Reckless - 29. kapitola

 Překlad: Peťa

ETHAN

Nejdřív si myslím, že se směje. Protože, jo, celá tahle situace je pěkně cáklá. Taky se uchechtnu, nestarám se, že je moje oblečení promočené a stojím v kaluži vody o velikosti Canyon Lake.

Zakloním se ke dveřím a vykouknu do jejího slabě osvětleného pokoje a do tmavé chodby za ním. I když byla Tori před několika minutami hlasitá, myslím, že akustické přístroje v pokojích dětí je nejspíš drží při spánku.

Poté, co jednou rukou zavřu dveře koupelny, pohladím ji po mokrých vlasech. Právě tehdy si uvědomím, že se nesměje.

Pláče.

Srdce se mi sevře nad panikou v jejích očích a strachem, který jí na spodní části hrdla třepotá pulsem.

„Zlato? Hej, je to v pořádku.“ Chvěje se tak silně, že jí drkotají zuby.

Ale co je horší? Nereaguje. Jen se mi třese v náruči a popotahuje.

Oči mi těkají po koupelně a zastaví se na županu, prostrčeném věšákem na ručníky. Jednou rukou ho popadnu a vytřepu ho a přehodím jí ho přes štíhlá ramena, než ji položím na okraj pultu. Když si uvědomím, jak ošoupaný župan je, seberu tlustý ručník a zabalím ji do něj, než přistrčím její ledově studené tělo k sobě.

Je to dlouhá tichá minuta, než něco řekne. „Moc se omlouváá-áá-áám.“

„Žádné omluvy nejsou třeba,“ zamumlám jí tiše do ucha, ale strach v jejím hlase je pořád tak jasný, že si uvědomím, že bych udělal cokoli, abych ji přiměl cítit se líp.

Jemným dotekem jí přejedu rukou po zádech. „Neděje se každý den, aby krásná žena v nouzi potřebovala mou záchranu. Rád bych si myslel, že jsem předvedl maximální výkon. Ethan Carter k vašim službám, madam. Darebácká havěť je mou specialitou.“

To mi získá smích a já se usměju proti hedvábné mokré kůži jejího krku.

Předpokládám, že fobie má hodně lidí. Brácha ztratí hlavu pokaždé, když se tady kolem plazí had. Ale neřeknu jí o tom, protože si nejsem jistý, jestli se její strach nerozšiřuje na všechny děsivé lezoucí živočichy nebo jde jen o druh pavoukovců a radši bych nepoukazoval na širokou škálu škůdců, kteří přirozeně žijí v jižním Texasu.

Každopádně není žádné utrpení ji v tuto chvíli držet, takže si nemůžu stěžovat.

„Stejně se omlouvám, že jsem tak vyšilovala.“ Popotáhne a přivine se blíž. „Díky, že jsi mě nepustil.“

„Nikdy bych tě nepustil.“

Zavrtaná do mě zavrtí hlavou. „Jako dítě jsem měla s pavouky špatnou zkušenost.“

„To je mi líto, zlato. Co se stalo? Chci říct, pokud o tom chceš mluvit. Nemusíš.“

„Je to tak hloupé.“

„Zlato, jsem si jistý, že není. Traumata, která se ti stanou, když jsi dítě, se tě můžou držet dlouho po tom, co vyblednou jizvy na kůži.“

Zaboří se do mě a povzdechne si. „Hrála jsem si se sousedkou. Hlídala nás její starší sestra, zatímco moje babička pracovala, a já jsem udělala chybu a schovala se do kůlny vzadu na pozemcích. Kamarádku to muselo začít nudit a přestala si hrát, takže mě neslyšela křičet. Nevěděla, že jsem tam uvízla a nemohla se dostat ven.“ Její hlas je skoro šepot, když řekne: „Musely tam být tucty pavouků, kteří po mně všude lezli. Když mě konečně pozdě té noci našli, měla jsem všude kousance.“

„Oh, do prdele. To muselo být děsivé.“

„Roky jsem měla noční můry. Ale ta část, která vždycky drtila moje stupidní malé srdce, byla ta, jak v rozpacích jsem byla.“

„Proč jsi byla v rozpacích?“

Se zasténáním zavrtí hlavou. „Cítila jsem se tak zapomenutá. Kamarádka na mě zapomněla. Její sestra se nestarala, že jsem zmizela. Moje babička si neuvědomila, že nejsem u sousedů, až o několik hodin později, takže nevěděla, že mě má hledat.“

To by zranilo každé dítě. „Kde byli tvoji rodiče?“

Pokrčí rameny a věnuje mi smutný úsměv. „Nejsem si jistá. Hodně cestovali, když jsem byla malá. Byli to migrantští pracovníci. Takže v tu dobu jsem měsíce zůstávala u babičky.“

„Co tvoje sestra?“

„Hádám, že s mými rodiči. Bylo mi asi tak jako Mile, takže si všechny detaily nepamatuju. Jen to že jsem byla uvězněná a pokousaná a vyděšená.“

Myšlenka na to, že by moje dcera byla v podobné situaci, mi skoro ukradne dech. Ve vnitřnostech mi víří matoucí směs vzteku a bezmocnosti, což mě nutí přemýšlet, co bych dělal, kdyby se toto někdy stalo Mile nebo Codymu.

