DB#1 - 20. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Emma

V okamžiku, kdy Emma vešla do ložnice, Calistova ruka ji sevřela za zápěstí. Emma nedostala ani možnost otočit se a čelit mu tváří v tvář. Už si ji přitáhl ke své hrudi, rukou sjel níž na její bříško a trhl osuškou, aby ji z ní úplně odstranil.

Když pak Calistova ruka vklouzla mezi její nohy, Emma ochabla. Neřekl při tom nic, ani jediné slovo. Druhou ruku měl na jejím zadečku, přitom líbal její kůži kdekoli, kam se jen mohl dostat.

Jakmile dvěma prsty přejel po jejím nahém pohlaví, Emmě uniklo skrz zuby zasyčené nadechnutí. Už věděla, co jí jeho ruka dokázala udělat, ale když ji bude šukat, chtěla cítit něco silnějšího, delšího a silnějšího.

„Jen dnešní noc,“ zabručel Calisto zpoza ní.

Emma přikývla. „Ano.“

„Nasrat.“

Zasmála se nejistě a bez dechu. Tělo už jí zpívalo, chtělo tohoto muže.

„Je to pitomost, já vím,“ zamumlala Emma a zaklonila hlavu, aby spočinula na Calistově rameni.

„To je.“

Dřív, než mohla říct cokoli dalšího, byla od Calista odstrčena. Zmateně se otočila na patě, aby mu čelila tváří v tvář, jen aby zjistila, že si už rozepínal knoflíky své košile a současně pracoval na zipu svých kalhot. Calisto ze sebe skopl kalhoty, celou dobu přitom pohledem spočíval na Emmě.

V jeho očích bylo něco temného.

Něco hladového - vyhladovělého.

Emma ten pocit znala. Doufala, že by tahle jediná noc s Calistem mohla posloužit k tomu, aby se zbavila toho šílenství, které cítila, ať už se jednalo o cokoli. Potřebovala, aby to bylo pryč.

Oni nemohli být.

Na podlahu dopadla Calistova košile. „Jsi zatraceně nádherná, Emmy.“

Jakmile se zbavil i kalhot, v ústech jí vyschlo. Přes boxerky se mu napínala erekce, tlustá a těžká.

„Ano?“ zeptala se.

„Nikde poblíž něho bych to ani nenaznačil, že to vím. Jen jsem ti to chtěl teď říct.“

Emma si navlhčila rty, srdce jí hlasitě bušilo. Stála přímo před ním nahá, ale necítila ani sebemenší nutkání zakrýt své tělo nebo nedokonalosti, které možná mohl vidět. Proč by to měla dělat, když ji nazval krásnou, a znělo to tak naprosto upřímně, až pocítila bolest v srdci?

„Nedělej tohle sladkým,“ řekla mu Emma.

Calisto se setkal s jejím pohledem, oči měl divoce černé a hořící. „Nechci tě využít, Emmy.“

„Nepotřebuji ani nechci sladkost, Cale. Nechci, aby naše spojení bylo stejné, jaké bychom mohli mít, kdyby všechno bylo správné. Ne dnes v noci.“

„Dobře.“

Calisto si stáhl své boxerky, díky čemuž si osvobodil penis. Pár rychlými pevnými tahy pěstí po něm přejel, čímž přitáhl Emminu pozornost přímo k němu. Žaludek se jí svíral potřebou. Sledovala, jak se sklonil a z kapsy odhozených kalhot vytáhl balíček ve fólii. Kondom rychle vybalil a bez váhání si ho na svou délku natáhl. Udělal dva dlouhé kroky, pustil svůj penis a ihned popadl do rukou její tvář.

Než stihla jeho ústa dopadnout na její, Emma se zhluboka nadechla. Svými zuby oždiboval její rty, až jí kůže pálila. Prsty plnými příslibu a hravosti se zabořil do její kůže. Nechala ho, aby si ji svým polibkem přivlastnil, cítila, jak svým jazykem tančil s jejím, jak jí bral všechen vzduch, zatímco hledal víc jejího horka.

„Vsadím se, že jsi pro mě mokrá,“ zamumlal jí do úst. „Už se celá chvěješ.“

Chraplavost jeho hlasu byla droga.

