PAtoZ - 5. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Štěpánka

Matt

S JAREDEM dorazíme na večeři jako první. Angelo přijde o pár minut později. Je jako malé dítě. Svíjí se na židli a prakticky nadskakuje, jak moc potřebuje mluvit.

„Co to s tebou je?“ zeptám se ho.

Jeho úsměv je obrovský, a to mi jen potvrdí, že mám pravdu. Má něco, co umírá touhou někomu sdělit, ale zavrtí hlavou. „Řeknu ti to později. Chci to říct nejdřív Zachovi.“

„Kde jste dnes byli?“ zajímá se Jared.

O tomhle očividně může mluvit, protože okamžitě začne nadšeně popisovat všechny kostely a muzea, které s Colem za celý den navštívili.

Pak vejde Zach. Můžu říct, že se chová divně, a nejen proto, že je napůl opilý. Vypadá nervózní, rozpačitý a neschopný se střetnout s Angelovým pohledem, i přesto se nakloní a políbí ho.

„Bavil ses dnes?“ zeptá se ho Zach.

Angelův pohled je naplněný nadšením, když se dívá na Zacha, ale řekne jen: „Jo, a co ty? Co jsi dělal?“

Zachovy tváře trochu zčervenají a pohrává si se stříbrným jídelním servisem, aby se vyhnul střetu s Angelovýma očima. „S Jonem jsme vyrazili na prohlídku vinic.“

Angelovi zmizí úsměv z tváře a trochu se zamračí. „Jen vy dva?“

Zach se na něj konečně podívá a jestli je v jeho očích vina nebo hněv, nemůžu říct, ale zní defenzivně, když promluví. „Jared s Mattem byli celý den ve Versailles a ty s Colem. Co jsem měl dělat? Sedět v pokoji o samotě?“

Angelo odvrátí pohled, aniž by odpověděl. S Jaredem se oba soustředíme na naše menu, i když je ve francouzštině a ani jeden nevíme, co se tam píše. Nemůžu si pomoct a přeju si, aby se objevil George nebo Cole a odlehčili náladu.

Bohužel další osoba, co dorazí, je Jon, a cítím, jako by vzduch kolem stolu najednou ztěžkl napětím.

„Cole bude za chvilku dole,“ prohodí všeobecně a pak se otočí na Angela. „Můžu si s tebou promluvit mezi čtyřma očima?“

Všichni jsou překvapení, Angelo nejvíc ze všech. Podívá se na Zacha a uvažuje, jestli je v jeho očích opravdu vina, nebo si ji jen představuje. Zach pokrčí rameny, Angelo si povzdechne a otočí se zpět k Jonovi. „Jistě,“ přisvědčí a následuje Jona na druhou stranu místnosti.

Všichni jsme zvědaví a sledujeme je, jako by byli hlavní večerní zábavou. Jon obstará většinu hovoru. Angelo je nejdřív šokovaný, pak naštvaný, pak rozpačitý, a nakonec se tváří neuvěřitelně zvědavě. Nakonec zkříží ruce před hrudníkem a razantně zavrtí hlavou. Jon si povzdychne. Řekne něco dalšího a něco Angelovi podá - možná vizitku? – pak se vrátí ke stolu a posadí se. Ani jeden z nich neřekne ani ň. Ani se na nikoho z nás nepodívají.

Mluvte tu o trapnosti.

„Přijde tvůj táta na večeři?“ obrátím se na Jona, z větší části proto, abych přerušil to napjaté ticho.

„Dnes večer ne. Cesta sem ho pěkně zdrchala.“

„To je škoda,“ řeknu a myslím to vážně, protože bych v tuto chvíli radši mluvil s Georgem než s Colem, Jonem nebo Zachem.

Cole dorazí veselý a užvaněný jako vždy. Pořád se do mě obouvá, ale dokonce i já musím připustit, že se zdá, jako by si celý stůl vydechl úlevou, jakmile se posadí. Oživuje. To se mu musí nechat.

Přivolá číšníka a objedná pro nás asi polovinu jídel z menu, poté se začne bavit s Jaredem o tom, co se stalo se známými z vysoké. Snažím se Angela zapojit do konverzace, ale bohužel dostanu jen jednoslabičné odpovědi. Zdá se ztracený v myšlenkách, až to nakonec vzdám a nechám ho být. Místo toho si uvědomím, že pozoruju Jona a Zacha.

Pomyslím si, jak moc mi připomínají magnety. V jednu chvíli vidíte, jak se navzájem přitahují, a v další minutě se odpuzují, jako by se k sobě nemohli přiblížit, ani kdyby se snažili. Sleduju je během večeře a ten výraz se mi zdá vhodnější než kdy jindy. Někdy bych mohl přísahat, že jsou znovu milenci, pak to vypadá, jako by mohli sotva vystát pohled na toho druhého. Bez ohledu na to, ve které fázi se právě nachází, je tu jedna věc, kterou nemůžu popřít: je mezi nimi energie.

