TCF - 13. kapitola

 Překlad: Lenuszka

„Tak? Co myslíš?“ zeptal se.

Prohlíželi jsme si po práci mou novou garáž. Ryan a jeho skupina ji dokončili dnes ráno.

„Je, eh, velká.“

A to byla. Obrovská. Mnohem větší, než jsem potřebovala.

„Nejsem si úplně jistá, proč potřebuju všechen ten prostor navíc. Mohla bych tu zaparkovat další dvě auta a dát sem všechny krabice z půdy.“

Mrknul na mě, jako by věděl něco, co já ne.

„Ale je pěkná,“ řekla jsem. „Líbí se mi, že je na venek stejná jako dům. A ta malá okna po stranách a vepředu byla dobrou volbou. Vypadá to míň garážovitě.“

„Garážovitě?“

„Garážovitě. Víš, nepěkně. Obvykle jsou garáže takové krabicovité a praktické. Velké bílé dveře, které se nehodí ke zbytku domu.“

„Takže se ti líbí, že jsem ji nechal udělat pěknou.“

„Jo. Líbí se mi, je pěkná.“ Vyplázla jsem na něj jazyk.

Mohl si mě dobírat, jak chtěl. Necítila jsem ani zrnko studu, že je vzhled garáže mou oblíbenou částí.

„Nechal jsem tu udělat sluneční kolektory, takže tu v létě zůstane chládek a v zimě teplo. Nechtěl jsem navyšovat náklady na topení. Počítá se to už víc než pěkné?“

„Ne.“

„Ten ponk je udělaný na zakázku a vejde se sem celé vybavení. Boxy a šuplíky navíc. Počítá se to už víc než pěkné?“

„Nářadí? Ne. Určitě ne.“ Smála jsem se.

Zhluboka se nadechl a povzdechl. „Takže říkáš, že by ses spokojila se vším, o čem jsem rozhodl, pokud tu budeš mít ta roztomilá malá okna, dřevěné podlahy venku, vybavení ve stylu stodoly a drahá světla, která jsou stejná jako na přední verandě.“

„Rychle se učíš, šerife,“ řekla jsem a poplácala ho po paži.

Byla jsem ráda, že ten debakl s garáží byl za námi. Jess mě následoval dovnitř a já jsem šla po špičkách.

„Brzo začíná fotbalový zápas. Musíme si pohnout,“ řekl.

„Cože? Fotbal?“ zeptala jsem se. Plánovala jsem dnes hezký relaxační večer na farmě. Neplánovaný výlet do města nebyl na vrcholku mého seznamu zábavných aktivit při pátečním večeru.

„Jo. Dneska se na střední hraje domácí zápas,“ řekl.

„Co tak zůstat prostě tady. V případě, že sis toho ještě nevšiml, zlato, Ellarsovy holky nejsou úplně sportovní typy.“

„Tak to ber jako společenskou událost. Musíme odjet za tři čtvrtě hodiny. Dáme si tam jako večeři hotdogy.“

„Odkdy je fotbalový zápas společenská událost?“

„Celé město se jde podívat a drbat. Už nás spolu vidělo spoustu lidí, ale hodně ještě ne. Ty a Roe budete v centru jejich pozornosti. Bude se jí to líbit,“ řekl.

„Ach… myslela jsem, že se mě snažíš přimět jít. Nechci být zrovna dneska večer předmětem drbů. To tvým argumentům nepomáhá.“

„Musím jít. Lidé čekají, že se šerif zúčastní událostí ve městě. Taky se očekává, že s ním budou jeho holky.“

Otevřela jsem pusu, ale on mě předběhl.

„A nesnažím se tě přimět. Říkám ti, že jdeš.“

„Teď začínám být naštvaná, Jessi,“ řekla jsem a sevřela ruce do pěstí. „Nebudeš mi nic nakazovat.“

Bylo mi už zle z toho, jak mi Jess říká, co mám dělat. Bylo to tu zas, přesně jako situace s garáží. No, určitým způsobem. Jistě, byl to jen fotbalový zápas a nic, co by mě mělo štvát. Ale byla jsem naštvaná z principu.