Tak zatraceně návyková.

„Ošukej mě,“ dožadovala se Emma.

Jen jednou.

Pak by bylo všechno pryč.

Všechny její pocity.

To nádherné šílenství.

Celý ten jejich zmatek.

Určitě by to mizelo.

Správně?

Když se ocitla přitažena k němu v pozici lžičky a postrčena vpřed, všechny Emminy myšlenkové pochody zmizely. Koleny dopadla na postel, Calisto byl hned za ní. Rukou jí svíral vlasy, tahal za ně s takovou silou, až to bolelo. Dlaní druhé ruky ji popadl za vnitřní stehna, nutil ji roztáhnout nohy ještě víc.

Bylo to jako zasraný nebe.

„To je to, co chceš?“ zeptal se Calisto. „Mi vuoi?“

Zachvěla se. „Sì.“

„Nemusí to být -“

„Ano,“ přerušila ho Emma rychle.

Takhle to potřebovala.

Tvrdě.

Rychle.

Dokonce bolestivě.

Udělat to jinak – to by je možná mohlo změnit v něco jiného. Emma to nepotřebovala a nepotřeboval to ani Calisto.

„Prostě si mě zkurveně vezmi,“ vykřikla Emma a cítila, jak jeho ruce přejížděly po jejím zadku.

Emma se najednou ocitla přetočená na druhou stranu. Stěží měla čas na to, uvědomit si co se stalo a už viděla Calista nad sebou, jak se nasměroval mezi její stehna. Penisem vklouzl mezi pysky její kočičky, a protáhl se dál. Byla dostatečně mokrá, takže když si ji hluboko vzal, jeho penis nenašel žádný odpor.

Ozval se její zlomený výkřik.

Dobrý bože.

Naplnil ji celou, roztahoval její otevření, až to bolelo tím nejlepším způsobem. Nedal jí žádný čas přizpůsobit se jeho silné délce. Vytáhl se a znovu do ní zajel.

Emminy ruce našly jeho hruď, nehty se zarývaly do jeho kůže, snažila se najít záchytný bod.

Potřebovala se ukotvit, potřebovala dýchat.

„Cazzo Cristo,“ zaklel Calisto.

Calisto ji popadl kolem pasu, přitáhl si ji k sobě tvrději, dosáhl hlouběji. Nedal čas na přemýšlení. Ne ohledně toho, co dělali, jak velká chyba je to, ani na následky, které by z toho mohly vyplynout.

Ne, prostě ji šukal.

Kůže na kůži.

Zuby jí kousal do čelisti.

Svými prsty se bořila do jeho vlasů.

Byla to úleva, sladká agónie a touha po víc - to vše se slilo v jedno.

A bylo to dokonalé.

Emma si přála, aby nebylo.

*********

Když konečky svých prstů přejížděl v líných smyčkách po jejích nahých ramenou, Emma se zachvěla.

Po jemném doteku následoval dotek rtů a pulz dechu, který omyl její kůži. Zatímco Calisto pokračoval v tichém zkoumání její těla, kousala se do spodního rtu a snažila se zůstat v klidu.

Možná si myslel, že spala.

Jeho dotyk, jeho polibek – vše bylo tak zatraceně vynikající.

Díky tomu se cítila tolik naživu, a zároveň uvězněná v čase. Prosté tahy jeho prstů a šeptání jeho rtů, vše bylo naplněno jeho péčí a touhou. Nešlo jen o prosté hraní si s jejím tělem nebo užívání si ženy, která s ním sdílela postel.

Ne.

Jeho pozornost ji uctívala.

Každým pohlazením. Každým drobným nádechem.

Jeho jazyk kroužil po její lopatce. Prsty zkoumal její kůži.

Emmu zradilo její vlastní tělo. Vydala roztřesený povzdech plný touhy, potěšení a potřeby získat víc. Calisto se k ní pod přikrývkami přitáhl blíž, dost blízko na to, aby se jí hrudníkem tiskl přímo na záda, zatímco jeho ruka vyrazila přes její bok na její bříško. Dlouhá, tlustá délka jeho penisu těžce spočívala na oblině jejího zadečku.

