UTalon - 13. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 13 – Mia

Sedíc v konferenční místnosti v autosalonu s Kenem vedle mě a Harrym a Judy naproti nám, sleduji Judy, dát štos papírů, které Harry právě podepsal, do obyčejných desek. Jen po dvaceti minutách, je Harry oficiálním majitelem flotily dodávek pro svou firmu, a já vydělala takovou provizi, že mohu pomoc Cece a najít byt pro sebe, až přijde čas.

Měla bych být v sedmém nebi, ale Talonova slova o Harrym se mi neustále ozývala v hlavě, a ne proto, že bych si myslela, že je směšně žárlivý. Je to proto, že pokaždé z těch několika příležitostí, kdy Harry přišel do autosalonu, se ptal na Talona, ačkoliv jsem si v té době o tom nic nemyslela, teď mi to přišlo podivné, jako by spíš sháněl informace, než aby byl jen zvědavý.

„Co kdybychom to šli oslavit na oběd?“ navrhne Harry, nakloní se v židli dopředu a pohled má upřený na mě. Na rozdíl od Talona, který nosí uniformu z bot, džínů a triček, vyzařující atmosféru, že je připravený si dát pivo a pokecat si, Harryho jsem nikdy neviděla v ničem jiném než obleku, vypadat jako vysoce postavený právník, místo jako někdo, kdo pracuje ve stavebnictví. Jako žena, dokážu přiznat, že je to pohledný muž, ale aura arogance, která ho obklopuje, mě vždycky odrazuje.

„Já…“

„Já bych rád, ale bohužel nemůžu,“ přeruší mě Ken, než můžu přijít s omluvou, proč nemůžu jít. „Ale trvám na tom, abyste ty a Mia šli a dali si na mě drink na oslavu.“ Otočí se ke mně a vypadá nadšeně. „Náhodou, by sis měla vzít na zbytek dne volno. Myslím, že sis to zasloužila.“

Do prdele, do prdele, do prdele.

„Co říkáš, Mio?“ usměje se Harry, když se postaví a já s vědomím, že dost dobře nemůžu z tohohle vycouvat, aniž bych urazila svého šéfa, přemýšlím, jestli bych mohla ten čas využít na to, zjistit trochu něco víc o Harrym.

„To zní skvěle,“ zalžu a postavím se spolu s Kenem.

Vypadá překvapený mým souhlasem a pak se usměje. „Máš ráda mexickou?“

„Miluji ji. Chtěla jsem zkusit to místo za kavárnou na hlavní.“

„Tak potom půjdeme tam,“ řekne, když se pohne ke dveřím.

„Skvělé, potkáme se tam za třicet minut,“ řeknu mu, aby si nemyslel, že pojedeme spolu. Nečekám abych se ujistila, že je s tím pohodě, než se otočím ke Kenovi, kterého chci nakopat a obejmout zároveň. „Uvidíme se v pondělí.“

„Nashle v pondělí.“ Chytne mě za rameno, než můžu odejít pryč. „Taky bych ti měl pogratulovat. Už před Harryho smlouvou, jsi byla prvním prodejcem měsíce.“

„Vážně?“ Spadne mi brada.

„Vážně.“ Usměje se, couvne a klouby se dotkne mé brady. „Běž si užít oběd a zbytek víkendu.“

„Díky, Kene.“ Nestarám se, jestli je to přijatelné; obalím kolem něj paže a rychle ho obejmu, než ustoupím zpátky. „Jsi nejlepší.“

Jeho tvář zjemní a zavrtí hlavou, než mávne ke dveřím. „Běž, než mě donutíš vypadat jako měkkota.“

„Ty jsi měkkota.“ Zasměji se, když mířím ke svému stolu, pak vezmu kabelku a jdu na parkoviště, zatímco mávnu pár lidem na rozloučenou. Když se dostanu do auta, najdu mobil a vytočím Talona, poslouchám vyzvánění a modlím se, aby to zvednul.

„Ahoj, zlato.“

„Potřebuji, aby ses se mnou někde sešel,“ vyhrknu, když strčím klíče do zapalování a nastartuji motor.