Neposlouchal. Místo toho si začal rozepínat košili. „Převleč se. A obleč se teple.“

„Nech si to. Nechci sedět venku v chladu a sledovat hru, které nerozumím. Nikam nejdeme.“

Zafuněl. „Kruci, s tebou je to těžké.“

„Není to se mnou těžké!“

Jess mě ignoroval a otočil hlavu ke schodišti, zakřičel „Rowen!“

„Jo?“ zaječela zpátky.

„Chceš jít na fotbal?“ zeptal se, jak její malé nožky klapaly ze schodů.

„Jo!“ zaječela.

„Dobře. Já taky. Tvoje máma ne. Tak jsme v tom zůstali sami,“ řekl.

Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči, snažila se zpomalit můj srdeční tep. Nebyla jsem ráda, že mi něco nařizoval. A pak používal Rowen, abych se cítila vinná a šla? To mi taky nepomáhalo.

„Proč nechceš jít, mami? Já chci jít s Jessem,“ řekla Roe.

Zrádkyně.

Nadechla jsem se a připomněla si, abych na ni neštěkala, protože jsem naštvaná na Jesse.

„No, holčičko, jsem unavená. Byl to dlouhý týden a nestrávily jsme s Jessem moc času, když musel tolik pracovat. Myslela jsem, že by bylo fajn zůstat doma, jen my tři.“

„Pokud půjdeš na fotbal se mnou a Jessem, pak to budeme jen my tři že?“ zeptala se.

Jess se potutelně zasmál.

„Fajn,“ zamumlala jsem.

Znovu jsem Jesse nechala mě obejít a přijít si na své.

***

„Bejby,“ řekl Jess.

Neodpověděla jsem. Oči jsem nechala přilepené na čelním skle.

Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem se do toho nechala uvrtat. Měla jsem si stát za svým a zůstat doma.

„Pihatko,“ řekl znovu Jess.

Moje mlčení pokračovalo.

Když jsme byli spolu, nikdy jsem neřídila svoje auto. Vždycky si sedl za volant a já jsem ho nechala. A jelikož jsem byla v Prescottu nová, když řídil, nepotřebovala jsem navigaci. Ale taky jsem věděla, že je to součástí jeho mužských způsobů. Jess řídil. Tečka. Když jsem neodpověděla, zastavil na kraji cesty.

Možná jsem potřebovala znovu zvážit, jestli ho vždycky nechám řídit.

„Co se děje?“ zeptal se.

„Nic. Jsem v pohodě,“ lhala jsem.

„Nejsi.“

„Jsem.“

„Musíš se mnou mluvit,“ řekl.

„Budu v pohodě,“ snažila jsem se znít upřímně. „Prostě pojďme na zápas. Mám hlad.“

„Georgie, řekni mi to. Prosím.“

Otočila jsem se k němu celým tělem.

„Jessi, pracuješ skoro pořád. Není nic špatné na tom, že chci zůstat doma a strávit nějaký čas společně, víš. Ani sis mě nevyslechnul. Musíme o věcech rozhodovat spolu.“

„Měl jsem poslouchat. Ale dneska bude zábava. Bude se ti to líbit.“

„Je to fotbal,“ řekla jsem, slova mi zněla hořce.

„Zkusíš to?“ zeptal se.

„Fajn.“

Natáhl se přes středovou konzoli, aby mě rychle políbil, než nás odvezl do města.

Zaparkovali jsme na velkém parkovišti, které už bylo narvané, a šli ke stadionu. Roe byla uprostřed, držela se nás za ruku, jak si tak poskakovala ve svých semišových botách.

Fotbalový stadion byl mnohem větší, než jsem si ve městě jako Prescott představovala. Po tom, co jsme obešli dlouhou řadu, jsme vyšli několik schodů, které vedly do ochozů nad námi. Podívala jsem se na skoro plné ochozy a pak jsem se dvakrát podívala na hodinky.

Zápas měl začít až v sedm a bylo teprve šest třicet. Myslela jsem si, že tu budeme brzy, ale z pohledů na velký dav, jsem se asi spletla. Jediná prázdná sedadla byla na nevýhodných místech, příliš vysoko a na krajích. Očividně byste museli přijet hned po obědě, abyste tu byli včas.

Jess se sklonil, aby vzal Rowen, která si kolem jeho pasu omotala nohy, jako by to měla nacvičené. Pak mě chytil za ruku a táhl mě za sebou doprostřed tribuny. Prošel pět řad a zastavil se u řady plné lidí.

