jess se zakřenil.

Položila jsem mu na hruď svoje překřížené ruce, dala jsem si bradu na klouby, abych si mohla užívat pohledu do Jessových úžasně modrých očí zatímco mluvil. „Víš, o čem jsem přemýšlela? Ben ve svém dopise říkal, že to tu miloval. Prescott a svůj dům. A měl tebe. Proč se stěhoval do Spokane?“

Jess mě vzal za hlavu a omotal mi druhou paži kolem ramen.

Ale ne. To nebylo dobré znamení.

„Ben byl ženatý.“

Dech se mi zadrhnul. Netušila jsem, že muž, který mi byl skoro dědečkem, byl ženatý.

„Jeho žena, Claire, byla skvělá. Milá. Laskavá. Milující. Trávila čas v kostele a vařila jídlo pro dlouhodobě nemocné lidi. Vyráběla přikrývky pro lidi, kteří museli ležet v nemocnici. Vždycky mi udělala večeři, když jsem tam byl, a ještě dost zbylo, abych si to mohl vzít domů. Vždycky se starala o lidi.“ Stisknul mě. „Něco jako ty.“

Zvedla jsem bradu, abych ho lehce políbila na hruď.

„Jednou jsem se Bena zeptal, proč neměli děti. Claire asi nemohla. Vždycky jsem si myslel, že je to část důvodu, proč si mě vzal pod ochranná křídla,“ řekl Jess.

„Hmm… možná,“ zašeptala jsem, ale věděla jsem, že to není pravda. Ben mohl mít stovky dětí a přesto by se o Jesse staral. Prostě byl ten typ muže.

„Každopádně. Claire měla problémy s nohou. Už si nepamatuju, co to bylo. Ale vzali ji na operaci. Pamatuju si, že jsem se tam stavil, když byla už doma a přinesl jí květiny. Vypadala šťastně a odpočatě. Prostě v pohodě. Pak o dva dny později se jí uvolnila krevní sraženina a doputovala do mozku. Měla rozsáhlou mozkovou příhodu a zemřela.“

Po tváři mi začaly stékat slzy a kapaly mu na hruď.

„Ben Claire miloval. Vším, co měl. Ona byla jeho světem. Myslím, že tady bez ní nechtěl být. Takže si měsíc po její smrti našel práci ve Spokane a odstěhoval se. Skoro nic si s sebou nevzal. Skoro všechno věnoval Claiřině církvi. Požádal mě, abych se postaral o farmu.“

Srdce se mi pro Bena lámalo. Přeju si, abych to věděla, ale chápala jsem, proč mi to neřekl. I po dvaceti letech byla ztráta jeho ženy pořád moc bolestivá.

„Dává smysl, proč si tohle místo nechal,“ zašeptala jsem a otřela si oči.

„Jo. Claire je pohřbená tam u těch velkých stromů. V severním rohu pozemku.“

„Ó můj Bože. Vážně?“ zašeptala jsem.

„Jo.“

Položila jsem si čelo na Jessovu hruď. „V Benově vůli žádal, aby byl spálen a jeho ostatky dali mně. Měla jsem si je nechat, než si promyslím, kam s nimi. Nevěděla jsem, co tím myslel. Tak jsem je sbalila a teď jsou nahoře na půdě. Už je tedy můžu dát tam, kam patří.“

Bolest v mé hrudi se zvětšila a já jsem znovu začala brečet. Slzy ztráty pro Bena. Pro mě. Slzy radosti, že Ben může konečně spočinout vedle své milované Claire.

Jess mě hladil po vlasech a políbil mě na vršek hlavy. Šeptal mi ujišťující slova, že všechno bude v pořádku. A držel mě v silných pažích, dokud můj pláč neustal a já už jen nevzlykala.

„Vezmeš mě tam zítra?“ zeptala jsem se.

„Jo.“

„Díky, zlato.“

„Pro mou holku cokoli.“

***

Jess

„Tohle je překrásné místo,“ řekla Georgia.

Stáli jsme u Claiřina bílého náhrobku, obklopeného vysokými stromy s kývající se prérijní trávou u nohou, a zasněženými vrcholky hor v pozadí.

„To určitě je,“ souhlasil jsem.

Často jsem na Bena myslel a taky na to, co mě naučil, když jsem byl mladý. Všechno, co by otec naučil syna. Nejdůležitější lekce, kterou mě Ben naučil, byla taková, co se nedala slovy vyjádřit. Bylo to to, jak miloval svou ženu.

Ben nepotřeboval nic jiného, pokud měl u sebe svou Claire. Když byl s ní, úplně zářil.

Nikdy jsem nepotkal ženu, která by v mé duši zažehla světlo. Až přišla Georgie.

Začalo to první večer, co jsem přišel na farmu a ona stála na verandě a hubovala mě. Vlasy měla v rozježeném drdolu. Měla ten nejošklivější svetr, co jsem kdy v životě viděl. Ten, co si od té doby oblékla už nesčetněkrát.

Ona byla světlem, které jsem hledal.

Teď jsem se jen potřeboval ujistit, že to ví. Že jsem smazal všechny škody, které ten kretén napáchal. A že ji můžu udělat tak šťastnou jako dělal Ben Claire.

