UTalon - 15. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 15 – Mia

 

Se zavřenýma očima, se ani nepokouším pohnout od Talona, který mě má přitisknutou k sobě, s mojí nohou chycenou mezi jeho a zápěstím pevně sevřeným v jeho ruce. Poslouchám jeho pravidelný tep, zatímco jeho hruď se zvedá a klesá, a vím, že bych byla šťastná po zbytek života, kdybych se probouzela každý den, v téhle stejné pozici.

Stáhne se mi krk, když události včerejšího večera, naruší mou hřejivou, bezpečnou bublinu, ale připomenu si, že mí rodiče spí v pokoji pro hosty nahoře a sestra kousek dál přes chodbu, a mé neteře jsou se svým tátou, aniž by měli ponětí, co se včera stalo. Ani si nechci představovat, co by si myslely, kdyby přišly domů a našli jejich dům zničený. A netěším se na příštích pár dní, když jsme se snažili vymyslet, jak navést konverzaci, která nás čekala.

Není možné, aby Cece a holky, byly schopné zůstat v domě, a bude trvat týdny, jestli ne měsíce, dostat dům do stavu, kdy v něm budou moct znovu bydlet.

Zhluboka se nadechnu a otevřu oči, natočím hlavu, abych viděla Talona jak spí, a pak opatrně vysvobodím své zápěstí a přesunu nohu, v naději, že ho nevzbudím. Jsem si jistá, že musí být o včerejšku vyčerpaný, nejen z pomoci své rodině, ale i z vypořádávání se s tou mojí. Ani nevím, v kolik přišel v noci do postele; jen vím, že to bylo někdy potom, co jsem kolem jedné usnula. Když se konečně dostanu z postele, vezmu tiše kraťasy z tašky a zlehka jdu do koupelny, kde projdu svými ranními rutinami, než ho nechám spát.

Když se dostanu do kuchyně, zjistím, že kávovar je už zapnutý a spatřím skrz skleněné dveře mámu venku na terase, s mými psy, jak sedí v křesle se šálkem v ruce. Potom co si připravím svůj hrnek, vydám se připojit se k ní, a ona se otočí a usměje se na mě, když se otevřou dveře.

„Ahoj,“ Přijdu k ní a skloním se, abych ji políbila na tvář. „Myslela jsem, že budu dneska ráno první vzhůru.“

„Znáš mě. Nemůžu spát, i když vím, že bych měla.“

„Jo.“ Přitáhnu si přes terasu křeslo a sednu si vedle ní a zvednu nohy na zábradlí.

„Je tady moc pěkně, venku, a pokud by ty stromy byly borovice, myslela bych si, jsem v Montaně,“ řekne tiše, než si srkne kávy.

„Myslela jsem si to samé, když jsem tu byla poprvé,“ řeknu jí a pak ukážu za zábradlí. „Odtud to nemůžeš vidět, ale za domem je cesta, která vede k rybníku velikosti jezera, na kterém je veslice. Musím vás tam s Chazem vzít; byl by z toho u vytržení.“

„Takže hádám, že nemáš v plánu vrátit se do Montany ani potom, co se Cece a holky usadí?“ Otočí hlavu mým směrem a smutek, který vidím v jejích očích, mě nutí nesnášet, co jí musím přiznat.

„Miluji to tady. Trochu mi trvalo se tu usadit, ale zamilovala jsem se do Tennessee.“

„Zamilovala ses do Tennessee, nebo ses zamilovala do muže, který vlastní tenhle dům?“

Olíznu si rty a stočím pohled zpátky ke stromům před námi, a pak jí řeknu pravdu. „Je to on.“ Pokrčím ramenem. „Stále si připomínám, že je příliš brzy, zamilovat se do něj, ale to nemění nic na tom, co k němu cítím.“

„Když jsem potkala Chaze…“ Dotkne se s úsměvem mé tváře. „… moje první myšlenka byla ´vezmu si ho.´ Vyděsilo mě to do té míry, že jsem ho při každém jeho pokusu odmítala, ale naštěstí to se mnou nevzdal.“ Odtrhne svůj pohled ode mě, ale i tak zachytím střízlivý výraz, než se jí ho podaří skrýt. „Vím, že jsem vás holky poškodila, a nenávidím, že jsem negativně ovlivnila váš pohled na vztahy a lásku. Kéž bych mohla vrátit čas a udělat všechno jinak.“

