UTalon - 11. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 11 – Mia

 

Stojíc v otevřených dveřích svého auta, s ranním vzduchem, chladícím mou kůži a rty stále brnícími od Talonova polibku, mám ruce opřené o jeho hruď a ona má paže omotané kolem mého pasu. „Víš, že abych mohla odjet, musíš mě pustit.“

„Já vím. Snažím se, se k tomu přemluvit,“ řekne a rozesměje mě, zatímco uvnitř se třepotám štěstím. „Budu doma kolem šesté, pokud bys chtěla přijet na večeři.“

„Nejsem si jistá, jestli budu moct.“ Pohrávám si s jedním ze tří malých knoflíčků na jeho triku. „Máma s Chazem, by měli přijet dnes odpoledne a nevím, jestli Cece pracuje.“ Zvednu bradu a setkám se s jeho pohledem. „Ale když se budu moct dostat pryč, přijedu.“

Souhlasně mě sevře, skloní hlavu a dotkne se svými rty mých úst, než mě pustí. Nasednu do auta a když zabouchne dveře, nastartuji motor a stáhnu okénko.

„Pošli zprávu, až se dostaneš domů.“

„Napíšu,“ souhlasím a usměji se mu do úst, když se nakloní, aby mě ještě znovu políbil. Když odstoupí, vycouvám ze svého místa a vyrazím k silnici, a ještě mu mávnu, když zvedne bradu. Nevím, jak je možné, že mi už teď chybí, ale je to tak.

Dostanu se domů za deset sedm, dost brzo na to, aby byly holky ještě nejspíš v posteli, což to dělá trochu méně divné. Vejdu dovnitř a obě, Retra i Mercury, mě běží pozdravit, takže se skrčím a políbím jejich chlupaté tváře. „Taky jste mi chyběly. Příště, pojedete obě se mnou.“ Postavím se, potom co je naposledy podrbu a zastavím se, když vidím Cece, stát na konci chodby.

„Podívejme se, co kočka přitáhla domů.“ Věnuje mi vědoucí úšklebek, než se obrátí ke kuchyni, kde to voní, jako kdyby opékala slaninu.

Když položím tašku, následuji ji a posadím se na jednu ze stoliček a přijmu hrnek kafe, který mi pošle. „Měla jsem ti včera večer zavolat, abych ti dala vědět, že zůstávám venku, ale upřímně, odpadla jsem a…“

„Promiň,“ přeruší mě a prohlédne se od shora dolů. „Stala jsem se najednou tvou matkou, které se musíš hlásit?“ zeptá se a já protočím oči. „Mio, jsi dospělá žena. Nemusíš se mi hlásit, a navíc to není tak, že bych nevěděla, kde jsi byla, nebo s kým.“ Otočí se ke sporáku, kde na pánvi syčí slanina. „Takže hádám, že když jsi s ním zůstala dvě noci v řadě, stává se to vážnější?“

Zvednu hrnek a napiju se kávy, protože potřebuji chvíli přemýšlet o tom, jak odpovědět. Pravda je, že jsme měli jen dvě skutečná rande, ale za tu krátkou dobu, co ho znám, otevřela jsem se mnohem víc, než kterémukoliv jinému muži, se kterým jsem byla. „Je to divné, že chci říct ano?“

„Proč by to mělo být divné?“ zeptá se a podívá se na mě přes rameno. „Pokud to je tak, jak to cítíš, pak to je tak, jak to cítíš.“

„Já nevím.“ Pokrčím rameny. „Neznám ho dlouho.“

„Jak dlouho si myslíš, že musíš někoho znát, než ho poznáš?“

„Já nevím. Nějakou chvíli.“ Pokrčím znovu rameny.

„Mio, můžeš si myslet, že někoho znáš a nemít ani páru o tom, kdo to skutečně je. Myslíš, že jsem si i ve svých nejdivočejších snech myslela, že by Mike mohl podvádět, nebo s někým chodit dřív, než vůbec podepíšeme rozvodové papíry?“

Zamračím se. „Co tím myslíš?“

„Čím?“

„Mike s někým chodí? Jako skutečně chodí? Chci říct, věděla jsem, že tam měl přes víkend ženu, ale nevěděla jsem, že má přítelkyni.“

„Je zamilovaný.“ Protočí oči, když sundá slaninu z pánve a dá ji na papírový ubrousek. „Tammy tam byla včera znovu na oběd s holkami. Ruby je jí posedlá, protože má ráda stejné hry jako ona a Kate si myslí, že je hezká.“

„A Lola?“ zeptám se a vidím, jak se její výraz naplní obavami.

