Reckless - 32. kapitola

 Překlad: Peťa

ETHAN

Moje nádherná mořská víla sklouzne dolů na kolena, pohled, ze kterého mi v očekávání škubne ptákem.

„Máš kondom?“ zeptá se tiše, když ovine svou malou ruku kolem mojí délky a políbí mě na špičku.

Sleduju její růžový jazyk, jak vyrazí ven, aby mě ochutnala, aby slízla kapku spermatu, která se ze mě vylila.

Dýchej.

Neexploduj na její krásný obličej.

To by bylo hrubé.

A zklamání na závěr.

Její oči se přesunou nahoru a já si vzpomenu, že pokládala otázku. „Jo.“ Odkašlu si. „Mám.“

V duchu poděkuju bráchovi, že byl vlezlý debil a přinesl mi krabičku, když bylo jasné, že je to s touto holkou vážné.

Nejdřív s dráždivým sáním a toužebnými zvuky olizuje korunku, což je lepší než kterýkoli erotický materiál, který jsem kdy měl uložený v paměti. Protože ona je fantazie. Dlouhé mokré vlasy jí padají přes rameno a já se natáhnu dolů, abych jí stiskl zralá prsa, která jsou zčervenalá a plná.

Kolem nás se zvedá mlha a moje nádherná žena přede mnou klečí a poskytuje mi ústní práci mého života.

Hladí mě dlouhými tahy a celou dobu nešetří mučivými olíznutími, když si dá jednu pauzu, aby se na mě podívala.

Je taková vidina. Oči zářivé a zranitelné. Tváře lesklé a růžové. Rty vlhké a nateklé.

Je to jen chvíle, ale ten pohled je skoro lepší než ústní práce. Protože mi říká, že se stará. Že je do toho zapojená. Že mě chce tolik jako já ji.

Skloní se zpátky a přivítá mě znovu ve své puse, pocit tak intenzivní, že se musím srovnat o stěnu sprchy.

Sakra. Je cítit dobře.

Obklopuje mě vlhké teplo, zatímco mě její prsty škrábou na stehně, jako by se snažila dostat blíž. Pohled na ni roztaženou doširoka, jak mi saje korunku, než mě vezme do hrdla, mi tělem vyšle spalující žár. Instinktivně si obalím ruku jejími dlouhými vlasy a jí unikne tiché zasténání, když je pevně sevřu do pěsti.

Nezamýšlel jsem to udělat, zatáhnout, ale pak se její přivřené oči zvednou k mým a já si uvědomím, že se jí to líbí, tak to udělám znovu, tentokrát silněji, strhnu ji k sobě a zasténání, které z ní vibruje, mi sevře koule.

„Ježíši. Ano. Vezmi si to, zlato. Jsi cítit úžasně, když mě necháváš, abych ti šukal pusu.“

Slova se ze mě valí, sračky, které jsem nikdy v životě neřekl, protože jsem byl vychováván, abych ženy respektoval, ale z nějakého důvodu, mě Tori nutí chtít ji vlastnit v každém neslušném představitelném směru. Podle úsměvu v jejích očích a péči v jejím doteku, se jí chválení moc líbí. Líbí se jí, jak do ní přirážím a zvětšuju se jí na jazyku.

Protože když jí pustím vlasy, její ruce se mi zaryjí do stehen a drží mě vzadu ve svém hrdle. Zatraceně.

Je to příliš. Příliš syrové. Příliš živočišné. S bolestným stenem zavřu oči, abych neexplodoval jako gejzír.

Tak jemně, jak můžu, ji odtáhnu a přejedu jí palcem po nateklých rtech. „Jsi v pořádku? Nechtěl jsem být tak drsný.“

Zamrká, čímž si na tváře pošle kapky vody a pomalu přikývne, ale vidím obavy v jejích očích, když se tiše zeptá: „Tobě… tobě se to nelíbilo?“

Skloním se, zvednu ji nahoru, protože ji potřebuju cítit na sobě. „Zatraceně, miloval jsem z toho každou chvíli.“ Což zdůrazním vyhladovělým polibkem. „Ale nechci toto ukončit ústní prací nejlepší na světě.“

Místnost zaplní její lehký smích, když vystoupím ze sprchy a sáhnu do skříňky a šmátrám po kondomech, dokud jeden nemám v ruce. Celou dobu se mě drží. Nahá a pružná a tak zatraceně dokonalá, že mi krade dech přímo z plic.

Studený vzduch způsobí, že se jí napnou bradavky a já se sotva dokážu soustředit, abych dával jednu nohu před druhou, abych nás dostal zpátky pod teplé trysky. V momentě, kdy to udělám, vykroutí se mi z náručí, vytrhne mi kondom z ruky a roztrhne obal zuby. O sekundu později sáhne mezi nás a naroluje mi ho.