„Mami, to je…“

„Neříkej mi, že je to v pořádku, Mio,“ přeruší mě, než jí mohu říct, že teď, když jsem dospělá, chápu, proč udělala to, co udělala. „Byla jsem slabá. Věděla jsem, co bych měla udělat, pokaždé, když mě váš otec podvedl, ale nikdy jsem to neudělala. A co hůř, zatáhla jsem tebe a tvou sestru do našich problémů, protože jsem potřebovala někoho, kohokoliv, kdo by mi říkal, že to, co cítím, a jak reaguji, bylo správné. A protože jste vy holky neznaly nic jiného, krmily jste mě tím, co jsem chtěla slyšet.“ Rychle se otře pod očima. „Nesnáším, že jsem dostala tebe a Cece do téhle pozice. Nikdy jste se neměly vypořádávat s tímhle, když jste byly děti.“

„Máš pravdu, mami, ale také nás to udělalo silnějšími.“

„Neudělalo.“ Pohlédne mi do očí. „Cece hledala muže, který by plnil roli, co měl mít její otec, a skončila s mužem, stejným jako on. A ty se vyhýbáš lásce za každou cenu, tak vyděšená, že budeš zraněná, že vždycky ukončíš věci při prvním náznaku toho, že by to mělo být vážnější.“ Vezme mě za ruku, a proplete naše prsty. „Ty si zasloužíš lásku; tvá sestra si zaslouží lásku. Nikdy jsem nechtěla, abyste se spokojily jen se spokojeností, ne, když je toho pro vás obě tolik, když se tomu otevřete.“ Stiskne mi ruku. „Slib mi, že se tomu otevřeš.“

„Slibuji,“ řeknu a ona mě políbí na ruku, než ji pustí a opře si hlavu zpátky o křeslo, a zavře oči. Pomyslím si, že naše konverzace je u konce a ona potřebuje trochu času o samotě, začnu se zvedat, že půjdu zpátky do domu, ale její další slova mě zastaví. „Jestli tě to zajímá, moc se mi líbí a stejně tak Chazovi. Je pro tebe dobrý, a neškodí ani, že se na něj dobře dívá.“

„Dobré vědět.“ Odstrčím se ze svého křesla a vyrazím k zadním dveřím, s Mercury a Retrou v patách, nejspíš s vědomím, že je čas jejich snídaně. Než mám šanci dotknout se kliky, dveře se otevřou a ospale vypadající Chaz, vystoupí na terasu, oblečený v tričku a kalhotách od pyžama. „Ránko.“ Usměji se jeho výrazu, ze kterého je zcela jasné, že není nadšený tím, že je právě teď vzhůru.

„Ránko.“ Nakloní se a políbí mě na čelo a pak se otočím a vidím ho, jak jde k mámě, nakloní se, aby ji políbil, než spadne do křesla vedle ní a ukradne ji kouřící hrnek z rukou.

Zavřu za sebou dveře a postavím svůj, téměř plný hrnek na linku, než dojdu do spíže, pro krmení pro holky. Dám do každé misky půlku plechovky krmení, než se vydám chodbou do ložnice, kde stále spí Talon. Ve chvíli, kdy se mé koleno dotkne postele, jeho oči se otevřou a přistanou na mě, a zvedne paži, v tichém příkazu, abych k němu šla. Nezaváhám spadnout do jeho objetí, nebo ho políbit, když skloní bradu, aby se na mě podíval.

„Chutnáš po kávě. Jak dlouho jsi vzhůru?“ zeptá se chraplavě, spánek je v jeho hlasu stále evidentní, a přehodí přes nás deku.

„Dlouho ne, ale máma byla vzhůru a venku, tak jsem s ní strávila pár minut.“ Zavřu oči a přitulím se k němu.

„Je v pořádku? Vím, že ses zmínila, že je alergická na kočky. Ani jsem o tom včera večer nepřemýšlel.“

Jen on si může pamatovat takové detaily. „Nic neříkala, takže hádám, že je ok.“ Položím ruku přes jeho pas a nohu přes stehno.

„Spala jsi dobře?“ Přetočí nás, abychom byli tváří v tvář, a pak mi prstem přejede po tváři k uchu.

„Spala,“ přiznám, nakloním se, abych ho políbila na bradu a pak mu položím ruku na tvář. „Děkuji za včerejší večer, a že jsi nechal moji rodinu zůstat tady.“

„Jsou tu vítaní tak dlouho, jak budou chtít dlouho zůstat.“ Opře si své čelo o mé.