A samozřejmě byla ta sedadla dokonalá. Přímo uprostřed. Dost vysoko, abychom viděli celé hřiště a nevadilo nám zábradlí.

„Ach, Jessi, neměli bychom jít do prázdné řady?“ zeptala jsem se.

„Tady sedávám,“ řekl. „Udělají nám místo.“

Samozřejmě, že měl rezervovaná sedadla v nejlepším dostupném prostoru. Myslím, že by mu lidé z Prescottu udělali místo všude, kde by chtěl.

Spoustu tváří se dívalo mým směrem, pozorně si mě prohlížely. Byla jsem ráda, když jsem pár z nich poznala a zaměřila jsem se na ně místo na ty cizí, co na mě zírali. V naší řadě seděl Silas Grant. Za ním a o řadu výš byla Maisy.

„Bricku, pojď sem. Je tu spoustu místa,“ zavolal nějaký muž, který seděl o tři sedadla dál, než se lidé začali zvedat, aby udělali prostor.

Jess kývnul a vydal se tou řadou, pořád držel Rowen, dokud jsme nedošli k místům vedle Silase.

„Gigi,“ řekl.

„Ahoj, Silasi.“

„První zápas?“ zeptal se.

Jess se začal křenit a já jsem ho dloubla loktem do žeber.

Vypustil něco jako „humph“, zatímco jsem řekla Silasovi, „Jo, první zápas.“

„Letos je dobrá sezona, aby ses stala fanouškem. Mustangové jsou tento rok skvělí. Jsou to favorité na titul,“ řekl.

„Kteří jsou Mustangové?“ zeptala se Roe.

„Zelený tým. Těm fandíme. Přímo dole před námi,“ řekl Jess.

„Kdo jsou ti červení?“ zeptala se.

„Sheridanští Pionýři. Chceme, aby se zelený tým dostal s míčem přes ten červený tam do té koncové zóny,“ řekl, ukázal na různá místa na hřišti.

„Och.“ Brada jí spadla a do očí jí vhrkly slzy.

„Co se děje, Roe?“ zeptala jsem se.

Neodpověděla.

„Maličká?“ zašeptal Jess. „Co se děje?“

Roe konečně vzhlédla a z očí jí ukáply slzy. „Ti špatní jsou v červeném a můj svetr je červený. To znamená, že nemůžu být Mustang?“

„Samozřejmě, že ne, zlato,“ řekla jsem a zadržela úsměv. „Můžeš jim fandit. Nezáleží na tom, že máš na sobě červenou.“

„Záleží! Nejsem správně oblečená!“ zakřičela moje bojovnice.

Začali jsme přitahovat pozornost. „Chceš si obléct kabát?“ Byl tmavě fialový a lépe se schoval v moři zelené, ve které jsme seděli.

„Dobře,“ zafňukala.

„Chceš hot dog, maličká?“ zeptal se.

„Jo,“ řekla, nadšeně přikývla, znovu už se usmívala, když její oděv lépe podporoval domácí tým.

„Georgie?“ zeptal se.

„Jasně,“ řekla jsem. „A colu. Džus pro Roe.“

„Dobře. Za chvilku přijdu.“

Jakmile opustil svoje sedadlo, Maisy došla za námi a sedla si na jeho místo.

„Čau!“ řekla. „Nevěděla jsem, že dneska přijdete. Super!“

„Čau!“ řekla jsem, zatímco Roe vyskočila, aby ji objala.

„Seznam se s mou rodinou.“

Za námi byl starší pár, který jak jsem předpokládala, byli Maisyini rodiče a dva muži, každý z nich seděl po boku jednoho z rodičů.

„Tohle je moje máma, Marissa, a můj táta, Brock Holt,“ řekla. S oběma jsem si potřásla rukou a představila se.

„Tohle jsou mí bratři,“ pokračovala Maisy, „Beau a Michael.“

Maisy vypadala úplně jako její máma, až na oči, ty měla tátovy. Brock měl široká ramena a byl statný. Jess byl velký chlap, ale i v sedě byli Maisiini bratři a otec očividně větší.