„Víš, jak jsi měkká?“ zaslechla ho zeptat se.

Emma ztěžka polkla, když se jí jeho ruka vplížila mezi stehna, připravil ji všechna slova. Jeho prsty ji začaly pod přikrývkou zkoumat a ona nedokázala vymyslet, jak odpovědět. Jemné tahy jeho prstů zas a znovu útočily přímo na její klitoris. Penis se tlačil na její zadeček a ona cítila, že měl znovu nasazený kondom. Když pak rukou sevřel její pohlaví, mohla na svých stehnech cítit své vlastní šťávy, on se jí přitom tlačil přímo do rozkroku. Pak se jeho pozornost vrátila zpátky k jejímu klitorisu, třel ho, tlačil na něj a sliboval tak úlevu. V posteli se celá chvěla, věděla, že její rozněžnění bylo výsledkem rychlého a tvrdého šukání z předchozí noci. Tohle se tomu nijak nepodobalo.

Bylo to sladké.

Bylo to plné blaženosti.

Nebyl tam žádný spěch, požadavky ani zlomení. Tentokrát mohla dýchat, cítit všechno, co dělal a to stačilo k tomu, aby se jí v očích shromáždily slzy. Neměla ho takhle mít, tak jemně, sladce a pozorně. Až to skončí, nebude to díky tomu o nic snazší, ale se Emma nedokázala říct Calistovi, aby přestal.

Ne, když se takhle cítila.

Byla horká, mokrá a cítila se tak zatraceně svůdně.

Klitoris jí bušil touhou po pozornosti.

„Tak měkká,“ zamumlal jí Calisto do krku. „Všude, Emmo. Tohle je zatraceně návykové. Chci se tě stále dotýkat, abych zjistil, jestli je na tobě byť jen jediná část, která nebude pod mýma rukama cítit jako hedvábí. Co to sakra se mnou děláš?“

Nic, chtěla říct. Co mohla dělat s mužem, jako byl on? Byla jen žena. Ta, která mu nepatřila.

Když se Calistovy prsty vtlačily do jejího pohlaví tak hluboko, jak jen je mohl dostat, Emma zakňučela. Roztáhl jí nohy ještě o trochu víc, aby mohl dlaní třít její klitoris, a svými tahy zas a znovu vrážel do její kočičky.

„Ach, můj bože,“ šeptala Emma. V jeho držení se svíjela, cítila, jak se pohyboval spolu s ní.

Jejím nervovým systémem probíhalo vzrušení, orgasmus, který byl tak blízko, ale přece jen přesně mimo dosah, a který ji škádlil. Bylo to moc. Ani zdaleka to nestačilo. „Prosím, nepřestávej… prosím.“

„A tohle,“ zavrčel Calisto za ní. „ Tohle, Emmo, cazzo Dio. Všechny tvoje drobné zvuky a tvoje chvění. Děláš to pro mě a mně by se to vůbec nemělo líbit, ale zatraceně moc si to užívám.“

Když se svými zuby zabořil do jejího ramene, Emma se ostře nadechla. V jeho sevření se znovu zachvěla, toužila mít na sobě víc jeho těla, každému tahu jeho prstů vycházela boky vstříc.

Calistova ústa našla její kůži, posela ji polibky, které se jí propalovaly dovnitř těla. Volnou rukou zajel do jejích vlasů, pevně je sevřel, svými rty přitom líbal cestičku po její tváři, čelisti, krku a ramenou. Cítila, jak svým jazykem dráždil její kůži, jak ji chutnal, prsty ji zatím šukal a doháněl k zuřícímu orgasmu.

„Včera v noci jsi to nechtěla sladce, Emmy, ale o dnešním ránu jsi nic neříkala.“

Nemohla se přestat pohybovat, svíjet se v jeho rukou, tlačit se zpátky k jeho penisu a do jeho úst. Víc.

Potřebovala víc.

„Bože, Calisto.“

Bez dechu, lapena a těsně před výbuchem.

To bylo to, jak na tom Emma byla.