„Lola bere špatně všechno tohle, ale je to taky moje holka, která fandila každé princezně od Disneyho, aby našla svého pohádkového prince. Bude v pohodě.“

„A ty jsi v pohodě s tím, že s někým chodí a má někoho u holek?“ zeptám se a ona přijde přede mě a opře se o linku.

„Nejsem úplně v pohodě s tím, že má kolem holek ženu, ale mluvili jsme o tom, a on mě ujistil, že s ní nejsou samy a že kdyby to nebylo vážné, neměl by ji u nich. Nechci to holkám ztěžovat tím, že bych byla ošklivá, nebo malicherná. Už tak se vypořádávají s dost věcmi. Nepotřebují vidět, nebo slyšet, jak se s jejich tátou hádám. Popravdě, jen se snažím soustředit na svou budoucnost a štěstí.“

Chvíli ji pozoruji a pak se tiše zeptám, „Bude Winston součástí té budoucnosti a štěstí?“

„Ne.“ Odpoví okamžitě a pevně.

„Včera to vypadalo velmi intenzivně.“

Olízne si rty a pak zavře oči. „Než jsem se dozvěděla, že je ženatý, jsme se Winston a já zapletli. Já… ani nevím, jak se to stalo, ale stalo se a bylo to úžasné. On je úžasný.“ Otevře oči a věnuje mi smutný úsměv. „Ale není pro mě. Nemůžu… Nebudu s někým, kdo je ženatý s někým jiným, a nerozvede se, se svou ženou v blízké budoucnosti, takže nezáleží na tom, jak moc ho mám já ráda, nebo jak moc má rád on mě. Nikdy by to nefungovalo.“

„Proč jsou stále manželé, když nejsou spolu?“

„To je dlouhý příběh, ale na konci toho všeho, na tom nezáleží, protože je ženatý, i když spolu nežijí, ani nesdílí postel.“ Zamrká, aby zahnala slzy, plnící jí oči. „Je to na hovno, protože mi na něm opravdu záleží, ale já se s tím nevyrovnám. Už nikdy se s tímhle nevyrovnám.“

Stáhne se mi krk, když se mi její bolest, kterou se snaží tak moc skrýt, vsákne do pod kůži. „Je mi to líto, Cece.“

„Mě taky.“ Odstrčí se od linky. „Jdu probudit holky a vypravit je do školy.“

„Půjdu nahoru a pomůžu.“

„Zvládám to. Dopij si kafe a jestli ti to nebude vadit, přidej vodu do směsi na lívance.“

„Jistě.“ Usměji se.

„Díky.“ Políbí mě na spánek a já se otočím a sleduji, jak zmizí na schodech. Jakmile je z dohledu, zhluboka vydechnu a vstanu, abych udělala svým neteřím lívance, a doufám jako blázen, že to, co jsem našla v Talonovi, je skutečné, protože bych nikdy nechtěla být tam, kde je Cece teď. 

*****

„Babi! Dědo!“ křičí Ruby, Lola a Kate, zatímco běží po chodníku směrem k mámě a Chazovi, kteří přijeli, když je Cece jela vyzvednout ze školy.

„Moje holčičky!“ vykřikne máma, klesne na kolena a do široka otevře svou náruč. „Och, tolik jste mi chyběly.“ Zasype každou z nich polibky, než je pustí k Chazovi, který stojí za ní a čeká na svou šanci je obejmout.

„Myslíš, že by si všimli, kdybychom na pár dní odjely?“ zeptá se Cece, když se ke mně připojí na verandě.

„Nejspíš ne,“ zamumlám, obejmu ji kolem pasu a opřu si hlavu o její rameno. „Co říkáš na Jamajku?“

„Slunce, písek, studené drinky… komu by se to nelíbilo? Ale jelikož jsem na mizině, budeš muset zabookovat letenky,“ zamumlá zpátky a obě se zasmějeme.

„Čemu se vy dvě smějete?“ zeptá se máma, když přijde na schody, s Chazem a holkami v patách.

„Ničemu,“ řekneme obě naráz a okamžitě se přestaneme smát.