***

„Co to má být, Jessi!“ křičela Georgie. „To mi říkáš až teď? Bylo to před pár týdny. Měl jsi mi to říct tehdy. Proč jsi mi to tajil?“

Byla v kuchyni a třískala a bouchala všemi hrnci a pánvemi, jak dělala večeři.

Zrovna jsem řekl Georgii o Wesově návštěvě na stanici tu neděli, kdy jsem vyštěkl na Rowen.

Wes si se mnou zahrával, takže jsem to chtěl uchovat v tajnosti. Nechtěl jsem, aby vyšilovala a měla obavy.

Ale díky Milovi se to dneska dozvěděla.

Jen proto, že jsem nečekal, že Wes něco podnikne, to neznamenalo, že jsem nebyl opatrný. Někdo ze stanice hlídal Quail Hollow každé odpoledne, dokud Georgia nevyzvedla Rowen.

Obvykle jsem tam sjel sám. Zaparkoval jsem několik bloků dál a sledoval, dokud bezpečně neodjely domů. Ale když jsem nemohl, požádal jsem Sama nebo Bryanta. Dneska nemohl nikdo z nich, tak jsem požádal Mila.

Rychle jsem ho seznámil se situací a požádal ho, aby byl diskrétní, což pro něj znamenalo, že se postavil před dveře školky a doprovodil Georgii k jejímu auto. Samozřejmě se ho zeptala, o co jde a on to vyklopil.

Zatracený Milo.

Kdybych ho neměl tak rád, nakopal bych mu zadek.

„Omlouvám se, že jsem ti to neřekl dřív. Jen jsem nechtěl, abys měla obavy,“ řekl jsem.

„O tom nemůžeš rozhodovat sám. Nemůžeš za mě dělat rozhodnutí, Jessi. Zvlášť v něčem takovém. Když to zahrnuje mou a Roweninu bezpečnost, nemůžeš mě obejít.“

Kruci.

Ramena mi klesla. Měla pravdu.

„Jsem zvyklý dělat rozhodnutí. V práci. S mou mámou. Nesnažil jsem se tě obcházet.“

„Tak s tím přestaň,“ řekla. „Musíš se mnou mluvit, nebo to nikdy nebude fungovat.“

„Budu,“ slíbil jsem.

S Georgií jsem spoustu věcí nedělal správně. Ona nebyla jako moje matka. Nechtěla, abych něco dělal za ni nebo ji nechával tápat. Pokud jsem si ji chtěl udržet ve svém životě, udělat ji šťastnou, musel jsem ji začít do svých rozhodnutí zapojovat.

Přestala pochodovat sem a tam a položila si ruce na ostrůvek, sklonila hlavu k podlaze.

„Tohle dělat nemůžu,“ zašeptala.

„Co?“ řekl jsem. „Co tím myslíš?“

Snažila se se mnou kvůli tomu rozejít? To se sakra pletla, pokud si myslela, že ji nechám. Byla moje a nenechám ji mě odstrčit.

„Nejsem pro tebe dost silná,“ řekla. „Potřebuješ být se ženou, která může žít s těmi hrozbami. Ty příběhy o drogových dealerech a… o čemkoli dalším, co se objeví. S někým, kdo nebude vyšilovat.“

Zaťal jsem ruce do pěstí. Chtěl jsem ji popadnout za ramena a vetřást do ní trochu rozumu. Co kruci myslela tím, že není dost silná? Byla to ta nejsilnější žena, co jsem kdy potkal.

Ale zhluboka jsem se nadechl, abych zklidnil svůj vztek, připomněl jsem si, abych byl trpělivý. Byla jen vyděšená a tohle byla jen další věc, kterou mohla použít, aby mě odstrčila. Potřebovala čas, potřebovala vidět, že ji nehodlám ranit.

Potřebovala vidět, že je pro mě tou jedinou.

„Georgie, podívej se na mě,“ nařídil jsem zpoza ostrůvku. „Jsi dost silná. Když jsem tě potřeboval, byla jsi tu. Ani jednou jsi mě nezklamala.“

„Ano, ale--“

„Ne,“ řekl jsem. „Ty jsi. Možná to teď nevidíš, ale uvidíš. A navíc, všechno tohle přejde. Věci jsou teď… šílené. Takhle to obvykle není.“

„Ale Jessi--“

„Přestaň,“ řekl jsem a obešel ostrůvek.

Vzal její tvář do dlaní a přitiskl své čelo k jejímu.

„Prosím, jen tomu dej čas. Prosím? Uvidíš,“ zašeptal jsem.

Zdlouhavě vydechla. Ramena se jí uvolnila a ona se mi hlavou opřela do dlaní.

„Dobře,“ zašeptala.

Sklonil jsem se a přejel jí rty po jejích.

Čas. Potřebovali jsme čas. A já jsem potřeboval znovu převzít kontrolu nad Prescottem. Pak už se nebude muset ničeho bát.

Vrátíme se do starých nudných časů. Do dní, kdy jsme byli rádi, když jsme měli dvakrát týdně dopravní špičku. Nikdy bych nepomyslel, že mi ty dny budou chybět, ale bylo to tak.

Georgia se nebude muset ničeho bát, až to všechno vyřeším s tím dealerem a Wesem. A já to vyřeším. Nikdy jsem nebyl tak odhodlaný Wese dostat. Nebude mi tu ničit město a děsit moje holky.