Emma se nějak ocitla na kolenou. Calisto byl stále kolem ní, prsty měl zapletené v jejích vlasech, polibky soukromým způsobem uctíval její kůži, jeho prsty pracovaly v její kočičce tvrději, než kdy dřív. Byla kluzká, něžná na dotek a zuřila zatraceným šílenstvím z pálící blaženosti, kterou nemohla ovládat.

Doháněl ji k šílenství.

Proč musel být tím, kdo jí tohle dělal?

Jakmile Emma ucítila ztrátu Calistových prstů mezi stehny, vykřikla. Její zoufalství se rychle proměnilo v nízké zasténání, protože mezi mokré, masité rty její kočičky vklouzl jeho penis a jedním hladkým tahem ji celou naplnil.

„Bože,“ vydechl Calisto do jejího krku. „Jsi pode mnou tak skvělá, mia dolcezza. Tak zatraceně dobrá.“

Zpod Emminých řas znovu unikly slzy.

Cítila se mnohem lépe než dobře.

Dokonce zatraceně bláznivě nádherně.

Hluboko v duši ji to, ale i bolelo.

Emma se zachvěla, prsty sevřela přikrývky. „Proč to tak musí být?“

Calistovo tělo se pohybovalo pomalými, neuspěchanými tahy. Prsty přejížděl po její kůži níž, nechávaly po sobě jiskry potěšení. „Nevím.“

„Nemělo by to být tak dobré,“ zamumlala.

„To by nemělo,“ souhlasil, tón jeho hlasu jí v uchu zněl temně a chraplavě. „Nech mě udělat tě, Emmo. Jen trochu víc, dobře? Ještě jednou. Nech mě udělat to. Chci to.“

Potřebovala to.

„Prosím,“ řekla a poddala se dalšímu tahu.

Calisto ztěžka zasténal. Jeho ruka našla zadní část její krku a přidržela si ji. Emma ho nechala, ať ji využije, šuká ji tvrději, až měla hrdlo naprosto vyschlé a nemohla dělat nic, než jen cítit.

Bylo to úžasné.

Chaotické, hloupé a nádherné.

Udělala se tvrdě, křičela jeho jméno. Ani ne o pět vteřin později následovalo i jeho vyvrcholení.

Očividně se mýlila. Kondom neměl. Díky lapání po dechu a ztracení se ve svých vlastních smyslech to bylo Emmě ukradené. Calisto zamumlal jakási slova, která však nedávala žádný smysl. Snažila se soustředit se na to, co říkal, ale jeho hlas byl utlumený jejím vlastním krkem.

„Chtěl bych, abys byla moje,“ zaslechla.

Stěží.

Emma zamrkala a cítila, jak jí z očí vyklouzly slzy. „Co bys?“

Calistova ruka v jejích vlasech zesílila své sevření. Naklonil její hlavu do strany, díky čemuž získal přístup k její tváři a ústům. Jeho polibky posely její tvář, každým přitisknutím jeho rtů stíraly další várku čerstvých slz a novou bolest. Když pak její ústa našla jeho, Emma cítila, jak byla přivlastněna jeho rty a požadujícími tahy jeho jazyka.

„Držel tě,“ řekl do jejích úst. „Kdybys mohla být moje, Emmo, myslím, že bych tě držel.“

Ale ona jeho nebyla.

Takže nemohl.

Emma nic neřekla.

Když ji Calisto o pět minut později převrátil na záda a roztáhl její nohy ještě víc, nechala ho znovu ji šukat. Zatímco ji popadl za čelist a nutil ji sledovat, jak byl nad ní, dočista sála jeho prsty. Šukal ji, až byla uvnitř celá syrová.

Ještě jednou, řekl předtím. Jen o trochu víc.

Ještě jednou by mělo být dost.

Nebylo.

**********

„Slečna Sorrento?“

Emma při zvuku neznámého hlasu zvedla hlavu a našla muže zhruba svého věku, který na ni s klíčky v ruce čekal.

„To jsem já,“ odpověděla Emma.

Podívala se za sebe a přemýšlela, kam odešel Calisto. I když seděl v letadle hned vedle ní, jakmile opustili terminál, v záplavě lidí se ztratil.