„Cože?“ Slyším v jeho hlase zamračení a dokážu si představit, jak má stažené obočí, což způsobí důlek v jeho bradě, který tak moc miluji vidět zvýrazněný.

„Pamatuješ si tu mexickou restauraci, o které jsem říkala, že bych tam někdy chtěla jít? Potřebuji, aby ses tam se mnou setkal tak do hodiny.“

„Zlato…“

„Taky bys měl vzít s sebou bráchu,“ přeruším ho a usilovně přemýšlím. „Mám oběd s Harrym.“ Pokračuji rychle, abych ho ujistila, „Nechci s ním jít na oběd, ale napadlo mě, že možná je to perfektní příležitost pro tebe, zjistit, co to na něm je, co ti nesedí.“

„Co to sakra, Mio?“ zavrčí a zmatenost v jeho hlase, je nahrazena vztekem, nebo otráveností, ale nedokážu to říct, když nevidím jeho tvář.

„Prosím, sejdi se tam se mnou,“ prosím. „A když se tam dostaneš, předstírej, jako bys nevěděl, že tam s ním budu.“

„To bude zatraceně snadné, protože nemůžu zkurveně uvěřit, že s ním půjdeš na oběd, zlato.“

„Setkáš se tam se mnou?“

„Co myslíš?“ Povzdechne si.

Stisknu rty, abych potlačila úsměv. „Uvidíme se brzy.“

„Nevím, čím tě za tohle potrestám, ale garantuji ti, že strávím příštích čtyřicet minut tím, abych něco vymyslel,“ zamumlá. „Buď hodná.“

Protočím oči nad jeho ostrým tónem, zavěsím a zapnu si pás, než vycouvám ze svého parkovacího místa. Pak, jelikož si myslím, že je nejspíš moudré zabít trochu času, jedu k benzínce, natankuji nádrž a projdu uličky uvnitř, a vyjdu ven s pytlíkem Hot Cheetos a pár čokoládovými tyčinkami, na později večer.

Přijedu k restauraci asi o patnáct minut později, než jsem řekla, že přijedu, a když konečně projdu dveřmi, všimnu si, že tohle místo je nacpané na obědy. Spatřím Harryho, sedět v boxu vzadu v místnosti, otočený tváří od dveří a rozptýlený telefonem na uchu. Zjevně neklidně očekává můj příchod.

„Budete jíst sama?“ zeptá se roztomilý, starší muž se španělským přízvukem, až nadskočím.

„Ne, promiňte.“ Ukážu k boxu, kde sedí Harry. „S někým se tu mám setkat.“

„Užijte si oběd.“ Usměje se a já se usměji také, než zamířím přes místnost.

Když dojdu ke stolu, kde je Harry, vklouznu do boxu naproti němu a dramaticky si povzdechnu. „Omlouvám, se za zpoždění. Nevěděla jsem, že mám prázdnou nádrž, dokud jsem nebyla na půl cesty sem,“ lžu. „Pak jsem musela jet pět minut mimo trasu k benzínce.“ Sundám si kabelku z ramene a dám ji vedle sebe, než si položím ruce na stůl. „Pak mi nefungovala karta na pumpě, tak jsem musela jít zaplatit dovnitř.“

„Teď jsi tady.“ Smířlivě se na mě usměje a poplácá mě po ruce.

„Teď jsem tady,“ souhlasím, zvednu jeden z jídelních lístků zprostřed stolu a rychle ho prohlédnu, ve snaze najít, jaký mají v nabídce alkohol, protože si nemyslím, že budu schopná zvládnout tenhle oběd bez trochy tekutého povzbuzovadla.

„Jste vy dva připraveni objednat?“ zeptá se jemný, sladký hlas a já vzhlédnu k velmi malé, starší ženě, s dlouhými, šedými vlasy, a okamžitě vím, že ten muž, co mě vítal, když jsem přišla, musí být její manžel, a jestli není, měl by být.

„Myslím, že ano.“ Pohlédnu na Harryho a on přikývne. Ukážu na obrázek Margarity, která je podávána v roztomilé, pískované nádobce a dám jí vědět, že to budu mít spolu s objednávkou krevet fajitas.