Michael byl mladší a ještě do své maximální velikosti nedorostl. Ale Beau byl dobře stavěný. Obrovský. Všechno na něm bylo hranaté a rozložité, jeho ramena, čelist, ruce. Byl mladší kopií svého otce až na tmavě hnědou bradku, která mu zakrývala čelist a chybějící pivní bříško.

„Brickovy ženy,“ řekl Beau.

„Um… jo.“ Líbilo se mi, že mi Jess říkal, že jsem jeho holka, ne jeho žena. Nelíbilo se mi slovo „žena,“, cítila jsem se pak staře.

„Jak se ti líbí v nemocnici?“ zeptala se Marissa.

„Oh… je to super,“ řekla jsem s úsměvem. „Ráda pracuju s Maisy.“

„No, už jsme toho o tobě hodně slyšeli, Gigi,“ řekla. „Jsme rádi, že jste se vy dvě tak rychle spřátelily.“

„Já taky.“

Ještě chvíli jsme klábosili o obecných věcech, dokud se do naší řady nevrátil Jess. Rychle jsem skoukla, co nese.

Šest hot dogů, dva perlivé nápoje, jeden džus, skittles, popcorn, M&Ms a něco zeleného v podpaží.

„Nechal jsi v tom občerstvení něco i pro jiné fanoušky?“ zeptala jsem se.

Zakřenil se, postavil jídlo na lavičku a pak se pozdravil s Maisy a její rodinou.

„Našel jsi ty pohřešované turisty?“ zeptal se Jess Beaua.

„Jo. Našel jsem je asi tak míli od konce stezky,“ řekl Beau.

„Asi ti to netrvalo dlouho.“ Jess se uchechtl a pak i řekl, „Beau je šéfem záchranářů v Jamison County. Na stanici přijímáme telefonáty a pak spolupracujeme s jeho týmem.“

„Chápu.“ Přikývla jsem.

„Taky pracuju v Lesní správě. Což se hodí, jelikož většina našich zachráněných jsou lidi ztracení v lesích,“ dodal Beau.

Jess a Beau ještě chvíli mluvili, než jsme se vrhli na naše jídlo. Po snězení čtyř hod dogů vytáhl Jess tu zelenou věc, kterou předtím položil pod lavičku.

„Tady, maličká. Zkus tohle,“ řekl a rozložil malou mikinu Mustangů.

„Jooo!“ Okamžitě si začala svlékat kabát.

„Jessi, neměl bys ji rozmazlovat,“ zašeptala jsem.

Pokrčil rameny. „Stejně by jednu nakonec dostala. Možná by to bylo dokonce dneska.“

„Jo, ale nechci, aby si myslela, že když tu předvede malé drama a slzy, dostane, co chce.“

Znovu pokrčil rameny. Kromě toho neudělal žádné gesto, že by mě slyšel, natož se mnou souhlasil, takže to znamenalo, že ji bude totálně rozmazlovat.

Další příklad toho, že mě neposlouchá.

„Díky!“ řekla Rowen Jessovi předtím, než se mu vrhla do náruče.

„Pro moje holky cokoli,“ řekl a políbil ji na vršek hlavy.

Pak ji zvedl a mohl začít s neúspěšným pokusem naučit Ellarsovy holky něco o fotbale.

***

„Tak co nového s tebou a Everettem?“ zeptala jsem se Maisy.

První polovina zápasu byla skoro u konce a ona šla se mnou a Rowen na toalety.

Před tou nocí s ohněm, si Maisy s Everettem párkrát vyšli, ale každé rande bylo naprosto platonické. Začínala si myslet, že Everett potřebuje kamaráda a nemá zájem o vztah. A pak se stala ta noc s ohněm.

„Oh, on je skvělý,“ rozplývala se. „Od toho ohně jsme spolu strávili každou noc. Vlastně je trochu stydlivý. Což je divné, že? Je to žhavý doktor. Kdo by si pomyslel, že bude stydlivý? Musela jsem z něj prakticky strhat oblečení. Tak spolu trávíme tolik času, jak to je možné. Většinou v posteli, kde stydlivý rozhodně není. Myslela jsem, že bychom si mohli vyjít všichni. Jako dvojité rande.“

Ještě jsem v žádném místním baru nebyla, ale hledala jsem důvod, abych mohla jeden vyzkoušet. Ne že bych byla nějaký flámovač. O pití nešlo. Jen jsem chtěla vědět, jak vypadá bar v malém městě.

