CC - 18. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Oba dva probudil otřes celé lodi. Kreon ji ještě stále objímal a Carmen ležela na něm. Zmateně zvedla hlavu. Poté pohlédla na něj dolů, skutálela se z něj a vylezla z postele. „Co se děje?“, zeptala se, zatímco se oblékala.

„Zní to, jako by byl Horizon pod palbou,“ vyrazil ze sebe a také se rychle oblékal. „Ha’vene, co se to, k čertu, děje?“, vrčel Kreon do komunikátoru.

„No, kdybys pohnul tím svým zadkem na lodní můstek, tak bys to věděl,“ posmíval se mu Ha’ven. „Dvě zatracené pirátské lodi Marastinů právě útočí na nákladní loď. Jeden z těch mizerů si myslí, že si poradí i s námi. Předpokládám, že krycí štít funguje příliš dobře. Nejraději bych ho deaktivoval, jen abych viděl ty krvežíznivé mizery, jak…“

„Proč je jednoduše nevyhodíš do vzduchu?“, zeptal se Kreon, zapnul si opasek s mečem, chytil Carmen za ruku a táhl ji ven z kajuty.

„Jeden z nich se jim uhnízdil v přistávacím doku a ten druhý je příliš blízko,“ odfrkl si Ha’ven. „Kdybys byl tady, mohl bys to vidět taky.“

„Jsem tady,“ vyštěkl Kreon, když s Carmen vstoupili na můstek. „Deaktivujte krycí štít. Ať se podívají, s kým si to začali. Jestli je neodradí tohle, tak vyšlete bojovou letku a postarejte se o obě lodi. Pokud to bude nutné, zabijeme jednoho po druhém.“

Carmen sledovala obě podivné vesmírné lodi zaháknuté do sebe. Ty dvě menší lodě byly dlouhé a úzké a jejich záď byla širší než příď. Nákladní loď byla skoro dvakrát tak velká, ale hranatá a oplývala spíš prostorem než rychlostí. Světla nákladní lodě zablikala. Přišlo jí vtipné pozorovat pirátské lodě, když Horizon deaktivoval krycí štít a před nimi se objevila kurizanská válečná loď. Lodě se doslova srazily, když se ta, co byla zaseklá v přistávacím doku, snažila od nákladní lodi odpoutat.

„Marastinský odpad,“ vrčel Ha’ven, než zahlédl Carmenin zamračený pohled. „Ty dvě na ošetřovně samozřejmě vyjímaje,“ dodal hekticky. „Můžou být zákeřní mizerové, ale většina z nich jsou zbabělci. Útočí jen na slabší, nebo když jsou v přesile,“ pokračoval s odporem. „Kontaktujte nákladní loď a zeptejte se, jestli potřebují pomoc. Při té rychlosti, jak se ti zbabělci zdekovali, tak se jim pravděpodobně nepodařilo vzít zpět na palubu všechny členy své posádky.“

„Tady je Horizon. Potřebujete pomoc?“, zeptal se Ha’ven, jakmile bylo spojení navázáno.

„Je mi líto, momentálně nejsme doma, ale když po zapípnutí zanecháte vaše jméno a číslo, hned, jak to půjde, tak vám zavoláme. Píp…“, ozval se pobavený ženský hlas – následovaný řadou nadávek.

„Jak mám vědět, kdo je, k čertu, Horizon? Řekli jste mi jen to, že tu mám zůstat sedět a nehnout se z místa!“ V pozadí byl slyšet tlumený hlas a ženský hlas na něj v odpověď zakřičel: „No, jestli nechcete, abych mačkala na ty zatracené knoflíky, tak mě dostaňte někam, kde se k nim nedostanu!“

Ha’ven vrhl na Kreona, který se snažil nevybuchnout smíchy, pobavený pohled. „Opakuji, tady…“, začal Ha’ven.

„Pochopila jsem, kdo jsi, zatraceně!“, pronesl hlas frustrovaně. „Slyšela jsem tě už napoprvé. Jen jsme teď trochu zaneprázdnění a je tu jedna kočka, která mi jde šíleně na nervy. Nemůžete zanechat jednoduše zprávu a já mu řeknu, že má zavolat, hned jak tomu natvrdlému mizerovi vytrhám drápy?“, ozval hlas a poté pokračoval ve řvaní. „Voxi, přísahám, že tě vykastruji! Jestli mi tou krví zamažeš kabelku, tak tě zabiju nejbližším tupým nožem, ke kterému se dostanu. Víš, kolik ta věc stála?“