Kde byl?

„Jsem Carter,“ řekl muž a přitáhl Emminu pozornost zpátky k sobě.

„Ráda tě poznávám.“

Ale co na tom záleželo?

„Affonso mě poslal, abych tě vyzvedl,“ řekl Carter s pokrčením ramen. „Usoudil, že bych ti to mohl vysvětlit stejně tak já jako on. Jsem tvůj osobní strážce, řidič a cokoli dalšího, co ode mě boss potřebuje, abych pro tebe byl. Můžeme vzít tvoje tašky a zamířit ven. V domě rodiny Donati se dnes pořádá večeře a nechceš dorazit pozdě.“

Emma se zamračila. „Kdo odveze Calista?“

„Když Cal letěl do Vegas, nechal své auto na letišti. Odjede zpátky k sobě domů sám.“

K sobě domů.

V Emmině srdci se usadil chlad, který se přeměnil v led.

Stali se.

Skončili.

New York byla hranice, uvědomila si.

Calisto se jasně vymezil.

„Nevěděla jsem, že Affonso pořádá večeři,“ řekla Emma. Chtěla se odpoutat od svých myšlenek. „O žádné se nezmínil.“

„Věc na poslední chvíli. Jeho dcery přijely z internátní školy o den dříve, než se čekalo. Počasí se vyjasnilo. Co boss chce, to dostane. Jsi připravená?“

Ne.

Nikdy by nebyla.

„Jistě,“ řekla Emma.

„New York není Vegas, takže si možná budeš chtít obléknout kabát.“

Emma se neobtěžovala poslouchat.

Nemohla by jí být větší zima, než už byla. Led v jejích žilách byl tak intenzivní, že by dokázal zmrazit i samotné peklo.

Carter se vydal pryč a Emma ho beze slova následovala.

Koutkem oka ji upoutala známá postava.

Opřený o zeď, s kabátem přes rameno a zavěšeným na prstu, stál Calisto. Nestydatě, ale stejně nečitelně a rezervovaně tak, jako první den, se na ni díval.

Masky byly nasazeny.

Jeho byla tvrdá jako kámen.

Calisto zvedl ruku od boku a než ji znovu svěsil, dvěma prsty mávl Emminým směrem.

Jako by se nic nestalo.

Jako by se oni dva nestali.

Emma si přála, aby to byla pravda, ale nemohla zapomenout. Známý záblesk v Calistově oku, který viděla i z té dálky, jí řekl, že ani on nemohl zapomenout.

Jejich společný čas měli pouze v New Yorku.

Emma si nemyslela, že to tak bude.

*******

Affonsovy dcery byly nádherná stvoření. Pokud se jejich otec nedíval, zíraly na Emmu přes stůl tak, jako by byla tou nejhorší věcí, která kdy poctila jejich přítomnost.

Když byly předtím Emmě představeny, Michelle, nejmladší z nich, stěží pronesla dvě slova. Nejstarší Cynthia se ucedila: „ahoj“ a pak svou brzy již nevlastní matku míjela se stejným nezájmem většina teenagerů.

Ze všech věcí, o kterých Emma věděla, že budou pro ni jako manželku Affonse Donatiho, těžké, bylo odmítnutí jeho dětí to nejtěžší. Vyrůstaly s jinou ženou, která byla jejich matka, s tou, kterou milovaly a zbožňovaly.

A to Emma nebyla.

Nedokázala vyplnit žádné prázdné místa, které po ní zbyly.

„Kde je Calisto?“ zeptala se svého otce Cynthia.

Affonso na svém místě v čele stolu přestal jíst. S pokrčením ramen střelil pohledem po své nejstarší dceři, jako by mu to bylo zatraceně ukradené. „Po letu byl pravděpodobně unavený. Jsem si jistý, že se tu po večeři staví, aby tě vzal ven na to místo, kde se ti tak líbí.“

Při pomyšlení, že Calisto myslí na to, aby trávil čas se svými sestřenkami, se Emmino srdce kupodivu zahřálo. Rozhodně to nebyla jeho povinnost, ale bylo příjemné vědět, že to i tak dělal.