Obě nás skepticky shlédne a pak si povzdechne. „Tak dobře, pojďme dát holkám svačinu a vymyslet, co uděláme k večeři.“

„Musím večer do práce, mami, takže na plánech k večeři, budeš muset pracovat s Miou,“ řekne Cece, když jdeme do domu a míříme ke kuchyni.

„Myslela jsem, že se zeptáš na volný večer?“ našpulí máma pusu.

„Zkusila jsem to, ale pár holek je mimo kvůli viróze, co tu řádí. Ale měla bych mít volno celý víkend, takže můžeme dělat něco…“

„Můžeme jet do Gatlinburgu?“ zeptá se Kate a přeruší tak Cece s nadějným úsměvem.

„To by bylo zábavné.“ Rozzáří se máma. „Podívám se večer po chatě. Víkend v horách zní jako skvělý nápad.“

Cece se podívá na holky, než tiše řekne, „Musím o tom promluvit s vaším tátou, když soboty jsou jeho.“ Sakra, ani jsem na to nepomyslela a vím, podle výrazu Cece, že ani ona, až do této chvíle.

„Ale…“ začne máma.

„Něco vymyslíme,“ vstoupí do toho Chaz a použije tón, jaký jsem u něj ještě neslyšela, když zamkne svůj pohled s máminým.

„Dobře.“ Vydechne. „Najdeme něco zábavného.“ Přejde k holkám. „Teď, co myslíte, že bychom si měli dát k večeři? Přemýšlím o zmrzlině, nebo dortu.“

„Dort,“ řeknou Lola a Kate naráz.

„Zmrzlinu.“ Zasměje se Ruby.

„Nebudeš krmit holky dortem, nebo zmrzlinou k večeři, když já to neměla v jejich věku nikdy.“ Protočím oči. „Co takhle pizza?“

„S tebou není žádná legrace.“ Povzdechne si máma dramaticky, čímž rozesměje holky a napětí v místnosti zmizí, jako by tam nikdy nebylo.

„Škoda.“ Přejdu přes kuchyň, vytáhnu menu ze zásuvky vedle lednice a podám je mámě, aby se s holkami mohly na ně podívat. Když se otočím, vidím Chaze, jak pažemi objímá Cece kolem ramen a políbí jí na spánek. Když vidím pohled na sestřině tváři, derou se mi slzy do očí, ale potlačím je, když jdu k Chazovi, která zvedne paži směrem ke mně. Padnu do jeho objetí a nasaji jeho sílu.

Ani si nechci představovat, jaké by bylo moje dětství, kdyby se on a máma nedali dohromady. Na rozdíl od Cece, o které vím, že je schopná být sama, naše máma někoho potřebovala a on naštěstí neměl problém se zamilovat do ženy, která měla dvě děti s mužem, který nebyl přítomný, a nevadilo mu zaplnit tuhle mezeru. My mu to neulehčovaly, ale on to nikdy nevzdal a neskončil, a snažil se nám dokázat, že on je jiný a nikam nejde.

„Takže, kdy se setkám s tím mužem, se kterým chodíš?“ zeptá se Chaz, čímž přeruší moje myšlenky, a já se podívám na Cece, přes jeho širokou hruď, a přimhouřím na ni oči, když se zasměje.

„Uhm…“ Pohlédnu mezi něj a mámu. „Právě jsme začali randit. Nejsem si jistá, jestli jsem připravená ho už představovat rodině.“

„Už se poznal s holkami, jedl s nimi večeři a vzal je na zmrzlinu,“ řekne Cece, šklebící se na mě, a pak dodá, s pohledem na mámu a Chaze, „Je opravdu hodný, jako skutečně hodný.“

„Chci se s ním poznat. Co dělá dneska večer?“ nařídí máma.

„Pracuje, a i kdyby ne, nikdy bych na něj jen tak nevyhrkla seznámení s mými rodiči. Musím mu dát čas a připravit ho na tohle představení.“

„Shepparda jsi přivedla na večeři hned, jak jsi s ním začala chodit,“ řekne máma a já nakrčím nos, protože má pravdu; přivedla. Ale taky mi na něm ve skutečnosti nezáleželo. Chci říct, měla jsem ho ráda, ale bylo to jen povrchní. Věděla jsem, že by to nikdy nebylo nic víc, než to bylo. Taky jsem ho znala roky, a mí rodiče se s ním párkrát předtím potkali, než jsme spolu začali chodit, takže jsem o tom nepřemýšlela, jako o něčem mimořádném.