„To zní dobře. Promluvím s Jessem.“

„Super!“ šťouchla mě do ramene, jak jsme vycházely s Rowen z toalet. „Jak se cítíš jako nejčerstvější téma klepů ve městě?“

„Cože?“

„Uh, ty sis nevšimla, že o tobě tady všichni mluví?“ řekla.

„Mluví? Proč?“

„Gigi, přišla jsem na fotbalový stadion s Jessem za ruku, to je velká novinka. Velká. Nikdy si s sebou nikoho nepřivedl. Lidé spekulují o tom, jak vážné to mezi vámi je. Přivedl tě na zápas před zraky celého města? To znamená, že učinil prohlášení. Nárokuje si oficiálně tebe i Rowen.“

„Ach… Maisy, je to jen fotbalový zápas. Nemyslím, že to pro Jesse znamená něco jako „nárokovací“ rituál.“

„Trochu ti doplním vzdělání v oblasti Prescottských sportovních událostí. Každý sem chodí, aby viděl, co dělá ten druhý. Jasně, všichni fandíme těm mladým a doufáme, že vyhrají, ale to je jen taková vedlejší show. Ve skutečnosti se chodíme dívat, co lidi dělají, jak vypadají, jestli přibrali a s kým chodí. Je to druhé největší drbací místo ve městě hned za Coffee klubem.“

„Vážně?“ zeptala jsem se, najednou jsem se cítila velmi odhalená.

„Jo, vážně.“

„Takže, uh, co o mě říkají?“ nebyla jsem si jistá, jestli chci vědět odpověď.

„Že jsi pro Jesse dokonalá. Že se s tebou zdá šťastnější než kdy předtím. Jako vážně,“ řekla.

„To asi není špatné.“ Srdce se mi dmulo tím komplimentem.

„Ne, to je skvělé! Milují tě. No… skoro všichni. Některé z místních holek, co se snažily Jesse roky uhánět, jsou naprosté mrchy.“

„Cože? Proč?“

„Asi žárlí. Mluví o tom, jak jsi přijela do města, převzala farmu a že je s tebou Jess proto, že tam chtěl vždycky žít. Že kdyby nebylo toho domu, pořád by byl s Andreou Merkuso. Než ses objevila, měli spolu dlouhodobě poměr.“

Nevěděla jsem, co říct, tak jsem šla prostě dál. Veškerá radost, kterou jsem cítila před chvílí, zmizela. Celá šťastná jsem ignorovala Jessovy předchozí vztahy. Ale když tomu dala Maisy jméno, zabolelo mě na hrudi. Něco byla žárlivost. Něco byla moje nejistota, zvlášť když jsem se cítila od celého města jako pod mikroskopem.

„Neboj se, Gigi. Tady ty kraviny říká opravdu jen Andrea. Je to trubka a má hloupé kamarádky. Koho zajímá, co si myslí? Jen proto, že měla párkrát něco s Jessem, nemá právo být zlomyslná, víš? Upozorním ji na to, jestli ji dneska uvidím.“

„Ah… dobře,“ zamumlala jsem.

Lidé se v poločase začali trousit ze stadionu a nás zahltil dav. Chytila jsem Rowen pevněji za ruku, abych si byla jistá, že je přímo za mnou.

Skoro jsme došli ke schodům, když mi na rameno přistála ruka. Zalapala jsem po dechu a otočila se, už jsem chtěla sjet toho člověka, který mě tak hrubě chytil, když jsem vzhlédla do tváře Jessovi.

„Oh, ahoj,“ řekla jsem a uklidnila se.

„Ahoj. Volal jsem na tebe. Tys´ neslyšela?“

„Ne, promiň,“ řekla jsem, pořád trochu v šoku.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se.

„Jo, skvělé,“ lhala jsem.

„Georgie.“

„Později, Jessi, dobře?“

Na pár vteřin na mě hleděl a pak přikývnul.

Roe si prohlížela dav, ale když si konečně uvědomila, že jsme se sešli s Jessem, vyskočila mu do náruče, aby toho viděla víc.

