HY - BONUSOVÝ EPILOG

 Překlad: Lucianna

O rok později…

Cameron

Nervosně se ohlédnu na Eastona a poslouchám, jak se otevřou vchodové dveře. O vteřinu později, se zabouchnou. Mám závrať, strachem a nadšením zároveň. Jsem si dost jistý, že řekne ano, ale část mě se má obavu, že řekne ne. Poslední rok byl víc než skvělý, ale byla to pěkná jízda pro naše emoce, a nevinil bych ji, kdyby někdy cítila potřebu od nás odejít. Zvládá Eastonovy emocionální výbuchy jako profík a pro mě tu je pokaždé, když potřebuji.

Obrazně řečeno, je páteří celého našeho vztahu.

„Eastone, Came? Kde se k čertu schováváte, kluci?“ reptá Stella o chvíli později a její kroky se blíží. S každým krokem blíž, který udělá k nám, se mi převrátí žaludek a hrouda strachu se mi tvoří v žaludku. Dveře ložnice se otevřou o vteřinu později a ona udělá krok dovnitř, než si všimne, že jsme tam.

Jakmile přistane pohledem na nás, otevře pusu a její hezké oči se vykulí šokem. Zamrká a vstřebává ty okvětní lístky růží a svíčky, které osvětlují místnost.

„Co to je? Co se děje?“ zeptá se chraplavě.

Na chvíli, tam prostě stojíme, díváme se na sebe a slova, která se chystám říct, se mi zadrhnou v krku, takže dloubnu lehce loktem Eastona, a nutím promluvit místo toho jeho.

„Stello, poslední rok, jsi byla naší skálou. Opravdu, naše všechno. Tlačila jsi nás, abychom byli mnohem víc než, jsme kdy mysleli, že bychom mohli být. Museli jsme tě téměř ztratit, abychom viděli, co bylo skutečné, ale nikdy jsi to nevzdala,“ řekne Easton a věnuje jí svůj obvyklý, ďábelský úsměv.

Věci mezi nimi nejsou vždy takhle, ale mají tyhle něžné momenty, kdy se dívají jeden na druhého a všechno jako by zmizelo pryč.

„Jsi naše královna, a chceme, aby všichni věděli, že jsi,“ dodám. Znovu mávnu na Eastona, který protočí oči a vyndá z kapsy krabičku na prsten. Stella stále stojí ve dveřích a já jdu k ní a vezmu její ruku do mé.

„Žádáte… žádáte mě, abych si vás vzala?“ dívá se Stella mezi námi a já ji vedu k Eastonovi.

„Legálně, si tě oba vzít nemůžeme, ale chceme, abys věděla, že nám na tobě záleží tolik, abychom ukázali naši lásku k tobě, celému světu. Chceme, aby každý věděl, že patříš k nám a že jsi naše,“ vysvětlím a Easton otevře krabičku, odhalujíc tak diamantový prsten se třemi kameny, připomínajícími náš milostný příběh.

„Já…“ Stella polkne a zastrčí si pramen vlasů za ucho. „Já jsem prostě překvapená… je krásný,“ řekne konečně.

„Je to ano, ne, nebo možná?“ zeptá se Easton netrpělivě.

„Ach, můj bože, ano,“ vyjekne a já si zatraceně nahlas vydechnu.

„Podívejme se, jak na tobě bude vypadat.“ Easton vezme prsten z krabičky a dá ho Stelle na už natažený prst.

Prsten na něj lehce vklouzne a já obdivuji, jak krásně na ní vypadá. Křičí to moje a nutí mé zvíře, tu část, která je k ní připoutaná, výt na měsíc. Naše. Vždy a navždy. Pták mi začne tvrdnout, ale odsunu ty hříšné myšlenky stranou.

„Je… je těžký a velký, tak velký.“ Vykulí oči, když vzhlédne od prstenu na nás.

„Můžu ti ukázat něco dalšího, co je těžké a velké.“ Easton na ni zahýbe obočím a koutky Stelliných růžových rtů, se zvednou.

„Způsob, jak zničit moment, kámo.“ Chci praštit Eastona po hlavě, ale Stella se jen zahihňá.

„Můžeš hned?“ zvedne obočí, „Vypadá to, že po dni přednášek, co jsem měla, potřebuji ukázat, jak moc mě vy dva milujete.“

„Co se stalo?“ zeptám se, s obavou, že možná musím někoho zabít. Znovu. Ačkoliv Jamesova smrt nebyla nikdy její chyba.

„Nemluvme o tom. Chci, abyste mému tělu udělali takové věci, že zapomenu své jméno. Za použití jazyka,“ udělá krok vpřed a rozepne Eastonův knoflík na kalhotách, než se přesune k mým. „A prstů.“ Olízne si rty, „A těch velkých a těžkých věcí, o který jste mluvili, bože, na ty nesmíme zapomenout. Jeden v mém zadečku a druhý v mé kundičce.“

Začervená se, když řekne ta špinavá slova. I po roce, co ji kazíme, si nějak udržuje kousek své nevinnosti.

„Koho chceš ve svém zadečku?“ zeptám se a pohledem jí přejíždím po těle, když vezme lem svého trička a přetáhne si ho přes hlavu.

„Tebe, samozřejmě,“ zahihňá se a pak si zahákne palce za kraj svých jóga kalhot, než si je stáhne z nohou. Sáhne dozadu, rozepne podprsenku a nechá ji spadnout na podlahu, ke zbytku svého oblečení. Naposledy, ponoří prsty za lem svých saténových kalhotek a stáhne je nedočkavě z nohou. Jazyk mi málem vypadne z pusy, při tom pohledu přede mnou. Začnu slintat a hlavička mého ptáka, vykoukne z džínů. Výhoda chození naostro.