„Je to vážné?“ zeptá se Chaz a jelikož je jeho paže stále kolem mých ramen, musím zaklonit hlavu, abych se setkala s jeho pohledem. „Sakra, je to vážné,“ zamumlá, když očima prohledá ty moje.

Kousajíc si vnitřek tváře, se rozhodnu být upřímná. „Cece má pravdu. Je opravdu hodný a já ho mám moc ráda. Chci, abyste se s ním seznámili. Jen chci vědět, jak je na tom s tím on, když přijde na tyhle věci.“

„Počkáme, až budete připravení,“ řekne Chaz tiše a chvíli drží můj pohled, než se dotkne rty mého čela.

„Nesnáším, že musím odejít, ale musím se jít připravit do práce,“ zamumlá Cece, než se podívá na holky a odstoupí od Chaze. „Udělejte si úkoly, ať si s tím nemusíte dělat starosti po večeři.“

„Jistě, mami,“ řekne Lola a Kate povzdechne.

„Babi, pomůžeš mi se slovíčky?“ zeptá se Ruby.

„Samozřejmě, že ano.“ Políbí jí na vršek hlavy. „Přines si věci a sedneme si v obýváku.“

„Já jdu vyložit auto.“ Chaz sebere klíče z linky.

„Až se holky usadí a postarám se o jejich obědové krabičky, půjdu ti pomoct,“ řeknu mu.

„Já to zvládnu, zlato.“ Řekne, než zamíří k předním dveřím, aniž by se ohlédl zpátky.

Zatímco chodí dovnitř a ven se zavazadly, pomůžu Kate a Lole, usadit se s úkoly v kuchyni u ostrůvku, zatímco máma a Ruby, sedí na gauči v obýváku. Mezi tím, kdy pomáhám holkám, když potřebují, vybalím jejich obědové krabičky, umyji je a připravím na zítra, a pak, když je čas, objednám večeři. Cece přijde dolů a rozloučí se, a jakmile je pryč, pošlu Talonovi zprávu, že ho dneska nebudu moc vidět, ale že mu zavolám, až půjdou holky spát. Odepíše mi dřív, než stihnu položit telefon, že to chápe.

O pár hodin později, s holkami v postelích a mými rodiči dole, sledujícími film, zalezu do postele s telefonem a vytočím Talonovo číslo.

„Ahoj,“ zvedne to na první zazvonění a jeho hlas je drsný od spánku.

„Promiň, vzbudila jsem tě?“ zeptám se a zhasnu lampičku, než si lehnu.

„Ne, jen jsem podřimoval, ale moje postel není tak pohodlná, když si ji nepřivlastňuješ.“

S úsměvem ho informuji. „Já si nepřivlastňuji postel.“

„Ale ano,“ zamumlá a zeptá se. „Rodiče přijeli v pořádku?“

„Jo, dostali se sem v pořádku a dřív, než byly holky doma a ony nevěděly o jejich návštěvě, takže byly nadšené, že je vidí.“

„To je dobře.“

„Jo,“ souhlasím a odkašlu si. „Uhm, máma a Chaz tě chtějí poznat. Ale,“ dodám rychle, „není to povinnost. Je naprosto v pořádku, jestli na to nejsi připravený.“

„Já jsem připravený, pokud jsi ty, zlato,“ řekne lehce. „Když jsme už u tématu rodinných setkání, moje máma chystá něco pro tátu na sobotu, a chce, abys přišla. Řekl jsem jí, že se tě musím nejdřív zeptat, než s něčím budu souhlasit.“

„Och. Ty jsi o mě řekl rodičům?“

„Jo, a navíc mí strýcové řekli svým ženám, že se s tebou setkali, takže by to máma zjistila tak jako tak.“ Slyším v jeho hlasu úsměv. „Jsi vyděšená?“

„Trochu,“ přiznám se.

„Nebuď. Moje rodina je skvělá a máma je nejlepší. Budeš ji milovat. Ale, zlato, je v pořádku, pokud na to ještě nejsi připravená.“

„Říkáš, že je to v pořádku, ale já nevím, jestli je. Pokud tvoje máma a táta o mě ví, a vědí, že já vím, co se stalo tvému tátovi, jsem si dost jistá, že by si o mě nemysleli nic hezkého, kdybych se neukázala.“

„Nemysleli,“ řekne pevně, ale já si myslím, že ano.