„Máte dobrý vkus.“ Usměje se na mě a pak se podívá na Harryho, který zahrčí svou objednávku, něco, co ani nedokážu vyslovit, s pivem a panákem nějaké whisky. Oba podáme své průkazy, když je chce vidět.

„Děkuji.“ Přijmu zpátky svůj průkaz a podám jí jídelní lístky a ona se usměje, než odejde pryč.

„Takže.“ Otočím pozornost zpátky k Harrymu, s lokty opřenými na stole, něco, co nikdy normálně nedělám. „Jaký je to pocit, být novým hrdým majitelem dvanácti dodávek?“

„Není to moc jiný pocit než být součástí multimilionové firmy.“ Pokrčí rameny, povolí si kravatu a jeho komentář o penězích se mě nepříjemně dotkne.

„Hmm,“ zamumlám a pak vykulím oči, když je přede mě postavena velmi velká sklenice s ledem a něčím, co voní jako celá láhev tequily. „Uhm.“ Vzhlédnu na servírku a tiše se jí zeptám, „Jak se jmenujete?“

„Můžete mi říkat Tita.“

„To je sladké.“ Hruď se mi zahřeje, protože vím, že je to výraz pro „tetu.“ „Tito, tohle je opravdu ten drink z obrázku?“

„To je.“ Rozzáří se.

„No, tak dobře,“ zamumlám a ona se zasměje, než nám dá vědět, že se za chvíli vrátí s naším jídlem.

„Tak kde je tvůj přítel dneska?“ zeptá se Harry. „Stále s ním chodíš, ne?“

„Talon, jo, stále se vídáme. Dneska pracuje.“ Mávnu rukou a napiji se brčkem, zatímco se modlím, aby se sem Talon dostal brzo. „Tak mi řekni něco o sobě, Harry.“

„Není moc co říct.“ Zvedne své pivo, napije se z něj, takže i já si dám další lok brčkem, a alkohol mě pálí v krku. „Vyrostl jsem tady ve městě, odešel na vysokou a když jsem dostal příležitost, nastěhoval jsem se zpátky.“

„Co přesně děláš?“ zeptám se, nakloním se a doufám, že vypadám zaujatě.

„Vlastním část developerské firmy. Vykupujeme pozemky a na parcelách pak stavíme.“

„To je působivé.“

„Nevím, jestli působivé, ale dobře to vydělává.“

„Vždycky jsi chtěl dělat to, co děláš?“ Dlouze se napiji ze své sklenice.

Vypadá, že chvíli přemýšlí o mé otázce, než odpoví. „Vždycky jsem chtěl být úspěšný. Měl jsem dost štěstí, abych našel práci, která to umožňuje.“

„To je štěstí,“ souhlasím a pak vyskočím, když na stole přistane ruka tak silně, až se zatřese můj drink.

„Mio!“ zahřmí Bax a dívá se mezi mnou a Harrym, a já se podívám přes jeho rameno na Talona, a potlačím zachvění, když vidím výraz v jeho tváři. „Říkal jsem ti, že je to ona. Co tady děláš?“ zeptá se, když se posadí vedle Harryho, a přinutí ho tak posunout se hlouběji do boxu.

„Máme tu oběd na oslavu Harryho nového nákupu. To tu děláte vy dva?“ posunu se, abych udělala místo pro Talona na sezení, a pak ho chytnu za stehno, když mi položí ruku kolem ramen. „Myslela jsem, že pracujete?“

„Pracovali, ale všichni potřebují oběd, ne?“ Bax si přitáhne mou sklenici tequily přes stůl k sobě a napije se z brčka. „Do prdele, baby, to je silné,“ zasyčí a já se zasměji. Nemůžu si pomoct; na Baxovi je něco rozkošného a roztomilého, i když má trochu ostré hrany.

Když se Talonova paže kolem mých ramen utáhne, vzpomenu si, že tohle není jen obyčejný oběd. „Pardon.“ Odkašlu si. „Harry, znáš Talona, ale tohle je jeho bratr, Bax. Baxi, tohle je Harry.“

„Rád tě poznávám, chlape,“ zamumlá Bax, než si znovu napije z mého drinku, což na něj zcela určitě nemá takový vliv, jaký to má už teď na mě, protože je asi tak čtyřikrát větší než já. Jen po několika locích, cítím horko. Ale tak, nejspíš jsem si dala dva, možná dokonce tři panáky tequily, aniž bych to věděla.