Zatraceně perfektní žena.

Znovu ji zdvihnu, dvě sekundy od toho, abych si ji nabodl na ptáka, ale způsoby.

„Můžeš si mě vzít takto?“ Nesnažím se chvástat, ale jsem velký chlap a ona má kolik, pět stop tři palce (pozn. 160 cm)? Možná?

Ale přikyvuje a políbí mě a řekne mi, abych spěchal, a když se prsty zezadu ponořím do jejího teplého středu a najdu ji ještě vlhčí, než když se mi udělala proti puse, už se nemůžu držet zpátky.

Opřu ji zády o kachličky, s jednou rukou na jejím vnadném zadku a druhou na svojí délce, šťouchnu do jejího vstupu. Trvá sekundu propracovat si cestu dovnitř, mučivě erotické napětí toho všeho mě nutí pulzovat ještě silněji.

Oči se jí třepotavě zavřou a pusa oddělí zasténáním, které mi napovídá, že je to pro ni stejně dobré jako pro mě. Vidět ji takto, stehna roztažená na mých, prsa dmoucí se, bradavky stažené, to mě skoro dostane.

„Tori, zlato,“ zasténám jí do vlasů, euforií bez sebe, že jsem s ní takto. „Jsi tak nádherná. Jsi cítit tak dobře.“ Je to dlouhá doba, co jsem s někým byl. Celé moje tělo syčí očekáváním, až se zanořím hlouběji.

Její nohy se kolem mě sevřou, ale pak mi zahákne chodidla za stehna, aby se mohla zvednout, jen o palec, než se znovu usadí dolů a já to musím každou okouzlující sekundu sledovat. Sledovat, kde jsme spojení. Sledovat, jak mě pohlcuje. Jak se kroutí a sténá a chvěje se mi v náručí, když se noří níž.

Abych jí pomohl, oběma rukama ji popadnu za zadek. Pak se líbáme a ona mi škube za vlasy a jsem tak zatraceně hluboko, že se zavrčením dosáhnu nejnižšího bodu.

A i když mám koule napnuté a jsem vážně sakra blízko, abych se udělal, gentleman vždy pustí dámu první.

S jejími stehny nalepenými na mých a její vlhkostí, která mi pokrývá ptáka, protáhnu ruku mezi nás, abych třel ten sladký uzlíček, dokud se nenadzvedává a nevykřikuje. Dokud na mně nepulzuje a netiskne se ke mně tak silně, že exploduju i já, vyliju se do ní s takovou silou, že kolem ní musím obalit ruce a opřít se o zeď, abychom se nezhroutili na zem.

Bylo to někdy předtím tak dobré?

Chvějeme se na sobě, dozvuky si propracovávají cestu našimi spojenými těly. Jako zlomové linie po zemětřesení, kdy se země posune, scenérie se přeskupí, ale kousky zapadnou zpátky k sobě.

V tomto případě jsou dozvuky lepší, protože mám Tori v náručí, mrká na mě se žárem a sladkostí v očích. Možná je ona tím, co jsem celou dobu potřeboval.

 

Osuším ji a zabalím do obrovské osušky, zatímco na mě ty ospalé oříškové oči zírají.

Tohle – ona, já, my – tohle vzbuzuje správný pocit a já se usmívám jako blázen, když na sebe hodím boxerky, abych zkontroloval děti, které pořád spí.

Vydechnu povzdech úlevy, že děti jsou mimo, a vrátím se do chodby a málem vrazím do Tori, která je teď zabalená do svého tenkého růžového županu. Dám si načas s obdivováním jejích dlouhých štíhlých nohou a tím, jak jí župan visí přes boky a prsa a ignoruju cuknutí v rozkroku.

„Kam jdeš?“ zašeptám.

Protože to vypadá, jako by mířila k sobě do pokoje.

Její jemný hlas je tak tichý, že musím napínat uši, abych ji slyšel. „Myslela jsem, že budeš chtít jít do postele. Chtít svůj prostor. Vím, že musíš vstávat brzy.“

Skoro se zasměju. Se rty otírajícími se jí o ucho se zeptám: „Tohle opravdu chceš? Spát ve svém pokoji? Pokud ano, pak fajn, ale radši bych tě měl ve své posteli.“

Usměje se mi do ramene. „Jo?“

Odtáhnu se jen natolik, abych se jí mohl podívat do očí. „Zlatíčko, teď jsi moje, je to tak?“

Ten úsměv se vytáhne výš. „Ano.“

„A to, co se tam stalo…“ zaháknu palec za rameno. „To nebyla pozdně noční bezstarostná šukačka na zavolání. To jsme byli my, jak děláme další krok, což znamená, že tě rozhodně chci u sebe v posteli.“

Každou.

Zatracenou.

Noc.