„Chtěla bych tě nazvat lhářem, ale mám pocit, že bys byl v pohodě s tím, kdyby celá moje rodina zůstala ve tvém domě, v dlouhodobém výhledu.“

„Možná ne tak dlouho.“ Ušklíbne se, přesune ruku na můj zadek a stiskne.

„Víš, co tím myslím.“ Protočím oči a zasměji se.

„Vím.“ Zachytí mou pozornost tím, že mi položí ruku kolem krku, a palcem mi hladí hranu čelisti. „Mluvil jsem v noci se svou rodinou. Se všemi se sejdu dneska odpoledne v domě tvé sestry na úklid, a následující týden, přesuneme lidi ze stavby k ní, aby se to vrátilo pro ni a holky, do normálu.“

„C… cože?“ vykoktám, přesunu ruku na jeho biceps a zatnu mu nehty do kůže. „To nemůžeš,“ řeknu mu, s vědomím, že on a Bax, jsou pozadu, kvůli tomu, co se stalo na jejich stavbě, a to je něco, s čím si dělají starosti.

„O mě si nedělej starosti.“

„Takže mám prostě ignorovat, jak naštvaný a otrávený jsi byl, když se vloupali do vaší stavby a zničili ji, a nechat tě přesunout jedinou šanci na to, dokončit ji v termínu, do domu mé sestry?“

„Už je to hotové.“ Drží mě pevněji, když se zkusím odkulit pryč. „Miluji, že si o mě děláš obavy, zlato, ale konec konců, moje stavba v dlouhodobém horizontu neznamená nic. My víme, že i bez velkého ukázání se a reklamy v časopise, někdo náš dům koupí. Na čem záleží právě teď je, aby se Ruby, Lola a Kate cítily bezpečně, zvlášť s tím, jak moc se i tak jejich život změnil. Nepotřebují, aby se vypořádávaly s něčím dalším, než už musí.“

Bojuji se slzami a zavrtím hlavou. „Jak můžu být na tebe naštvaná, a přitom stále chtít sklouznout dolů a ukázat ti svou vděčnost?“

„Nejsem si jistý, jestli jsem pro to, mít tvou pusu okolo svého ptáka, když jsi naštvaná, zlato.“ Ušklíbne se, když přejede prstem po mé tváři.

Se smíchem, zavřu oči a strčím čelo pod jeho bradu, zatímco ho paží obejmu kolem pasu. „Pak hádám, že se prozatím spokojím s tím, že řeknu děkuji. A dodám, že nevím, jak to, že mám takové štěstí.“ Políbím ho doprostřed hrudi, se slovy Miluji tě, na jazyku. Ale spolknu je, s přáním, abych neměla takový strach z toho, jaká by byla jeho odpověď, protože jedna věc je přiznat to sobě a své mámě, co k němu cítím, ale něco jiného je mu to dát vědět a zjistit, že to necítí stejně.

„Já…“ Chce něco říct, ale přeruší nás zaklepání na dveře.

„Moment,“ zavolám, pak se přetočím z postele a jdu ke dveřím. Když je otevřu, na druhé straně stojí Cece. „Ahoj, je všechno v pořádku?“

„Vadilo by, kdybych udělala něco k jídlu?“

„Já uvařím snídani,“ řekne Talon a já se otočím a sleduji, jak vstane z postele, jen v boxerkách a pak se mi podívá do očí. „Než se obléknu, nechceš ji zasvětit do toho, co se dnes bude dít?“

„Jo, zlato,“ řeknu a jeho pohled zjemní, těsně předtím, než se otočí a jde ke koupelně, a protože je na co koukat, neodtrhnu oči z jeho zad a zadku, dokud nezavře dveře.

„Nesnáším tě,“ zamumlá Cece.

„Cože?“ otočím pohled k ní a zamračím se.

„Nesnáším tě. Nejen, že to je nejhezčí chlap vůbec, ale ty s ním spíš a on vypadá po ránu takhle.“

Pokrčím rameny a usměji se. „Pokud se budeš cítit líp, taky bych se nesnášela, kdybych byla tebou.“

„Nepomůže to, děkuji,“ zabručí a pak se otočí pryč. „Potřebuji kafe, takže můžeš mluvit, zatímco ho udělám.“

Podívám se na dveře koupelny, kde právě zmizel Talon, a povzdechnu si, když vyjdu z místnosti, zavřu dveře a následuji sestru do kuchyně. Zatímco si nalévá hrnek kávy, vezmu svůj z linky a dám ho do mikrovlnky ohřát, jelikož už vychladl.