„Já tebe taky,“ řekne Harry a nevypadá ani trochu šťastně.

„Vypadáš povědomě, chlape. Známe se?“ zeptá se Bax a Harry vypadá při té otázce napnutě, než se dá dohromady.

„Myslel jsem si to samé,“ souhlasí Talon.

„Nemyslím si. Ale tak, tohle je malé město. Možná jsme se potkali párkrát v obchodě.“

„Nejspíš máš pravdu,“ zamumlá Bax a vezme plastové menu z držáku uprostřed stolu. „Doufám, že vám nevadí, když se připojíme na oběd. Nechci ničit vaše rande.“

„Není to rande, jen oběd na oslavu,“ zopakuji, ne kvůli Harrymu, ale proto, že ačkoliv jsem si jistý, že Talon mluvil s Baxem, o co jde, nechci, aby si myslel, že bych šla ven s jiným mužem, když se vídám s jeho bratrem.

„Co sis objednala, zlato?“ zeptá se Talon a já se na něj podívám, zatímco on skloní bradu a tyto pohyby přivedou naše ústa blíž k sobě.

„Mám fajitas.“

„Dám si s tebou.“

„Dobře,“ souhlasím a opravdu si přeji, aby mě políbil, abych věděla, že jsme v pohodě.

„Já si dám nachos,“ prohlásí Bax a pak se zeptá. „Takže, co se slaví?“

„Mia mi prodala pár dodávek.“

„Ach, ano?“ zeptá se Bax s pohledem na mě.

„Jo.“

„Kolik?“ zeptá se.

„Dvanáct.“

„No do prdele, to je důvod k oslavě. Dobrá práce.“

„Díky.“ Zasměji se, když strčí sklenici zpátky ke mně a já, jako idiot, se znovu napiji, zatímco on soustředí pozornost na Harryho a ptá se ho na něco ohledně jeho práce.

„Takže,“ řeknu tiše směrem k Talonovi, a on znovu skloní bradu, aby se setkal s mým pohledem. „Ken mi dneska řekl, že jsem vyhrála prodejce měsíce, dokonce už před Harryho nákupem.“

„To je velké, zlato. Jsem na tebe hrdý.“

Když vidím jeho pohled, zahřeje mě v hrudi. „Děkuji ti.“ Nakloním se, abych se dotkla svými ústy jeho a on mi vyjde naproti, a pak to ještě zlepší, když mi přejede jazykem po kraji spodního rtu.

„Kolik alkoholu je v tom pití?“ Pokývne ke sklenici.

„Nevím. Celá lahev tequily?“

„Tak to chutná,“ zamumlá a já si odfrknu, pak si zakryji ústa a pohlédnu kolem stolu, a najdu Baxe s úšklebkem na tváři a Harryho s výrazem, že by byl nejraději úplně někde jinde.

„Pardon,“ řekne Harry, když vytáhne z kapsy svůj zvonící mobil a zkontroluje displej, než se podívá po nás. „Tohle musím vzít. Pustíš mě pryč?“ zeptá se Baxe, který se postaví a jakmile je venku z boxu, dá si telefon k uchu a jde pryč.

„Je tenhle chlap vždycky tak nabubřelý?“ zamumlá Bax, když je Harry z doslechu.

„Já ho neznám moc dobře, ale začínám si to myslet,“ odpovím, zatímco si mávám rukou před obličejem, abych se trochu ochladila. „Není tady horko?“

„Není horko.“ Bax ke mně strčí kelímek vody s ledem přes stůl a Talon ho zvedne a dá mi brčko k ústům. „Jsi jen opilá.“

„Nejsem opilá.“

„Baby, rozhodně jsi opilá. Jsi červená.“ Bax ukáže na můj obličej.

