TCF - 15. kapitola

 Překlad: Lenuszka

„Jestli to chcete stihnout do města tak, aby nám zbyly ještě nějaké sladkosti, musíme jít. Hned!“ Zavolal Jess zdola od schodů.

„Už! Minutku,“ zakřičela jsem zpátky. „Dobře, zlatíčko. Co si myslíš? Je to v pořádku?“ zeptala jsem se Roe.

„Strašně se mi to líbí, mami!“ vypískla.

Stála před mým velkým zrcadlem a prohlížela si konečné úpravy, které jsem udělala na jejím fialovém princeznovském kostýmu.

Jess mě varoval, že předpovídají sníh, takže jsem na jejím halloweenském kostýmu musela udělat pár úprav, aby mohla jít koledovat, aniž by chytila zápal plic.

Před pár týdny mi Jess zhatil moje halloweenské plány tím, že řekl, že je farma moc daleko na to, aby k nám někdo zavítal na koledu. Moc ráda jsem odměňovala koledníky a byla jsem zklamaná, ale pak nabídl místo toho svůj dům a já jsem začala plánovat.

Ale než odjedeme k němu, chtěli jsme se zúčastnit každoroční slavnosti na Main Street.

Dala jsem Rowen ruku a spěchaly jsme dolů.

„Připravené!“ řekla jsem s úsměvem, ignorovala jsem jeho nesouhlas s mým outfitem.

Nikdy jsem neměla kompletní kostým, ale ráda jsem doplňovala své normální oblečení halloweenskými prvky. Dneska jsem měla oranžovo černé ponožky, černé podpatky, a velký čarodějnický klobouk.

„Roe, máš svůj kyblík,“ řekla jsem, když jsem viděla, jak s ním divoce mává na boku. „Dobře, jedeme.“

Vyšli jsme na verandu, dekorovanou ve venkovském halloweenském stylu, a dali se po schodech, které lemovalo jedenáct dýní. Usmála jsem se nad tou halloweenskou nádherou, kterou jsem vytvořila, a spěchala do auta ve svých ne-tak-praktických botách, celá natěšená.

O patnáct minut později jsme vyzvedli Jessovu mámu a dojeli k němu na příjezdovku.

„Ó můj,“ zamumlala Noelle.

Před pár dny jsem Jesse požádala, jestli by mohl pozvat i svou mámu, aby šla koledovat s námi. Myslela jsem, že možná bude fajn ji lépe poznat, a v oparu halloweenských aktivit bude snadné vyhnout se trapnému tichu, pokud začne mít svou zvláštní náladu.

„Jo, mami. A to není zdaleka všechno,“ zamumlal Jess.

„Hej!“ řekla jsem a šťouchla ho do ramene.

Jess si myslel, že jsem to s dekoracemi přehnala. Bylo jich hodně, ale nemyslela jsem si, že je jich příliš. Jen pár pavouků, pavučin, netopýrů, duchů a strašidelných světel. Taky jsem vytáhla několik náhrobků (mým favoritem byl „Odpočívej v pokoji, Anito Shovelová“), protože byly úžasné. A dům strážilo taky pár kostlivců.

„Nevím, proč do mě šťoucháš, Georgie. Řekl jsem ti už před dvěma dny, abys přestala. Poslechla jsi?“

Místo odpovědi jsem nakrčila nos.

Přistižena.

Plánovala jsem přestat. Opravdu. Ale pořád jsem na Pinterestu nacházela nové a nové tipy na dekorace.

Každý večer jsme s Rowen potají přijely a naaranžovaly něco nového a pak jsme spěchaly na farmu, než dorazil Jess na večeři.

„Ne. Neposlechla. Vidím, že od úterka, co jsem tu byl naposledy, přibyly zase další novinky,“ řekl.

„Víš, nejsem si jistá, proč tě to tak žere. Roe a já jsme to vyzdobily samy a už jsem ti slíbila, že to taky samy uklidíme. A navíc, podívej, jak je to úžasné! Nechápu, jak tě tohle může ve skutečnosti ovlivnit. Vážně. Prostě jen seď a užívej si to.“

„Takže mě to neovlivní jo? Nebyla´s to ty, která vyhrožovala Davidovi nocí strávenou v cele, pokud dá fotku mého domu příští týden do novin?“

Dobře, možná to bylo trochu přes čáru.