Spojením se ozval hlasitý řev. „Bobe! Otoč se, drahoušku. Chodbou se blíží další z těch fialových hnusáků! Frede, buď tak hodný a pomoz Bobovi. Lodare, drahoušku, myslím, že Fred má na jedné ze svých hlav řeznou ránu. Celý bok má od krve. Mohl by ses na něj příležitostně podívat? Tore, miláčku, proč je nemůžeš jednoduše odpinknout do vesmíru? Myslela jsem, že víš, jak se to dělá. Co jsi říkat, Lodare? Nerozuměla jsem ti, protože je tu jedna chlupatá koule, která dělala rámus zrovna, když jsi něco říkal. Och ano, miláčku, řeknu Fredovi, že se mu ozveš, jakmile bude po boji. Frede, poklade, Lodar zrovna nemůže, ale ozve se ti, jakmile ty zlé chlapíky zabije. Voxi, zatraceně, jsi na mém seznamu k odstřelu na prvním místě! Umazal jsi mi sukni, ty idiote! Vypadni ode mě a zabij někoho na druhé straně místnosti. Dokážu ty mizery vedle mě postřílet sama. Nepotřebuji tvou pomoc!“

Ha’ven se vzdal snahy potlačit smích. „Myslím, že jsme naši ztracenou chlupatou kouli našli,“ prohlásil, když zase popadl dech. „Nevím přesně, před kým ho teď musíme zachránit, jestli před Marastiny nebo před tou ženou u komunikační konzoly.“

„To jsem slyšela, drahoušku,“ odvětil pobavený hlas. „Vsadila bych vše na toho pánovitého, arogantního, náročného…“ Vyjmenovávání ženy přerušil hlasitý řev. „No, pokud se ti nelíbí, jak o tobě mluvím, tak mě můžeš i s mým tlustým zadkem vysadit zpátky na mé planetě!“

„Ó jé,“ zamumlal Kreon. „Neřekl správnou odpověď.“

Carmen do něj šťouchla loktem, aby zmlkl. „Haló, jmenuji se Carmen. Pocházím z Wyomingu,“ zavolala radostně, protože jí došlo, že našla dalšího pohřešovaného obyvatele Země.

„Och, hej, drahoušku,“ hlas ženy se najednou změnil v nadšený. „Jmenuji se Riley St.Clare. Jsem z Denveru. Co tu děláš? Ani netušíš, jak je úžasné slyšet, že je tu v Twilight Zone kamarádka ze Země! Doufám, že se ti dařilo líp než mě.“ Ozvalo se zamumlání, které bylo tak tiché, že mu Carmen nerozuměla, než žena odpověděla. „Ne, Bobe. Nemyslela jsem tebe, ty nádherná nádobo plná pudinku. Myslela jsem tady tu otravnou kočku…“ Když zmlkla tentokrát, důvodem byl velmi naštvaný mužský hlas.

„Při Gualových vejcích, Riley, naplácám ti na zadek, až bude rudý, jestli mi půjdeš na nervy i nadále,“ zavrčel hluboký hlas.

„Máš na mysli můj tlustý zadek, blbče?“, odvětila Riley kousavě.

„Ženská, já…“ Hlas ztichl, protože ho přerušil výstřel z laserové pistole a nadávka. „Ty jsi na mě vystřelila!“, zařval hluboký hlas překvapeně.

„Ale netrefila jsem tě tam, kam jsem chtěla,“ bafla na něj Riley. „Takže mě nevytáčej, Voxi, a raději se drž ode mě dál, jinak se příště trefím líp.“

„Voxi, potřebuješ pomoc?“, zavolal Kreon.

„Ano! Musíš jít sem a…“ zavrčel Vox, ale poté zasténal. „No tak Riley. Já to nemyslel zle, když jsem řekl, že máš tlustý zadek. Mně se velké zadky líbí. Já… zatraceně. Přestala bys na mě laskavě střílet!“

Carmen si ruku připlácla na ústa, aby se nesmála nahlas. Muži na můstku, včetně Kreona a Ha’vena se o skrývání svého pobavení ani nesnažili. Podle Voxovy tirády, následované výhrůžkami, jim bylo jasné, co s nimi provede.

„Dostaň nás tady z toho trillianského vraku pryč,“ zavrčel Vox. „Je nás tu na palubě deset. Ten zbytek můžeš zabít.“

„Okamžitě vyšleme člun,“ zachechtal se Kreon. „Rád slyším tvůj hlas, starý příteli.“

„No jo, no jo, tvůj strýc rád nebude. Jeho zatracený šlechtický valdierský zadek patří mě! Bude si přát, aby sis se sarafinským princem nikdy nic nezačal,“ vyrazil ze sebe Vox.

„Och, velká kočička už zase prská,“ ozval se za ním Rileyin posměšný hlas. „Dávejte pozor, vzduchem budou lítat chlupaté kuličky.“

„Riley, přísahám, že až tě dostanu, zakroutím ti krkem!“, vrčel Vox.