Jess mě vedl ke skupině mužů, kteří stáli vedle ochozů. Silas tam byl a mluvil s Beauem a dalším mužem, kterého jsem neznala.

„Nicku. Tohle je Gigi a její dcera Rowen,“ řekl Jess.

„Těší mě.“ Nick mi potřásl rukou.

„Taky mě těší, Nicku.“

„Nick je šéfem hasičů, pihatko.“

„Ach. To jsi měl hektický týden.“

„Dá se to tak říct. Ve městě nehořelo už roky. Zapomněl jsem, kolik papírování musím dělat. Obvykla jsem prostě pomohl Beauovi a Lesní správě s požáry v lese. Beze mě by to nejspíš nezvládli,“ žertoval.

Tohle muselo být místo setkání žhavých chlapů, protože Nick byl stejně pohledný jako Beau a Silas. Jess byl z nich nejpěknější, ale jejich kroužek byl celý velmi dobře vypadající. Což vysvětlovalo skupinku holek, které postávaly poblíž a snažily se skrýt svoje chichotání a pohledy.

Nick se zdál být mnohem veselejší, než ostatní muži v kroužku. Měl potutelný úsměv a krátké hnědé vousy, které ladily s barvou jeho rozcuchaných vlasů.

Muži začala mluvit o fotbalovém týmu a já jsem se ztratila v myšlenkách.

Nemohla jsem si pomoct a rozhlédla se po davu. Přemýšlela jsem, jestli si někdo z těch lidí myslí, že jsem byla mimo svou ligu, když jsem se snažila být s Jessem. Mohl být s jakoukoli ženou tady, která se na nás dívala?

Když jsem zavřela oči, slyšela jsem Nata Fletchera, jak mě nazývá odpornou děvkou. Pamatuju si na ten nenávistný e-mail, který mi poslal po tom, co jsme mu poslala ultrazvuk Rowen. Obvinil mě, že jsem se ho zoufale snažila dostat, protože to byl jediný způsob, jak mít bohatého a krásného muže jako je on. Kolik lidí tady v Prescottu asi přemýšlelo o tom, jak si může tak pěkný muž jako Jess začít něco se mnou?

Jess škubl rukou a to mě vyrušilo z myšlenek. Následovala jsem jeho zamračení do davu, dokud jsem neuviděla jeho cíl.

Wes.

Šel k nám s nohatou blondýnou zavěšenou na jeho rameni.

Všichni muži v našem hloučku obrátili pohledy na Wese, jak se blížil. Vzduch naplnilo napětí.

Jess byl naštvaný, jeho postoj byl napjatý, ale Silas byl nebezpečný. Silas se díval na Wese, jako by chtěl spáchat vraždu. Teď už jsem věděla, proč si Maisy myslí, že je děsivý.

Wess se postavil před skupinku a obrátil svůj pohled na mě, ta blondýna na jeho rameni se podívala přímo na Jesse.

Wesovy oči byly znovu skelné a orámované tmavými kruhy. Kůže na jeho tváři byla flekatá.

„Gigi. Vidím, že ses ještě nerozhodla opustit místního prince,“ ušklíbnul se Wes. „No ty jsi roztomilá,“ řekl Rowen. „Jak se jmenuješ, princezno,“

Roe zabořila tvář do Jessovy hrudi, aniž by odpověděla.

„Vycouvej, Wesi,“ varoval ho Jess.

Najednou se ozvala ta blondýna. „Hej, Bricku. Párkrát jsem ti volala. Dostal jsi moje zprávy?“ Věnovala mi falešný úsměv.

Mrcha.

Bylo nad slunce jasné, že jsem s Jessem, když jsem tu stála a držela se s ním za ruku a opírala se o něj, zatímco on měl v náručí mou dceru.

„Jo, Andreo, dostal jsem je,“ řekl Jess. „To, že jsem nezavolal, by měla být první nápověda, abys mě nechala být. Tohle je druhá. Zapomeň. Moje. Číslo.“

Andrea. Jessova ex.

Srdce mi spadlo do žaludku.

Samozřejmě že byla krásná. Trochu umělá, ale velmi pěkná. Vlasy měla dlouhé a rovné, zářily pod světly stadionu. Její make-up byl výrazný, ale dokonale aplikovaný. A byla hubená. Vsadím se, že na sobě neměla ani gram tuku navíc, určitě ne pět kilo.