„Takové kraviny na mě upozorňují. Což je něco, co nechci, pihatko. A ty mě tu teď šťoucháš do ramene.“

„No… tak promiň. Ale už je stejně pozdě. Navíc je čtvrtek. Vydržíš to už jen jeden den a pak to přes víkend uklidíme. Stejně tu moc nebýváš.“

Zamumlal si něco pod vousy, nezachytila jsem to přesně, ale byla jsem si celkem jistá, že je to to slovo na k.

Nehodlala jsem dopustit, aby jeho náladička zkazila večer. Musel se přes to dostat. Ellarsovy holky milovaly Halloween. Výzdobu. Kostýmy. Sladkosti. Všechno. Tečka.

Roe si vysloužila na Main Street hromadu sladkostí. Každý říkal, jak je ve svém kostýmu roztomilá. Ona jen zářila, točila se a otáčela ve svých šatech.

Celý Prescott vyšel na Main Street. Jess mě za hodinu představil více lidem, než jsem potkala za celý svůj život. Ale ke konci jsem začala lidi varovat, že si možná popletu jména.

Jess a Roe odešli do sousedství, zatímco jsme já a Noelle zůstaly v domě a rozdávaly sladkosti všem těm příšerkám, superhrdinům, princeznám a vílám, které nás navštívily. Malá holčička, která měla kostým policisty, dostala plné dvě hrsti.

Zavřela jsem dveře a vrátila se k Noelle na gauči. Jess ve svém domě neměl víno, ale já jsem s tím počítala a něco donesla. Byla jsem u skleničky číslo dvě, zatímco Noelle pořád pocucávala svou první.

Nadechla jsem se a uvolnila se na gauči. I když tu nebylo moc se na co dívat, Jessův gauč byl pohodlný.

„Jsi dobrá máma,“ řekla Noelle.

„Uh… díky.“

Její komentář mě zastihl nepřipravenou. Oceňovala jsem ten kompliment, ale nebyla jsem si jistá, co přijde potom.

„Víš, Ben Coppersmith mi volával každý týden,“ řekla. „V úterky. Nikdy úterky nevynechal. Ani jednou za devatenáct let. Věděla jsem, že zemřel, když nezavolal.“

„Zemřel v sobotu večer,“ řekla jsem. „Ve spánku.“

„Vždycky tu pro Jesse byl. I potom, co se odstěhoval. Prakticky mu ten dům dal. Až na to, že ho pak dal tobě. Ten dům byl pýchou a radostí mého syna po celý jeho život. Dobře, že mu ho Ben dal. Dobře, že byl v kontaktu. Kontroloval mě, aby se ujistil, že si Jess vede dobře.“

Znovu se ozval domovní zvonek a já jsem vyskočila, abych otevřela, celá šťastná, že můžu uniknout té divné konverzaci.

„Nikdy jsem si Halloween nepamatovala,“ řekla Noelle, když jsem si sedla zpátky k ní. „Nemyslím, že by děti mívaly kostýmy, dokud nebyly dost staré, aby si je vyrobily samy.“

Nevěděla jsem, co na to říct, takže jsem zůstávala zticha.

„Nebyla jsem svým dětem dobrou matkou. Snažila jsem se, ale…“

Bolelo mě pro ni srdce. Očividně své děti milovala, ale nebyla psychicky připravená se o ně pořádně starat. Bylo mi smutno kvůli Jessovi a jeho sestře. Ale taky kvůli Noelle.

Být matkou Rowen byl nejkrásnější dar v mém životě. Chodit na koledu o Halloweenu, vařit jí oblíbené večeře, malovat jí pokoj správnými barvami. Všechny tyhle věci mi dělaly neskonalou radost. Noelle o to přišla.

Naklonila jsem se a jemně jí poplácala na koleni.

„Neznám vaši dceru, ale strávila jsem tři měsíce poznáváním vašeho syna. A je to úžasný muž. Připište si trochu zásluh,“ řekla jsem.

Věnovala mi malý váhavý úsměv. „Díky, Gigi.“

***

Odvezli jsme Noelle a vydali se po cestě na farmu. Roe byla jako naspeedovaná. Víc než to. Divoce se houpala a divoce ve své sedačce kopala nohama.

Nejen že ji Jess vzal k sousedům, aby si vykoledovala další sladkosti, ale taky jí dovolil je po cestě jíst. Takže si ten čtyřletý prcek cpal břicho sladkostmi. Celou hodinu.