„Tore!“, zahalekala Riley. „Vox už je na mě zase ošklivý.“

„Neposlouchej ji. Vůbec na ni nejsem ošklivý! Čím jsem si jen zasloužil takovou družku?“, zasténal Vox, než se přerušilo spojení.

Carmen se otočila k Ha’venovi, který koukal tak užasle, jakoby svého přítele ještě nikdy takhle mluvit neslyšel. Pohlédl na Carmen se zdviženým obočím. Jen pokrčila rameny a nevinně se usmála.

„To musí být asi nějaká lidská věc,“ odvětila a snažila se skrýt na tváři.

***

Carmen seděla uvolněně s Calem a Riley v opravárenském doku, kde popíjeli kávu a smáli se, zatímco Riley vysvětlovala, jak spolu s dalšími pěti druhy přistála ve vesmíru, ze kterých čtyři z nich nesmí do její blízkosti, kdyby bylo po vůli jedné „zbrklé, tvrdohlavé, královsky puntičkářské kočky.“ Z rohu, kde byly bedny s náhradními díly a za nimi schovaný Mel, odmítající vylézt ven, se ozvalo zachichotání.

„Takže, kdo je ten strašák do pole?“, zeptala se Riley, hledící přes kouřící hrnek na Cala.

Cal se udiveně zamračil. „Jaký strašák?“

Riley kývla hlavou směrem k bednám. „No, ta malá upejpavá slečinka. Myslí si snad, že máme vši, nebo co?“

Carmen se na chvíli zamračila, ale pak jí to došlo. Připadala si tak hloupá. Samozřejmě! Mel nebyl Calův vnuk. Mel byla jeho…

„Vnučka,“ pronesla tiše, zatímco vrhla na Cala soucitný pohled. „Proto se pořád schovává a nic neříká.“

Cal si ztěžka povzdechl, ale pak neochotně přikývl. Vrhl pohled ke dveřím, aby se ujistil, že tam s nimi není Cree a Calo. Pohlédl na ženy, sedící naproti němu a pak zavolal na svou vnučku.

„Melino, pojď k nám,“ zavolal. „Je to v pořádku, drahoušku. Ony to nikomu neřeknou.“

Za bednami se pomalu vynořila štíhlá postava. Velký klobouk, který měla normálně na hlavě, držela ve svých drobných prstech. Na sobě měla své obvyklé extrémně velké oblíbené oblečení a nervózně si pohrávala s rukávy. Pomalými, opatrnými kroky se přiblížila ke svému dědečkovi a poté si vedle něj dřepla na podlahu. Měla ty největší a nejzelenější oči, jaké kdy Carmen viděla. Stydlivě se na ni usmála a poté se obrátila na Riley. Carmen sledovala, jak ji Cal láskyplně hladí po tmavě hnědých vlasech.

„Můžeš mluvit, děvče. Neprozradí nás,“ ujistil ji a dal přísným pohledem oběma ženám najevo, že nechce, aby se o jeho vnučce dozvěděl kdokoliv další.

„Ahoj,“ pronesla Melina s lehkým přízvukem. „Jsem ráda, že si můžu konečně s někým promluvit.“

Carmen se předklonila a starostlivě si Melinu prohlížela. „Ahoj Melino. Jak jsi stará, jestli se můžu zeptat?“

„Minulý týden mi bylo jednadvacet,“ řekla Melina se smutným úsměvem. „S dědou jsme počítali dny od našeho únosu, abychom věděli, kolik času uteklo.“

Carmen vrhla na Cala pohled a položila otázku, kterou měla na jazyku. „Proč?“

Cal pohlédl smutně na svou vnučku. „Antroxové využívají ženy, aby kontrolovali své muže. Nedají jim na výběr. Nemám tušení, co by se stalo, kdyby Antroxové zjistili, že je můj vnuk žena. Bylo jednodušší vydávat ji za chlapce. Obchodník, který nás prodal Antroxům, si toho nevšiml a ty hmyzí kreatury vycházely z toho, že je Mel chlapec, který ještě není dost starý, aby mohl pracovat v dolech, ale dost starý, aby si ho ponechali na jiné úkoly,“ vysvětlil.

„Zjistili jsme, že pár dalších žen bylo prodáno obchodníkům, kteří dodávali do dolů zboží,“ zašeptala Mel. „Měli jsme strach, že by mě mohli prodat, kdyby se dozvěděli, že jsem žena. Na Zemi jsem pracovala na farmě poblíž našeho domu. Starala jsem se o koně a se zvířaty mi to vždycky šlo. Takže jsem v dolech pečovala o paktory. Jsou dost podobní našim mezkům. Děda vymyslel, že budeme předstírat, že neumím mluvit a že jsem trochu zaostalý,“ pokračovala a špičky prstů si mnula spánky.