„Slíbil mi to,“ řekla Michelle, prakticky u toho zakňučela.

Affonso se podíval na svou nejmladší dceru se zvednutým obočím a ona zmlkla, ať už v tom okamžiku chtěla dodat cokoli. Utišil se i zbytek stolu.

Emma si rychle všimla toho, že muži, kteří Affonsa u jeho jídelního stolu obklopovali, se nijak nelišili od mužů, kteří obklopovali při večeři stůl jejího strýce a otce. Don byl nejdůležitější muž v místnosti. Jeho hlas byl ten jediný, který bylo nutné slyšet, pokud promluvil. Jestliže svou pozornost nenasměroval někam jinam, byla pozornosti ostatních lidí většinou soustředěna přímo na něj.

Affonso pro ně byl králem.

Ale nebyl králem pro Emmu.

Uvědomila si, že její představení, když se připojila k večeři, bylo jasné a stručné a tím to skončilo. U stolu už bylo prostřeno, židle určená pro ni byla po Affonsově boku. Její věci byly nahoře a čekaly, až je vybalí.

Dům zatím ještě neprozkoumala.

Affonso se k ní naklonil a tiše ji řekl: „Zatím máš svůj vlastní pokoj. To je místo, kam jsem nechal dát tvé věci.“

Emma přikývla, vděčná za prostor. „Děkuji.“

„Po svatbě se přestěhuješ do mého pokoje.“

V Emmině hrudi se prohloubila úzkost, podařilo se jí však ji skrýt.

„Ano, Affonso.“

Vypadalo to, že si jejich výměny nikdo nevšiml.

„Tati?“ zeptala se Michelle.

Affonso se podíval na svou dceru. „Co, Michelle?“

„Nemusíme jí říkat mámo, že?“

Celý stůl téměř okamžitě ztichl. Z rukou hostů vypadlo několik příborů, které se zařinčením dopadly na stůl. Někdo si odkašlal, ale Emma neměla odvahu podívat se, kdo to byl. Tak jako tak většinu lidí neznala.

V Emmině žaludku se rozhostily rozpaky, ihned následované bolestí. Dívky se na ni dívaly tak, jako by neměla sedět tam, kde seděla. Než tohle místo zaujala Emma, pravděpodobně ho dřív vlastnila jejich matka.

Omlouvám se, chtěla jim říct.

Dívky by tomu nerozuměly.

Nechtěla zaujmout místo jejich matky. Ona o nic z toho neprosila. Manželství, svatba a její místo jako jejich nevlastní matky – nic z toho nebylo to, co by si sama vybrala.

Emma jim nechtěla ublížit.

Affonso si povzdechl. „Michelle, teď není ten pravý čas, aby ses na něco takového ptala. Moc dobře to víš, že?“

„Ale je to důležité,“ namítla Michelle v celé své čtrnáctileté slávě.

„Michelle -“

„Nebudu jí říkat mami,“ přerušila ho dívka ostře.

Cynthia se po boku své sestry ušklíbla, nicméně stále se dívala do svého talíře. V jejích šestnácti Emma očekávala od Cynthie mnohem víc problémů než od Michelle. Koneckonců, byla Emmině věku blíž. Michelle však měla zřejmě jiné plány.

Affonso mávl vidličkou směrem ke své nejmladší dceři. „Běž.“

Emma se ve své židli zmateně narovnala.

Michellina tvář klesla, celá zklíčená. „Ale, tati -“

„Běž, řekl jsem,“ zamumlal Affonso. „Nenuť mě opakovat to, ragazzi. Dneska večer jsi svým postojem překročila hranice. Nebudu tolerovat tvou neúctu k ženě, se kterou se ožením. Vezmi si svůj talíř a běž se najíst do svého pokoje. Zítra uvidíme, zda jsi svůj názor přehodnotila.“

„Affonso,“ řekla Emma tiše. „To je v pořádku.“

Ignorovala to, jak se na ni všichni, včetně obou Affonsových dcer, otočili. „Je to jen dívka,“ dodala Emma. „Nechápe to a nic z toho nemyslí vážně. Prostě se jen snaží pochopit, jak se cítí.“

Emma věděla, že to byla pravda.