„Co tím myslíš?“ Prohrábnu tašku, abych našla mobil a pak zapnu foťák. Když vidím červenání na špičce svého nosu, které pokračuje přes mé tváře, zasténám. „Nemůžu být opilá. Dneska se setkám s vašimi rodiči.“

„Nesměj se na mě,“ zasyčím na něj, což ovšem vypadá, že ho jen přiměje smát se víc, a pak otočím pozornost k Talonovi. „Nemůžu být opilá a setkat se s tvými rodiči.“

„Zlato.“ Jeho pohled se zjemní, když mi zastrčí pramen vlasů za ucho. „To je v pohodě. Než k nim půjdeme, vystřízlivíš.“

„Ach, Bože.“ Nakloním se dopředu a opřu si hlavu do dlaní. „Proč jsem taková lehká váha? Opravdu bych měla dát na radu Cece a vybudovat si nějakou toleranci na alkohol,“ zakňourám a poslouchám znovu Baxův smích a pak cítím, jak Talon po mém boku ztuhne.

„Omlouvám se,“ řekne Harry, když si odkašle, a já nějak dokážu zvednout hlavu, která váží asi padesát liber, z rukou a podívat se na něj. „Musím odejít. Něco mi do toho přišlo. Už jsem se postaral o účet, takže si užij oběd.“

„Ach.“ Snažím se přemýšlet, co říct, ale nic mě nenapadne, protože jsem stále psychicky na dně ze skutečnosti, že se mám jen pár hodin setkat s Talonovou mámou a tátou, a nevím, jestli do té doby budu střízlivá.

„Příjemný oběd.“ Podívá se na nás, než vytáhne zvonící telefon z kapsy a odejde pryč.

„Prosím, řekni mi, že jste něco zjistili a že nejsem opilá jen tak bez důvodu,“ prosím a dívám se z Talona na Baxe.

„Myslíš kromě toho, že je to debil?“ zeptá se Bax.

„Jo, kromě toho,“ zasténám, zatímco si zakryji tvář rukama.

„Pracuje pro svého tátu,“ řekne Talon a položí mi ruku na záda. „A jestli se nepletu, jeho táta je Roscoe Brute.“

„Jeho příjmení je Charmes,“ řeknu jim informaci, kterou jsem zjistila z jeho průkazu, který jsem viděla a papírů, které dneska vyplnil.

„Harry Charmes.“ Bax se ušklíbne a já se na něj zlostně podívám, s pocitem, že jeho bratr mu věnoval podobný pohled, soudě podle toho, že mu úšklebek zmizí.

„Co je?“ Podívá se ze mě na Talona. „Musíte uznat, že je to zasraně zábavné.“ (Charmes – od slova charmed – okouzlující, pozn. překl.)

Ignorujíc Baxe, se soustředím na Talona. „Kdo je Roscoe?“

„Je to jeden z největších developerů v oblasti. Když jsme tuhle byli na obědě, byl to ten, s kým měl schůzku.“

„Být developer je špatné?“ zeptám se nechápavě.

„Když používáš peníze a strach, jako taktiku k vytlačení lidí z jejich půdy a z jejich domovů, tak ano, je,“ řekne Bax a zní najednou střízlivě.

„Já nevím, jak je to v Montaně, zlato…“ Talon přitáhne mou pozornost tím, že se dotkne mé tváře. „… ale tady, je půda požírána velkými korporacemi, a když se to stane, generace rodin ztratí to, co je drželo a možná další stovky živilo roky.“

„Není to jejich rozhodnutí, jestli chtějí prodat, nebo ne?“ zeptám se, než polknu další vodu.

„Je a není. Když je farmářská půda obklopená bytovou zástavbou, je pro ně těžké nevzdat se, když jim někdo nabídne tisíce, ne-li miliony dolarů za jejich půdu,“ vysvětlí Talon.

„Nebo když jsou tázáni, jestli jsou ochotní prodat, a když řeknou ne, jsou obtěžováni, dokud nemají jinou možnost než podlehnout nátlaku,“ řekne Bax naštvaně.

„To se stává?“ zeptám se, protože to vypadá jako něco, co patří jen do filmů.

„Ne často, ale někdy ano,“ řekne mi Talon jemně.

„I když je to jen příležitostně, je to na houby,“ zamumlám a on se nakloní, aby mě políbil na čelo.