„Takže dneska,“ řeknu Cece, když zmáčknu tlačítko na mikrovlnce, „se Talon setká se svou rodinou ve tvém domě a začnou uklízet, a příští týden pracovníci, kteří pracují na jeho domě, který staví se svým bratrem, se přesunou k tobě, aby všechno opravili.“ Otočím se k ní tváří a najdu ji stát uprostřed kuchyně, s hrnkem v rukou a zírajíc na mě bez mrknutí oka. „Slyšela jsi mě?“ zeptám se, když se nehýbe.

„Slyšela jsem tě.“ Udělá dva kroky do strany a opře se o linku. „Já jen… já prostě nevím, co říct.“ Slzy jí naplní oči. „Tohle nemůže udělat, Mio.“

„No, hodně štěstí, až mu to budeš říkat,“ řeknu a ona se zasměje, když se otevřou zadní dveře a rychle si otře tváře.

„Proč brečíš?“ Máma se zamračí, dívá se na ni, pak se otočí mým směrem a přimhouří na mě oči, jako by to byla moje chyba.

„Nedívej se na mě takhle. Já ji nerozbrečela. To Talon.“

„Co jsem udělal?“ zeptá se Talon, když přijde do kuchyně a zastaví vedle mě.

„Rozbrečel jsi Cece.“ Zakloním na něj hlavu a on stáhne obočí, než se podívá na Cece.

„Nemůžeš nutit svou rodinu, aby uklízeli v mém domě, nebo své zaměstnance, aby ho opravili,“ prohlásí pevně. „Mia zmínila, že se snažíš dokončit svou stavbu, takže vím, že se na to potřebuješ soustředit. A kromě toho, nemůžu si to právě teď dovolit, ne dokud nedostanu peníze z pojistky…

„O tom nebudeme diskutovat,“ řekne jí, jemně, ale pevně ji zarazí, než může říct víc. „Peníze nejsou problém. Moje rodina chce pomoct, a jak jsem řekl Mie, dům, který stavím, bude postaven a prodán tak jako tak, ale právě teď, se objevilo něco mnohem důležitějšího, takže přesuneme naši energii k tomu.“

„Proč…?“ Zavrtí hlavou. „Proč bys to dělal? Ani se pořádně neznáme.“

„Protože miluji tvou sestru,“ řekne jí jednoduše, zatímco mě vezme za ruku, jako by se bál, že bych mohla utéct. „Rodina se o rodinu stará.“

Slzy jí znovu naplní oči a tečou jí po tvářích rychleji, než je dokáže otřít. „Teď jsi mě opravdu rozbrečel.“ Popotáhne, když k němu dojde a já pustím jeho ruku a stojím stranou, když se obejmou, stále příliš ztuhlá, abych se pohnula, nebo něco řekla, potom co právě vypustil tuhle bombu. „Děkuji ti. Zaplatím ti, až dostanu peníze z pojistky.“

„Ne, uložíš si ty peníze na to, až je budeš potřebovat,“ řekne jí jemně, což ji přinutí brečet víc.

Jeho pohled se setká s mým, a mě začnou slzy pálit v krku. Myslela jsem si, že jsem ho milovala už před tímhle vším, ale nyní vím, že to byla jen polovina, nebo možná tohle je láska, zjistit něco nového každý den, co ti připomene, proč sis vybral toho, komu jsi dal své srdce.

Ta chvíle je přerušena, když zazvoní zvonek, pak zazvoní znovu a znovu. Podívám se na Talona, uvažujíc, jestli někoho čeká a on zavrtí hlavou, zatímco mumlá, „hned se vrátím,“ než se zastaví, aby mě políbil na čelo.

Když opustí kuchyň, Cece jde k mámě a Chazovi, kteří ji oba obejmou pažemi, když dál vzlyká.

Nejsem si jistá, co dělat sama se sebou, tak vezmu svůj hrnek kávy z mikrovlnky a chci se napít, ale zastavím se, když slyším někoho zakřičet, „Nech mě ji vidět!“ a Talon zavrčí zpátky, „Kurva ne, musíš odejít.“

„Co teď?“ zeptá se Chaz, dívajíc se na mě.