Už jsme byli skoro na štěrkové příjezdové cestě, když Jessovi zazvonil telefon. Chvíli poslouchal, než zajel na krajnici, zastavil a zhasnul světla.

„Jessi, co se děje?“

„Vteřinu,“ naznačil ústy a zvedl prst.

Roe si mumlala vzadu a já jsem se otočila, abych ji umlčela. Pak jsem se otočila k Jessovi, který už dotelefonoval.

„Na dispečinku říkají, že se tu potuluje mládež, která ničí domy mimo město. Využívají toho, že jsou lidé ve městě. Hází na verandy jídlo, ničí dýně, sprejují na dveře.“

„Cože?“ zalapala jsem po dechu. „Ach ne. Dostali se na farmu?“

„To ještě nevím. Vy dvě zůstanete tady. Já tam půjdu a zkontroluju to. Máš svůj telefon?“

Přikývla jsem.

„Měj ho u sebe. Zavolám, až budeš moct přijet. Pokud uvidíš po cestě přicházet kohokoli jiného než mě, okamžitě zavolej 911 a jeď zpátky ke mně. Chápeš?“

Znovu jsem přikývla. „Buď opatrný.“

Byla jsem totálně vyděšená, že mě nechá s mou dcerou v temném autě a sám vyjde do černé noci.

Natáhl se, vytáhl z přihrádky svůj odznak a pouta. Strčil si je do kapsy, rychle mě poplácal po ruce a vystoupil z auta.

Zbraň už u sebe měl. Když jsme jeli do města, skoro vždycky si ji nosil. Když měl uniformu, měli ji za pasem. Když byl v civilu, měl ji skrytou pod oblečením. Dnes večer ji měl v podpažním závěsu pod svetrem a kabátem.

„Kam to Jess jde?“ zeptala se Roe.

„Jen jde zkontrolovat pár věcí, broučku. My tu zůstaneme. Ano?“

„Můžu jít s ním? Prosím,“ žadonila.

„Ne, zlato. Co kdybys mi řekla, jaké masky jsi viděla, když jste s Jessem koledovali?“

Moje návnada zafungovala a ona mlela a mlela o rozdílných kostýmech, které viděla, zatímco já jsem seděla vepředu, tiskla svůj telefon a sotva ji poslouchala. Každou minutu, co uběhla, jsem měla větší strach.

O deset minut později jsem se vrtěla na sedadle, chtěla volat Jessovi, když se za námi objevila světla. Projely kolem dva policejní vozy a spěchaly na farmu.

Kruci.

Když mi světla zmizela z dohledu, vklouzla jsem na sedadlo řidiče, připravená otočit auto a dostat se sakra odtud. Natahovala jsem se po klíčích, když mi v ruce zavibroval mobil. Poskočila jsem o deset centimetrů a mobil mi spadl do klína, než jsem si uvědomila, že je to Jess.

„Haló?“

„Přijeď. Připrav Roe. Ty bastardi tu byli, když jsem přišel. Chytil jsem tři z nich. Sedí v poutech na trávníku před domem.

Rozšlapali všechny dýně, ale to je všechno.“

„Ó můj Bože,“ zašeptala jsem. „Jsi v pořádku?“

„Jen zatraceně naštvaný,“ řekl.

„Dobře. Budu tam za minutku.“

Otočila jsem se, nebyla jsem si jistá, jak čtyřletému dítěti vysvětlím koncept vandalismu a budu ji varovat, že uvidí na trávníku spoutané kriminálníky.

***

Rowen byla uvnitř a sledovala na gauči film, já jsem vyšla ven a prohlédla si scénu na mém trávníku.

Jess mluvil se svými dvěma muži, Milem a mladým mužem, kterého jsem nikdy neviděla. Ti tři vandalové, oblečení celí v černém, seděli zadky na trávě a měli ruce spoutané za zády.

Jess se s námi sešel hned u auta a vzal Roe z auta. Hned ji odnesl dovnitř, zabránil jí vidět trio mladistvých kreténů a zbytky jedenácti dýní. Řekl mi, že ji mám hned obstarat a pak jít ven, abych udělala oficiální výpověď.