Když se odtáhne, slyším syčení fajitas a najdu Titu, stát u stolu, s litinovou pánví v ruce, kterou postaví přede mě. Otočí se a pomůže mladému muži dát zbytek našeho jídla na stůl, včetně Baxových nachos, což si musel objednat v nějakém okamžiku, když jsem byla zaneprázdněná.

„To voní nádherně,“ řeknu jí a ona s na mě široce usměje.

„Potřebujete něco dalšího?“

Podívám se na oba muže a když zavrtí hlavami, otočím se zpátky k Titě. „Myslím, že zatím jsme v pohodě. Děkuji.“

„Pak si to vychutnejte.“ Zlehka se ukloní, když couvá pryč, s úsměvem na tváři. Nedočkavě se do toho pustím, v naději, že když dám něco do žaludku, pomůže to odbourat alkohol, a každé sousto je tak výborné, že málem plácnu Talona do ruky, když se natáhne do mého talíře, ale zdržím se toho, protože jsem mu řekla, že se rozdělím.

Když dojíme, Talon vytáhne peněženku a položí dvacetidolarovou bankovku na stůl, než mi pomůže z boxu.

„Dej mi své klíče, zlato,“ řekne Talon, když dojdeme na parkoviště, já mu je podám a on je hodí Baxovi. „Uvidíme se u domu.“

Se zvednutím brady, zamíří Bax k mému autu, zatímco Talon mě vede k jeho Jeepu a otevře mi dveře, abych nastoupila.

„Jsou Mercury a Retra u tebe doma?“ zeptám se, když nastartuje motor.

„Jsou u mých rodičů. Máma potřebovala pomoct s usazením stolů a židlí, takže jsem byl s Baxem tam, když jsi volala.“

„Omlouvám se, že jsem tě odtamtud vytáhla.“

„Byli jsme už hotoví a přijely mé sestry, takže máma má pomoc.“ Překryl mou ruku svou.

„No, díky, že jste sem za mnou přijeli.“

„Já pořád nevím, co sis sakra myslela, že jsi souhlasila jít s ním na oběd.“

„Upřímně, sama nevím, co jsem si myslela. Dostal mě do úzkých a Ken trval na tom, abych šla. A pak jsem si myslela, že možná můžu využít čas s ním jako příležitost a zjistit o něm něco málo. Ne, že by to fungovalo,“ zasténám a nechám hlavu padnout na opěrku hlavy.

„Co kdybychom se oba shodli na tom, že už nebude žádné hraní si na Colomba.“

„Souhlasím.“ Zasměji se a pak otočím hlavu k němu a sleduji, jak zvedne mou ruku, aby mi políbil prsty. „Chceš, abychom jeli k tvým rodičům pomoct a vyzvednout mé psy?“

„Myslel jsem si, že bych tě vysadil doma. Můžeš si zdřímnout, zatímco dovezu Baxe k našim, když tam má pořád auto. Uvidím, jestli máma bude potřebovat s něčím pomoct a vyzvednu holky.“

„Budeš na mě naštvaný, když budu souhlasit s tímhle plánem, ačkoliv jsi to ty, kdo to navrhnul?“

„Já nejsem tvůj táta, nebo jeden z těch kreténů, se kterými jsi chodila, Mio. Neříkám sračky, které tak nemyslím, a nikdy bych s tebou nehrál žádné podělané hry,“ řekne tiše, ale i tak jeho prohlášení řve v mé hlavě a žaludek mi naplní pocit viny, protože má pravdu. On nikdy neřekl nic, co by nemyslel vážně, a od začátku byl upřímný a vždycky se mě snažil chránit. Což dělá i teď, když mi dává čas, abych vystřízlivěla,  takže se nebudu cítit víc ve stresu, než už budu, ze setkání s jeho rodinou.

„Máš pravdu. Omlouvám se,“ řeknu přes sevřený krk, a on si přitáhne mou ruku k ústům a políbí ji, než ji stiskne. Když položí naše ruce na své stehno, vím, že jsme v pohodě. Taky vím, že musím najít způsob, jak se vypořádat se svými osobními problémy. Jakkoliv děsivé to je, jsem do něj zamilovaná a není ode mě fér, házet ho do stejného koše se všemi ostatními muži v mém životě, kteří mě opustili a zklamali, když on není ani trochu, jako jeden z nich.