„Když byly doly prázdné, došli Antroxové k názoru, že už jsem moc starý a nejsem k ničemu. Mel je vyslechla a schovala se v tunelech, kde ji nemohli najít. Znala tunely jako nikdo jiný, protože tam roky vyřizovala různé pochůzky. Když se jim ji nepodařilo najít, odletěli a nechali nás tam,“ řekl Cal. „Když se objevili muži z Horizonu, musel jsem využít příležitosti. Zásoby potravin a vody už jsme měli jen na týden. S Mel jsme se rozhodli, že bude nejlepší, když budeme dál předstírat, jakoby byla můj mentálně zaostalý vnuk. Takhle si jí muži nevšímali,“ dodal.

„Nechtěla jsem, aby si mě všimli,“ prohlásila Mel důrazně. „Viděla jsem, co někteří muži s ženami prováděli,“ řekla, ale když koukla na Riley, zrudla. „Nic ve zlém, madam.“

Riley se rozesmála, až se jí kolem hlavy rozlétly blonďaté kudrliny do všech stran. „Drahoušku, tihle Antroxové nevěděli, co si se mnou počít! Ti mizerové se v těch svých dlouhých podvlíkačkách třásli jako osiky!“, mrkla na ně. „Myslím, že moc nadšení nebyli, když mě ti obchodníci u nich vysadili. Až se dostaneme domů, bude všechno lepší.“

Carmen s údivem pohlédla na Riley. „Domů? Myslela jsem, že máš pět druhů a čtyři z nich se nepočítají?“, zašklebila se pobaveně.

Riley si odfrkla tak, jak by dáma neměla. „Jen jsem řekla, že si těch pět hemeroidů vezmu, jen abych zabránila tomu, aby neskončili jako něčí snídaně, oběd či večeře. Ale jako všechny hemeroidy mě jen otravovaly a je na čase, spláchnout je do nejbližší toalety, jak by řekla má babička Pearl,“ prohlásila a přehnaně si povzdechla s pěstí přitisknutou k srdci, jakoby podstupovala obrovskou oběť.

Mel se zachichotala a podívala se na svého dědečka. „To zní jako něco, co bys řekl ty, dědo.“

„Nevděčný malý drzoun,“ odpověděl Cal láskyplně.

Najednou se rozlétly dveře do opravárenského doku a dovnitř vešel Cree. Mel si okamžitě nasadila klobouk, vyskočila a schovala se za bednami. Carmen uviděla, jak se Cree zamračil, když sledoval pohledem Melinu. Ústa stáhl do úzké přímky, ale pak pohled odvrátil a otočil se ke Carmen.

„Mylady, chce vás vidět váš druh,“ pronesl Cree opatrně. Odkašlala si a podíval se na Riley. „Váš druh také, lady Riley. Lord Vox řekl, cituji: „Řekni jí, že má okamžitě pohnout svým nádherným zadkem do vaší kajuty.“

Riley si odfrkla a zaklonila hlavu. „Můžeš mu odpovědět a cituji: „Mému nádhernému zadku je dobře tam, kde právě je a on si může…“ Když Cree uslyšel, co má Voxovi vyřídit, zaskočilo mu. „Ach, zapomeň na to. Řekni mu, že přijdu, až budu hotová.“

Cree se prkenně uklonil, pak pohledem zalétl k bednám, kde se schovávala Mel. „Ano, lady Riley. Carmen?“, zeptal se.

„Jdu s tebou. Uvidíme se později, Riley. Cale,“ rozloučila se s úsměvem Carmen. „Ahoj, Mel,“ zavolala, zatímco vstávala.

Creeho oči pročesaly temnotu v zadní části doku, poté se otočil a doprovodil Carmen ven. Carmen mu jemně položila ruku na paži, aby se zastavil. Cree byl překvapený, když uviděl soucit v očích lidské ženy, která se od jejich prvního setkání velmi změnila.

„My Pozemšťané nejsme vždy takoví, jak vypadáme,“ pronesla a upřela zrak do zlatých plamenů v Creeho očích. „Nevzdáváme se naděje, že se budeme moci vrátit domů. Cal a Mel chtějí zpátky na Zem.“

Cree ztuhl a pokrčil rameny. „Proč by mělo Calo nebo mě zajímat, jestli se chce ten starý muž a jeho chlapec vrátit? Pro všechny bude nejlepší, když se vrátí domů.“

Carmen otevřela ústa, aby svůj komentář, že ne vše je takové, jak to vypadá, zopakovala, ale nakonec se rozhodla jinak. Podle Creeho distancovaného pohledu už o tom diskutovat nechtěl. Zamračila se na dveře k opravárenskému doku. Pokud by se Calo nebo Cree dozvěděli, že Mel je ve skutečnosti Melina, mohlo by to být velmi komplikované.