Nálada v Jessově hloučku byla napjatá. Tak napjatá, že jsem se pokusila ji zlehčit. Byla jsem naštvaná, že mi tu udělali takový nepořádek? Jasně. Ale byly to jen rozmačkané dýně. Nešlo tu o vrahy.

„No, ještě že jsme měli tolik dýní, zlato. Muselo jim chvíli trvat je všechny zničit. To mě zachránilo před čištěním spreje z hlavních dveří.“

Jess napjal čelist. Milo a ten druhý muž zakašlali, aby skryli smích, což ho namíchlo ještě víc.

Udělala jsem si poznámku, že nemám žertovat, když je Jess naštvaný.

„Georgie, potřebuju, abys to Milovi do záznamu zopakovala,“ řekl Jess.

Moje rekapitulace byla krátká, postrádala většinu akce, protože jsem seděla v autě. Milo se zeptal na několik otázek a do svého malého bločku si poznamenal pár věcí. Pak se s kolegou rozloučili a začali vandaly strkat do policejních aut.

Dva z těch mladých se na mě ani nepodívali, když byli vedeni k autům. Pohledy měli upřené na boty, hlavy sklopené a ramena svěšená hanbou.

Ale ten třetí se na mě otočil a ledově se zamračil. Zvedl koutek úst v ďábelském úšklebku, až mě zamrazilo v zádech.

Tenhle byl určitě jejich vůdce. Vsadila bych na to život. Podíval se na mě, jako bych tu já byla ta špatná. Jako by byl zvaný a měl právo ničit mi majetek. Jako by mě vinil za své zatčení a bylo mou vinou, že ho chytili, když porušoval zákon.

Když se vlekl k policejnímu autu, nepřestával se na mě dívat. Než ho strčili dovnitř, sklonil se a plivl mi na trávník.

„Toho budeš litovat. Hlídej si záda, mrcho, protože za tohle zaplatíš. Neměla jsi vypovídat.“

To Jesse strčilo přes okraj. Vystartoval ode mě a dostal se přímo do osobního prostoru toho kluka, naklonil se tak, že se musel kluk zaklonit dozadu.

„Nepokoušej mě, zmetku. Pohřbím tě. Myslíš si, že si přijdeš do mého domu, zničíš ho a pak budeš vyhrožovat mé holce? Jestli na ni nebo na tohle místo někdy jen pomyslíš, zabiju tě.“

Kluk ztratil svou odvahu a měl dobrý důvod vypadat vylekaně, moc dobře věděl, že Jess dostojí svým slibům. Aniž by mu Jess dal šanci odpovědět, chytil ho za hlavu a donutil ho vlézt do auta.

Srdce mi bušilo a přestala jsem dýchat, dokud nezmizela koncová světla vozů.

Stála jsem otřesená na trávníku, sotva jsem zaregistrovala Jesse, který si mě přitiskl k boku. Paže jsem měla obalené kolem břicha a byla mi zima. Ochladilo se a i když mě jeho tělo hřálo, třásla jsem se.

Začalo sněžit. Z černého nebe padaly tlusté vločky, lehce se snášely a přistávaly. Kdykoli jindy bych si myslela, že to jsou nejkrásnější vločky, jaké jsem kdy viděla.

Ale dnes ne.

Ne když jsem byla obklopená rozmašírovanými dýněmi. Ne když byla moje dcera zamknutá uvnitř v domě, aby byla v bezpečí. A ne s tím zatraceným zamračením toho kluka, které se mi vrylo do mozku. Znovu jsem se otřásla. A se sněhem to nesouviselo.

***

Halloween byl těžký. Po probděné noci jsem vstala brzy, abych uklidila zbytky těch dýní. Díky Bohu moc nesněžilo a rozbité kusy nepřimrzly k trávě.

Vysadila jsem vyčerpanou Roe v Quail Hollow a šla do práce, ráda, že mám nějaké rozptýlení. Nechala jsem se pohltit pacienty a jejich problémy. Rozptýlili mě od obav, které mi vířily v hlavě.

Chtěla jsem jen klidný a mírumilovný život. Od přestěhování do Prescottu jsem zažila víc konfrontací za tři měsíce než jsem si uměla představit.

To už o něčem vypovídalo, když zvážím, čím jsem si prošla s Natem, jeho rodiči a jejich právníky.