„V kolik v sobotu?“

„Nejsem si ještě jistý. Normálně, se lidi objevují, když můžou. Není nějaký pevný čas. Plánoval jsem k nim jet kolem čtvrté.“

„V sobotu pracuji do třech, takže pokud by ti to nevadilo, možná bych mohla přijet rovnou k tobě, převléknout se a jet s tebou. Pak v neděli, když jsou holky s tátou, bychom mohli udělat oběd s mými rodiči a mít to za sebou najednou.“

„Zlato, to není špatné.“ Zasměje se.

„Není to špatné; jen je to rychlé,“ řeknu a on ztichne. „Talone?“

„Moje máma a táta se potkali a sestěhovali se po pár týdnech, co se znali. To samé moji strýcové a bratranci a sestřenice, kteří jsou vdaní a ženatí. Možná to vypadá rychle, zlato, ale pokud je to správný pocit, kdo se kurva stará?“

„Já vím, že jsi mě žádal, abych s tebou nemluvila o minulých vztazích, ale i tak to udělám.“

„Mio…“

„Prosím,“ zašeptám, protože potřebuji, aby to pochopil, a on znovu ztichne, ale stále slyším jeho pravidelný dech, v telefonu. „Randila jsem dost. Některé vztahy byly víc intenzivní než jiné, ale nikdy jsem tomu nepropadla tak, jako s tebou. Snažím se, opravdu se snažím, jen nechat věci plynout přirozeně, protože je to dobrý pocit. Ale to neznamená, že v hlavě nejsem vyděšená.“ Zhluboka se nadechnu a pomalu vydechnu, než pokračuji. „Důvěra pro mě není snadná, ale učím se ti věřit. Jen potřebuji čas, abych věřila sama sobě.“

„Zlato, ty máš nohu na plynu. Dokud se pohybujeme dopředu, jsem spokojený s jakoukoliv rychlostí, jakou pojedeme.“

„Děkuji ti,“ řeknu tiše.

„Do prdele, je to zatraceně na houby, že nejsi právě teď tady.“

„Já vím a pokud by nebyli moji rodiče dole, proklouzla bych, abych tě viděla.“ Zahihňám se.

„Nedělej mě tvrdým, když tu nejsi, abys mi s tím pomohla,“ zavrčí a můj střed se sevře v reakci na něj.

„Promiň, prostě mi chybíš,“ přiznám tiše.

„Ne tak moc, jako ty mě. Moje postel je bez tebe osamělá a nejspíš dneska v noci neusnu, což bude zítra na hovno.“

„Zítra pracuji, kdybys potřeboval testovací jízdu,“ řeknu a on se zasměje, což mě přiměje se usmát.

„Uvidíme se zítra. Potřebuji tam zajít a podepsat ten Jeep.“

„Takže ho kupuješ?“

„Zlato, složil jsem zálohu tehdy, když jsi poprvé posadila svůj roztomilý malý zadek do sedadla spolujezdce. Jen jsem neměl čas se tam zastavit a podepsat papíry.“

„Podvodníku.“

„Říkej tomu, jak chceš, zlato. Stále jsi v mé posteli.“

„Cokoliv,“ zamumlám, jedinou odpověď, kterou mám.

„Každopádně, uvidíme se zítra na oběd.“

S vědomím, že ho brzy uvidím, se moje tělo uvolní. „To zní dobře. Pošli mi zprávu, abych se mohla ujistit, že nebudu venku s klientem, až se dostaneš do salonu.“

„Dám ti vědět, až vyjedu z domu. Papírování by nemělo trvat dlouho, takže se předtím stavím, abych tě políbil.“

„Dobře,“ souhlasím a zívnu si.

„Běž spát, zlato. Uvidíme se zítra.“

„Uvidíme se zítra,“ souhlasím, než zašeptám, „Dobrou noc.“

„Dobrou, zlato,“ zašeptá na oplátku a já zavěsím a položím telefon na noční stolek, než obejmu pažemi polštář. A ačkoliv jsem vyčerpaná, trvá mi věčnost, než usnu, když není Talon kolem mě.