Sleduju je, jak se k sobě naklání a pak se odtahují. Téměř se dotknou, než se otočí ke svým partnerům, jako by doufali, že budou zachráněni. Přemýšlím, jestli je Cole vážně tak nevšímavý, jak vypadá, nebo má jen nasazenou pokerovou tvář. Podívám se na Angela, který zírá do talíře. Mám nutkání ho kopnout. Chci mu říct, aby se probral a začal vnímat, co se děje kolem něj.

Normálně by si toho všiml a byl podezřívavý stejně jako já, ale jako by byl příliš ponořený do vlastního rozrušení, než aby si uvědomil, že Zach není sám sebou. Nemůžu si pomoct a přemýšlím, jestli Zach vyvázne tak snadno, ale pak uvidím Zacha, jak se dívá na Angela, a podle výrazu v jeho očích můžu říct, že nechce nic víc, než vzít Angela nahoru, daleko od Jona.

Z mé druhé strany se ozve smích, otočím se a uvidím Jareda a Colea, stále ponořené do svého rozhovoru.

„Och zlato, jak jsem mohl vědět, že je alergický na oříšky? Stejně si to zasloužil po tom, co udělal Terrymu – “

„Terrymu?“ odvětí Jared a stále se směje. „Ne, myslím, že Terry dostal přesně to, co si zasloužil!“

„Cukříku, to říkáš jen kvůli tomu, co se stalo s barbecue omáčkou.“

„Ne, to jsem mu odpustil, ale ten vodní balónek byla poslední kapka.“

Cole se zasměje, natáhne se, chytne Jareda za paži a přitáhne si ho blíž. Řekne mu něco tiše do ucha a Jared znovu vybuchne smíchy. Sleduju je fascinovaně, ale důvod nemůžu identifikovat. Vzájemně na sebe působí jako celoživotní přátelé nebo bratři. Jasně, Cole se Jareda dotýká – hodně – ale začínám si uvědomovat, že to není něco, co by dělal záměrně. Je to jednoduše jeho přirozenost a je s Jaredem v pohodě natolik, že jedná zcela bez zábran. Jared je živý, když je s Colem, hodně se smějí, jak si povídají, ale ani jednou mu Jared dotek neoplatil. A nezdá se, že by registroval, že se ho vůbec dotýká.

Pijí, smějí se, jednoduše se baví, oba zdánlivě nevšímaví k světu okolo sebe. Podívám se na druhou stranu stolu, kde Zach a Jon pokračují v podivném, napjatém, magnetickém tanci.

A v ten moment do mě tvrdě udeří pravda a zanechá mě ohromeně sedět: Cole pro mě vážně není hrozbou.

Samozřejmě jsem to věděl po celou dobu, v racionální části své hlavy. Ale přesto jsem pořád žárlil. Byl jsem si tak jistý, že pokaždé, když byl Jared s Colem, myslel na všechny ty chvíle, které spolu strávili v posteli. Měl jsem strach, že mu chybí jejich sex.

Teď, když je spolu pozoruji, vidím, že mezi nimi není nic víc než jen přátelství. Na rozdíl od Zacha a Jona, kteří se zdají být neustále vědomi toho druhého, neustále kolem sebe krouží, podívají se na sebe a pak odvrátí pohled, Jared a Cole na sebe navzájem působí jako, nemám lepší popis, jako zcela bezstarostně. Není mezi nimi vůbec žádné napětí.

Jared se chová ke Coleovi stejně jako k Zachovi nebo Angelovi – úplně v pohodě.

„Hej,“ řeknu Jaredovi, když se v jejich hovoru objeví malá skulinka. Otočí se na mě a jeho úsměv je najednou nahrazen vinou. Zapomněl, že tu jsem, a teď se ohledně toho cítí špatně. To jsem nechtěl. „Jdu do postele,“ sdělím mu.

„Omlouvám se –“ začne, ale já ho přeruším.

„Nemusíš. Jsem jen unavený.“ Unavený je vlastně nedostatečné vyjádření. Vyčerpání je přesnější.

„A kromě toho, ty se bavíš.“

„Za pár minut budu nahoře.“

„Nespěchej. Nevidíš ho tak často. Měli byste spolu trávit čas, dokud můžete.“

Podívá se stranou na Colea, který nás neposlouchá, a pak zase na mě.

V jeho výrazu je směsice úlevy a nedůvěry. „Jsi naštvaný?“

„Vůbec ne,“ odpovím, ale v jeho očích stále vidím pochyby. Zatahám za jednu z jeho kudrlinek jednoduše proto, že vím, že ho to přiměje k úsměvu.

„Jsi si jistý?“

„Naprosto.“ Políbím ho na tvář. „Všechno je v pořádku,“ zašeptám mu do ucha. „Přísahám.“