Sedmý a osmý měsíc svého těhotenství jsem strávila mailováním s právníky a čtením právních smluv. Fletcherovi si byli jistí, že jsem otěhotněla úmyslně, abych jim ukradla majetek. Každý večer jsem chodila do postele vystresovaná a úzkostlivá.

Ale nejhorší na tom bylo, že jsem vždycky věděla, že to nakonec přejde. Špatné věci se urovnají. A taky se to stalo. Jakmile dorazily testy otcovství, útoky právníků přestaly a Nate podepsal svou únikovou cestu z Rowenina života.

Tohle bylo jiné.

Neviděla jsem konec.

Budou naše večerní rozhovory vždycky zahrnovat drogové dealery? Strávíme obědové přestávky mluvením o případech žhářů?

Byla jsem šerifova holka a tím i cíl. Lidé jako Wes a tahle hloupá děcka vždycky půjdou po mně nebo Rowen, aby si pohrávali s Jessem.

A on bude vždycky policista. Tím prostě byl a já jsem byla hrdá, že jsem po jeho boku.

Ale až do včerejšího večera jsem si neuvědomila, jak přesně to může ovlivnit můj a Rowenin život.

A nevěděla jsem, jestli jsem na to dost silná.

On potřeboval ženu, která mu bude po boku a v těžkých dnech ho povzbudí. Já jsem se snažila, ale nebyla jsem si jistá, jestli to stačí. Jestli jsem pro něj dost silná.

Pořád jsem přemýšlela o tom, že by si mohl najít někoho lepšího.

Na konci dne mi v hlavě bušilo a srdce bylo v koncích. Ale nějak jsem posbírala síly a odsunula své myšlenky stranou, když jsem si od Jesse vyslechla novinky o těch vandalech.

Vandalové poničili šest různých domů včetně farmy. Nejhůř jeden, který byl pár mil od mého, ten celý posprejovali vulgárními slovy.

„To je strašné,“ řekla jsem. „Je mi líto těch lidí, kteří musí celý dům malovat znovu. Jaké tresty těm mladíkům hrozí?“

„Všichni jsou pod osmnáct, takže budou obviněni jako nezletilí. Pravděpodobně skončí s pokutou a nějakými veřejně prospěšnými pracemi. Dva z nich se přiznali. Jejich rodiče je potrestají mnohem hůř než zákon. Poučí se,“ řekl.

„A co ten třetí, ten se nepřiznal?“

„Třetí byl ten sráč, který ti vyhrožoval. Neznám jeho ani jeho rodiče. Jsou ve městě noví. Moc jsem je nevídal. Obvykle, když tu byli, jednali, jako by pro Prescott byli moc dobří. Ten kluk byl zticha, dokud se jeho rodiče nedostali na stanici a dožadovali se právníka. Nemohli uvěřit, že by jejich andílek mohl udělat něco takového.“

Vykulila jsem oči a spadla mi brada. „On se z toho dostane?“

„Ne. Potrestají ho. Ale s právníky to bude trvat o trochu déle. Neexistuje možnost, že by se z toho dostal. Ne po tom, co jsem ho chytil při činu.“

„No, jsem ráda, že je konec. Když jsou pryč dýně, je pro mě dobrá motivace sundat všechny halloweenské dekorace a nachystat věci na Díkuvzdání.“

„Vážně?“

„Vážně co?“ zeptala jsem se zmateně.

„Dekorace na Díkuvzdání?“

„No, jo. Dělám výzdobu na každý svátek.“

„O čem tady mluvíme? Díkuvzdání je ještě horší nebo lepší než Halloween?“

„Na Díkuvzdání je toho míň. O Vánocích ti říkat nebudu.“

Vstal, aby odnesl nádobí do dřezu, něco si mumlal pod nos. Ale tentokrát jsem to slovo na „k“ uslyšela zřetelně.

***

Udělali jsme naši každodenní večerní rutinu a jakmile Roe usnula, šla jsem dolů, abych našla Jesse na gauči, jak se dívá na televizi. Chtěla jsem s ním mluvit o svém rozhovoru s jeho matkou a jejich telefonátech s Benem, ale při všem tom dramatu jsem na to včera zapomněla.

„Zlato?“ zeptala jsem se a posadila se na opěrku gauče.

„Jo?“

„Takže včera mi tvoje máma říkala pár věcí, které byly, no, zmatečné.“

„Ona to tak má. Co říkala?“

„No… nejdřív mi řekla, že jsem dobrá matka, což od ní bylo pěkné,“ řekla jsem.