„Na tom nezáleží,“ odpověděl Affonso tím nejnebezpečnějším způsobem, který kdy Emma slyšela. „A já to nebudu tolerovat.“

Affonso se znovu otočil ke své dceři a znovu mávl vidličkou.

„Běž, Michelle,“ řekl jí.

Dívka se s odfrknutím ze své židle postavila, hlasitě práskla do stolu, hodila po Emmě zamračený pohled a bouřlivě odpochodovala. Emma zadržovala dech. Pro Michelle ji bolelo srdce. Nezasloužila si pokárání a ostudu před lidmi svého otce a svou rodinou jen proto, že byla dítě, které nechápalo, co se děje.

„Omlouvám se,“ řekl Affonso.

Emma zavrtěla hlavou. „Ne. Jak jsem řekla, je to v pořádku.“

Ale nebylo.

Michelle měla všechny důvody pro to, aby neměla ráda ženu, která v jejím životě zaujala místo její matky. A co se toho týče, Emma nebyla dokonalou královničkou, kterou se Affonso snažil před těmito lidmi prezentovat. On chtěl, aby Emma byla v jejich očích neposkvrněná. Dokonalá žena, jeho mafiánská manželka.

Žádné zahanbení.

Ona byla špinavá, mnohem víc, než by kdy Affonso mohl vědět. Už porušila sliby, které zatím ještě ani nevyslovila. Spala v posteli s jeho synovcem. A pak znovu, když s Calistem ráno poté dvakrát šukala.

Emma vůbec nebyla dobrá.

Nebyla pro to stvořená.

„Omlouvám se, že jdu pozdě,“ ozval se hlas z druhé strany místnosti.

Emma spadlo srdce níž, nicméně zároveň se jí rozehřála všechna krev v srdci. Donutila se nepodívat směrem, ze kterého slyšela Calistův smích, zatímco se zdravil s mužem na druhém konci stolu. Pak se ozvalo zaskřípání židle o podlahu, protože si ji odsunul.

Očividně nakonec přece jen přišel.

„Úsměv,“ dožadoval se Affonso po jejím boku.

Emma si nasadila svou masku zpátky. Všichni, kdo seděli dostatečně blízko, by mohli vidět, co se pod čirou falší jejího úsměvu skrývalo.

Emma se na druhém konci stolu dívala svým lžím přímo do tváře.

Ušklíbl se.

A mrkl.

Calisto Donati byl její nejhorší chybou, její největší hanbou a tou jedinou věcí, kterou stále chtěla mnohem víc než cokoli jiného. Emma ho stále cítila všude, i když byl jeho dotyk i polibek už dávno pryč. Během třiceti dní se celý její svět změnil – on ji změnil.

Emma měla pocit, že kdyby se s Calistem pustila do další hry, rozhodně by prohrála.

Už jednou prohrála.

Nebylo to víc než dost?

„Calisto,“ ozval se Affonso. „Kde jsi zůstal, když byl let zrušený? Říkal jsi, že rezervace tvého apartmá skončila.“

„Dostal jsem na noc jiný pokoj,“ řekl Calisto.

Lež.

„Po našem prvním hovoru jsi mi na telefon nereagoval.“

„Byl jsem unavený a brzy jsem usnul.“

Další lži.

„Měl jsi mi zavolat zpátky,“ zamumlal Affonso.

Emma spolkla paniku.

„Spal jsem a zapomněl na to,“ řekla Calisto prostě a setřásl tak ze sebe Affonsův výslech. „Pak mi letiště oznámilo let do New Yorku a museli jsme spěchat, abychom se tam dostali včas.“

Další lež.

Kdyby se Affonso podíval na cokoli z toho, co mu synovec řekl, Calistovy lži by bylo snadné odhalit. Chabé lži byly ty nejprůhlednější.

Emma se znovu setkala s Calistovým pohledem. Rozhovory u stolu pokračovaly tak, jako by nic nestalo. Emma předpokládala, že těmto lidem se skutečně nic nestalo.

Calisto jí poslal další ze svých sexy vědoucích úsměvů. Neodvrátila zrak.

Nemohla.