„Nevím.“ Položím hrnek a nechám je v kuchyni a pak zalapám po dechu, když uvidím vchodové dveře a vidím Talona, jak strčí Winstona do hrudi a tlačí ho zpátky na verandu.

„Ach ne.“ Cece proběhne kolem nás, aby se postavila mezi Winstona a Talona, s nataženými pažemi, aby je udržela od sebe.

„Kdo je to?“ zeptá se mě máma.

„Uhm… šéf Cece?“

„Ježíši, do čeho jste se to sakra dostaly, holky?“ zeptá se Chaz a vrhne se ke dveřím, ale já spěchám napřed, když Talon vyjde ven.

„Proč jsi tady, Winstone?“ zeptá se Cece a zní rozrušeně.

„Slyšel jsem, že se ti vloupali do domu.“ Projede si prudce rukou vlasy než pokračuje, „Šel jsem tě zkontrolovat, ale nebyla jsi tam, takže jsem udělal pár telefonátů a zjistil, že jsi včera večer přijela sem.“

„Kde je tvoje žena?“ zeptá se ho Talon a hlas mu vibruje vztekem, když ho obejmu kolem pasu a on položí svou kolem mých ramen.

„Já nevím.“ Winston na něj zlostně pohlédne. „Nejspíš ve svém domě.“

„Winstone,“ řekne Cece tiše a jemu cuká čelist, jak se na ni soustředí. „Jak můžeš vidět, jsem v pořádku. Prostě běž domů.“

„Proč jsi mi nezavolala?“ Bolest v jeho hlase, mě píchne v hrudi.

„Ty víš proč,“ zašeptá a svěsí ramena. „Řekla jsem ti, že tohle nemůžeš dělat.“

„Takže co? Prostě tě mám nechat být?“ zeptá se a zní zničeně.

„Rozhodl ses, a i když bych si přála, aby byly věci jinak, nemůžu žít po tvém boku ve lži.“

„Miluji tě, Cece.“

„Já vím.“ Sklopí hlavu a on vyrazí k ní, ale ona udělá krok pryč z jeho dosahu. „Prosím, prostě jdi.“

„Tohle není konec,“ zašeptá, než se otočí a odejde pryč.

„Pojď,“ řeknu Cece, když on jde ke svému SUV, a já ji obejmu kolem pasu a pak ji otočím zpátky směrem k domu. Jakmile jsme uvnitř, vedu ji ke gauči v zimní zahradě a sednu si vedle ní, a vezmu ji za ruku, zatímco Chaz a Talon, míří ven zadními dveřmi.

„Co to zatraceně bylo?“ zeptá se máma, když si sedá vedle mé sestry z druhé strany.

„Mami.“ Zavrtím hlavou a beze slov jí říkám, aby byla ticho.

„Co? Chci vědět, kdo byl ten muž a o čem to všechno bylo.“

„Není to nikdo.“ Cece se nakloní dopředu a položí si hlavu do dlaní. „Můžeme se prostě nasnídat a zapomenout, co se právě stalo?“

„Ne, nemůžeme,“ odsekne máma. „Měsíce, sis nechávala své odloučení od Mika pro sebe, a myslela si, že to můžeš zvládnout sama, a podívej, co se stalo. Teď není čas cokoliv skrývat.“

„Mami, prosím přestaň. Ničemu právě teď nepomáháš. Co kdyby ses šla obléknout?“

„Fajn.“ Postaví se a vyrazí naštvaně z místnosti, ale zastaví se, aby dodala, „Ale tenhle rozhovor neskončil, ani náhodou.“

Zavrtím hlavou nad její dramatičností, přejedu rukou Cece po zádech a pak se tiše zeptám, „Jsi v pořádku?“

„Jsem zamilovaná do ženatého muže.“ Odtáhne si ruce od tváře. „Nejsem v pořádku. Jsem idiot. Ani nevím, jak se to stalo, ale stalo, a… a Bože, já jsem tak hloupá.“

„Nejsi hloupá, on se vůči tobě zjevně cítí stejně,“ řeknu jí, v naději, že se bude cítit lépe, ale vím, že to zní směšně, vzhledem k tomu, že je ženatý. A zjevně se nechystá to změnit, což opravdu nechápu, když vidím, jak přiznal, že je do Cece zamilovaný. „Řekl, že nežije se svou ženou už roky. Proč se prostě nerozvede, když nejsou spolu?“