Krémová, hladká kůže, pěkné kozy a ploché bříško, které vede do míst, kde se chci ztratit, které chci a potřebuji uctívat stokrát znovu.

Easton je nedočkavý zmrd a už má kalhoty a tričko sundané. Odrhnu svůj pohled od Stelliných hedvábně hladkých nohou, na vteřinu, abych sundal triko. Pak stáhnu kalhoty z nohou a odkopnu je, jakmile se mi dostanou na kotníky.

Easton chytí Stellu za boky a přitáhne si ji k hrudi. Líbá jí s takovou silou, že kňourá, ale není to bolestí. Ne, naše holka chce víc, potřebuje od nás víc.

„Jak to chceš, zlato? Sladce a něžně, nebo tvrdě a drsně?“

„Všechno…“ řekne Stella zadýchaně, šílená touhou. „Ano, to je to, co potřebuji právě teď… Všechno. Tvrdě, pomalu, něžně, drsně. Potřebuji vás oba. Jakkoliv vás mohu mít.“

„To můžeme zařídit,“ tentokrát se ušklíbnu já. Zvednutá z podlahy, zalapá po dechu, když ji nesu k posteli a hodím ji na matraci.

Než se její tělo zastaví, jsem oba na ní. Oboje naše ústa na její kůži. Všechny čtyři ruce po celém jejím těle, nevynechávajíc ani centimetr nedotčený, nepolíbený, neuchvácený. Kroutí se pod námi, jako by se snažila dostat pryč, ale její štíhlé ruce nás přitahují blíž a nohama nás objímá spojujíc nás tak k sobě.

Easton si lehne na záda na postel a vytáhne si Stellu na klín. Zasténá do vzduchu, když přijdu za ní a rty se pohybuji po jejích ramenou. Vím přesně, kdy do ní Eastonův pták vstoupí, protože se celá zachvěje a to nejtišší zalapání po dechu, jaké jsem slyšel, jí unikne ze rtů. Saji její jemné maso, když jí začne šukat, přirážet hluboko a tvrdě.

Vezmu jí vlasy do ruky a zatáhnu, aby zaklonila hlavu a proklouznu paží kolem jejího těla, abych ji štípnul do bradavky.

Jezdí na Eastonově ptákovi, zatímco zády je přitisknutá k mé hrudi a můj pták je sevřený mezi našimi těly.

„Jaké to je, zlato? Jaký to je pocit, mít v sobě jeho velkého ptáka, ve své úzké kundičce?“ Oždibuji jí ucho.

„Dobré, tak dobré.“ Sténá ta slova a Easton začne přirážet rychleji a rychleji a jediná věc, která drží její tělo na místě, jsou moje ruce.

„Udělej se, Stello, dělej, a my tě chytíme, jako vždycky.“

„Kurva, jsi tak úzká, tak perfektní, tak zatraceně moje,“ zařve Easton. Já uvolním ruku ve Stelliných vlasech a donutím ji se předklonit a dát mi tak přístup k její zadní, malé dírce. Vezmu tubu lubrikantu z nočního stolku, dám si ho do dlaně a potřu tím svého ptáka.

Pak se nastavím za Stellu, a dám jí ruku na kříž.

„Chceš mého ptáka v zadečku?“

„Ach, ano, prosím… Potřebuji se udělat…“ Vykřikne Stella, když ji Easton drží na místě železným stiskem. Namířím ptáka k jejímu zadečku a vidím hvězdy, když se tlačím do její pevné, zadní dírky, a čisté, euforické potěšení, se přese mě převalí, a je to jako bych umřel a dostal se do nebe.

„Do prdele, zatraceně, do prdele…“

„Šukej mě,“ prosí Stella a já to udělám. Ponořím se do ní až po koule a dám jí chvilku, než začnu přirážet boky a po páteři mi sklouzne záchvěv intenzivní rozkoše.

„Už budu… ach, bože. Už budu.“

Jako raketa, se Stella udělá a není důvod už držet dál naše vlastní uvolnění. Netrvá to víc, než pár dalších přírazů, než v ní Easton exploduje. Když oba spadnou ze svých výšin, Stella si opře tvář o jeho zpocenou hruď a já zvýším tempo a šukám jí zadek hlubokými a tvrdými přírazy.

„Chceš mé sperma? Chceš abych ti naplnil zadeček mým semenem? Chceš být moje děvka? Řekni mi to, hned… řekni…“ nařídím a hruď se mi zvedá. Jsem na pokraji uvolnění a potřebuji slyšet, že to řekne.

„Prosím. Prosím, naplň mi zadeček svým spermatem. Zašpiň mě, Came… udělej mě svou.“

Bušíc tvrději než kdy předtím, vybuchnu uvnitř ní, a zvířecí řev mi vyjde ze rtů a zaplní místnost. Zpocený a naprosto hotový, se vytáhnu ven a zhroutím se vedle Eastona. Stella ještě chvíli zůstane, než sklouzne mezi naše těla a jako chybějící kousek skládačky, jsme spolu, ze dvou tři.

„Jste moji a já vaše,“ zašeptá ospale, s rukou položenou na mé hrudi, s prstenem, který zachytává světlo v lehce osvětlené místnosti a připomíná mi slib, který jsme jí dali. Ačkoliv manželství se nikdy nebude moct uskutečnit, dnes večer jsme náš vztah posunuli tam, kde každý bude jistě vědět, kým pro nás je a kým jsme my jí.

Navždy. Vždycky. Naše.

Konec…