„Však jsi. Skvělá máma.“

„Díky.“ Trochu jsem se začervenala a usmála se. Věděla jsem, že jsem dobrá máma, ale když to Jess řekl s takovým sebevědomím a přesvědčením, moje srdce se dmulo pýchou.

„Každopádně mi začala povídat o Benovi. Jak ti dal tenhle dům. Že je to tvoje pýcha a radost a--“

Jess vyskočil z gauče, použil veškerou sílu paží a hodil ovladačem na jedno velké křeslo. Kdyby tam nebyly polštáře, ovladač by se roztříštil. Zadíval se na mě s očima plnýma zloby.

„Už kurva znovu ne.“

„Pr--“

„Co musím udělat, Georgie? Co? Co mám udělat, abych tě přesvědčil, že nechci tenhle zatracený dům?“ ječel.

„Jessi--“

„Prodej to.“

„Co?“ zeptala jsem se bez dechu.

„Prodej to. Zítra zavolej realitnímu makléři. Ty a Roe se přestěhujete tento týden ke mně.“

„Prodat farmu?“

„Jak vidím, prodat tohle místo je jediná věc, jak ti ukázat, že chci jen tebe. Ne tohle,“ řekl a rozhodil ruce.

Vstala jsem z gauče a šla k němu. „Zlato--“ začala jsem, ale přerušil mě. Znovu.

„Myslím to vážně, Georgie. Už se o tom s tebou nebudu hádat. A pokud kvůli tomu musíš prodat tohle místo, tak to uděláme. Ježíši. Je to jen zatracený dům!“

Blbeček Jess znovu na scéně. Nejen že mi ukázal opět svůj hněv, ale neposlouchal mě. A já jsem toho měla dost. Bylo mi zle z toho, jak mě pořád přerušuje. Vždycky to samé.

Tentokrát ne.

„Přestaň.“ Strčila jsem mu dlaň do obličeje.

To se mu moc nelíbilo. Vykulil oči a zčervenal.

Ale než stihl otevřít pusu, řekla jsem, „Nemluvila jsem o domě, Jessi. Možná bys to věděl, kdybys mě už tisíckrát nepřerušil. Já vím, že se mnou nejsi kvůli tomu domu. Chápu to. Chtěla jsem ti říct, že mi tvoje máma vyprávěla o Benovi. A o tom, že jí Ben roky volal. Chtěla jsem vědět, jestli jsi to věděl, dobře? To jsem ti chtěla říct.“

Jeho hněv zmizel a zvedl paži, aby se dotkl mého ramene, ale já jsem ji setřásla.

„Georg--“

„Ne,“ řekla jsem. „Z toho se nevymluvíš. Zkazil jsi to, Jessi. Neječ. Na. Mě. Kontroluj si tu výbušnost a přestaň mi přikazovat. Chápu, že většinu času velíš, ale tady to řídit nebudeš. Nebudeš na mě ječet. Nebudeš mi říkat, co mám dělat. Mám toho dost od jiných mužů a od tebe už vůbec.“

A s tím jsem vyběhla po schodech nahoru.

Okamžitě jsem vešla do koupelny, kde jsem si začala mumlat pro sebe.

„Já z toho chlapa šílím! Jen jsem s ním chtěla mluvit o jeho matce. Jeho matce. Ale ne. On z toho zase něco vyvodí a ječí na mě. Takhle je to vždycky. A já jsem pak tak vytočená, že ječím taky. Nesnáším jekot. Jsem z toho unavená! Jsem unavená z toho, jak se mnou pořád někdo manipuluje“

Jess právě prohrál naši hádku a já jsem přemýšlela, jak zareaguje. Po našem posledním výstupu, jak tehdy křičel na Rowen, s námi nemluvil skoro týden. Co bude mít v arzenálu tentokrát?

Slyšela jsem dveře od ložnice, jak se zavřely a o sedm vteřin později se otevřely ty do koupelny.

Přitiskl se mi k zádům, objal mě a nahlas vydechl.

„Omlouvám se,“ řekl.

To bylo nečekané. Byla jsem připravená, že bude milý a sladký. Že mě políbí tak, až docílí svého. Místo toho přiznal svou chybu. Byla jsem ohromená.