„No, šerife, takhle se jedná s jedním z tvých voličů?“ zeptal se Wes.

„Nech si to na jindy, Drummonde,“ řekl Nick.

„Ah… Nick Slater. Našel jsi nějaký důkaz, kdo založil ten požár? Vsadím se, že to byl někdo mnohem, mnohem chytřejší než ty. Někdo, kdo ví přesně, jak vytvořit zápalnou lahev a nezanechat stopy,“ řekl Wes.

To právě Wes přiznal, že založil ten požár? Pokud to nebyl on, věděl, kdo.

„To stačí,“ zavrčel Silas.

Silasova tvář byla kamenná a ruce měl zaťaté do pěstí. Kdyby ztratil kontrolu, Wes by neměl šanci.

Studovala jsem Wese, doufala jsem, že si nepustí pusu na špacír a nevyprovokuje Silase. Nechtěla jsem, aby moje dcera byla svědkem bitky. Naštěstí Wesovo sebevědomí opadlo a přestal s provokacemi. S posledním odfrknutím zamířeným na Jesse, popadl tu blondýnu za paži a vycouval.

Jess se s tím fotbalem Mustangů pletl. Nebyla to sportovní ani společenská událost.

Byla to zatracená mýdlová opera.

***

Ležela jsem na břiše v posteli, přikrývky pokrývaly spodní polovinu mého nahého těla. Měla jsem ruce složené pod hlavou a pohled odvrácený od Jesse. On byl na boku a přejížděl mi neviditelné záhyby nahé kůže.

Moje tělo bylo jako rozvařená nudle, ale v hlavě jsem byla vystresovaná.

Druhou polovinu zápasu jsme sledovali v tichu. Silas už se nevrátil a i když jsme vedle sebe měli volné místo, Rowen zůstávala na Jessově klíně. Po vítězství Mustangů, jsme se rozloučili, jeli domů a dali Roe do postele.

Ve vteřině, kdy se za ní zavřely dveře, mě Jess zvedl a odnesl mě do postele. Orgasmus, který mi dal, ze mě vysál energii, a místo abych šla do koupelny jako obvykle, jsem se otočila na břicho a odvrátila hlavu, pokoušela se zpracovat všechno, co se stalo.

Wes Drummond byl hrozbou. Bojoval s Jessem a já jsem byla uprostřed. Nelíbilo se mi, že se pokoušel mluvit s mou holčičkou. Vůbec. A měla jsem pocit, že s sebou přivedl Andreu jen proto, aby mě s Jessem rozhodil.

Kromě Wese se mi v hlavě honily myšlenky na Jesse a Andreu. I když jsem zoufale chtěla, aby přestaly, pořád jsem si je představovala spolu. Pokaždé se mi zkroutil žaludek. Tyhle obrázky se odehrávaly pořád dokola. Jeho, jak se dotýká její krásné tváře. Její dlouhé, zářivé vlasy kolem jeho těla. Jeho, jak ji líbá. Její hubené tělo pod jeho.

Prostě jsem je pořád viděla spolu a šílela jsem z toho.

„Co se ti honí v hlavě?“ zeptal se Jess.

„Divný večer.“

„Jo,“ souhlasil. „Co se stalo, když jsi vzala Roe na toalety?“

Myslela jsem, že ho odbudu, řeknu mu, že jsem byla unavená a nic to nebylo. Ale nechtěla jsem Jessovi lhát.

Navíc on by lež vycítil a tlačil by tak dlouho, až bych to vzdala.

„Maisy mi říkala, že lidé ve městě o mě mluví. O nás,“ řekla jsem.

„To se dá čekat. Malé město. Není to nic zvláštního. Už víš, že lidi v tomhle městě drbou. A nebylo to naposledy. Zkus na to nemyslet a ono to vyšumí.“

„To vím,“ zašeptala jsem. „Tak to není. Chci říct, je, ale není.“

„Tak jak teda?“

„Řekla, že ta žena z večera. Andrea? Že o mě vykládá hnusné věci. Že jsi se mnou jen kvůli farmě. Jinak bys byl s ní.“

Jeho ruka na mých zádech se přestala hýbat. Jedním plavným pohybem mě chytil za boky a otočil mě na záda. Přitiskl mě hrudí pod sebe a díval se mi do očí.