Kurva, někoho bych chtěl zabít.

Sevřu ji pevněji. „Je mi moc líto, že se ti to stalo, zlato. Že jsem tam pro tebe nemohl být.“

Unikne jí další popotáhnutí. „Jsem si pěkně jistá, že kdybychom jako děti byli kamarádi, nutila bych tě jíst bábovičky, takže se počítej za šťastného.“

A já si jsem pěkně jistý, že kdybych znal malou Tori, byl bych zabouchnutý už od začátku. „Miluju ženu, které nevadí ušpinit se.“ Věnuju jí svůj nejvíc okouzlující úsměv s nevinným zamrkáním řasami.

„Panečku, koukej na sebe.“ Přitiskne mi ruku na celou tvář a zasměje se. „Jsi až moc hezký, než abys holce toto dělal, Ethane.“

Seberu ji z pultu a předstírám, že jí hltám krk. Je to typ věcí, co dělám se svými dětmi. Tori se směje a mlátí sebou, až na to že tentokrát je to proto, že se baví.

Ručník a župan jí sklouzávají, ale je mi to jedno. Nechystám se potají koukat. Jen chci, aby zapomněla na špatnou věc, která se jí stala, když byla malá.

„Zlato, musíme tě opláchnout.“

V zrcadle za námi se jí v tmavých pramenech lesknou mydlinky šamponu a bublinky.

„Ne, ne, jsem v pohodě.“ Celé tělo jí ztuhne, jak vehementně vrtí hlavou. „Nemůžu… nemůžu se tam dnes večer vrátit.“

Položím ji zpátky na pult. „Hej.“ Nakloním jí bradu nahoru a čekám, až se mi podívá do očí. „Tak zaprvé, nebudu tě nutit do něčeho, co nechceš. Nikdy.“

Polštářkem palce ji pohladím po jemné tváři a ona se mi v náručí uvolní a přikývne.

„Zadruhé, z vlasů ti kape šampon a jsi jako kostka ledu. I když budu víc než šťastný vymýt ti šampon v umyvadle, myslím, že horká sprcha ti teď udělá sakra dobře.“

Věnuje mi soví zamrkání, než jí oči sjedou přes místnost, aby zlostně s nedůvěrou zíraly na kout, jako by tam mohla vypochodovat armáda pavouků.

„Chceš použít moji sprchu? Můžu se ujistit, že vzduch je čistý, než tam skočíš, a zítra zavolám deratizéra, aby dům prohlídl, jen pro jistotu.“

Normálně bych si myslel, že kvůli jednomu pavoukovi je to přehnané, ale pokud ji to uklidní, udělám to. Po tom, co jsem slyšel tu historku, bych udělal cokoli, abych jí pomohl cítit se v bezpečí.

S dalším zasténáním mi přitiskne vlhké čelo k hrudi. „Gah! Teď se cítím jako takový blázen.“ Její slova vyjdou ztlumená mým tričkem.

„Jestli tě to přiměje cítit se o trochu líp, Logan jednou chodil s holkou, která se tak opila, že když se vykláněla z jeho auta, aby se vyzvracela, počurala mu sedadlo spolujezdce. Teď, počurala ses někdy v něčím autě, zatímco ses vyzvracela z podoby na celý chodník?“

Odfrknutí smíchy jí otřese rameny a s obrovským úsměvem se na mě koukne.

„Vidíš. To jsem si myslel. Takže v tom celém bych se radši zabýval svojí nádhernou nahou ženou, která mi skáče do náruče, než následky Loganova rande.“

Její úsměv se změní na plachý, zranitelnost v těch zlatavě medových očích pronikne něčím ve mně. „Ethane?“ Okusuje si spodní ret. „Jsem tvoje žena?“

Neměl jsem v úmyslu vyjádřit toho teď tolik až na to, že se to zdá špatné skrývat před ní svoje city.

Najednou se veškeré to odhodlání brát věci pomalu, přijít na to, co sakra se děje s mým životem, než se zavážu této přitažlivosti mezi mnou a Tori, zdá bláznivé. Protože chtěl jsem někdy někoho víc, než chci ji? Jako kamarádku nebo milenku? Nikdy. Jak je v tak krátkém čase tak hluboko zakořeněná v mém životě, je pro mě záhadou, ale i tak jsem vděčný. Jsem pitomec, že jsem se nechopil této šance s ní dřív.

„Miláčku.“ Přitisknu pusu jemně na její a ochutnám její mátový teplý dech. „Za nic bych nebyl radši.“