„Nechci se hádat, Georgie,“ řekl, sklonil se, aby mi zašeptal do ucha.

„Já jsem s tím nezačala, Jessi.“

„Omlouvám se. Neměl jsem se toho zase chytit. A je mi líto, že jsem ječel.“

Opřela jsem se o něj.

„Cítím, jako bych nemohl mluvit o farmě nebo mé historii na ní, aniž bys vyšilovala. Nevím, co dělat jiného než se přestěhovat, abys pochopila, že to, co máme, není o tomhle domě,“ řekl.

„Chvíli mi to trvalo, ale chápu to. Jsi s námi kvůli nám. Kvůli mně,“ řekla jsem.

„Chci, abys byl schopný mluvit. Tohle místo pro tebe hodně znamená. Pro nás oba. Nedrž se zpátky, protože si myslíš, že budu vyšilovat. Nebudu.“

„Dobře.“ Držel můj pohled v zrcadle.

„Nemůžeš mě přerušovat. Nesnesu to,“ řekla jsem. Připomnělo mi to Natea a poslední věc, kterou jsem chtěla, byla podobnost mezi ním a Jessem.

„Máš pravdu. Omlouvám se.“

„Nesnáším hádky.“

„Já taky,“ řekl. „Skončili jsme?“

Přikývla jsem.

„Dobře,“ řekl těsně předtím, než mě otočil a sklonil svoje ústa k mým.

Líbal mě, dokud jsem sotva stála na nohou, ty byly slabé a třásly se. Pak mě zvedl a dál mě líbal, dokud jsem nebyla tak vzrušená, že jsem prosila, aby mě vzal do postele.

***

Čas vypršel, pihatko,“ zašeptal Jess.

Jako většinu nocí jsem byla stulená k němu a tiše jsme mluvili, než usneme. On mi mluvil do vlasů, já jemu do hrudi.

„Vypršel čas na co?“ zeptala jsem se.

„Cítím, že jsme se tam dostali. Na místo, kde víš, že ti neublížím. Kde víš, že mi můžeš věřit. Ale něco tu pořád je. Vím, že máš pořád pochybnosti. Potřebuju vědět, před čím se chráníš. Hádám, že to má co dělat s Roeiným otcem, ale musíš mi to říct.“

Pomalu jsem se nadechla, kompletně naplnila plíce a chvíli zadržela dech, až to pálilo. Pak jsem vydechla a přitulila se víc. Tohle nebude zábavná konverzace, ale měl pravdu, potřeboval to vědět.

„Opila jsem se na kamarádčině svatbě. Měla úlet se svědkem ženicha. Otěhotněla.“

„Předpokládám, že to nevzal moc dobře,“ řekl Jess.

„To je slabé slovo. Kdybych věděla, jaký je to debil, nikdy bych se s ním nevyspala. Ale nelituju toho, protože mám Roe.“

„Co dělá?“

„Jeho rodina má prachy. Mysleli si, že jdu po nich. Nebo že se ho snažím uhnat k manželství. Nevím. Ale prostě mě napadli. Řekli, že Roe není jeho. Nazvali mě zlatokopkou a děvkou. Když jsem napsala Nateovi, že budeme mít holčičku, obvinili mě ze sexuálního obtěžování. Bylo to šílené a táhlo se to měsíce a měsíce. Když se konečně narodila, udělali testy otcovství.“

„A pak?“ zeptal se Jess.

„Nabídli mi prachy, abych vypadla.“

„Kurva,“ zamumlal.

„Jo, milí lidi,“ řekla jsem sarkasticky. „Řekla jsem jim, že si je mají nechat, pokud Nate podepíše papíry, kde se zřekne svých práv a slíbí, že mě ani Rowen už nikdy nebude kontaktovat.“

Jess zůstal na chvíli zticha, vstřebával můj příběh. „Jak se jmenuje příjmením?“ zeptal se nakonec.

„Fletcher. Proč?“

„Jen se chci ujistit, že pokud ho někdy potkám, potřesu si s ním. Ten idiot mi do života přivedl tu nejkrásnější ženu na světě. Musím mu vyjádřit vděčnost,“ řekl Jess.

Přitiskla jsem se k němu těsněji.

„To je milé, zlato. Ale jestli ho někdy potkáš, radši mu dej ránu než potřesení rukou. Ano?“

Uchechtl se. „Pro mou holku cokoli.“