„Tohle už jsme řešili a už to znovu dělat nebudu. Nemusíš se o nic z toho bát,“ řekl.

„Já vím.“ Povzdechla jsem. „Ale to neznamená, že se mi líbí slyšet takové drby.“

„To chápu. Co dalšího Maisy řekla?“

„Říkala mi o tobě a Andree. Že jste byli spolu. A já vím…“ Zvedla jsem rezignovaně ruce. „Vím, že je to jen žárlivost. Že s tebou byla přede mnou. Ale ani tak se mi to nelíbí. Nelíbí se mi, že mám v hlavě obrázek vás dvou. A nedokážu ho odtamtud dostat. Ona je tak pěkná.“

Na pár vteřin se na mě díval a pak zaklonil hlavu a začal se smát. Hruď se mu třásla tak mocně, až se třásla i celá postel.

„Jessi!“ plácla jsem ho do hrudi. „To není směšné. Myslím to vážně. Tohle mi opravdu vadí.“

„Pihatko, zrovna jsi mě pobavila.“

„Proč? Pobavilo tě, že jsem rozhozená? To je zvrácené, Jessi. A ne moc milé.“

„Bejby, zatraceně miluju, že žárlíš.“

„Cože?“

„Snažil jsem se, co to šlo, abych udržel jazyk za zuby, když jsme šli po městě a všichni chlapi si tě prohlíželi. A byl jsem trpělivý, neptal se na Roeina otce. Protože myšlenka na tebe s někým jiným? Mít dítě s někým jiným? Vůbec se mi to nelíbí.“

Nelíbila se mi myšlenka jeho s jinou ženou. Vůbec, zvláště ne s Andreou. Ale fakt, že taky žárlil, tu bolest zmírnila. I když jsem si jistá, že si mě muži z města neprohlíželi z důvodů, které myslel. Jsem si jistá, že byli jen zvědaví.

„Nebylo moc zábavné dozvědět se o ní od někoho jiného,“ řekla jsem. „Neříkám, že potřebuju seznam žen, se kterým jsi byl v posteli, ale do budoucna až půjdeme ven a uvidíš nějakou, se kterou jsi spal, bylo by hezké, kdybys něco naznačil.“

„To by šlo,“ řekl. „Ale, bejby, Andrea je jediná, se kterou by sis měla dělat starosti. Opravdu se mi to moc nelíbí, ale asi o tom budeme muset mluvit.“

„O čem?“ zeptala jsem se.

„O minulosti. Preferoval bych se prostě posunout dál, ale tohle město je příliš malé, takže určitě zaslechneš drby. Tak ať to raději slyšíš ode mě, abys znala pravdu.“

„Dobře, ale znovu mě začínáš děsit.“

„Neděs se,“ řekl. „Jen poslouchej. Za celý život jsem s nikým nechodil navážno. Vždycky jen příležitostně, bez závazků. Ani jednou za třicet čtyři let. Až dokud jsem nepotkal tebe. Andrea a já, to bylo jen příležitostné. Sem tam úlet asi tak rok. Kromě ní a holky, kterou jsem měl na střední, jsem nikdy nebyl se stejnou ženou víc než jednou. Vždycky to byla záležitost na jednu noc s ženami, které projížděly městem, takže jsem neriskoval, že je ještě někdy uvidím.“

Nelíbilo se mi to slyšet, ale aspoň jsem to teď věděla.

„Dobře.“ Povzdechla jsem. „Slez ze mě. Potřebuju se umýt a obléct si pyžamo. Jsem hotová.“

Jess se ani nehnul.

„Co?“ Zeptala jsem se.

„Dneska večer ne, bejby. Ale brzy, budu chtít vědět o Rowenině otci.“

Přikývla jsem a zašeptala, „Brzy, ale ne dnes.“

Slezl ze mě, takže jsem mohla do koupelny, přemýšlela, když se z „brzy“ stane „teď“ a že se budu muset podělit o věci o Rowenině otci, muži, kterého už nikdy v životě nechci vidět.

Muži, jehož hlas mi vzadu v hlavě našeptával, že pro Jesse nejsem dost dobrá.