„Mají předmanželskou smlouvu. Pokud by podváděl, nebo byl tím, kdo požádá o rozvod, dostala by všechno, jeho peníze, jeho firmu, všechno. Myslím, že po deseti letech to bude zrušené, ale já nebudu žít život, kde spolu budeme jen za zavřenými dveřmi, další tři roky, a zbytek času muset předstírat, že pro ně nic neznamená.“

„Páni, to je… to je…“

„Na hovno. To už vím, a neexistuje, že bych vystavila holky takovému druhu dramatu, ne když bych jim buď musela lhát, nebo je žádat, aby lhaly, aby nevyšla pravda najevo.“

„Nemůžu uvěřit, že tě o tohle požádal.“

„Nepožádal mě, ale nejsem idiot. Vím, že přesně tohle by se stalo a jeho manželka je šílená, jako opravdu šílená. Ukáže se kdekoliv on je, a vždycky vyvolá drama v restauraci. Ani si nechci představit, co by udělala, kdyby to o nás zjistila.“ Zavrtí hlavou. „Skončila jsem. Je čas přestat myslet srdcem a začít používat hlavu.“

„Je mi to líto. Kéž, by ses nemusela potýkat s tímhle, k tomu všemu, co už máš,“ řeknu jí a nemám tušení, jak zajistit, aby se právě teď cítila lépe.

„Budu v pořádku. Dokud budou mé holky šťastné, na ničem jiném nezáleží.“

„Ale i tak, víš, že jsem tady pro tebe vždycky, když si budeš potřebovat promluvit, a vždycky ti kryji záda.“

„Já vím.“ Nakloní se dopředu a obejme mě.  „Nevím, co bych já, nebo holky, bez tebe dělaly.“

„Miluji tě.“

„Já tebe taky.“ Pustí mě a postaví se. „Jdu si opláchnout obličej a obléknout se.“

„Jistě.“ Sleduji ji, jak jde pryč, pak jdu do kuchyně začít dělat snídani, když Talon a Chaz, jsou stále venku, a máma se nejspíš skrývá v pokoji, čekajíc, až ji někdo zkontroluje.

S lívanci na sporáku a slaninou v troubě, se podívám na zadní dveře, když se otevřou a setkám se s Talonovým pohledem. „Právě jsem šel začít dělat snídani.“ Přijde ke mně a já pokrčím rameny.

„Potřebovala jsem něco dělat, a nevěděla, jak dlouho budeš s Chazem venku, když tu nemá svou dílnu, aby se schoval. Říkala jsem si, že tě možná na chvíli bude držet zaneprázdněného.“

„Svou dílnu?“ Přitiskne se mi na záda a obejme mě pažemi kolem pasu.

„Dělá ptačí budky, když si prochází nějakými problémy. V jeho a mámině domě, jsou tisíce budek po celé zahradě.“ Usměji se, když se ušklíbne a pak se zeptám, „Ale je v pořádku?“

„Jo, jen si dělá starosti o tvou sestru. Ví, že se potýká se spoustou věcí, a teď s tím vloupáním a tím, že se ukázal Winston, neví, co si má myslet.“ Povzdechne si. „Jak je tvé sestře?“

„Je naštvaná, ale bude v pořádku.“ Otočím se v jeho náruči, takže stojíme tváří v tvář. „Děkuji ti, že se o ni staráš. Vím, že už jsem to řekla, ale chci, abys pochopil, jak moc to znamená nejen pro ni, ale i pro mě.“ Stoupnu si na špičky a přitisknu svá ústa na jeho, a pak spadnu zpátky na chodidla. „Nevadilo by ti to tady převzít, abych se mohla jít obléknout?“

„Jo, zlato, běž.“

„Díky,“ řeknu, když mi vezme obracečku z ruky a začne dávat lívance, které jsem před chvílí obrátila, na talíř. Jak mířím do jeho pokoje, zastavím se na konci chodby, s vědomím, že je to teď, nebo nikdy. „A Talone?“

„Jo, zlato?“ Ohlédne se na mě přes rameno.

„Taky tě miluji,“ přiznám a sleduji, jak se jeho pohled zahřeje a rysy změknou.

„Radši bys sem měla dostat svůj zadek a políbit mě,“ zavrčí a já se zasměji, když k němu běžím a skočím do jeho náruče. S jeho rukama pod mým zadkem a mýma kolem jeho krku, ho líbám, dokud nejsme oba bez dechu.